Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21


17. 06. 2009 Před 15 lety, s platností od 31. března 1994, byla přejmenována „Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích“ na „UNIVERZITU PARDUBICE“. Dne 16. února 1994 byl schválen zákon č. 46/94 Sb., který změnil název pardubické vysoké školy, která má svoji tradici ve městě bezmála již 60 let. Vysoká škola chemická v Pardubicích vznikla Vládním nařízením č. 81 z 27. června 1950. Výuka byla zahájena v říjnu téhož roku a svá studia chemie zahájilo prvních 120 studentů. V následujícím akademickém roce byla pro potřeby vysoké školy upravena budova bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií. V listopadu 1953 se status školy změnil a vznikla „Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích“ známá 40 let pod zkratkou VŠCHT.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009



09. 04. 2009 Ing. arch. Vl.Rozehnal, autor článku "Co má Česká Třebová společného s Pardubicemi", který naleznete na jiném místě těchto Vlastivědných listů, nám poskytl kopii dopisu primátorovi Pardubic Jaroslavu Demlovi, ve kterém navrhuje první etapu úpravy prostoru před hlavním nádražím, který nese jméno Ing Jana Pernera. Impulzem k tomu byla architektu Rozehnalovi zkušenost s plánovanou velkorysou přestavbou přednádraží v České Třebové, kde bude mimo jiné i centrální podzemní parkoviště.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009



02. 04. 2009 I malé firmy (drobní živnostníci) tvoří dějiny pardubického novodobého podnikání. Výčet druhů jejich podnikání vytváří bohatý "živnostenský kolorit", který doplňuje historii pilířů pardubického podnikání, velkých průmyslových podniků, jejichž historie je ovšem většinou již detailně (pokud to dovolily historické prameny) zpracována. Torzovitost a mnohdy naprostá absence historických pramenů malých firem, činí sledování jejich úplné historie takřka nemožnou. Některé z firem měly vpravdě "jepičí" život a z jejich činnosti zůstalo mnohdy jen pár výrobků, uchovávaných většinou v soukromých sbírkách (v lepším případě v soukromých archivech) nebo několik inzerátů v tehdejším dobovém tisku. Chybí například detailní sledování jejich korespondence, která se v archivech zachovala opravdu zlomkovitě. Ve většině případů odpadá i reálná možnost výpovědi svědků, buď přímo bývalých majitelů živností nebo blízkého příbuzenstva (případně zákazníků). Důvod je jediný - sledované firmy (lépe řečeno pokus aspoň o jejich oprášení pod letitým nánosem historie) existovaly v době meziválečné, válečné, s krátkým přesahem do doby poválečné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009



02. 04. 2009 Samostatně podnikající žena byla dlouhou dobu ojedinělou záležitostí, která se v historii podnikání ovšem také velmi často přehlížela. Svět podnikání patřil především mužům, ovšem to zdaleka neznamenalo, že ženy se v podnikatelské sféře nevyznaly nebo se jí prostě a jednoduše vzdávaly. Již v dobách středověku se ženy podílely na řemeslnické a cechovní výrobě. V 15. a 16. století dokonce existovaly i výlučně ženské cechy, ovšem později byly ženy z řemeslné výroby zcela vyloučeny. Přesto i nadále patřily neodmyslitelně k veřejnému a hospodářskému životu. Stěží existoval kupecký dům nebo řemeslnická dílna, v němž by paní domu - a kde to bylo možné, i dcera - nemusely vydatně pomáhat. Dívky se však neposílaly do obchodnického učení a nemohly se účastnit ani řemeslnických zkoušek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009



20. 03. 2009 Úvodní poznámka:
Datum první písemné zmínky o obci Zdechovice je 1352. V roce 2007 však Římskokatolická farnost Zdechovice nechala vypracovat stavebně historický průzkum chrámu, z něhož vyplývá, že kostel ve Zdechovicích stál už ve 12. století, tedy o 200 let dřív, než se předpokládalo. Protože u nás kostel bez obce pravděpodobně neexistoval, lze se domnívat, že i historie obce je o hodně starší než se dosud uvádí. Vznik románského kostela ve Zdechovicích můžeme časově řadit do dob českého knížete Soběslava I (1125-1140) a jeho dětí, z nichž nejmladší Václav II český kníže z dynastie Přemyslovců (1137-1192) vládnul v l. 1191-1192. Pěkné, viďte?!
Ing. Robert Chutic, starosta obce Zdechovice
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009



11. 02. 2009 Při cestě z Přelouče jižním směrem terén mírně, ale vytrvale stoupá. Asi po 10 km se u silnice objeví tabule, kterávám sdělí, že se nacházíte před obcí Turkovice. Jestliže jstez Přelouče vyjížděli z nadmořské výšky okolo 220 m., jstev Turkovicích u tabule označující obec již ve výšce 360 m. Není co se divit, vždyť jste vyjížděli na Železné hory k místům,odkud se terén náhle lomí dolů, do Čáslavské kotlinya silnice od Heřmanova Městce překonává srázný, zlomovýsvah několika odvážnými serpentinami. Možná vás napadlo, proč se obec jmenuje právě Turkovice,když si nevzpomínáte, že by se sem někdy Turci dostalia zde se usadili.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



11. 02. 2009 Nejstarší chrám v Pardubicích byl po generální rekonstrukci 31.srpna 2008 opět předán veřejnosti a vysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Th. Lic. Dominikem Dukou, OP. Připomeňme nejdříve historii tohoto sakrálního prostoru. První archivní zmínka o kostele je z roku 1295. Mezi lety 1421 – 1512 byl obnovován po vypálení husity. V letech 1729 a 1754 byl kostel zaměřen a popsán úředníky dvorského stavebního úřadu a pořízen nákres jeho půdorysu a pohled na kostel. Roku 1857 a 1904 – 5 byl kostel opravován (v roce 1904 pod vedením B. Dvořáka, kdy byly v chóru kostela odkryty gotické fresky). Roku 1905 byly v kostele provedeny´ z iniciativy B. Dvořáka sondy za účelem identifi kace hrobu Arnošta ze Staré, otce prvního pražského arcibiskupa, event. jeho ženy. Poslední generální rekonstrukce kostela byla provedena z iniciativy biskupa Mons. Josefa Kajnka v letech 2007 – 2008, kdy byly akad. malířkou Hanou Vítovou restaurovány gotické nástěnné malby a odkryty a restaurovány malby v tzv. klenebních kápích.1) Památkový dohled měli PhDr. V. Paukrt a ing. arch. J. Kadlec z pardubického pracoviště NPÚ. Jak uvádí H. Vítová, „pětistěnný prostor presbytáře byl původně prolomen pěti stejnými okenními otvory“, z nichž první byl zřejmě po přistavění sakristie (vpravo od hlavního portálu) částečně zazděn. Presbytář je zaklenut polem a kápěmi závěru křížové klenby. V prvním poli na severní stěně a v závěru presbytáře byly roku 1905 odhaleny 2 gotické obrazy s fi gurálními výjevy, v 1. poli na jižní stěně jeden s vedutou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 Pardubický kraj má celou řadu lákadel. A jedním z nich jsou bezesporu jediné lázně v kraji Léčebné lázně Bohdaneč.

Historie lázní
Lázeňský areál tohoto městečka, spojeného již více jak půl století trolejbusovou linkou přímo s nedalekým krajským městem, vděčí za vznik lázeňství v Polabí místnímu rodákovi Janu Veselému. Ten byl jedním ze šesti synů Františka Veselého, místního statkáře a obchodníka se senem. Měl pronajaté pozemky v okolí Libišan, které byly zdrojem rašeliny. Nechal se tedy inspirovat myšlenkou obecního tajemníka Rudolfa Košťála a faráře Schögla, kteří jezdili na léčení do Lázní Bělohrad a vzorky rašeliny z Libišan zaslal k rozboru do Vídně. Tam zjistili, že rašelina je čtvrtohorního původu, má řidší hustotu a výborně drží teplo. Tehdy se Veselý rozhodl založit léčebné lázně. Rozhodoval se mezi dvěmi lokalitami. Buďto mohl vystavět lázně v Hradci Králové nebo v Bohdanči. Libišany totiž leží přesně na polovině cesty mezi Hradcem a Bohdannčí. Nicméně lokální patriotismus nakonec rozhodl o tom, že se lázeňským městem stala právě Bohdaneč.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 20. léta minulého století byla dobou emancipace národa od ideologického monopolu římskokatolické církve a lety budování církve národní-československé (dnes CČSH), jež si na¨ svůj štít vyzvedla jako ikonu M. Jana Husa (1371 – 1415). 20. léta pozvedla v ČSR i novou vlnu budování Hosových pomníků.1)
Impuls ke zřízení Husova pomníku v Sezemicích dala 10. srpna 1922 osvětová komise, jež navrhla obecnímu zastupitelstvu v Sezemicích: „Husův monument nevyžadoval by velkého nákladu, ježto pomník může býti získán zadarmo a pouze úprava kamene a podezdívky vyžadovala by náklad 4 500 Kč, když by obec opatřila povozy. Za nejvýhodnější místo k postaven tohoto monumentu označeno Velké náměstí.“2) Vývoj však šel v Sezemicích jinou cestou… Z obecní kroniky víme přesně, jak probíhala místní slavnost odhalení pomníku na státní svátek 28. října 1922: „Dne 28. 10. v 15 hodin se konala slavnost odhalení pomníku M. Jana Husa. Znova seřadil se průvod na silnici a bral se Masarykovou ulicí na Velké náměstí, kde obec postavila svým nákladem památník nesmrtelnému mučedníkovi za pravdu. Střed tvořil alegorický vůz, jež sestavily obě školy.
Na skalce žulový jehlan s trnovou korunou a poprsím Mistrovým, na podstavci citát z Kostnických listů a věnování obce. Slavnost zahájena a skončena byla chorály, jež zapěly Sokol a Dělnická tělocvičná jednota. Slavnostní řeč pronesl JUDr. Václav Hrbek, advokát v Pardubicích. Posléze zahrála hudba státní hymnu.“3)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 Jedna z nejslavnějších pardubických fi rem, specializujících se na výrobu barvy a laky, vznikla již v únoru roku 1888 na Bílém předměstí. Jednalo se zpočátku o nenápadný obchod, nad nímž se skvěl fi remní nápis Barvy Kostelecký Oleje. Písmena byla v bílé barvě na temné podkladě, zdálky dobře viditelná. V levé části od vchodu byl fi remní štít bílé barvy a tmavých písmen se stejným textem, uprostřed byly hodiny. Zákazníka vítaly tři poměrně malé a nenápadné výlohy. Jak udává jeden ze zachovalých pardubických adresářů z počátku 20. století, pracovalo ve fi rmě celkem 6 obchodních sil, z toho tři obchodní cestující. Zbytek personálu tvořili tzv. obchodní sluhové. Později přibylo ještě 5 baliček.1) Firma se však velmi rychle vypracovala na odborný závod, jak o tom vypovídá text z regionálního tisku: „Postupem doby, která přinášela netušený rozmach v průmyslu strojařském, nábytkářském, automobilismu, přibývaly i požadavky, kladené zákazníky na obchodníka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Čertoviny Pardubického kraje
Sametová revoluce v Pardubicích
Místa příběhů - lepějovice
Akvadukt v Třebařově



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml