Sdružení přátel Pardubického kraje

Unikátní technická památka: Opatovický kanál

Semínsky akvadukt

31.08.2012 Pernštejnové přicházejí na Pardubicko v roce 1490. Vilém z Pernštejna totiž v tomto roce získal právo na výplatu panství Kunětická hora, na nějž byla uvalena zástava.
Když pernštejnští úředníci o rok později začali vyplácet hotovými penězi zástavy jednotlivých vesnic, zjistili, že tou dobou je ke koupi také sousední panství pardubické. A tak v červnu roku 1491 pan Vilém z Pernštejna kupuje panství Pardubické. Obě spojená panství se pak stala pro Pernštejny významnou hospodářskou oblastí. Jak se krátce poté ukázalo, Vilém z Pernštejna byl nejen skvělým politikem a hospodářem, ale zejména vodohospodářem. Již v době svého příchodu na Pardubicko platil za vyhlášeného znalce v rybníkářském podnikání. Měl i dostatek peněz, aby se mohl pustit do velkorysých rybničních projektů.

Oblast v okolí Pardubic a Kunětické hory se doslova nabízela k zakládání rybníků a s tím i souvisejících napájecích kanálů. Konec konců sám Vilém z Pernštejna prý jednou prohlásil, že se mu plocha zaplatí prodejem ryb rychleji než senem, ječmenem a zeleninou. A proč byla tato oblast pro zakládání rybníků tak výhodná? Byla to zejména poloha této části Polabí. Labe totiž dnes teče od Krkonoš jižním směrem a okolo Kunětické hory se jeho tok obrací směrem západním. Ale ne vždy tomu tak bylo. V dávných dobách Labe teklo údolím tzv. Bohdanečské brány, západně od Kunětické hory. Když si později řeka prorazila koryto dnešním směrem, zůstala uvnitř labského oblouku mokřinatá oblast lužních lesů, protkaná starými říčními rameny a močály. Jak je známo, v 11. století vzniká Opatovický klášter, území začínají spravovat benediktini. Opatovičtí mniši začali kultivovat svěřenou půdu, stavět vodní kanály, které měly za úkol vysušovat již zmíněné mokřady, a později zde započali zakládat rybníky. Vilém z Pernštejna tak dokázal dokonale využít tohoto základu na vznik v tehdejší době nejrozsáhlejší rybniční soustavy u nás. Například rybník Čeperka vybudovaný v letech 1491–96 byl svého času největším rybníkem u nás. Na konci pernštejnské éry v roce 1560 bylo evidováno na pardubicko- kunětickém panství na 230 rybníků, z nichž podstatná část vznikla ještě za Vilémova života. Rybníky se dělily dle svého určení na tři druhy: Do plodových rybníků se nasazovali dospělí kapři vhodní na vytření. Po dvou letech se namnožený plůdek vylovil a přemístil na jeden až dva roky do větších „vejtažních“ rybníků. Poté se kapři vylovili a přemístili do rybníků „násadních“. Nejvíce těchto „násadních“ rybníků se nacházelo v ohbí labského oblouku při Opatovickém kanálu. V okolí Bohdanče pak pět největších rybníků vytvářelo téměř souvislou vodní hladinu o výměře několika tisíc hektarů. Výnos z rybničního hospodářství tvořil v té době více než polovinu výnosu čistého výtěžku z celého dominia.
Vybudování takto rozsáhlé rybniční soustavy předpokládalo zajistit odpovídající přítok vody. K vyřešení tohoto problémy přistoupil pan Vilém z Pernštejna velmi důmyslně. Využil toku Labe a Chrudimky, z nichž odbočovaly kratší či delší uměle vytvořené kanály. Nejvýznamnější stavbou v rámci pardubického vodohospodářského systému byl Opatovický kanál, začínající u jezu v Opatovicích nad Labem a protínající nížinu v ohbí Labe, do něhož se vlévá po 34 kilometrech zpět u Semína. Napojovala se na něj celá řada dalších struh, na několik místech tok Opatovického kanálu křižoval různé jiné potoky a struhy důmyslně vyřešenými akvadukty, z nichž se do dnešních dnů dochoval ten v Semíně. Ale nutno přiznat, že i v případě Opatovického kanálu Vilém z Pernštejna navazoval nejspíše na starší kratší a menší kanál zbudovaný opatovickými benediktiny, který Vilém z Pernštejna postupně zdokonaloval a prodlužoval. Ale vraťme se však na počátek kanálu. Poblíž vsi Opatovice byla část labské vody svedena do umělého koryta, které zčásti kopírovalo původní starý tok. V roce 1498 byla část stavby již v provozu. Umělý kanál však většinou protékal územím, které kdysi patřilo klášteru a jak jsme již zmínili, Vilém z Pernštejna toto panství v okolí Kunětické hory a Opatovic získal pouze jako dočasnou zástavu, jelikož chtěl mít záruku, aby o tuto investici jednou v budoucnu nepřišel. Proto král Vladislav vyhověl v roce 1498 žádosti pardubického velmože a vyjmul přívodní kanál i labský jez z dočasné zástavy a převedl je Vilémovi a jeho potomkům do dědičného vlastnictví.
Tento kanál zprovozněný roku 1498 tehdy vedl pouze k Bohdanči, kde byl již před příchodem Pernštejnů založen rybník zvaný původně Pěžický, který později začal nést označení Bohdanečský rybník. V roce 1498 se tedy tok kanálu stáčel u Bohdanče zpět k Labi. Vilém z Pernštejna měl však se svým vodním dílem rozsáhlejší záměry. Zejména významnou byla stavba labského jezu, který byl dokončen roku 1513 pravděpodobně současně s dokončením Opatovického kanálu, kterému se původně říkalo „velká strúha“, v celé délce. Kanál tedy začínal u labského jezu v Opatovicích, a po více než 34 kilometrech se vracel za vsí Semín zpět do Labe. Opatovický kanál zásoboval svou vodou asi dvě třetiny všech rybníků v celém panství. Roku 1549 se výstavba rybniční soustavy zastavila. Důvodem byla skutečnost, že již prostě nebylo kde další rybníky budovat. Aby kanál mohl fungovat, bylo jej třeba samozřejmě pravidelně udržovat a čistit.
Starší část kanálu od Opatovic k Bohdanči měli obyvatelé okolních obcí rozdělenou na jednotlivé úseky, které byli povinni třikrát až čtyřikrát ročně čistit. O úsek od Bohdanče k Semínu se starali najatí dělníci. Tato novější část vodního díla totiž vyžadovala náročnější údržbu, jelikož koryto kanálu protéká oblastí s písčitým podložím, kde docházelo k průsakům, bylo třeba koryto toku utěsňovat jílem. Navíc se zde trasa výše položeného kanálu křížila s níže položeným korytem jiného toku, což bylo řešeno vodními akvadukty.
Aby bylo možné tok kanálu v případě potřeby například z důvodu čištění zcela uzavřít anebo jinak regulovat, bylo přímo v Opatovicích a pak také v Bohdanči umístěno stavidlo. Těmito dvěma stavidly bylo možno přítok vody do kanálu zcela uzavřít. V případě uzavření stavidla v Bohdanči pak voda odtékala do Labe pomocí tzv. Rajské strúhy, což je velmi pravděpodobně pozůstatek původního koryta do roku 1513.
Prvotním posláním kanálu bylo napájení rybníků. Přesto tok napájel i několik vodních zařízení. Většinou se jednalo o mlýny, ale vody Opatovického kanálu v minulosti poháněly například také pilu či stoupu. Po roce 1560 a odprodeji panství však začínala sláva pardubického rybníkářství pohasínat. Zejména pak v 19. století byla celá řada rybníků zrušena a na sklonku 19. století bylo u Semína prokopáno noví koryto směrem k Labi, čímž se délka Opatovického kanálu zkrátila na současných 32 km. Do Opatovického kanálu tehdy přitékalo okolo 6,5 m3 vody za vteřinu, což tvořilo okolo 20 procent obvyklého průtoku Labe. Zásadní změnou pro kanál pak byla výstavba opatovické elektrárny v letech 1956–1960. Pro potřeby elektrárny byla z kanálu vystavěna odbočka s daleko větším průtokem. Tato voda slouží k chlazení a část ohřáté vody se pak vrací zpět speciálním potrubím do kanálu, aby byl zajištěn stálý průtok minimálně 2,5 m3/s.
Opatovický kanál je s menšími obtížemi splavný na běžné loďce po celé délce toku. Vodáci však musí počítat s větším množstvím nízkých lávek a míst, která jdou překonat obvyklým způsobem. Pro vyznavače cyklistických výletů vyznačila bohdanečská radnice v terénu cyklotrasy podél Opatovického kanálu, které jsou vhodné jak ke sportovní jízdě, tak pro víkendové vyjížďky celé rodiny.

Základní technické údaje Opatovického kanálu:
výška hladiny u jezu v Opatovicích: 225,0 m n.m.
výška hladiny dnešního ústí do Labe: 202,0 m n.m.
dnešní výškový rozdíl: 23 m
původní délka toku: 34,42 km
(k ústí do slepého ramene Labe: 32,18 km)
dnešní délka toku: 32,69 km
průměrná hloubka: 1,5 m

Prameny:
PhDr. František Šebek: Dějiny Pardubic – 1. díl, Vydání I. 1990
www.laznebohdanec.cz
www.lemberk.vcm.cz

GPS souřadnice: 50.0573256N, 15.5359194E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012


Opatovický kanál v Semíně
Opatovický kanál v Semíně






Předchozí článek: Akvadukty na Pardubicku
Následující článek: Litomyšlský zámek nabízí adrenalinové prohlídkové okruhy


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml