Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16


29.03.2020 O místu narození Jiřího Potůčka je všeobecně uváděno, že se narodil v Brunecku , Rakousko-Uhersko, což však není úplně přesná informace.Dosud publikované práce o Jiřím Potůčkovi se nezabývaly podrobnostmi o místu jeho narození, jeho rodině, ani bližšími rodinnými informacemi. V této eseji jsou uvedeny dostupné údaje o místu jeho narození, rodičích, Potůčkově vzdělání i o zaměstnání Potůčkových rodičů, které je přivedlo z Vranova u Rokycan do vzdáleného koutu jižních Tirol.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019



29.03.2020 Mezi spisovateli a literárními pracovníky s vazbou na Chrudimsko, a tedy i Pardubický kraj zaujímá významnou roli Helena Šmahelová-Trostová (1910 -1997). Její životní příběh byl připomenut například článkem ve VLPK 4/2005 a je vázán na dalšího spisovatele s regionálními kořeny, Jaromíra Johna ( Bohumila Markalouse 1882 – 1952). Málo však je známo o Boženě Hackenschmiedové (1881 – 1982). Byla sestrou spisovatelčina otce Karla Šmahela. I ona byla literárně činná, překládala a publikovala v časopisech. Patrně po ní zdědila talent neteř Helena Šmahelová. A obecně umělecké nadání pak zdědil i Boženin syn Alexander.
Pravda, dnes je již těžké zjišťovat podrobnosti osudů této redaktorky a publicistky, třeba i proto, že závěrečnou část svého života prožila se svým synem v zámoří. Pokusme se z dochovaných dokumentů alespoň naznačit více, než lze odvodit z pojednání o Boženě v poslední části Šmahelové trilogie, nazvané Hlasy mých otců (1987). Tam autorka věnuje prostor několika stránek vztahům Boženy s matkou Františkou a manželem Františkem Hackenschmiedem. Udělejme vlastně to, co tak ráda činila Helena Šmahelová, když domýšlela pokračování přečtených knih. Postupujme za rámec líčený v knize spisovatelkou, končící prvním desetiletím 20. století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019



20.10.2019 V minulém ročníku Vlastivědných listů Pardubického kraje jsme Vás informovali o návštěvě p. hr. K. E. Paara ve Zdechovicích v okrese Pardubice na jeho někdejším rodovém panství, které roku 1899 přešlo prodejem do rukou nového vlastníka.
Fra´ Karel Eduard Paar se narodil 4. ledna roku 1934 v Praze jako druhý potomek knížete Alfonse a hraběnky Sophie. Maminka pocházela z německého šlechtického rodu Schlitzových. Ve 12-ti letech ze zdravotních důvodů odjel do Švýcarska a v roce 1947 za ním přijeli bratr se sestrou a matkou jeho otce. Po roce 1948 za nimi přišli i rodiče. Po emigraci žili ve Švýcarsku, kde ale otec nemohl sehnat práci a povolení k pobytu dostávali vždy jen na jeden rok. Proto rodina přesídlila roku 1954 do Rakouska. Karel Eduard Paar pracoval v ocelářském průmyslu. Pak odešel do firmy, která vyráběla nářadí pro zemědělství.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019



19.10.2019 V minulém čísle Vlastivědných listů Pardubického kraje jsme blahopřáli k životnímu jubileu panu Jiřímu Palečkovi, čestnému občanu města Pardubic. Když jsem psal v červnu řádky pro Úvodní slovo a gratulací k devadesátinám velkého pardubického patriota a zakladatele Sdružení přátel Pardubického kraje, tak jsem ještě netušil, že nás pan Paleček nedlouho po svých narozeninách 28. června 2019 navždy opustí.
S Jiřím Palečkem jsem se prvně setkal v roce 1993, když jsem vstupoval do Klubu přátel Pardubicka. Ten tehdy sídlil v budově Sokolovny na Olšinkách. Zde jsem s panem Palečkem často diskutoval zejména o aktuálních problémech Pardubic. Přiznám se, že jsem ve svém dosavadním životě nepotkal tak zapáleného patriota města a zároveň znalce historie Pardubic, který doslova „sypal z rukávu“ znalosti o historii města. Byla to z mého pohledu výjimečná a dodnes nedoceněná osobnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019



11.07.2019 Bedřich Heyduk se narodil 28. února 1832 v Rychmburku na Chrudimsku v rodině místního truhláře a hostinského jako jeho 4. dítě. Studoval veterinářství, lesnictví a ekonomiku, absolvoval u kurs řízení panských statků. Potom působil jako správce na různých panstvích a začal experimentovat v zemědělství. Psával o tom odborné referáty do časopisu „Pokrok hospodářský“, jejž také redigoval.
Rok 1863 přinesl zásadní zlom v jeho životě. Odstěhoval se jako zemědělský specialista do Ruska. Cestoval nejdřív v jeho jižních guberniích, až získal místo v ukrajinské Poltavě jako sekretář zemědělské společnosti. Pro neshody se šlechtou však odešel do Novorosijska, kde získal funkci agronoma Černomořského okruhu. Bedřich (rusky Fjodor) Heyduk z Německa a Krakovska do podhůří Kavkazu sazenice vinné révy a stal se průkopníkem vinařství v této oblasti. Roku 1865 získal asi hektarový pozemek pro školku ovocných plodin. Přibližně v roce 1870 za ním přijela jeho manželka se synem Jaroslavem a založili tu experimentální osadu Gajduk, do níž přicházeli čeští osadníci. V kopcích mezi Černým mořem a Kavkazem se dařilo ovoci i zelenině. Z výnosů tabáku financoval Heyduk své další zemědělské experimenty, jež jej proslavily natolik, že mu v roce 1884 nabídl gubernátor Příamurského kraje A. Korf místo vládního agronoma regionu. Tehdy 52 letý Heyduk nabídku přijal (snad i pro nečekanou smrt své manželky). Odjel lodí do Vladivostoku a v Chabarovsku se zúčastnil tzv. Rady zkušených a gubernátora Korfa. V letech 1885-1903 se konala 4 zasedání, jejichž zápisy potvrzují Heydukovy návrhy na osídlení Jihoussurijského kraje, tj. pobřežní oblasti mezi Vladivostokem, Ussutijskem a jezerem Chanka. Z této rozsáhlé oblasti vytipoval Heyduk jen 3% území bez hor, lesů a blat. V Ussurijsku již žilo 1257 přistěhovaleckých rodin, Heyduk k nim chtěl přidat dalších 2743 z Ukrajiny. Na náklady ruského státu tak měly vzniknout komunity s obchodem, kostelem, školou a útulky pro sociálně slabé a vojenské veterány. Právo na půdu měly jen celé rodiny, nikoli svobodní jedinci. Podle rakouského vzoru měly vzniknout pozemkové knihy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019



11.07.2019 Před šedesáti lety 28. srpna 1959 zemřel v švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byly uloženy 27. srpna v předvečer dvacátého výročí jeho úmrtí, ke svým rodičům, sourozencům a manželce Charlotte 1), která byla do tohoto hrobu uložena k věčnému odpočinku 11. prosince 1978.V rodném městě je také zbudován jeho památník a jednou ze tří částí Městského muzea a galerie Polička je Centrum Bohuslava Martinů. K tomuto výročí přidávám vzpomínku P. Al. St. Nováka 2), na tehdy nedávno zemřelého Bohuslava Martinů, uveřejněnou v Katolických novinách 20. září 1959.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019



11.07.2019 Již více než 10 let připravuje grafickou podobu Vlastivědných listů ing. Lukáš Zeman, který však již řadu let spolupracuje také s Klubem přátel Pardubicka, jelikož je např, autorem grafické podoby mnohých publikací z edice AB-Zet Pardubicka, podobně jako firma E-smile L. Zemana je autorem grafického návrhu plánků pardubických hřbitovů v rámci projektu Pardubický Slavín. Ing. Zeman však není jen grafik, ale i úspěšný fotograf. V loňském roce dokonce jeho fotografie zvítězila v prestižní soutěži Czech Press Photo. I proto jsme si dovolili s ing. Zemanem připravit následující rozhovor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019



19.05.2019 Rodák ze Slepotic se tu narodil 15. srpna 1876. Po absolutoriu ČVUT v Praze působil v letech 1904-20 ve Státní stavební službě ČSR. Zabýval se zvláště problematikou silničních, mostních a vodních staveb. Později se zaměřil na studium metod vědeckého řízení práce (Galbraith, Taylor). V závěru Velké války (1914-18) kolem sebe shromáždil tzv. Technickou Mafii, s níž připravoval plány na poválečnou rekonstrukci země. V říjnu 1918 se vznikem ČSR ji transformoval v Technicko-hospodářskou jednotu, jejímž se stal předsedou. Roku 1920 tato jednota stála u zrodu Masarykovy akademie práce (MAP). V únoru tohoto roku se S. Špaček stal tajemníkem ministerstva zahraničních věcí (MZV) a v srpnu t.r. odjel do Washingtonu jako technický atašé tamní čs. ambasády řízené Bedřichem Štěpánkem. Špaček se stal jeho nejbližším spolupracovníkem. Štěpánek ho charakterizoval roku 1919 v dopise Edvardu Benešovi jako člověku „opravdu moderních názorů a světových snah“ a uvažoval o něm jako o budoucím přednostovi technického oddělení MZV. Roku 1922 spolupracovali B. Štěpánek S. Špaček na projektu založení Světové inženýrské federace. Proti B. Štěpánkovi vznikal na washingtonské legaci odpor, jenž systematicky mapoval S. Špaček. Byl překvapen poměry vládnoucími na legaci (pití, sexuální orgie). S tím se přísný až pedantský S. Štěpánek těžko smiřoval, protože se bohužel týkaly i životního stylu chargé d affaires J. Masaryka, syna TGM! Navrhl snížení platů personálu ambasády, dobrovolně si je např. navrhli S. Špaček a A. Sum, pozdější tajemník J. Masaryka. E. Beneš nařídil v květnu 1921 důvěrné šetření poměrů na ambasádě v USA. Dozvěděl se mj., že B. Štěpánek je silně ovlivňován svou sestrou Annou a S. Špačkem vulgo „Rasputinem“, jenž chodí mezi lidi s neholeným obličejem a v nemožném úboru. Do Prahy pronikaly informace o společné ložnici sourozenců Štěpánkových. 22 osob odešlo z ambasády včetně řidiče, kuchařky a služky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019



19.05.2019 Rod Pernerů (pro objasnění souvislostí níže uváděných) je v běžně dostupné literatuře datován od poloviny 18. století. Nejstarší záznam běžně dostupný v literatuře je o Ondřejovi Pernerovi, hospodském v Litošicích. V roce 1769 (v době vlády Marie Terezie) se mu narodil syn František. Ten si ve věku 20 let vzal za manželku patnáctiletou Lidimilu Tichou z Valů u Přelouče. František Perner byl vyučený mlynář, později se odstěhoval do Lhotky u Přelouče. Měl syny Jana, Václava a Františka. První syn Jan, se narodil ještě v Litošicích 09. července 1792 (v období napoleonských válek), za manželku si vzal o rok starší Kateřinu Kazdovou, narozenou v Popkovicích u Jičína. Stal se mlynářem v Bratčicích. (Poznámka - původně panský mlýn s pilou je do dnešních dnů poměrně rozsáhlá a zachovalá stavba, náležela majetkově knížeti Janu Adamovi Auerspergovi. Knížecí rod vlastnil mimo jiné i např. zámek Slatiňany a Žleby). Z manželství Jana a Kateřiny Pernerových se v Bratčicích narodilo celkem devět dětí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019



26.01.2019 Česká pošta připomněla výročí narození této významní osobnosti vydáním poštovní známky, obálky prvního dne vydání a příležitostného razítka 21.2.2018. Tento rodák z mlynářského rodu se narodil v Kletečné u Humpolce. Po středoškolských studiích v Pelhřimově a německém Brodě (dnes Havlíčkův) vystudoval medicínu v Praze, tehdy na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako praktický lékař působil v Luži, kde poznal klimatické podmínky odpovídající jeho záměru. Tím bylo zřízení dětské protituberkulózní léčebny , kterou založil v roce 1919. Nejdříve byl jejím ředitelem. Za zmínku stojí, že děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dlouhá desetiletí plnila léčebna svoje úkoly a nutno připomenout, že tuberkulóza byla nemocí velice nebezpečnou a nelze ji podceňovat ani v současnosti. Dnes je v Luži léčebna s příkladnou rehabilitační péčí, která nese Hamzovo jméno. V letech první ČSR byl MUDr. Hamza univerzitním profesorem na Masarykově univerzitě v Brně, byl znám i jako spisovatel a významný lékař.
Nyní k filatelii. Autorem známky je Petr Minka a rytcem pak Jaroslav Tvrdoň. Dne 7.3.2018 – tedy v den Hamzova narození – vydala léčebna spolu s městem sérii 8 známek včetně obálky prvního dne s náměty spojenými s významnými osobnostmi a místy shora popisovanými. Je tam např. botanik Dr. Václav Větcička podílející se na realizaci parku v léčebně nebo rodák z Luže Václav Koukal, který jako čs. stíhač bojoval za války v RAF v Anglii. Česká pošta vydává podobné známky pro zájemce. Pozorný zájemce nalezne v miniaturním písmu i to, že je tam uvedeno Česká pošta – vlastní známka. Poslední dobou to nejsou ojedinělé záležitosti. Závěrem nutno dodat, že je možné s potěšením konstatovat realizaci známek s náměty z východních Čech.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2018


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml