Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




08. 07. 2008 Přesně před rokem jsme jedno číslo Vlastivědných listů Pardubického kraje věnovali druhé světové válce, výsadku Silver A a ležácké tragédii. Na toto číslo reagoval pan Jiří Maldur Havlíček, který upozornil na osobu britského válečného pilota Ron Clifforda Hockeyho, který by měl být v souvislosti s výsadkem Silver A také vzpomenut. Ron Clifford Hockey se narodil 4.8.1911 v Exeteru ve Velké Británii. Ve svém rodišti absolvoval základní a střední školu, poté studoval na University of Exeter a na Imperial College v Londýně. Létat začal v roce 1933, v září 1939 byl převelen k RAF, nejprve k peruti, která přepravovala vzácné osobnosti do Francie, včetně W. Churchilla. Poté byl přidělen k peruti, jejímž cílem bylo plnit zvláštní účely. Později se stal jejím velitelem. Mimo jiné i jeho zásluhou byl proveden úspěšný atentát na říšského protektora Rainharda Heydricha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



08. 07. 2008 Jeden z nejznámějších hřebečských malířů se narodil dne 18. března 1858 v Křenově u Moravské Třebové jako nejmladší ze šesti dětí. Lásku k malování zdědil malý Eduard po strýci. Také jeho nejstarší bratr rád maloval. Ve dvanácti letech se musel rozhodnout o povolání. Protože se rozhodl studovat, byl poslán do Poličky, aby se připravil v 5. ročníku základní školy na studium gymnázia v Moravské Třebové. Měl štěstí, že si zde učitel kreslení všimnul jeho nadání a dával Eduardovi zvláštní hodiny. Jelikož mu na gymnáziu kreslení zabralo tolik času, že se nevěnoval dalším předmětům, vrátil se do rodného domu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



02. 07. 2008 Malíř - krajinář František Kaván (10.9.1866 - 16.12. 1941) značnou část života a malířské tvorby zasvětil našemu regionu a svým dílem vzbudil zájem dalších umělců o Železné hory a Českomoravskou vysočinu. Rodák z Víchovské Lhoty u Jilemnice dělil svou lásku ke krajině rodných Krkonoš s motivy, které mu na-bízely právě Železné hory. Patřily k nejmilejším a vztah malíře k zdejší krajině prostupuje celou jeho tvorbou. Svědčí o tom neobyčejně působivý obraz, který zde namaloval už v roce 1895 a nazval Železné hory (Frantova náladička). Stal se výrazem umělcova kréda, jeho lásky k tomuto kraji i důkazem nalezení "duše a zvláštního výrazu zdejší krajiny", o něž po celou dobu usiloval.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



02. 07. 2008 Alois Jirásek, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. století, napsal několik historických románů, mezi něž patří trilogie Bratrstvo. Líčí zde historické události kolem poloviny 13. století, kdy na Slovensku - tehdy v Horní zemi Uherské - 25 let bojoval a hájil práva českého krále Ladislava Pohrobka Jan Jiskra z Bransýsa.
Zde s ním hrdinně válčilo asi 25 tisíc bojovníků, tzv. bratrských rot proti maďarským Huňadovcům. Mezi Jiskrovými hejtmany byl i Jan Talafús z Ostrova.
Ves Ostrov je vzdušnou čarou asi 9 km západně od Vysokého Mýta, při státní silnici z Vysokého Mýta na Chrudim. Tato ves se poprvé uvádí v písemných zprávách ke konci 13. století. Ve 14. století zde na západním kraji vsi na vyvýšenině nad nynějším rybníkem stávala tvrz, patřící v té době k panství Slavatů z Košumberka. Zde na počátku 15. století byl jako správce Ješek Talafús ve službách košumberských Slavatů. Zde na této tvrzi kolem roku 1410 se narodil Jan Talafús.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



02. 07. 2008 Vůně ranní kávy se rozprostírá po místnosti a já přemýšlím o tom, jak mohlo být kdysi lidem, kteří kávu vůbec neznali. Jak se probouzeli a bez pomoci blahodárné černé tekutiny dostávali do každodenního živo-ta. Jak nabírali tolik potřebnou energii? Snad touha sepsat hold kávě mi přihrála na stůl písemně zachycenou vzpomínku, která se kávy bezprostředně dotýká. Text s názvem První zrnková káva patří do souboru Zkazek a vyprávění o Skrovnici a zavádí nás do období pruské okupace v roce 1866
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



24. 06. 2008 (poznámky k článku Dr. J. Kotyka z Vlastivědných listů Pardubického kraje 5/2007.)
V článku PhDr. J. Kotyka se mimo jiné uvádí, že v roce Beckerova nástupu do biskupského úřadu v Hradci Králové roku 1701 byl položen základní kámen ke stavbě kláštera. Zde vzniká otázka, která budova to byla. Podle uvedeného článku se jedná o klášterní areál, kde byly ještě na konci dvacátého století ubytovány řeholnice františkánky.
Jako bývalý projektant Okresního stavebního podniku okresu Ústí nad Orlicí jsem velmi často pracoval na Králicku a to prakticky až do odchodu do důchodu v roce 1985. Mimo jiné jsem prováděl zaměření areálu stávajícího kláštera na Hedeči, kde jsem v sedmdesátých letech minulého století projektoval rekonstrukci kuchyně a jídelny. Dále jsem zaměřoval budovu dnešního domu poutníků - nynější restauraci. Začal jsem poté pracovat na projektu rekonstrukce uvedeného objektu na tzv. mateřinec pro řeholnice. Vše řídila tehdy pražská Charita. Do tohoto objektu měly být po rekonstrukci soustředeny další řeholnice z tzv. Laudona u Lanškrouna a z kláštera v osadě Mendryka u Litomyšle. A dále sem měly být přemístěny řeholnice ze stáv. kláštera na Hedči. Když byl projekt rozpracován asi z jedné poloviny, Charita Praha práce zastavila a dále se nepokračovalo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



24. 06. 2008 Letos, v roce 2008, to bude 70 let od dokončení výstavby přehradní hráze na řece "Divoká Orlice". Od nepaměti byli obyvatelé, kteří žili podél této řeky, vystaveni častým povodním. Tyto povodně přinášely mnoho škod a starostí. O místě výstavby přehrady byl veden dlouholetý spor.
Již v roce 1908 bylo poukázáno na Nekoř. V roce 1925 předložila obec Nekoř memorandum, ve kterém poukazovala na to, že by se měla přehrada stavět až nad obcí Klášterec nad Orlicí, což se ukázalo jako méně vhodné. V letech 1929 - 1930 byly prováděny sondážní práce v místech " Studentské zátoky" a "Šípkovy skály", ale skalnaté podloží neodpovídalo požadavkům na tak náročnou stavbu. Bylo nalezeno nové místo asi kilometr po proudu řeky a zde byla posléze hráz nového vodního díla vybudována. Projekt vodního díla byl vypracován vodohospodářským oddělením Zemského výboru v Praze již v letech 1926 -1928 a v březnu 1931 byl schválen.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



24. 06. 2008 Když český král Přemysl Otakar II. začal kolonizovat velký zemský prales, který sahal od hranic Moravy k Tiché Orlici a od Litomyšle ke Štítům, vybrala si početná skupina osadníků kolonizátorů dlouhé povodí potoka, který nazvala Červenka. Jméno obce je poprvé uváděno v roce 1304 v nadační listině, kterou král Václav II. předává lanškrounské zboží nově založenému klášteru ve Zbraslavi. Obec Čermná je zvána Rottenwasser.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



24. 06. 2008 Odedávna se v Čermné tradovala legenda, že přes most u kostela v roce 1420 táhla Žižka na Lanškroun. Starší verze pověsti udávala, že prý tady přes potok Červenku, původně Červenku, stával dřevěný most, který byl povodní stržen. Když jel tudy církevní hodnostář a nemohl se dostat pro příkré břehy potoka, dal postavit nový most kamenný. Mnozí historikové po shlédnutí ostrohu tvrdili, že místo, kde stojí kostel, bylo původně strážiště cesty z Litomyšle do Kladska v době dávno před kolonizací. Je velmi pravděpodobné, že strážci cesty koryto potoka Červenky upravili jako vodní příkop a vedli jej těsně okolo ostrohu, tak, jak potok dodnes teče.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



18. 06. 2008 Jevíčko je přirozeným centrem oblasti nazývané Malá Haná. Ta se rozprostírá od Boskovic k Trnávce, tedy v délce 25 km a v šířce 3 - 5 km. První zmínka o městě pochází z roku 1249. Jevíčko bylo plánovitě založeno na oválném půdorysu, který byl přizpůsoben návrší obtékaném říčkou Jevíčkou. V jeho středu vzniklo náměstí, ze kterého se rozbíhá pravidelná síť ulic. Město mělo též oválné kamenné hradby (dodnes částečně zachovalé) se čtyřmi branami, kterými vedly přesně dle světových stran na náměstí hlavní silnice. Malé město, kde žije nyní asi 3 tisíce obyvatel, před druhou světovou válkou české s německou menšinou, s židovskou obcí, po roce 1919 židovskou menšinou. Zachoval se renesanční zámeček, farní kostel z 18. století, městská věž z konce 15. století, synagoga, dnes využívaná ke kulturním akcím, pomník z napoleonských válek. Židovský hřbitov byl zničen.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



18. 06. 2008 Dokud neexistovala v Čechách a na Moravě města, t. j. do začátku 13. století, byli souzeni občané slovanských osad buď soudem vrchnosti nebo soudem kraje. Ze slovanské osady se mohlo státi město, když osadníci koupili půdu od jejího majitele, t. j. od krále, event. biskupa nebo šlechty. Slovanské obyvatelstvo obcí nemělo často potřebné finanční prostředky a tak byli zváni nebo přicházeli sami němečtí kolonisté v čele s podnikatelem (civitas locator). Jevíčský locator se jmenoval Albero podle listiny Přemysla Otakara II. z roku 1258, vydané 6. srpna t. r. na hradě Křivoklátě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



18. 06. 2008 Zanedbané bylo Jevíčko v poslední čtvrtině 19. století. Náměstí a ulice byly bez kanalizace i vodovodu, všude kaluže a bláto. Špína vylévaná přímo z domů do uličních stružek, do kterých se sváděla i dešťová voda, tvořily téměř stále bláto se špinavou vodou a nevoněly. Občané, co nechtěli mít doma, vylévali oknem a proto bylo často nebezpečné choditi pod okny. Dláždění tzv. kočičími hlavami bylo nerovné a hrbolaté a provedeno jen místy. Jediná petrolejová lampa na dřevěném sloupku u kašny na náměstí a několik lamp na křižovatkách Okružní ulice blikotaly nesměle do všeobjímající tmy. Mimořádně hyzdily rynk masné (řeznické) krámy svou ohyzdností a nečistotou až do roku 1885, kdy byly zbourány. A lidé v tomto městě? Ne zbytečně je posměšně okolní vesničané nazývali "frakaři", neboť vždy spěchali pochlebovati těm, co mají moc, tehdy německým úřadům, ať již okresním v Mor. Třebové nebo místním na radnici. Někteří ani sami nevěděli, zda jsou Češi nebo Němci, tak byli národnostně lhostejní.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



11. 06. 2008 Pokud se vypravíte po silnici z Jevíčka směrem do Moravské Třebové, hned za Jevíčkem Vás upoutá vysoká kostelní věž, která ční nezvykle vysoko. Tato věž patří kostelu v obci zvané Chornice. Po roce 1323 náležela ves Chornice pánům z Lipé a po dělení majetku roku 1346 ji měli držet společně probošt Jindřich, Čeněk a Pertolt z Lipé. Markrabě Jošt dal roku 1402 Chornice v dědictví Heraltovi z Kunštátu a Boček z Kunštátu zapsal 1418 větší část Chornic a polovinu Vísky (Derflíku) Janu z Boskovic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



11. 06. 2008 Obec Biskupice leží v Malé Hané, na rozmezí Boskovické brázdy a Drahanské vysočiny 17 km jižně od Moravské Třebové. První zmínky o obci pocházejí z roku 1267, kdy obec patřila k biskupství Olomouckému. Biskupice původně náležely olomouckému biskupství, ale biskup Bruno je roku 1262 postoupil olomoucké kapitule. Ta roku 1361 zaměnila ves Biskupice s patrimoniem a Hartinkov markraběti Janovi, aby si tu vystavěl hrad. Jan odkázal 1371 hrad Hrádek (Plankenberg) a vsi Biskupice, Březinku a Hartinkov svému synovi Prokopovi, který roku 1386 udělil hrad i vsi lénem Heraltu Kunovi z Kunštátu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



11. 06. 2008 Možnost rozšířit poznání o našich středověkých dějinách na základě nově nalezených písemných pramenů se zdá být vzhledem ke stavu jejich zpřístupnění velmi malá. Přesto však existuje naděje, že se nečekaně objeví pramen, který naše poznání rozšíří a obohatí. Je tomu tak i v případě nálezu rukopisu z knihovny někdejšího kláštera kartuziánů v Tržku u Litomyšle. Ves Tržek ležící 5 kilometrů severozápadně od Litomyšle se v dějinách poprvé zmiňuje v polovině 14. století, kdy zde stály dvůr a mlýn, které patřily litomyšlskému bis kupství. Situace se změnila, když na biskupský stolec v Litomyšli nastoupil v roce 1364 Albert ze Šternberka, narozený kolem roku 1333 v moravském Šternberku v rodině vysoké moravské šlechty.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



30. 05. 2008 Letos si připomínáme sté výročí od prvního reálného pokusu na zavedení městské hromadné dopravy v Pardubicích, které je i stým výročím první autobusové dopravy na území tehdejšího Rakouska-Uherska. 13. května 1908 se totiž Pardubice staly výchozím bodem dvou autobusových tratí vedoucích do Bohdanče a Holic. Ředitelství pošt a telegrafů v Čechách ve snaze uspořit náklady za dopravu vlastními koňskými povozy zřídilo tyto dvě linky pro přepravu osob a pošty. Jednalo se tehdy o úplně první veřejné autobusové tratě zřízené státem v celém Rakousku-Uhersku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



30. 05. 2008 Historie nádraží v Pardubicích úzce souvisí s vývojem železniční dopravy, industrializací a růstem města samotného. Současné nádraží je již třetí v pořadí stojící samostatná budova. První nádraží Pardubice získaly s výstavbou Olomoucko-pražské dráhy. S jeho stavbou se začalo v roce 1844, mělo čtyři koleje, z nichž dvě procházely nástupištní halou. Tato hala byla postavena z kamene a byla 80 metrů dlouhá. První cestující přivítala při slavnostním zahájení provozu trati 20.8.1845. Výpravní budova byla jednopatrová a s nástupištní halou ji spojoval zastřešený trakt. V této původní formě však příliš dlouho provozu nepostačovala. Roku 1856 začala stavba tratě z Pardubic do Liberce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



30. 05. 2008 Sovolusky leží asi 8 km jižně od Přelouče. Pojedete-li někdy přes tuto obec, zastavte se a zbystřete pozornost. Můžete tu totiž vidět leccos zajímavého. Na prostorné, přibližně trojúhelníkové návsi rostou dvě velké mohutné lípy. Zvláště jedna vyniká jak silným kmenem, tak díky tomu, že roste ničím nestíněna i široce rozevřenou korunou. Je pod ní malé dětské hřiště, jednoduchá zvonička a altán autobusové zastávky. Je tu i nevelký travnatý prostor, na kterém jsou rozložené čtyři velké bělavé kameny. Místy jsou již ztmavlé díky řasám, které se tu uchytily v prachu.
Kameny nejsou, jak se možná mnozí domnívají, kusy vápence, nýbrž kusy křemence. Je to méně se vyskytující usazená hornina, často vzniklá dokonalým stmelením křehkého pískovce - tedy vyplněním mezer mezi jednotlivými zrny křemene křemenitým tmelem, čímž vznikne téměž plně celistvá hornina. Křemenec vyniká velkou tvrdostí a odolností vůči zvětrávání. Je zajímavé, že křemence, vzniklé již v ordoviku v prvohorách, se častěji vyskytují na více místech severního okraje Železných hor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



20. 05. 2008 Ač se to zdá z dnešního pohledu nepravděpodobné, první pokusy o využití erotických a sexuálních motivů v reklamě jsou spojeny s jejími moderními začátky. Tyto počátky však byly "co do početnosti "vzácností šafránu." Společnost na přelomu 19. a 20. století teprve uznávala moderní reklamu jako nezbytnou zbraň podnikání a na postupnou "erotizaci" některých prvků v reklamě nazírala z dvojího možného úhlu, ostatně tak, jak je tomu dodnes, odmítavě či smířlivě.
Erotické (odvážné) prvky v reklamě doby meziválečné nám mohou z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme erotikou, a nejen v reklamě, obklopeni doslova na každém kroku tak, že nám připadá nutnou součástí našeho života, připadat směšné a snad ani vůbec ne erotické. Reklama "objevila" ženu už v době předválečné, především v secesních plakátech.1
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



20. 05. 2008 Pojem průmyslová ochranná signistika lze zjednodušit na výraz ochranná známka. Zcela jistě byl svět ochranných známek, především ve svém grafickém provedení, v pardubickém tisku světem tak trochu výlučným. Nelze totiž zcela zaměňovat pojem firemní značka s pojmem ochranná známka. Obecně byla ochranná známka (používal se též starší pojem tovární známka ) firemní značkou, která měla svoji právní ochranu, byla tedy jakousi " povýšenou" firemní značkou.1
Aby firemní značka byla uznána za ochrannou známku, musela splňovat jisté požadavky, především zásadu tzv. výlučnosti, tedy nesměla být stejná ani snadno zaměnitelná s jiným grafickým vyobrazením (nověji logem) a musela být zanesena do příslušného registru Obchodní a živnostenské komory (OŽK), dříve Úřad pro patenty a vynálezy.2 Ochranná známka mohla vzniknout několika způsoby, většinou jako nové označení výrobku, které bylo chráněno, též jako původní firemní značka, kterou bylo třeba z nejrůznějších důvodů právně chránit.
Ochranné známky a jejich postupný vznik byl především reakcí na důslednější ochranářskou politiku, zejména již po známé krizi z roku 1873.3
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008



20. 05. 2008 Výstřely na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este odstartovaly v letních měsících roku 1914 celosvětový válečný konflikt, který do té doby neměl v dějinách lidstva obdoby. Kromě milionů padlých a raněných na všech frontách však měly válečné události let 1914-1918 značný vliv i v zázemí válčících států. Vedle dopadu na ekonomiku a společnost celého tehdejšího Českého království lze ovšem sledovat také dopady na konkrétní lokality, což v plné míře platí i pro Bylany.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml