Sdružení přátel Pardubického kraje

Jan Talafús z Ostrova - bratrský hejtman na Slovensku


02. 07. 2008 Alois Jirásek, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. století, napsal několik historických románů, mezi něž patří trilogie Bratrstvo. Líčí zde historické události kolem poloviny 13. století, kdy na Slovensku - tehdy v Horní zemi Uherské - 25 let bojoval a hájil práva českého krále Ladislava Pohrobka Jan Jiskra z Bransýsa.
Zde s ním hrdinně válčilo asi 25 tisíc bojovníků, tzv. bratrských rot proti maďarským Huňadovcům. Mezi Jiskrovými hejtmany byl i Jan Talafús z Ostrova.
Ves Ostrov je vzdušnou čarou asi 9 km západně od Vysokého Mýta, při státní silnici z Vysokého Mýta na Chrudim. Tato ves se poprvé uvádí v písemných zprávách ke konci 13. století. Ve 14. století zde na západním kraji vsi na vyvýšenině nad nynějším rybníkem stávala tvrz, patřící v té době k panství Slavatů z Košumberka. Zde na počátku 15. století byl jako správce Ješek Talafús ve službách košumberských Slavatů. Zde na této tvrzi kolem roku 1410 se narodil Jan Talafús.

Byl pravděpodobně vychován v bratrské škole na Košumberku. V roce 1434 v osudové bitvě u Lipan se Jan Talafús uvádí jako panoš pana Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, který zde bojoval na straně vítězné vojenské jednotky. V následujících letech pobýval Jan Talafús ve slavatovských službách na Ostrově a Košumberku. Posléze byl povýšen do panského stavu, užíval rodinný erb s hlavou jelena na štítě.
Oženil se s Dorotou Těchlovcovou z Dobříkovských z Malejova, která však brzy zemřela. Potom se Jan Talafús oženil podruhé výhodně s bohatou Žofií, dcerou Čapka ze Sán, který se jako hejtman táborských vojsk nechvalně proslavil v bitvě z Lipan. Čapek dostal od krále Zikmunda mimo jiné hrad Hukvaldy se šesti vesnicemi a třemi městy. Toto bohaté panství daroval Čapek ze Sán své dceři Žofii a zeťovi Talafúsovi.
Jan Talafús vlastnil dvůr Šnakov z Vysokého Mýta, který v roce 1440 prodal a vypravil se na válečné tažení, kdy vstoupil do služeb ovdovělé královny Alžběty a odešel do vojska svého švagra a nejvyššího hejtmana horních krajin království uherského - Jana Jiskry z Brandýsa. Jan Jiskra postavil vojsko - bratrské roty, aby na Slovensku hájil práva a majetek královny Alžběty a jejího dvouletého syna Ladislava proti Uhrům.
Uherský magnát Huňady byl úhlavním nepřítelem Jana Jiskry z Brandýsa, který od roku 1440 a v následujících letech ovládl velkou část krajin pod Tatrami a velkými a pevnými hrady od dolního Váhu dále na východ až po řeku Bodrou, dále okolí Trenčína, Trnavu až k Bardějovu, na jich do Uher k Jageru a na Slovensku ještě okolí Lučence. Bratrské roty Jana Jiskry měly asi 20 tisíc bojovníků, z nichž bylo mnoho Čechů - včetně českých hejtmanů. Mnozí válečníci byli ze zbytku husitských vojsk, kteří se po bitvě u Lipan dali v žoldu do Jiskrových služeb.
Jan Talafús v roce 1441 udatně hájil Košice a byl zde krátce hejtmanem. V roce 1442 jej Jan Jiskra ustavil hejtmanem bohatého města Štiavnice, kde byly doly na stříbro a mincovna. Jan Talafús zde hejtmanil 13 let. Za zásluhy dostal od Jana Jiskry do vlastnictví rozsáhlý hrad Rychnavu, dále držel hrad Jasov.
V roce 1442 podnikl Jan Talafús odvážný útok s jízdou z Košic do Jageru, vzdáleného 120 km od Budapešti. Neočekávaným útokem se zmocnil města, zajal zde několik polských pánů a mnoho Uhrů. S bohatou kořistí se rychle vracel zpět. Uhři jej začali pronásledovat. Talafúsovo vojsko a koně byli unaveni, proto se v poli postavili na odpor, museli ustupovat a nakonec byl Talafús od Uhrů zajat a uvězněn v Jageru, odkud byl propuštěn v tom roce v říjnu, hlavně za bohaté výkupné, které za něj složil Jan Jiskra z Brandýsa.
Roku 1448 byl Talafús ustaven samostatným hejtmanem s posádkou na Rychnově. Zde potom prožil nejlepší léta, kde měl jako milenku Uherkyni Márii Bodorovskou, což také uvádí v románě Bratrstvo Alois Jirásek.
Roku 1449 pomohl Talafús se svými rotami Janu Jiskrovi ve vítězné bitvě proti Huňadovi z Prešova.
Je známo, že k Talafúsovi se Slovensko přijela jeho manželka Žofie, jednak do Košic a na Rychnavu. Jistě si zpět na Hukvaldy odvážela "dobré zlaté uherské dukáty" a další válečnou kořist. I Jan Talafús během 25 let byl ze Slovenska několikrát na Hukvaldech. V roce 1453 Ladislav, král český a uherský vyznamenal Huňadyho a Jana Jiskru propustil ze svých služeb. Jiskrovi hejtmané nevydali obsazené hrady a bojovali pod hejtmanem Aksamitem a Talafúsem dále proti Huňadovi.
V bojích byl Jan Talafús několikrát raněn, v kruté bitvě u Bardějova velmi těžce. Byl ošetřován mnoho týdnů na hradě Březovici v péči hejtmana Petra z Radkova. Velká, ale vítězná bitva byla 7. září 1451 u Lučence, kam Jiskra soustředil velkou sílu včetně rot Talafúsových a hlavně střelbu z těžkých kusů pod hejtmanem, jednookým Matějem z Kněžic. Po odchodu Jana Jiskry značně polevila kázeň, hejtmané bojovali a loupili "na vlastní pěst" a z bojových rot se časem stávaly roty loupežné. V roce 1457 zemřel český král Ladislav - vládu v Čechách nastoupil Jiří Poděbradský. Rok nato Matyáš Korvín (patnáctiletý) zahájil mocné tažení proti bratříkům.
V únoru 1453 se Talafús zúčastnil spišského sněmu v Levoči, kde jednali o postupu proti loupeživým rotám. Zde jej doprovázela jeho žena Žofie. Na to chystal Korvín útok na rozsáhlý Spišský hrad, kde měl hejtman Aksamit posádku 5 000 bojovníků. Zde byla údajně i Talafúsova milenka Mária, která sem přesídlila z Rychnavy. Její zradou se měl dostat Spišský hrad do rukou Uhrů, kteří jej po tuhých bojích dobyli. Zbytek bratrské posádky se prosekal z obležení a stáhl se do hor.
Zrádná Mária potom žila u své sestry na hradě Muráň, kde se provdala za uherského kapitána. V roce 1458 v květnu syn Huňadyho Matyáš Korvín vypravil mocné vojsko proti bratrským rotám k šarišskému Potoku, městečku s pevným hradem. Hrad v té době držel Talafús s Aksamitem. Při tomto válečném tažení šlo pravděpodobně ze strany Uhrů o konečnou likvidaci bratrských rot.
Talafús se už 23. dubna vypravil s vojskem proti Uhrům, ale ti většinu jeho jezdců zajali. Talafús se zachránil útěkem na Šarišský hrad. Potom s rotami postoupil k Šarišskému Potoku, kde je Uhři 21. května 1458 oblehli a donutili k bitvě, kde se mimo Aksamita a Talafúsa zúčastnili bitvy i další hejtmané se svými posádkami. Nakonec podlehli přesile, ze dvou tisíc bratříků padlo šest set, přes dvě stě bylo zajato, ostatní se rozprchli, ale byli pobíjeni, takže nakonec zůstalo na živu jen asi 200 lidí.
Zde padl jeden z nejvýznamnějších hejtmanů Petr Aksamit z Lideřovic a Košova. Jen Talafús se se čtrnácti jezdci prosekal z obklíčení a spasil se útěkem na Šarišský hrad, potom dále na Březnici. Krátký čas byl i na Rychnově.
Talafús nakonec s jinými hejtmany vstoupil opět do služeb Jiskrových a čelili útokům uherského krále Matyáše.
Jan Jiskra z Brandýsa viděl rozpadající se slávu bratrských rot. Bojovníci stárli a neměli zálohy ani mladé bojovníky. Jiskra se nakonec snažil s Matyášem smířit. Po dohodě Matyáš Jiskru královsky odměnil. Daroval mu hrady Lipno a Solmoš a 25 000 zlatých uherských dukátů a povýšil jej na uherského magnáta. Hejtman Talafús a několik dalších hejtmanů dostalo po 16 000 zlatých uherských dukátů.
Jiskra zůstal ve službách Matyášových - držel se hlavně peněz dobré zlaté uherské váhy a kremnického rázu. Matyáš v dopise z roku 1471 vzpomíná Jiskry jako zemřelého. Hejtman Jan Talafús v roce 1464 byl u Bardějova se dvěma tisíci bojovníků. Potom odešel na Hukvaldy. Jeho žena Žofie zemřela roku 1465, kdy bylo Talafúsovi 53 let. V roce 1465 bojoval na Moravě proti části katolické šlechty. Potom vstoupil do služeb královských a zúčastnil se tažení do Slezska a bojoval při dobývání Vratislavi. Po bitvě u Pačkova se vrátil s královským vojskem do Čech. Není známo, kdy a kde Jan Talafús dokončil svoji životní pouť.
V knize půhové - zápis z roku 1475 se uvádí, že Jan Čapek ze Sán zřídil ve Staříči veliký rybník a že Talafůs jako Čapkův dědic je ještě živ. Tehdy mu bylo asi 65 let. Hejtman Jan Talafús byl představitelem českých válečníků doznívajícího středověku. Nebojoval jen za zisk, ale zůstal věrný obhajobě husitského hnutí a českých panovníků. Nikdy nevystoupil v žoldu proti českým pánům, jak se tehdy velmi často stávalo u mnohých tehdejších válečníků. Byl vždy rytířem, českým zemanem, bojujícím za husitské myšlenky a slávu českého válečného umění.
Osobnost hejtmana Jana Talafúsa byla několikrát literárně zpracována. Byla také zdramatizována Evou Klenorovou jako divadelní hra o pěti obrazech "Hejtman Talafús".

Prameny:
Alois Jirásek - Bratrstvo
Alois Jirásek - Vojenské povídky - Hejtmanská sláva
Fr. Palacký - Dějiny národu českého
Dějiny Slovenska
Lašek Fr. Litomyšl - Hejtman Talafús

Autor: Vlastimil Volák
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008




Předchozí článek: Pruská káva ve Skrovnici
Následující článek: Železné hory v tvorbě Františka Kavána


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml