|
| |
|
Vlastivědné listy Pardubického kraje
Vlastivědný časopis vycházející již od roku 2004. Vlastivědné listy na svých stránkách informují o zajímavostech, historii, památkách a osobnostech Pardubického kraje. Prosotor na stránkách časopisu dostávají regionální nadšenci, lokální patrioti, ale i místní spolky či neziskové organizace, které by prostor ve sdělovacích prostředcích dostali jen velmi těžko. Časopis můžete zakoupit i v našem sídle v Klášterní ul. 54 v Pardubicích. Pokud chcete časopis dostávat pravidelně, staňte se členy Sdružení přátel Pardubického kraje. Vlastivědné listy Pardubického kraje
Jednotlivá čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje můžete zakoupit i v E-shopu. 
18.04.2024
Ing. Bohumil Modrý, vynikající hokejový brankář, byl hvězdou čs. poválečného
sportu. Roku 1948 dostal dokonce nabídku do NHL.
Jeho kariéru a šťastný rodinný život narušil však roku 1950 nezákonný
politický proces. Spolu s dalšími spoluhráči byl obviněn ze
špionáže a velezrady a odsouzen na 15 let vězení a nucených prací.
Pracoval v uranových dolech, což mu narušilo jeho zdraví. Své rehabilitace
se nedožil, zemřel v roce 1963 v pouhých 46 letech.
Dne 3. října 2023 uvedla Česká
televize dokumentární film
R. Vávry, kde na svého otce B.
Modrého dojemně vzpomínala
jeho dcera Blanka žijící dnes
v zahraničí. Čestný a inteligentní
člověk a vynikající sportovec
se stal obětí komunistického režimu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Všechny naučné stezky v králické pevnostní oblasti jsou postupně vybavované informačními tabulemi s fotografiemi,
plány a texty v pěti jazycích (česky, anglicky, německy, francouzsky a polsky). Díky tomu se návštěvníkům
dostává všech relevantních informací o daném pevnostním objektu či místě. Ani cizinci nejsou
ochuzeni o informace, které zpřístupňují historii a technicko‑taktická
data objektů čs. pevnostního systému
z let 1935–1938.
Naučná stezka Betonová hranice je
nejrozsáhlejším naučným okruhem
v oblasti a měří 15 km. Nachází se
v západní polovině Králické pevnostní
oblasti, její začátek a konec
leží v obci Mladkov a trasy vedou
k Muzeu čs. opevnění – dělostřelecké
tvrzi Bouda. Stezka je vedena tak,
aby umožňovala několik možných
délek okruhů – obě větve naučné
stezky (jižní a severní) jsou na několika
místech propojeny.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Odpověď na otázku nebyla tak snadná, jak se na první pohled zdálo. Tradovalo se, že poličská
šibenice stála ve středověku a ranném novověku na nejvyšším místě Šibeničního vrchu
(kóta 615 m) v blízkosti dnešní sjezdovky. Nachází se tam totiž kamenná zídka, která byla
dlouho považována za její pozůstatek. K vyřešení otázky přispěl až záměr Města P oličky.
Město potřebovalo nalézt prostor,
kde by bylo možné ukládat výkopovou
zeminu. Takový se nabízel
právě v místě, kde podle tradice
stála šibenice. Před zavezením
místa zeminou bylo nutné ověřit
skutečnost, zda tu šibenice stála,
aby při závozu zeminou nedošlo
k jejímu nenávratnému poškození.
V červnu 2019 proto archeologické
oddělení Regionálního muzea
v Litomyšli zahájilo archeologický
výzkum, ve kterém po etapách pokračovalo
až do roku 2021. V současné
době se analyzují odebrané
vzorky, zpracovává terénní část
výzkumu a připravuje se podrobná
publikace.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Poddanské město Česká Třebová bylo vrchním
právním místem a to i pro okolní vesnice Dlouhou
Třebovou, Helvíkov, Kunžvald (nyní Anenská Studánka),
Lhotku, Ostrov, Rybník, Skuhrov, Třebovici
a Zhoř. Tvořilo tak jakýsi právní okrsek.
První zmínka o hrdelním a útrpném
právu ve městě je popsána v nejstarší
městské knize, kde se v roce
1444 píše o Machně, dceři Harbantově,
když po smrti svého muže, popraveného
za žhářství, křivé svědectví
a falšování peněz, pomlouvala svého
pána a právo. Pod pohrůžkou vyobcování
z města, velké peněžité pokuty
(10 kop míšenských) zaručené ručiteli
svolila též Machna, pokud by se toto
opakovalo, i k vyřezání svého jazyka.
V témže roce 1444 žádal rychtář
Třebovice o znovuoddělení hrdelního
práva od třebovského a „pán náš
i jich Jan s Šárova seděním na Lanšperce“
jim to povolil.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Ještě nedávno nebyla zřícenina hradu nad Rabštejnskou Lhotou z cesty lesem ani vidět. V minulosti bylo
několik pokusů o její záchranu, ale výsledky má až ten poslední. Na něm se domluvili před deseti lety tři
kamarádi, kteří od Lesů České republiky koupili vršek kopce se zříceninou a hromadou kamení. Během let
se k nim průběžně přidává na 80 lidí, kteří tráví svůj volný čas obnovou kulturní památky původně z poloviny
14. století. Významně jim dotacemi pomáhá i P ardubický kraj.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Střední průmyslová škola v Chrudimi si letos připomíná
125 let svojí existence. Je celkem dobře známo, že škola byla
založena v Pardubicích a její původní budova na Náměstí Čs.
legií sloužila škole do roku 1951. Dodnes je užívána ke školským
účelům.Kromě této budovy je asi jediným hmotným předmětem, který vznikl při založení školy v roce 1899 a dodnes je využíván ke svému původnímu účelu, Pamětní kniha c.k. státní průmyslové školy. Desky knihy jsou provedeny dobově v secesním duchu a zdobí je jediný nápis, letopočet 1899. Projdeme k výročí školy stránky této knihy a připomeneme alespoň některé zápisy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Nejstarším pardubickým kostelem
je dodnes stojící kostel Zvěstování
Panny Marie, který se nachází
v centru města na dnešním
Komenského náměstí. Kostel před
rokem 1359 nechal postavit arcibiskup
Arnošt z Pardubic. Byl prvním
pardubickým farním kostelem
„města nového“ založené jeho otcem.
Roku 1532 přemístil Vojtěch
Pernštejna faru k většímu bartolomějskému
kostelu, do staré fary
umístil klášter minoritů, jimž slíbil
postavit větší budovu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024 
18.04.2024
Tato polozapomenutá osobnost se narodila 5. října 1867 v Heřmanově Městci v učitelské rodině Josefa Sokola, knížecího vychovatele v rodině Kinských. Ten učil děti Kinských češtině a roku 1862 mu vyšla v Litomyšli učebnice českého jazyka pro Němce. Roku 1867 přeložili J. Sokola na pražský Smíchov, od roku 1873 učil na vzorné škole při c. a k. učitelském ústavu v Praze. Josef Sokol se stal členem komise pro zpracování nových čítanek pro obecné s měšťanské školy, sám napsal učebnici pro tzv. věcné učení na obecných školách a německé konverzace, propagoval i výuku ruštiny. Vystoupil dvakrát i na sjezdech českých učitelů (1882 v Plzni, 1884 v Praze). Na pražském sjezdu razil zásadu „České dítě do české školy“. Roku 1883 začal s nakladatelem F. Šimáčkem vydávat dětský časopis „Jarý věk“. Svou bohatou činností vstoupil J. Sokol do dějin české pedagogiky, později (1885) vstupil i do komunální politiky v Praze jako obecní starší, v 90. letech se stal za městskou skupinu pardubickou poslancem říšské rady (1891) a poslancem českého zemského sněmu (1895) za Národní stranu svobodomyslnou (Mladočechy). Stal se tak vzorem svému synovi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023 
18.04.2024
Julie Sýkorová se narodila 16. dubna 1826 v rodině hraběcího lesního ze Svojšic. S pokrokovým českým spisovatelem, novinářem a politikem Karlem Havlíčkem Borovským se seznámila na jednom vlasteneckém dýchánku u doktora Kučery v Praze, u jehož manželky byla zaměstnána. Havlíčkovou ženou se stala 4. března 1848 a ještě téhož roku před Štědrým dnem se šťastným manželům narodila dcera Zdeňka. V prosinci roku 1851 byl však Karel Havlíček Borovský pro své protirakouské aktivity zatčen a odvezen do vyhnanství do tyrolského městečka Brixenu. Julie se dobrovolně rozhodla sdílet vyhnanství se svým mužem a spolu s dcerkou za ním přijela. Bohužel však onemocněla tuberkulózou a na manželovo naléhání se v září roku 1854 vrátila do Čech. V Praze se ze všech svých sil snažila dosáhnout zrušení deportace svého manžela. Než se toho však podařilo dosáhnout, v den svých 29. narozenin 16. dubna 1855 své nemoci podlehla. Havlíček dostal vyrozumění o svém propuštění o 11 dní později. Informaci o tom, že zemřela, se však dozvěděl až poté, co se vrátil do Čech. Tato zpráva jej zdrtila a zlomila. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023 
18.04.2024
Boža Dvořák (1864-1954) je znám odborné veřejnosti jako významný pardubický architekt, konzervátor a ochránce památek. Zejména v prvních dvou desetiletích 20. století se výrazně podílel na formování architektonické tváře tohoto města. Boža Dvořák je spojován jednak s restaurováním a rozšířením kostela sv. Bartoloměje z let 1912-1913, tak s celou řadou domů v centru města. Za jeho nejznámější realizaci bývá považována jedinečná novorenesanční „Kamenná vila“ čp. 114 v Bulharské ulici z let 1913-1923. Mimo Pardubice sehrál nezanedbatelnou roli při záchraně hradu Kunětické hora. Kritickým okem sledoval opravy činěné Dušanem Jurkovičem v letech 1927-28. I mimo Pardubice byl však poměrně čilý, Dvořákův podíl nalézáme při úpravách církevních památek v Chrudimi, Proseči, Sopotici, Hostačově, Jezbořicích, Mladých Bříštích a jinde.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
