Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18


30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme v našem seriálu podnikatelskými osudy, jejichž hlavní protagonisté začínají na písmeno H.
Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Samostatnou kapitolu v podnikatelské inzerci tvoří blahopřání k Novému roku. Tato blahopřání byla směrována fi rmami svým zákazníkům. „Svým váženým P.T. hostům vše nejlepší v nastávajícím Novém roce přeje a od další přízeň prosí Karel Ferdinand, restauratér.“1) Většinou byla podobná blahopřání kumulována na jedné stránce, někdy rozdělena i podle okruhu podnikání.2) Originálně blahopřání k Novému roku vyřešily mnohé fi rmy ve Východu z roku 1935, kde se sešlo 79 drobných blahopřání.3) O tom, že se podobná praxe osvědčila, svědčí opakování podobné stránky i v následujících rocích. Na stránkách novin se setkával čtenář i s prázdnými místy s nápisy „zabaveno“ nebo „zadáno.“ Šlo většinou o články, jejíchž obsah neprošel s rozličných důvodů redakčním sítem. Je ovšem možné, že se jednalo i o zabavené inzerce, které z nějakého důvodu nevyhovovaly. Lze např. vyslovit, ovšem jen jako pouhou domněnku, že šlo o nečestný reklamní boj v podobě srovnávací reklamy nebo se dodatečně zjistila přítomnost inzerovaných padělků. Domněnce, že mohlo jít nejen o zabavené články, ale o podnikatelskou reklamu, nahrávají i skutečnosti, že prázdné pole je přesně ohraničené rámečkem a nachází se v sousedství jiných inzercí.4)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Přestože v okolí města Pardubic bylo v minulosti mykologických klubů hned několik, např. dnes již zaniklý klub v Chrudimi, nebo stále fungující kluby v Hradci Králové a v Chocni, v Pardubicích mykologický klub neexistoval. Tradice mykologie a „houbaření“ zde však sahá hluboko. První mykologická výstava proběhla již v roce 1915 na Olšinkách. Jejím iniciátorem byl Josef Soukup, učitel na měšťanské škole v Pardubicích, který v rámci „prázdninových družin pro zaměstnání mládeže školní“ podnikal se svými svěřenci mykologické vycházky do pardubického okolí. Jejich snaha vyvrcholila v září na Dětském dnu právě zmíněnou výstavou, na které návštěvníkům představili přes sto druhů právě rostoucích hub.
V následujících letech můžeme v Časopise československých houbařů (dnešní Mykologický sborník) sledovat drobné mykofl oristické články zaměřené na Pardubický region, občas najdeme zmínku o nějaké konané výstavě, ale tím bohužel aktivity v této oblasti končí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



31.08.2012 Pernštejnové přicházejí na Pardubicko v roce 1490. Vilém z Pernštejna totiž v tomto roce získal právo na výplatu panství Kunětická hora, na nějž byla uvalena zástava.
Když pernštejnští úředníci o rok později začali vyplácet hotovými penězi zástavy jednotlivých vesnic, zjistili, že tou dobou je ke koupi také sousední panství pardubické. A tak v červnu roku 1491 pan Vilém z Pernštejna kupuje panství Pardubické. Obě spojená panství se pak stala pro Pernštejny významnou hospodářskou oblastí. Jak se krátce poté ukázalo, Vilém z Pernštejna byl nejen skvělým politikem a hospodářem, ale zejména vodohospodářem. Již v době svého příchodu na Pardubicko platil za vyhlášeného znalce v rybníkářském podnikání. Měl i dostatek peněz, aby se mohl pustit do velkorysých rybničních projektů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 O rozmachu rybníkářství a vodohospodářství na Pardubicku za doby pánů z Pernštejna píšeme v jiném článku. Ačkoliv následující tři akvadukty, o kterých bude v článku řeč, nepocházejí z doby pánů z Pernštejna, s pernštejnskými vodními díly souvisejí. Ve všech třech případech se totiž jedná o křížení s vodními kanály zbudovanými Pernštejny.
Pokud tedy chcete tip na krátký výlet, který nezabere příliš mnoho času, zajeďte si do Sezemic a projděte se podél toku řeky Loučné, po pohodlné pěšině až k místu, kde se do jejího koryta vlévá tok kanálu zvané Zadní Lodrantka. Nedaleko tohoto místa naleznete zcela unikátní a nedávno nově zrekonstruovaný Velký akvadukt, který převádí vody Mlýnského potoka, který se kříží právě s tokem Zadní Lodrantky tekoucí pod ním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 V jiném článku ve Vlastivědných listech popisujeme Opatovický kanál, jehož posláním bylo zejména napájení rybníků. Umělé kanály však nechal Vilém z Pernštejna vybudovat také přímo v Pardubicích a jejich bezprostředním okolí. Zde však hlavním posláním bylo kromě napájení vodních ploch také využití vodní energie pro pohon nejrůznějších vodních zařízení.
Příkladem je zejména kanál, dnes nazývaný Halda, který přivádí vody z Loučné do Pardubic. Jeho počátek je 350 metrů před soutokem Loučné s Labem. Práce na výstavbě kanálu byly zahájeny roku 1495 a jeho stavitelem byl pravděpodobně fi šmistr Vlček. Původní pojmenování dnešní Haldy bylo Strúha Sezemská nebo Počápelský kanál.
Od Loučné se však kanál přikláněl směrem k Labi, a to tak těsně, že v místě zvaném „V úzkém“ teče tok kanálu Halda pouhé 4 metry od toku řeky Labe. Tehdy byla hladina vody v Haldě o 8 metrů vyšší než hladina v Labi. Důvodem, proč se Halda tak těsně přibližuje k toku Labe, je skutečnost, že se v těchto místech nachází vyvýšenina Hůrka, kterou musel kanál obejít a dostat se až těsně k Labi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 Páni z Pernštejna – rod erbu zubří hlavy – patřil ke starým moravským aristokratickým rodům, jejichž počátky sahaly až do 13. století. Profi lovali se zprvu jako válečníci či dokonce lapkové, později jako politikové zastávající významné zemské funkce a úřady. Základy jejich majetkové a politické moci upevnil Vilém z Pernštejna (zemřel 1521), který spojil pozoruhodné ekonomické aktivity nejen s politickou dráhou, ale též s mecenášstvím umění a významnou stavební činností. Od roku 1490 až do roku 1514 byl nepřetržitě ve funkci nejvyššího hofmistra království a výrazně ovlivňoval jagellonskou politiku jako jejich bankéř. V době náboženských sporů zaujal tolerantní nadhled, jenž J. Válka pojmenoval „nadkonfesijním křesťanstvím“.1) Již v roce 1509 se Pernštejnové stali nejbohatším šlechtickým rodem v Čechách (před Rožmberky) a následně i v zemích Koruny české, kde za nimi zůstala i slezská knížata. Oba Vilémovi synové Jan (1487–1548) a Vojtěch (1490–1534)2) se snažili pokračovat v linii svého otce, jenž je oženil se sestrami Annou a Markétou z Postupic. Sňatkovou politikou se tak pernštejnské dominium rozrostlo o Lanškroun a Lanšperk na hranici s Moravou. Otec Vilém počítal s českou i moravskou větví svého rodu, jež však existovaly jen do roku 1534, kdy zemřel Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích. Jeho bratr Jan, dosavadní držitel moravského dílu, pak získal i díl český. Vojtěch patřil také k předním stavovským politikům jako jeho otec a v roce 1526 po smrti Ludvíka Jagellonce v bažinách u Moháče se jeho jméno vyskytovalo v souvislosti s kandidaturou na český královský trůn. Habsburské peníze však znamenaly zřejmě více… Jan z Pernštejna zaujímal již v letech 1506–32 významné moravské zemské úřady nejvyššího komorníka a zemského hejtmana. Pernštejnové patřili k té části stavovské obce, jež kladla důraz na právo a stavovské svobody. Bylo tedy logické, že v době Ferdinanda I. Habsburského se stal Jan z Pernštejna hlavním mluvčím stavovské opozice proti absolutistickým snahám krále. Zůstal však stranou protihabsburského povstání roku 1547, neboť i on byl velkým královským věřitelem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Nejstarší dějiny dnešního kostela sv. Bartoloměje jsou poněkud zahaleny tajemstvím.
Z písemných pramenů víme, že v roce 1295 vydal papež Bonifác VIII. bulu, ve které vzal do ochrany všechny existující kláštery řádu cyriaků – křižovníků s červeným srdcem. Byl mezi nimi i klášter v Pardubicích (latinsky uváděné jako „Pordobice“) s kostelem sv. Bartoloměje. Zmínka v papežské bule je i nejstarší písemnou zprávou o Pardubicích. O konventu cyriaků existují i další archivní zprávy, víme, že zde byl volen hlavní představitel řádu, že bydleli ve zděných budovách a že spravovali i vesnice v okolí. Nevíme však přesně, kde stál kostel. Někteří badatelé soudí, že byl postaven jižně od stávajícího chrámu na místě dnešního děkanského úřadu. Podle jiných stál kostel i s klášterem v blízkých Pardubičkách, kde se při archeologických průzkumech podařilo odkrýt zbytky staveb ze 13. století, zatímco v okolí dnešního kostela sv. Bartoloměje se věrohodně nepodařilo prokázat žádnou starší výstavbu. Klášter i s kostelem byl vyvrácen husity v roce 1421.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Kunětická hora, jako dominanta východočeského Polabí poutala pozornost člověka již od pravěku.
První stavební počiny jsou dodnes značně nejasné a s absencí archivních materiálů vyvozujeme tak určité závěry pouze z provedeného rozsáhlého archeologického výzkumu. Ten pod vedením archeoložky PhDr. Julie Šulcové probíhal v areálu hradu od roku 1983 více než 20 let. Jeho výsledky a vyhodnocení zatím nejsou k dispozici.
Přes strategicky důležitou polohu v blízkosti obchodních cest, v úrodné krajině osídlené ve středověku již od založení blízkého Opatovického kláštera v 11. století, nebyl zřejmě vrchol osazen ani ve 13. a na počátku 14. století. Až do počátku 15. století jsou veškeré písemné údaje o existenci hradu na Kunětické hoře pouze nepřímé a útržkovité povahy. Archeologické výzkumy naznačují, že již v druhé polovině 14. století stál na Kunětické hoře poměrně rozsáhlý hradní komplex (předpokládáme-li z archeologických situací zachycujících povětšinou základová zdiva dokončenost takové stavby) dvouvěžového hradu s palácem a hranolovou, původně zřejmě obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží na západním cípu hřebene. Střední část hradního komplexu nebyla v období 14.–15. století zastavěna. K objektu hradu se nepochybně vázalo i rozsáhlé předhradí. Některé kronikářské zprávy uvádí domněnky, že hrad patřil templářům.1) Naopak Řivnáčův průvodce z roku 1882 přesně a naprosto správně uvádí několik datací vážících se k důležitým vlastníkům a událostem na Kunětické hoře. Pojednání však začíná konstatováním, že hrad byl založen kolem roku 1300 a byl hradem královským, záhy ale přecházel z ruky do ruky…2) Majitele tehdejšího hradu se však prokazatelně doposud určit nepodařilo. Vzhledem k rozsahu objektu a pozdějším listinným materiálům je však nanejvýš pravděpodobné, že hrad byl skutečně královým majetkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Město Pardubice, zejména pak jeho historie a architektura jsou hodně spjaté s rodem pánů z Pernštejna. Majiteli pardubického panství byli Pernštejnové sice pouze necelých 70 let, ale toto období se podepsalo na podobě města velmi významně.
Když roku 1490 pernštejnští úředníci objížděli obce v okolí Opatovic a Kunětické hory, kterým vypláceli zástavu, zjistili, že sousední pardubické panství je na prodej. A tak se roku 1491 stal pan Vilém z Pernštejna majitelem pardubického panství. Do té doby bezvýznamné městečko Pardubice mělo štěstí, že se Pernštejnové rozhodli zde zbudovat sídlo své české rodové větve. Nabízela se sice varianta využít pro opevněné sídlo nedalekou Kunětickou horu, kde Vilém z Pernštejna započal s přestavbou hradu a do roku 1509 provedl zásadní přestavbu obytného jádra a také dobudoval jeho opevnění. O tom ale píšeme v samostatném článku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Klášter HEDEČ - poutní místo nedaleko Králík.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml