| |
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022 ![]() Není bez zajímavosti, že toto technické dílo je od roku 2001 zapsáno mezi kulturní památky. Prý byla na počátku 16. století voda v Srchu tak výborná, že ji měli zájem pravidelně pít i představitelé pernštejnského rodu na pardubickém zámku. A tak nechal Vilém z Pernštejna, tehdejší majitel pardubického panství, postavit v obci Srch vodárnu, z níž bylo vedeno dřevěné potrubí, které mělo údajně vést až do Pardubic a zásobovat vodou studnu na dnešním Pernštýnském náměstí a na pardubickém zámku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022 ![]() Co lze ale v expozici očekávat? Návštěvník vstupuje po rampě do budovy z velké části zapuštěné do země. Syrová bělost betonu kombinovaná s černou barvou, ocel, plech – všechny tyto prvky byly architekty Vítem Podráským a Janem Žalským zvoleny jako odpovídající charakteru místa. Strohost, která nemá vzbuzovat příjemné pocity. Spíše naopak. Samotná expozice nás totiž zavede do atmosféry válečných let. Především do doby tzv. heydrichiády, kdy nacisté po atentátu na říšského protektora a generála SS Reinharda Heydricha v květnu 1942 rozpoutali po celém Protektorátu Čechy a Morava období teroru. Multimediální charakter také dovoluje, aby před námi vyvstaly v jasných konturách osudy zastřelených obětí i jejich vrahů. Informace se samozřejmě zaměřují především na Pardubicko a okolí, ale návštěvník není ochuzen ani o tehdejší celosvětový kontext. Jak postupně vyplývá na povrch, tragická minulost, kterou si dnešní pietní místo Památníku Zámeček nese, bezprostředně souvisí s událostmi přesahujícími dnešní Českou republiku. To dokazuje už krátký úvodní film, jejž v kinosále každý příchozí zhlédne, aby se tak mohl seznámit se souvislostmi doby, kdy byly ve jménu nacistické ideologie zabíjeny miliony nevinných. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 ![]() Školní budově je tedy letos již úctyhodných 137 let. Je nasnadě je jí prošlo mnoho pedagogů, za všechny uveďme třeba pana řídícího Marboe a výbornou učitelku p. Marii Koženou. Žáků, kteří se stali v naší malotřídce prvňáčky je několik tisíc (V roce 1928 se jím podle dochovaných vysvědčení, stal i můj táta Josef). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 ![]() Lovecký zámeček nechal v rokokovém stylu postavit majitel chroustovického panství Filip Kinský a pojmenoval jej po své ovdovělé sestře Terezii. V té době se Chroustovice staly sezónním útočištěm Marie Teresie Poniatowské, sestry majitele panství (tehdy plukovníka císařské armády) Filipa hraběte Kinského. Ten držel dědictvím Chroustovické panství se svým bratrem Františekm Ferdinandem do roku 1779, kdy jeho díl vyplatil a stal se jediným vlastníkem. V roce 1773 Marie Teresie Piniatowská jako 33-letá ovdověla, opustila Vídeň a pobývala více na českých statcích. Prvním dokladem o existenci parku s letohrádkem Neulust je mapa prvního vojenského mapování z let 1780-1783, kde je topograficky správně červenou barvou vyznačen obvod parku se stavbou uprostřed s popisem „Theresia Schloss“. Poskytuje tak důkaz o výstavbě areálu letohrádku před rokem 1783. Popis letohrádku poprvé zmiňuje Jaroslaus Schaller ve své topografii z roku 1789, kde uvádí v popisu staveb na Chroustovickém panství Neulust jako větší samostatnou stavbu obklopenou několika menšími stavbami. V roce 1793 zachytil krajinu s letohrádkem hradecký kanovník Johan Venuto. Ve svých skicách zachytil v perokresbách významné stavby a místa v krajině v poměrně značné věrnosti provedení. V Sommerově statisticko-topografickém popisu českého království z roku 1837 je objekt popsán jako letohrádek pod názvem „Neulust, také Thereisenlust“. V jeho popisu je uvedeno, že Neulust postavil hrabě Filip Kinský podle plánů dodaných jeho sestrou kněžnou Marií Teresií Poniatowskou. Letohrádek stál v parku spolu s dalšími čtyřmi domy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 ![]() „Změnu názvu doporučila v pondělí Rada Pardubického kraje i výbor zastupitelstva kraje pro kulturu. Následně ji ještě projedná dubnové zastupitelstvo. Měla by platit od ledna 2023, ale abychom mohli zadat výběrové řízení na novou vizuální identitu krajské galerie, musíme mít jasný název už nyní,“ vysvětlil náměstek hejtmana pro investice a kulturu Roman Línek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 ![]() „Věřím, že pokud už letos vše půjde bez problémů, otevřeme expozici s názvem „Pernštejnská rezidence – nejstarší renesance v Čechách“ někdy v druhé polovině léta. Model pak bude k vidění hned vedle rytířských sálů ve druhém nadzemním podlaží,“ uvádí náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu Roman Línek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 ![]() V roce 1960 byl dán do provozu ve své době nejširší čtyřproudý silniční most v Československu, kterým byl most Československo-sovětského přátelství – dnes most Pavla Wonky překlenující labský tok v centru města u zimního stadionu. Most byl postaven z předpjatého betonu, je 170 m dlouhý a 25 metrů široký. Vznikla široká severojižní třída zkracující průjezd Pardubicemi a spojující centrum s pravobřežním sídlištěm, jehož výstavba byla v té době zahájena. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 |
![]() Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
![]() |