Sdružení přátel Pardubického kraje

Vratislav z Pernštejna (1530 - 1582) a jeho rodina

Vratislav z Pernštejna

18.12.2012 Vratislav z Pernštejna, stavebník litomyšlského zámku, nejvyšší kancléř království Českého, nazývaný Vratislavem Nádherným, podle Zdeňka Kalisty byl typem dvořana, v němž došlo je „spojení zřetele dynastického (roz. habsburského – pozn. J. K.) a zřetele národního.“1) Seiseneggerův portrét z roku 1558 (viz foto) ukazuje podle Z. Kalisty „typ pozdně renesančního, či, chcete-li už barokního nádherymilovného aristokrata.“2)
Vratislav se narodil 9. července 1530 ve Velkém Meziříčí jako syn Jana z Pernštejna, zvaného Bohatý a jeho druhé ženy Hedviky ze Schellenberka (Šelmberka).3) Ve svých 13 letech pronikl k habsburskému dvoru, kde se stal oblíbencem arciknížete Maxmiliána, od roku 1549 titulárního českého krále. Již od roku 1548 (t. r. zemřel Vratislavův otec Jan) pobýval s Maxmiliánem ve Španělsku. Ve svých 21 letech (1551) byl povolán (přes odpor věkem starších šlechticů) do čela výpravy české šlechty směřující na Apeninský poloostrov. T. r. byl již Maxmiliánovým osobním komorníkem. Jeho pán jej i nadále využíval k diplomatickým misím (1554 Španělsko, 1555 Nizozemí a Anglie). 27. Ledna 1555 obdržel od Filipa II. Řád zlatého rouna, na podzim t. r. (14. 9.) se oženil s Marií Manrique de Lara ze starobylého španělského rodu. Roku 1560 zastupoval Maxmiliána II. již jako dvorský štolba na svatbě Filipa II. s Alžbětou z Valois, roku 1573–75 vedl v Polsku s Vilémem z Rožmberka jednání o polskou korunu pro habsburského arciknížete Arnošta. Od roku 1566 byl nejvyšším kancléřem království Českého. Tento úřad vykonával až do své smrti (1582). Jako člen dvorské tajné rady tak spoluvytvářel habsburskou politiku. „Jako nejvyšší zemský úředník… patřil Vratislav z Pernštejna …ke konzervativním českým politikům druhé poloviny 16. století, kteří při nepředstírané loajalitě k Habsburkům razili program umírněného mocenského dualismu a neusilovali o prosazení jejich absolutistické vlády na úkor omezení práv stavovské monarchie,“ uvádí V. Bůžek.4) Rok po nástupu do čela české dvorské kanceláře (1567) postoupil Pernštejnovi město Litomyšl, když mu nemohl splatit dluh 13 tisíc kop gr. českých. Nově vystavěný renesanční zámek se tak později stal venkovskou Vratislavovou rezidencí, sídlem jeho dvora i místem rodinného zázemí. Pernštejnové se tak po ztrátě pardubického panství (1560) vrátili na teritorium východních Čech, i když většina jejich držav byla tehdy již na Moravě. Jejich fi nanční problémy však stejně narůstaly.5) Vratislav v letech 1552-62 prodal panství Velké Meziříčí, Třebíč, Křižanov, Hrušovany a Židlochovice, vzorně se však staral o Litomyšl, Prostějov, Plumlov, Tovačov a Nové Město na Moravě. Dokončoval stavbu chrámu Povýšení sv. Kříže v Doubravníku jako moravské hrobky svého rodu.

Roku 1582 se Vratislav zúčastnil říšského sněmu v Augsburgu, i když nebyl zcela zdráv (dědičná dna, problémy se srdcem). Po 3 týdnech únavných jednání sněmu nemohl již sedět v kočáře a rozhodle se pro cestu domů lodí po Dunaji. Zemřel nedaleko Lince 20. října1583. Ostatky byly v listopadu t. r. pohřbeny v Doubravníku. 30. září 1583 však již spočinuly v katedrále sv. Víta na Pražském Hradě v tzv. pernštejnské kapli v tumbě z červeného salzburského mramoru projektované A.Vredemanem de Vriesem.
Sem byla pohřbena roku 1608 i jeho španělská žena María M. de Lara.6) Narodila se ze sňatku Garcíi de Mendoza s Isabelou Briceňo (Bresegno-neaoplská šlechta), dcerou Cristofora se Bresegno. Tato Isabela se v Neapoli stala stoupenkyní učení španělského reformátora J. Valdése. Proto se o ni v roce 1553 začal zajímat tribunál Sv. inkvizice. Opustila s manželem rychle Itálii a ucházela se o službu u nábožensky tolerantního vídeňského dvora Maxmiliána II. Ten ji však odmítl. Isabelin manžel se tedy vrátil do Neapole, ona se ukryla ve Švýcarsku, kde zemřela roku 1567. Rok po její smrti (1568) byl proti ní obnoven inkviziční proces, jenž skončil až v roce 1602, Rodina se „kacířky“ Isabely slavnostně zřekla.7) Otec doni Marie, Vratislavovy manželky, don García Manrique de Lara sloužil v Itálii císaři Karlu V. jako správce Parmy a Piacezny. Na vídeňském dvoře žil ještě Mariin bratr Juan, jenž později nastoupil vojenskou dráhu. Je zajímavé, že o životě doni Maríi víme více, až kryž se stala vdovou. Vratislav z Pernštejna zemřel roku 1582 a vdova po něm, jež „zajistila španělštině domovské právo v pern štejnské domácnosti“ (J. Janáček)8) žila střídavě v Litomyšli či v Praze v Pernštejnském paláci (dnes Lobkobický v areálu Pražského Hradu). Ač měla pověst tzv. tuhé katoličky (šlo z její strany o snahu překrýt památku „kacířské matky“?), Český bratr Karel st. Ze Žerotína ji ve svých dopisech tituloval „paní máteří milou“.Do začátku 90. Let stačila provdat dcery Alžbětu, Janu a Polyxenu, neprovdány však byly ještě Elvíra, Františka, Luisa, Marie, Bibiana, Anežka, Magdaléna a Hedvika.9) Rod Pernštejnů se řítil do ekonomické katastrofy a ženichové pro dcery nepřicházeli… Jezuitský řád převzal pernštejnskou rodinnou knihovnu a Pernštejnský dům na Hradě byl stále otevřen jim, papežským nunciům i španělským diplomatům. Byla to doňa María, jež udržovala povědomí pernštejnské rodiny o příslušnosti k románskému katolickému světu. Roku 1597 padl v Uhrách Mariin syn Jan, roku 1599 zemřel její zeť Albert z Fürstenberka. María přenechávala vedení svého salonu své ovdovělé snaše Anně Marii Manrique de Mendoza, jež se však začala chovat více jako šlechtická kurtizána než vdova po Janovi z Pernštejna.10) Po aféře se ženatým Karlem z Lichtenštejna11) se provdala roku 1606 za Bruna z Mansfeldu. Byla to Vratislavova dcera Polyxena, jež roku 1628 (provdána roku 1608 podruhé za Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic) věnovala voskovou sošku Jezulátka, památku po své matce Marii, karmelitánům u P. Marie Vítězné v Praze (později známé Pražské Jezulátko).

Autor: PhDr. Jiří Kotyk, PhD.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012


Znak Vratislava z Pernštejna
Marie Manrique de Lara, manželka Vratislava




Předchozí článek: Smírčí kříže na Svitavsku
Následující článek: Zlaté rouno pro Vratislava z Pernštejna


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml