Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24


18.12.2021 Šlechtická sídla na Pardubicku především s ohledem na větší počet pseudohistorických sídel šlechty a dalších privilegovaných vrstev společnosti vzniklých hlavně na sklonku 19. století, což je typické pro tento region. Na specifický vývoj šlechtických sídel v tomto regionu mělo vliv několik pro sledované území typických geografických a historických záležitostí.
Pro geografické podmínky tohoto území je charakteristické, že téměř celé sledované území náleží oblasti tabulí a chybí zde pahorkatiny a horské oblasti. Většinu tohoto území vyplňuje Východolabská tabule (prům. nadm. výška 251, 5 m), resp její část Pardubická kotlina (prům. nadm. výška 283, 3 m), pouze do jejího severovýchodního okraje zasahuje Orlická tabule.
Tyto přírodní podmínky vedly ke staršímu osídlení oblasti již od pravěku a vytvořilo se zde i silné slovanské osídlení.S tímto nejstarším osídlením snad souvisí vznik hradiště v místech dnešního Starého Hradiště. O tom hradišti usuzujeme na základě toponyma, ale soustavné archeologické výzkumy zde zatím neproběhly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021



18.12.2021 Na okraji vsi Břehy u města Přelouče na vyvýšenině se vypíná mohutná budova, která upoutává pozornost účastníků provozu na přiléhající pozemní komunikaci nostalgickou fasádou a zvláště proskleným exteriérovým výtahem. Objekt prochází více jak desetiletou rekonstrukcí, kterou organizuje obec Břehy. V budově vznikají přednáškové a výstavní sály, po staletí ale sloužila ke zpracování obilnin. Nejstarší dějiny mlýna jsou ovšem nejednoznačné.
Mezi badatelsky lukrativní odvětví se řadí mlynářství, prokázání prvopočátků středověkých a raně novověkých stavení, zvláště venkovských, se ale řadí ke stěžejní problematice. Ve vesnici Břehy je prokazatelně nejstarším objektem mlýn, jeho známá historie souvisí se správou rozsáhlého pardubického panství mocným rodem Pernštejnů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021



18.12.2021 15. března 1939 byla středa. Toho dne bylo zimní nevlídné počasí. Ráno 15. března byly i Pardubice pokryty vrstvou mokrého sněhu. Chvíli poté, co odbyla na Zelené bráně devátá hodina, přijel do města první nacistický tank, který projel Zelenou bránou a dojel až k hlavní poště na Wilsonově třídě, kde zastavil. Poté přijížděla od Hradce Králové další vojenská vozidla. Československá armáda zůstala podle rozkazu v kasárnách, kde čekala na své odzbrojení. Do 10 hodin bylo volné prostranství Smetanova náměstí (dnes nám. Republiky) přeplněno německými motorovými vozidly. Byl to motorizovaný přezvědný oddíl 28. divize. Jednalo se o dobře ozbrojené vojáky na motocyklech se sajdkárou, po třech na jednom stroji, v pláštěnkách a s přilbami na hlavách. Dle svědectví byli po cestě promrzlí a mnozí se střásli zimou. Mezi okupačními vojáky, kteří dorazili do Pardubic nechyběli ani ti na jízdních kolech, nechyběly však ani obrněné vozy s pásy či nákladní auta.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021



18.12.2021 Numizmatická sbírka Východočeského muzea v Pardubicích se může hrdě srovnávat s kteroukoli významnou evropskou kolekcí a potvrzují to i četné výstavní počiny muzea v zahraničí. Velká očekávání proto vzbuzuje nově budovaná expozice numizmatiky s názvem Peníze si do hrobu nevezmeš, kterou se muzeum rozhodlo vybudovat ve sklepních prostorách severního křídla pardubického zámku. Veřejnosti se otevře v závěru roku 2021.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



18.12.2021 Zpráva o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este dorazila do Pardubic ještě téhož dne v neděli 28. června 1914. Před poštovními úřady, c. k. okresním hejtmanstvím sledovaly podrobnosti o sarajevském atentátu hloučky lidí. 26. července 1914 oznámil okresní hejtman Jaroslav Nápravník svému úřednictvu, četnictvu a policejnímu komisaři mobilizaci. Po městě a pardubickém okrese se začaly vylepovat mobilizační vyhlášky. To v Pardubicích obstaral knihař Josef Vlkanova.
Začátek první světové války zastihl samosprávu Pardubic v situaci, kdy po volbách do městského zastupitelstva, které se konaly na jaře 1914 byl prodán protest proti jejich výsledkům a ustanovení nového zastupitelstva bylo oddalováno. A tak až do 24. února 1915 úřadovalo ještě to původní odcházející zastupitelstvo. Starostou města tak byl od roku 1915 továrník ing. Josef Prokop. V roce 1915 již továrník Prokop starostenský mandát odmítl. Starostou města tak byl od 19. března 1915 Josef Sochor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



18.12.2021 Na přelomu 19. a 20. století byl v letech 1899-1606 starostou města JUDr. Antonín Formánek. Za jeho úřadování se začala v roce 1900 budovat pardubická nemocnice. Sice již roku 1850 město zřídilo v místě dnešního domova důchodů ve Štrossově ulici první nemocnici. Ta měla však pouze 12 lůžek a s poměrně velkým růstem města ve druhé polovině 19. století již její kapacita nedostačovala. V pozdější době sice došlo k rozšíření kapacity na 75 lůžek, ale vnitřní zařízení bylo chatrné, místnosti byly bez větrání, primitivně vytápěné. Operace prováděny v předsíni lékařského pokoje.
3.10.1898 byla uzavřena dohoda mezi okresním zastupitelstvem a zastupitelstvem města o stavbě okresní nemocnice v Pardubičkách na vršku „Vinice“. S její stavbou se započato roku 1900. Stavba prvních budov nemocnice byla provedena podle projektu Ing. arch. K. Pokorného a práce prováděl ji pardubický stavitel Ferdinand Potůček. Zkušební provoz nemocnice byl zahájen 2.3.1903, otevřena byla 15.3.1903. Prvním ředitelem a monoprimářem se stal MUDr. František Messany. Areál měl tři pavilony - chirurgický, interní a infekční. Kapacita byla 80 lůžek, samostatná byla umrlčí komora. Budovy měly ústřední nízkotlaké topení, elektrické osvětlení, vodovod, kanalizaci, infekční pavilon měl vlastní odčerpávanou kanalizaci. V chirurgickém pavilonu byly 2 operační sály. Roku 1907 měla již 175 lůžek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



18.12.2021 Při pohledu do rovinatého či malebně zvlněného vnitrozemí našeho kraje si asi jen s notnou dávkou obrazotvornosti představíme, jak zde bouří nebo dýmají sopky. V dávné geologické minulosti se ale tak stalo nejednou, ovšem tehdejší krajina samozřejmě vypadala úplně jinak. Sopečná činnost většinou provází horotvorné i další výrazné tektonické procesy, které se uplatňují na utváření zemského povrchu.
Sopky neboli vulkány se v různých etapách geologického vývoje naší vlasti probudily několikrát, ale mnoho stop se po nich už nezachovalo. K hlavním důkazům jejich někdejší přítomnosti patří rozličné typy hornin vulkanického původu. Nejvýraznější jsou samozřejmě produkty mladších (převážně třetihorních) sopek, tvořící řadu návrší i celé hornatiny na severu a západě Čech (např. České středohoří, Doupovské hory), „roztroušeně“ i na jinde. Také v Pardubickém kraji najdeme řadu svědectví po přímé či nepřímé sopečné činnosti, a to jednak v podobě některých povrchových tvarů a především v souboru rozličných sopečných vyvřelin. Nejvýraznější projevy nejmladšího, třetihorního vulkanizmu jsou zde spjaty s přítomností hluboké tektonické poruchy, tzv. labského zlomu, zasahující od severozápadu do východních Čech, ale většinou skryté pod mocnými vrstvami usazenin křídového moře.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



31.05.2021 V minulém pokračování seriálu popisujícího historii Pardubic jsme skončili u válečného roku 1866, který Pardubicím přinesl mnoho útrap. Nyní se však budeme věnovat další a přeci jen příjemnější kapitole historie města poté, kdy se z útrap způsobených pruskou armádou v roce 1866 Pardubice vzpamatovaly.
Významným dnem byl 28. srpen roku 1867. V tento den měl přes Pardubice projíždět vlak z Vídně do Prahy s českými korunovačními klenoty. Byla vybrána čtyřčlenná deputace, která by zajistila důstojné uvítání. Byla také vyzvána okolní města, aby se této akce zúčastnila. Do Pardubic se tak sjížděla řada lidí ze širokého okolí. Celé město bylo slavnostně vyzdobeno a v předvečer této slavné události se město rozsvítilo množstvím světel a ohňů. Živo bylo na Veselce, na náměstí i na Kunětické hoře. V okolí Pardubic plály ohně. Když vlak s korunovačními klenoty vjížděl ráno v půl šesté na pardubické nádraží, zněly z pardubických kostelů zvony a slavnostně se střílelo z hmoždířů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021



31.05.2021 Město Přelouč by vydalo nejméně na stovku dílů našeho volného seriálu. I o samotném kostele svatého Jakuba Většího, dnes školou a Záložnou poněkud zastíněné přeloučské dominantě, by se dalo napsat o mnoho více, než se vejde do tohoto článku. Zaměříme se opět na příběh spjatý s místem našeho zájmu, příběh z počínajícího roku 1421. V lednu tohoto roku od námi níže popsané události uplynulo přesně 600 let.
O kostele sv. Jakuba Většího v Přelouči
Vzpomínám si, jakou jsem měl v dětství radost, když jsem v knize Jaroslava Herouta Jak poznávat kulturní památky narazil na fotografi i detailu přeloučského kostela. Obrázek upozorňuje na druhotně použitý článek obloučkového vlysu ve východní části chrámu. Takové články tu najdeme dva a spolu s nehrotitým oknem v sakristii dodnes dokládají románský původ kostela. Dnes je již také prokázáno, že stavba obsahuje části románských zdí původního chrámu. Románský předchůdce dnešní stavby vznikl jako dominanta obce (od roku 1261 městečka) patřící až do časů našeho příběhu Opatovickému klášteru. Současná podoba kostela má gotický ráz, ale je významně poznamenána i pozdějšími (např. barokními či klasicistními) úpravami.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021



31.05.2021 Mnozí obyvatelé Pardubic (zejména z řad příznivců Klubu přátel Pardubicka) si v posledních několika letech zvykli, že na začátku kalendářního roku se koná v sále Jana Kašpara v sídle Krajského úřadu Pardubického kraje přednáška z cyklu Hovory o Pardubicku, která upozorňuje na kulatá výročí vztahující se právě k začínajícímu roku. Jelikož z epidemiologických nebylo možné letos tuto přednášku uspořádat a sál Jana Kašpara v Pardubicích slouží jako vakcinační centrum COVID-19, rozhodl jsem se původní téma své přednášky upravit do podoby tohoto následujícího článku. Pojďme si připomenout, čím žily Pardubice v minulých letech, jejichž letopočet končil jedničkou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Zima na Vysočině
Běžkařské stopy v Pardubickém kraji
Šlechtická sídla na Pardubicku
Katrštejnské studánky



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml