Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje
Vlastivědný časopis vycházející již od roku 2004. Vlastivědné listy na svých stránkách informují o zajímavostech, historii, památkách a osobnostech Pardubického kraje.

Prosotor na stránkách časopisu dostávají regionální nadšenci, lokální patrioti, ale i místní spolky či neziskové organizace, které by prostor ve sdělovacích prostředcích dostali jen velmi těžko.
Časopis můžete zakoupit i v našem sídle v Klášterní ul. 54 v Pardubicích.

Pokud chcete časopis dostávat pravidelně, staňte se členy Sdružení přátel Pardubického kraje.

Vlastivědné listy Pardubického kraje
2018: 1/2018 2/2018 3/2018 4/2018
2017: 1/2017 2/2017 3/2017 4/2017
2016: 1/2016 2/2016 3/2016 4/2016
2015: 1/2015 2/2015 3/2015
2014: 1/2014 2/2014 3/2014 4/2014
2013: 1/2013 2/2013 3/2013 4/2013
2012: 1/2012 2/2012 3/2012 4/2012
2011: 1/2011 2/2011 3/2011 4/2011
2010: 1/2010 2/2010 3/2010 4/2010
2009: 1/2009 2/2009 3/2009 4/2009
2008: 1/2008 2/2008 3/2008 4/2008 5/2008
2007: 1/2007 2/2007 3/2007 4/2007 5/2007
2006: 1/2006 2/2006 3/2006 4/2006
2005: 1/2005 2/2005 3/2005 4/2005
2004: 2/2004


Jednotlivá čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje můžete zakoupit i v E-shopu.



16.07.2018 Jméno Františka Zavřela (1894-1947) je dnes v dějinách české literatury jménem většinové zcela zapomenutým a takřka prokletým. Teprve nedávno vydaná monografie Eduarda Burgeta „Dramatik na pranýři“ (vyd. Academia Praha 2017 v edici Paměť) připomněla m.j. i jeho původ z Pardubického kraje. Literární historik Miroslav Bastl roku 2007 ve své studii v Chrudimském vlastivědném sborníku právem nazval F. Zavřela „kontroverzním a opomíjeným spisovatelem“. Byl to komunistický režim, jenž Zavřelovo jméno tabuizoval a uzavřel jeho dílo beze zbytku a bez pardonu mezi inedita a trezorová díla. František Zavřel, autor básnických sbírek, dramat i románů, byl již za první republiky ostrým kritikem levice, reprezentované m.j. i tzv. uměleckou avantgardou, i celkové zahraničně-politické orientace ČSR, jejímž tvůrcem byl Edvard Beneš. Za druhé republiky a za Protektorátu sklouzl F. Zavřel až do fašizujících poloh. Jeho obdiv k Nietzschemu, Napolonovi a Mussolinimu však nebyl přijatelný ani německému okupačnímu režimu. Zavřelovo obvinění z kolaborace (ani soudně po r. 1945 neprokázané) bylo spíše účelovým argumentem sloužícím ke zničení hlavního kritika E. Beneše a KSČ, směřující již tehdy k rudé totalitě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Světoznámý hudební skladatel, houslista a pedagog se narodil 8. prosince 1890 v Poličce jako 5. dítě ševce a pověžného Ferdinanda Martinů. Neduživý chlapec vyrůstal 11 let v „majáku“ věže chrámu sv. Jakuba, vysoké 35 m, kde v naturálním bytě jeho otec ševcoval, zvonil a hlásnou troubou oznamoval případné nebezpečí. Chlapec začal pro tělesnou slabost chodit do školy až v 7 letech, od 10 let se pokoušel skládat. Asi 6 let chodil „do houslí“ ke krejčímu J. Černovskému, od svých 15 let vystupoval jako sólista na místních večírcích. Zásluhou učitele Ad. Vaníčka se s finanční podporou svého rodného města 19. května 1906 dostal na pražskou konservatoř. Z ní však byl v červnu 1910 vyloučen „pro nenapravitelnou nedbalost“. Zůstal však v Praze, na Kampě dával hodiny na housle, navštěvoval Národní divadlo a koncerty České filharmonie a roku 1912 dokončil klavírní cyklus „Loutky.“ Mimořádnou silou na něj tehdy zapůsobila díla C.Debussyho (impresionismus). Roku 1914 se stal výpomocným druhým houslistou České filharmonie. Válku prožil v rodné Poličce jako učitel houslové hry, protože nebyl odveden. Napsal tu balet „Stín“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 V únoru 2018 uplynulo 140 let od narození pěvkyně Emy Destinnové a v lednu 2019 to bude 170 let od narození její matky Jindřišky, rozené Šrutové. Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, ( 26. února 1878 Praha – 28. ledna 1930 České Budějovice) byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku , kde zpívala například po boku Enrica Carusa. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové (1859 - 1898) Takto uvádí česká Wikipedie údaje k osobnosti E. Destinnové. Nás zajímá ovšem speciálně narození její matky Jindřišky. Wikipedie se o 10 let mýlí v datu a bohužel neuvádí místo narození. To je pro náš kraj ale právě zajímavé. Dotazem v archivu hlavního města Prahy můžeme totiž zjistit, že onoho 26. února se opravdu v Praze narodila dcera Jindřišce Kittlové, rozené Šrutové ...
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Zdeněk Schmoranz se narodil 27. července 1896 v Chrudimi v rodině akademického malíře Josefa Schmoranze (1855-1938), učitele odborného kreslení na Průmyslové škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, pozdějšího správce auersperských sbírek na zámku Žleby u Čáslavi jako poslední ze 4 synů stavitel F. Schmoranze st. (1814-1902). Zdeněk absolvoval gymnázium v rodné Chrudimi a pak studoval na pražské technice chemii. Právě jako chemik pracoval v letech 1918-1919 v cukrovarech Drahanovice a Libice. Pak se vrátil do Prahy, kde 1. října 1919 nastoupil do Národního divadla jako archivář a lektor, pravděpodobně po dohodě s ředitelem divadla svým strýcem Gustavem Schmoranzem (1896-1967). Zde však působil jen do 28. října 1922. Běhen svého působení se zde seznámil s členkou činohry Liběnou Odstrčilovou (1890-1962), kterou pojal za manželku. Z jejich sňatku (1920) se jim narodil syn Vladimír, budoucí chemik a fyzik.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Celková obnova Mariánského morového sloupu na náměstí v Poličce začala po důkladných přípravách v roce 2015 a náklady od tohoto roku činily 5,5 mil. Kč včetně DPH, z toho téměř 90 % prostředků obdrželo město formou dotací z Ministerstva kultury ČR z Programu regenerace MPR a MPZ. Letošního roku bude proinvestováno 750 tis. Kč. „Na nutnost opravy upozornil vlastně sám sloup, když z něho v roce 2011 odpadla část sochy sv. Víta a poškodila se. Město pak ve spolupráci s výkonnými a odbornými složkami památkové péče začalo vyvíjet aktivity k záchraně tohoto významného barokního díla. Psal se rok 2012, kdy celá akce odstartovala rozsáhlým restaurátorským průzkumem, jehož cílem bylo určení konkrétních poškození a sestavení návrhu oprav včetně doporučení vhodných postupů, materiálů a technologií.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Před pár léty jsem v knize Václava Cílka „Krajiny domova – Chodit, hledat a dívat se“ četl větu od ilustrátorky knihy Renaty Fučíkové: „Některé děje a příběhy, které formovaly náš domov, dnes už na vlastní oči neuvidíme.“ Turisté z Klubu přátel Pardubicka chodí pravidelně každou neděli na společnou vycházku, aby se mohli kolem sebe dívat, kochat se krásou přírody, hledat a obdivovat pamětihodnosti viditelné, ale také nacházet příběhy a souvislosti z časů minulých, které jsou dnes již více méně neviditelné a pozapomenuté. Příspěvek o našem putování malebnou Svitavskou pahorkatinou by měl přinést i pár slov k dějům, které by neměly upadnout v zapomnění.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 V roce 1600 byla vydána kniha královského prokurátora Jakuba Menšíka z Menštejna zabývající se mezními soudy a hraničními spory „O Mezech, Hranicých, Saudu a Rozepřj Meznj, y Přislussenstwj gich w Králowstwj Cžeském“. Zde se definuje hraničník takto: mezník nebo hraničník je dřevo, nebo kámen, v kterýmž jest znamení mezní, kde se grunty jednoho souseda od druhého dělí. Tato definice vlastně platí doposud. Panské hraniční kameny buď s iniciálami panovníka, popř. i erbu jeho rodu a letopočtu, nebo pouze s iniciálami panského rodu ve východní části Pardubického kraje, kterými se zaobírá tento článek, je možné objevit na historické hranici jednotlivých panství, na hranicích rustikální a dominikální půdy, katastrálních hranicích, popř. i ve funkci mezníku jednotlivých sekcí lesů či polí. Zachovaly se téměř ve většině případů na lesním území.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Městečko Luže leží na rozhraní Českomoravské vrchoviny a Polabské nížiny. Již od středověku to bylo významné místo pro pravidelné konání trhů s množstvím řemeslníků. V Luži však byla v minulosti poměrně početná i židovská komunita. Židovské osídlení v Luži je doloženo od druhé poloviny 16. století, dodnes zde stojí židovská čtvrť. Dle pramenů se na noc řetězy uzavíral vstup do židovského města. Většina domů zde po přestavbě stojí dodnes včetně domu č. p. 44, kde dříve byla židovská rituální lázeň (mikve).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 V Chrudimi hned vedle tzv. širokých schodů se nachází dům č. p. 104–II. Tato poměrně rozsáhlá stavba v sobě skrývá několik zajímavostí. Dům těsně přiléhá k městskému opevnění, vznikl tak přestavbou bývalé hradební bašty. Díky poloze na hraně svahu na pozorovatele působí dojmem „hradu“. Dům stojí v místech, kde se říká Na Puši. Pojmenování Na Puši je staroněmecké pojmenování pocházející od slova Busch, tedy křoviště či lesík a znamenalo asi část Nového města po pozdější kostel sv. Michala a svažující se od nynější Puše k náhonu. Stráň byla původně porostlá nízkým stromovím.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018



16.07.2018 Severozápadnímu výběžku Železných, zeměpisci nazývanému Chvaletická pahorkatina, dominují komíny Chvaletické elektrárny, takže jde o krajinu na první pohled nepříliš lákavou. Prochází tudy významný železniční i silniční tah, spojující východní a střední Čechy, ale asi jen málokdo z projíždějících tuší, že v blízkosti tohoto průmyslového areálu, postaveného na místě někdejších pyritových dolů, se rozprostírá rozsáhlá lesní krajina se spoustou přírodních zajímavostí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2018






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml