Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




26.01.2014 Znak zubří hlavy je v Pardubicích považován za symbol právě tak jako městský znak půlkoně. Spatřit jej můžeme na erbovních deskách Pernštejnů na budově dnešní Krajské knihovny na Pernštýnském náměstí, nad severním portálem arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje a do třetice nad třetí branou pardubického zámku.
Původem moravský šlechtický rod přivedl do Pardubic Vilém z Pernštejna, jenž koupil pardubické panství r. 1491. Přeměnil je v dobře fungující šlechtický velkostatek. Pardubice učinil novým rezidenčním městem svého rodu. Centrum panství bylo přeneseno r. 1492 z hradu Kunětická hora na pardubický zámek, jenž přešel za Viléma velkou pevnostní přestavbou. Komplex zámeckých a hospodářských budov byl obklopen vysokými sypanými valy se čtyřmi okrouhlými bastiony. Celé opevnění chránila kamenná zeď se střílnami a široký vodní příkop. Nově byla opevněna i Kunětická hora. Zde 24. července 1497 pasoval český král Vladislav II. Jagellonec za rytíře oba Vilémovy syny – Jana a Vojtěcha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Mezi význačné rodáky východních Čech ve druhé polovině 19. Století patří bezesporu jméno a osobnost rodáka z Ronova nad Doubravou Ferdinanda Schulze. Popis jeho literární činnosti a kulturního významu ve středoškolských učebnicích literatury nenalezneme. Jeho jméno však objevíme v příslušných encyklopediích. Stal se sice na čas pojmem pro studium regionální literatury i literární historie, jeho jméno však zapadlo zastíněním literárními současníky. Schulz je však zapsáno do našich kulturních dějin jako pilný a zaujatý tvůrce. A proto při studiu tehdejší doby je třeba jeho literární působení připomenout i v dnešní době. Ferdinand Schulz se narodil v dodnes existujícím mlýně zvaném Korečníky v Ronově nad Doubravou 17. ledna 1835. Zde rodina pobývala až do roku 1842, kdy se odstěhovala do Nymburka, odkud pocházela Schulzova matka a kde převzali zděděné hospodářství. Mladý syn Ferdinand byl dán v roce 1845 na piaristické gymnázium v Mladé Boleslavi a po dvou letech (1847) přestoupil na Novoměstské gymnázium v Praze. Jeho další cestou pak bylo vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval v letech 1853 – 1856. Šíře jeho zájmů byla značná a to od přírodních věd k jazykům, historii a estetice. Studoval literaturu italskou, francouzskou i polskou. Téměř 10 let byl pak vychovatelem v rodině Kouniců, s níž procestoval značné množství evropských zemí. Jeho získaný přehled i široká znalost veřejných českých i mimozemských poměrů jej připravila i pro činnost politickou, kdy se v roce 1867 stal poslancem pro oblast Nymburk a Mladá Boleslav.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 První pražský arcibiskup a legendární patron města Pardubic se narodil neznámo kdy a kde v rodině královského purkrabího ve slezském Kladsku. V mládí byl Arnošt výrazně ovlivněn tamním prostředím a po celý život si ke Kladsku udržel silný citový vztah. To vede některé historiky k tomu, aby jeho rodiště kladli právě sem. Studoval v Itálii práva a teologii na proslulých vysokých učeních v Padově a Bologni. Roku 1338 se vrátil do Čech a následujícího roku se stal kapitulním děkanem u sv. Víta v Praze. Po smrti Jana IV. z Dražic byl roku 1343 zvolen pražským biskupem. Po zřízení arcibiskupství v roce 1344 byl jmenován prvním pražským arcibiskupem. V den převzetí svého pallia – 1. listopadu 1344 – posvětil též základní kámen k pozdější velkolepé gotické katedrále sv. Víta v Praze. V roce 1347 korunoval za českého krále pozdějšího „Otce vlasti“ Karla IV., jehož se stal významným politickým rádcem. Roku 1348 stál arcibiskup Arnošt z Pardubic u zrodu prvního pražského vysokého učení známého později jako Universita Karlova. Působil jako její první kancléř. Po smrti papeže Inocence IV. roku 1362 byl jedním z kandidátů na papežský stolec, ale nebyl zvolen. Zemřel 30. června 1364 na svém zámku v Roudnici nad Labem, pochován byl v Kladsku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Sguardon Leader, nadporučík letectva(plukovník in memoriam), letec, bombardovací pilot, příslušník a velitel letky u 311 bombardovací perutě RAF v Anglii za II.světové války se narodil 25.5.1915 v Hlinsku (čp.89), okres Chrudim. Zemřel v emigraci 16.9.1990 v Adelaide v Austrálii. Jde o zcela vyjimečnou osobnost československého válečného letectva. Stal se živou kronikou 311 českosl. perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část.
Útěk před Hitlerem do Francie
Narodil se jako jediný syn četnického strážmistra v Hlinsku Aloise Šedivého a Marie rozené Lukešové. Po brzké smrti rodičů se jej ujali a vychovávali prarodiče. Vyučil se strojním zámečníkem a také automechanikem. V roce 1934 byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (spolu se zde sešli s pozdějším pilotem Karlem Kovářem z Krouny , po válce občanem osady Bahna u Dědové a četařem -plukovníkem in memoriam- Stanislavem Popelkou z František u Krouny, pozn. autora čl.). Alois Šedivý V roce 1936 nastoupil k leteckému pluku 1 TGM v Praze Kbelích. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci Československa dne 14.7. 1939 spolu s dalšími kamarády ilegálně utekl do Polska.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 V obci zdejší stál od pradávna panský zámek ze dřeva vystavěný, který roku 1803 do gruntu vyhořel a na tom samém místě nový zámek od Jeho Jasnosti knížete Karla z Paaru vystavěn byl. V prvním poschodí zřízeny pokoje, opatřeny pohodlným nábytkem pro panstvo a ozdobeny vzácnými obrazy od mistrů českých, vlašských a německých. Byty při zemi byly slušně upravené pro úředníky a služebnictvo.
Při přejití zámku v majetek pana Dr. Otto Mettala roku 1890, byl zámek opraven, opatřen pěknou věží s hodinami, množstvím hromosvodů a arkýřů.
Na severní straně od zámku rozkládá se rozsáhlý park dílem anglickým, dílem francouzským, měřící 20 jiter 821 čtverečních sáhů. V tomto parku nalézá se též zelinářská zahrada a školka ovocného stromoví. Při zámku je hospodářský poplužní dvůr, který s dvorem telčickým 1001 hektarů měří. Tolik z obecní kroniky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Cukrářem Josefem Hofmanemm pokračujeme v našem seriálu „průřezem“ podnikatelskou sítí začínající na písmeno H.

Populární Hofmanova cukrárna
J. Hofmann, (v některých archivních dokumentech se píše jen s jedním koncovým m), narozen 1888, Býšice, okr. Mělník, pracoval ve sladkém řemesle v letech 19371943 v pardubické Pasáži č. 60 (později Na Zeleném). Dne 21. 10. 1937 si J. Hofmann podal žádost o koncesi na živnost hostinskou s prodejem čaje bez alkoholických přísad, čokolády a kakaa. Vše mělo být spojeno s již zaběhlou cukrářskou živností. Netušil však, jaké ho čekají problémy. Proti se postavilo Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích. Jako důvod uvedlo blízkost stejného podniku Františka Malíka, který v ulici bezpečně pokryl potřeby zákazníků. Četnická stanice v Pardubicích dne 25. 1. 1938 podrobně popsala vzdálenost mezi jednotlivými živnostmi v krocích! „K firmě F. Malíka je to pouhých 15 kroků, koncese mu byla vystavena 28. 12. 1935. 120 kroků do restaurace Kopeček a Okresního grandhotelu. V restauraci Kopeček provozuje koncesi Václav Novák od 9. 10. 1935. Jan Roula v grandhotelu koncesi dosud nemá. Vzdálenost k hotelu Paříž činí 230 kroků, vzdálenost k hotelu Veselka 380 kroků. Vzdálenost do hostince Jaroslava Šíny přes Sladkovského ul. činí 385 kroků. J. Šína má koncesi od 2. 2. 1926. Dále jsou tři hostince na Perštýnském nám., které jsou od Pasáže vzdáleny 420 kroků. Hostinec Bubeneč je vzdálen od Pasáže 530 kroků a restaurace Rathouských 470 kroků.“ Z policejní zprávy vyznělo, že je tudíž místní potřeba dostatečně pokryta.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Protože přehrada Pařížov na Doubravě letos na podzim oslaví 100 let od svého dokončení, předkládáme Vám tento článek připomínající nejen historii jejího vzniku, ale i jako pozvánku na výstavu připravovanou k tomuto výročí. Výstava se uskuteční od poloviny října do konce listopadu 2013 v nově zrekonstruovaném objektu SRC Lihovar v Třemošni- ci na Chrudimsku, cca 7 km od samotného Pařížova.
Podrobnosti o samotném vodním díle jste si již mohli přečíst v mém článku: „Přehrada Pařížov“ ve Vlastivědných listech č. 4/2008 (přetisk článku je možné nalézt též na stránkách Sdružení přátel Pardubického kraje na www.kraj.iipardubice.cz), proto se již nebudeme dopodrobna vracet k informacím, které zde již byly uveřejněny. Snad jen úplně základní údaje. Přehrada Pařížov byla postavena jako retenční nádrž, která má zmírnit následky povodní, kterých se na Doubravě vyskytlo ke konci 19. století mnoho. Například v letech 1885, 1888 a zejména velká povodeň v Čechách v roce 1897, kdy v povodí Doubravy napršelo dne 29. července v průměru 68 mm srážek a došlo k velkým škodám. Po těchto povodních se začalo uvažovat o možnostech protipovodňové ochrany zejména obcí v nejohroženější části dolního úseku řeky Doubravy. Jako jedna z možností byla zvolena výstavba retenčních nádrží, které by zachytily přívaly vody a zmírnily kulminační průtok. Z původně uvažovaných 4 menších nádrží (nad Žleby, Ronovem a Pařížovem a na Hostačovce nad Žleby) se nakonec postavila 1 a to právě nad Pařížovem o celkovém objemu 1,7 mil. m3. Menší nádrž navržená již v roce 1892 měla mít tedy menší objem vody s nižší hrází, přelivem ve formě dvou oken uprostřed hráze se stavidlovými uzávěry připomínající spíše větší jez než přehradu. Taktéž měl být zachován náhon na bývalý mlýn v Pařížově vybudováním specielní propusti ve hrázi na pravé straně. Ještě než začala samotná výstavba, dostavily se další velké povodně, zejména v letech 1907 a 1908, z čehož povodeň ze dne 23. května 1908 byla za posledních cca 300 let patrně největší povodní na Doubravě. Kulminační průtok ve Žlebech byl odhadnut cca na 350 m3/s (Beran). To ještě urychlilo přípravu stavby: „Velká voda se sice očekávala, že ale tak rychle a v takovém ohromném množství Žleby zaplaví, nikdo neočekával. Po 6. hodině odp. počala voda přes břehy se vylévati a v 8 hod. sahala o 2 m. výše než největší známá povodeň roku 1897, totiž 7 m nad normál. …
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Nedaleko letoviska Horní Bradlo, na pomezí Pardubického kraje a kraje Vysočina, stojí dnes již zapomenuté panské sídlo. Tuto starobylou památku objevíte na vyvýšeném místě za vesničkou s poetickým jménem Lipka. Tvrziště v Lipce stávalo už ve středověku. Věk blízké památné lípy prý odpovídá dokončení původní stavby sídla. Strom mohl opravdu být vysazen jako upomínka na tuto událost. Část gotického obvodového zdiva se dochovala ve zbytcích jižního křídla. Původní podobu tvrze již ale nejde zrekonstruovat, ani nelze určit přesnější dobu jejího vzniku. První písemnou zprávu o lipeckém panství máme datovánu k roku 1303. V ní je Prošík z Lipky uváděn jako svědek u jakési pře. Až do konce 15. století se na panství vystřídalo více zemanských rodů. Všichni užívali přídomku – z Lipky. Například v roce 1415 Jan z Lipky připojil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. V druhé polovině 15. století se uvádí v dobových dokumentech například Blech z Lipky, který byl významným stoupencem Jiřího z Poděbrad.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Koncem dubna se konal seminář Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR v Žatci. Urbanisté se tak mohli seznámit s pokroky, které toto významné centrum chmelařství udělalo v regeneraci svého jedinečného historického dědictví. Chmel se tu pěstoval od pradávna a ve městě je nespočet pivovarů a sladoven, které již dosloužily a čekají na své nové využití. Žatec vzdáleně připomíná Chrudim Město Žatec má téměř 20 000 obyvatel a nachází se na vyvýšené ostrožně obtékané řekou Ohří. Vzdáleně připomíná město Chrudim. Město leželo na důležité obchodní stezce z Prahy do Chebu a Norimberka. Na počátku raného středověku po porážce bojovných Lučanů se Žatec stal významným knížecím centrem Přemyslovců. Vznik města byl dovršen r. 1265 za Přemysla Otakara II. Za 2 roky to tedy bude 750 let. Zdrojem prosperity byla řemesla, zemědělství a obchod. Město mělo latinskou školu, postavilo si vodovod a velkou tržnici sukna uprostřed náměstí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Severovýchodním směrem od obce Zámrsk, při silnici do Dobříkova (na modré turistické značce), se nachází nevelký, ale malebný hřbitůvek, k němuž vede od silnice krásná stará lipová alej. Hřbitov byl založen, resp. přenesen sem z původního místa u kostela sv. Martina v samotné obci, v roce 1832, a to z důvodu rozšíření cholery. Hřbitov leží v mírném svahu a v hlavní ose mu dominuje klasicistní hrobka rodu Jeníků Zásadských z Gamsendorfu v podobě pohřební kaple sv. Floriána, dostavěná v roce 1847. Jiří Jeník z Gamsendorfu koupil roku 1780 místní zámek v dražbě (a poté zpustlou stavbu opravil).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Kostel je prvně připomínán roku 1354 jako kostel farní. Fara zanikla po roce 1620. Původní dřevěný kostel na tomto místě byl zasvěcený Zvěstování Panny Marie. Byl zbořen v roce 1682, o rok později byl postaven kostel nový, později poutní, nákladem Jana Bedřicha z Trauttmansdorfů. Na sklonku 19. století prošel kostel rekonstrukci. Z té doby pocházejí také obrazy v klenbách ze života Panny Marie. Jedná se o barokní jednolodní stavbu, která je obklopena elipsovitou zdí hřbitova prostoupenou v rozích třemi valeně klenutými kaplemi a věží. Západní průčelí a strany projektovaných, ale nedostavěných věží jsou děleny pilastry na vysokých stylobatech. Nad římsou mezi segmentovými úseky je dvojznak Trauttmansdorfský a Šternberský. Presbytář je půlkruhový, na bocích se nachází sakristie a oratoř.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Zámek Nové hrady nedaleko Litomyšle a vyhledávané lokality Toulovcových maštalí je turisticky velmi vyhledávaným místem. Na stránkách Vlastivědných listů jsme již v minulosti přinesli několik článků o zámku, jeho historii, o tom, jak zámek byl současnými majiteli manželi Kučerovými doslova obnoven a zachráněn před totálním zničením, pozvali jsme vás do zámecké kavárny, na koncerty nebo do unikátního muzea jízdních kol. Nyní vás zveme do labyrintu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 S výstavbou kostela povýšeného koncem 14. století na děkanský se počítalo hned při založení města. Jeho původní podoba není známa, ale byl jistě mnohokrát skromnější. Jak měšťané bohatli, mohli si zejména v klidných časech vlády Karla IV. dovolit fi nancovat mnohem větší svatostánek. Kostel byl tak nepochybně dostavěn během první poloviny 14. století, o čemž vypráví i první dochovaná zmínka o něm z roku 1349. Dostavěl jej pravděpodobně Karel Plichta ze Žerotína. Kostel sv. Vavřince vynikal nad průměr své doby. V roce 1461, při velikém požáru města, shořel spolu s polovinou města i kostel. Z kostela tehdy zbyla pouze jižní věž a část přilehlé jižní lodi s portálem. Po požáru se započalo s obnovou kostela.
Po roce 1500 byly vystavěny předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 metrů, trojlodí 23 metrů, výška klenby je 21,3 metrů, pět pater vysokých věží měří 67 metrů. Kostel měl tehdy šindelovou střechu. Další požár kostel poničil v roce 1774. Od té doby kostel chátral a další rekonstrukce se dočkal až v roce 1837. Kostel má rozlehlé trojlodí s dlouhým kněžištěm.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Zajímavostí čtvercového náměstí J. M. Marků v Lanškrouně, kterému vévodí renesanční radnice z let 1581–1582, je také kašna s delfíny. Ta byla zřízena v první polovině 19. století. Kašnu tvoří pískovcová nádrž čtvercového půdorysu, lemovaná římsou. Uprostřed kašny je pak hranolové těleso přepásané a ukončené dvěma římsami, v rozích se pak nalézají lité postavy delfínů s dvěma těly, chrlící vodu. Na kašně je pak váza s rýhovaným spodkem a rostlinnými motivy na plášti. Kašna je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu pod rejstříkovým číslem 19970/6- 3973 a v roce 2011 prošla celkovou rekonstrukcí. Na její restaurování bylo vypsáno výběrové řízení, kterého se zúčastnilo osm restaurátorů. Město Lanškroun získalo v roce 2011 z Programu regenerace městských památkových zón Ministerstva kultury České republiky finanční prostředky ve výši 870 tisíc korun. Z této dotace činil příspěvek na restaurování kašny celkem 147 tisíc korun. Město k tomu ještě nějakou tisícikorunu přidalo a kašna je opět atrakcí pro obyvatele i návštěvníky města a lákavým osvěžením zejména v parných letních dnech.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Obecní ponocní v obcích, jako určitá profese, byla v minulých dobách velice potřebná. V noci chránili majetky a příbytky občanů a dbali o veřejný pořádek. Hlídali, aby nevznikl v obci oheň nebo, aby zasáhli proti nenechavým lapkům. Ponocný, ustanovený rychtářem, později obecním zastupitelstvem, chodil ve stanovenou noční dobu po vesnici a sledoval vše, co se v obci a jejím okolí „šustlo“. Jeho povinností bylo také ohlašovat čas. Ponocní dostávali od obce kožich Kdy bylo ustanoveno ponocování pro naši obec Čermnou, jsem se nedopátral. První zprávy v obecní kronice jsou z konce 19. stol. Pro naši obec, která byla dlouhá 7 km, byli ustanoveni 2 ponocní. Jeden pro horní část (dnešní Horní Čermnou) a jeden pro dolní část (nyní Dolní Čermnou). Obrátky pochůzek jim byly stanoveny. V dolní části obce chodil ponocný od „Roháče“ až k Formánkům (nyní Horní Čermná). Horní ponocný od Matějků až po Jarkovskou vilu a opět zpět. Ponocovat se nemuselo nahoře na samotách v místech Kalhota, Báj, Zloma a na Vrchách, dole na Bídě a v Kotli (nyní Petrovice). Ponocní byli vyzbrojeni jen halapartnou, lucernou a trubkou (ohlašování času a pro případ nutného probuzení občanů při nenadálé události). Společníkem jim býval i hlídací pes. Zpravidla od obce také dostávali pro zimní měsíce kožich, který byl předáván následným ponocným.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Mnohý čtenář jistě namítne: „V Čermné a pivovar?“ Jedno přísloví však praví: „Není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu.“ Jako malý školák jsem slýchal od tatínka vyprávět o pivovaru, který měl stát mezi starou rychtou a rybníkem. Obecní kronikář z let první světové války Jan Coufal napsal do obecní kroniky zápis, v němž se zmiňuje, že pánové Blíživští a na Petrovicích vlastnili Čermnou a postavili zde pivovar. Toto není podložená zpráva, neboť lanškrounsko-lanšperské panství vč. obce Čermné v té době patřilo Pernštýnům a Čermná pod malé panství petrovické nikdy historicky nepatřila. Pokud by v Čermné stál pivovar, byl by postaven pravděpodobně za Pernštýnů, kdy jim patřila i rychta, mlýn a rybník.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 MORAVSKÁ TŘEBOVÁ
I. KŘÍŽ
Poloha: Kříž stojí za plotem nad korytem Bílého potoka v zahradě statku č. p. 118 v místní části Sušice.
Popis: Nezvykle vysoký pískovcový kamenný kříž natočený na západ s nikou v horní části kříže. Na levém rameni je drobně vyryt letopočet 1765 a velká písmena L I.
Rozměry: 210 x 89 x 40 cm
Historie: Kříž by se měl nacházet na svém původním stanovišti. Výklenek v horní části byl do kříže vytesán pravděpodobně až druhotně. Podle vyprávění by měl být původ kříže spojen s II. křížem u č. p. 110. Nic tomu kromě lidového podání však nenasvědčuje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Český rozhlas Pardubice během letošního léta svým posluchačům postupně představil 15 rozhleden Pardubického kraje. Průvodcem seriálu Z Barborky až na Terezku byl herec pardubického divadla Josef Pejchal, který posluchače seznamoval s dechberoucími výhledy i osudy lidí kolem rozhleden. My vám nyní nabízíme krátké ohlédnutí a představení prvních pěti vyhlídek. Všechny pořady si můžete poslechnout na http://pardubice.rozhlas.cz/rozhledny, kde také naleznete bohatou fotogalerii i písničky, které o jednotlivých rozhlednách složil písničkář Radek Bartoš.

ZUBERSKÝ KOPEC U TRHOVÉ KAMENICE (č. 15)
Myšlenky na zbudování rozhledny nad Trhovou Kamenicí se datují již do roku 2001, kdy zesílily snahy mobilních operátorů o vybudování vysílače.
V celém procesu se jako významná ukázala role správy CHKO Železné hory, která prosadila záměr umístit na jednu věž zařízení všech tří operátorů a zároveň zbudovat takovou stavbu, která by nenarušila ráz krajiny. Kromě funkce vysílače měla věž sloužit i jako vyhlídková plošina pro turisty.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml