Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18


21.12.2016 Mikulovice jsou středně velkou obcí nacházející se na půli cesty z Pardubic do Chrudimi. Obec se vlastně skládá ze dvou celků, z Mikulovic a Blata. Celkem zde žije přibližně 1100 lidí. Obě naše obce oplývají bohatou historií a nachází se v nich několik zajímavých architektonických pamětihodností, ale začněme však v době nejstarší. Na území obou obcí se nacházela pravěká sídliště, což dokládají archeologické nálezy v blatské cihelně. V místních spraších byla dokonce nalezena ucelená kostra nosorožce srstnatého, savce, který vyhynul kolem roku 8 000 před naším letopočtem. Dále byly v Blatě nalezeny zbytky vesnice, pohřebiště, pazourky, mísy a dokonce zde byla objevena kostra člověka uložená v zásobárně na obilí. Tyto nálezy jsou kladeny do období tzv. Únětické kultury. Pozůstatky lidské činnosti dokládají také nálezy z Mikulovic. Jelikož zde dominuje výstavba nových rodinných domů, tak zde také byl proveden archeologický průzkum, při němž byly objeveny pozůstatky obydlí s bohatým vnitřním inventářem (bronzové šperky, zbraně, keramické mísy), hroby s těly ve skrčené poloze, pozůstatky keltského a germánského osídlení. Za velmi bohatý a přínosný je považován nález skythského sedla a tzv. „Mikulovické spony“. Za zmínku jistě stojí i to, že v místech dnešního kostela se nacházel pohanský háj, sloužící původním obyvatelům k náboženským obřadům. Je tedy jasné, že zde bylo velmi živé místo, které rozhodně svým významem převyšuje regionální rámec.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



21.12.2016 Budova pardubického hlavního nádraží, dokončená v roce 1959, budí i po více než půl století užívání pozornost těch, kteří do Pardubic přijíždějí poprvé. Poslední práce architekta Karla Řepy, vzdušná nádražní hala s hotelem, je jednou z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu a dodnes je považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice. Zároveň je i připomínkou díla stavitele Jana Pernera, jenž se v 19. století významnou měrou zasloužil o výstavbu železnice do Pardubic a tím o prudký rozvoj do té doby spíše provinčního města.
Zatímco nádražní budova skládající se z horizontálně řešené odjezdové haly a vertikály nádražního hotelu je stále krásnou stavbou, náměstí Jana Pernera, na němž stojí, již léta neodpovídá svému významu vstupního prostoru do krajského města. Přitom prostor před nádražím je tím prvním, co návštěvník Pardubic spatří po opuštění vlakového nádraží. Proto se léta hovořilo o přestavbě tohoto prostoru a proto město sáhlo po možnosti spolufinancovat přestavbu z takzvaných Švýcarských fondů. A byť se projekt rodil poměrně dlouho a složitě, v těchto dnech jsou práce na jeho naplnění v plném proudu. Tvorba projektu byla vedena snahou vytvořit z takzvaného přednádraží nejen přestupní terminál, ale zejména důstojnou bránu do města, veřejný prostor dostatečně reprezentativní na to, aby návštěvník při prvním kontaktu s ním cítil, že Pardubice jsou tím místem, které si chce prohlédnout, kde se chce zdržet. Jak dalece se to povedlo, bude vidět v květnu 2017, kdy by mělo „nové“ přednádraží začít sloužit veřejnosti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



21.12.2016 Pardubice leží na soutoku dvou řek – Labe a Chrudimky. Zatímco tok řeky Labe lemují cyklistické trasy a zejména v jarních měsících je toto území doslova rájem cyklistů či kolečkových bruslařů vydávajících se podél Labe k dominantě Polabí – Kunětické hoře, je procházka podél toku řeky Chrudimky zcela odlišný. Také podél Chrudimky vede ven z Pardubic pohodlná cesta. V tomto případě se však nejedná o širokou asfaltovou stezku s výhledy do okolí, ale o pěšiny procházející přírodou a parky.
Před nedávnem byla provedena rekonstrukce parku Na Špici na soutoku Labe a Chrudimky, oblíbeného místa pro nedělní odpolední vycházky mnohých rodin. Při cestě z parku Na špici do Bubeníkových sadů je možné obdivovat ladnost tvarů Národní kulturní památky – budovy Automatických mlýnů od architekta Josefa Gočára.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



11.10.2016 Letošní jaro jsme s kamarádkou navštívily několik míst s krásnou jarní květenou, ale já jsem pro dnešní článek vybrala místo, které patří mezi nejrozsáhlejší. Naše cesta nás zavedla po pěti letech znovu do velké přírodní rezervace, a to do „Královské zahrady“ u Semanína. Její rozloha je 17,38 ha a byla vyhlášena v roce 1994. A jak se dále uvádí na informační tabuli, „…hlavním důvodem vyhlášení rezervace je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin s velmi bohatým výskytem bledule jarní. Z dalších významných druhů rostlin zde rostou např. lýkovec jedovatý, áron plamatý, zvonečník klasnatý nebo kokořík přeslenatý. Rovněž původní výskyt smrků v nízké nadmořské výšce (okolo 400m) je hodnocen jako vzácnost. Převážně přirozená druhová skladba lesních porostů je místy narušena výsadbou druhotných smrčin a příměsí modřínu, douglasky nebo olše šedé. Královská zahrada představuje různověký lužní les, jehož nedílnou a přirozenou součástí jsou vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami a suchými větvemi. V tlející dřevní hmotě pak nacházejí útočiště vzácné druhy živočichů, které v běžném hospodářském lese nemají šanci přežít. Vlhká až mokrá stanoviště jsou domovem obojživelníků a užovky obojkové…“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 Tyršovy sady patří neodmyslitelně k historii Pardubic. Jsou organickou součástí pardubické dominanty a národní kulturní památky – pardubického zámku, a od svého vzniku před 85 lety byly součástí pardubického společenského i kulturního života. Tyršovy sady, neboli Jiřinky, jsou mezi dříve narozenými pojmem dodnes. Do parku, těsně přiléhajícího k valům pardubického zámku se chodilo za odpočinkem, i za zábavou. V 90. letech minulého století však začal park vinou nedostatečné údržby pustnout a ještě před nedávnem byl místem, kterému se většina lidí raději vyhnula. Až po rekonstrukci podpořené penězi z Evropské unie, se do parku vrátil život. Dnes, rok po obnově, Tyršovy sady návštěvníky opět baví. Své si tu najdou děti, jejich rodiče i senioři, sportovci stejně jako milovníci klidu či posezení v kavárně. Po letech chátrání je tato zelená oáza v centru Pardubic opět místem, které stojí za to navštívit a prožít.
Vývoj území, kterému dnes říkáme Tyršovy sady, prošel několika zásadními změnami. Na přelomu 15. a 16. století byl založen urbanistický koncept Pardubic. Původní hrad byl přestavěn na Perštejnské rezidenční sídlo obklopené příkopem, který bylo možno v době nebezpečí zaplavit. V podstatě do přelomu 19. a 20. století se základní uspořádání území nezměnilo. Hradní příkop, který chránil pardubický zámek před nájezdníky, byl v roce 1910 zasypán, nicméně podmokřené louky pod zámkem, na něž se v době záplav rozlévala řeka, k městské chloubě rozhodně nepatřily.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 Pardubický kraj přišel letos s myšlenkou zviditelnit jméno rodiny Vokolkovy. Iniciátorem myšlenky je členka rodiny Vokolkovy a vydavatelka Marie Mlejnková. Vicehejtmana Pardubického kraje Romana Línka tato myšlenka zaujala a Pardubický kraj tak letos na jaře přišel s návrhem, aby pardubická krajská knihovna nesla jméno bratří Vokolkových. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 Prvního května byla uskutečněna turistická vycházka okolím Chlumce nad Cidlinou nazvaná „Přes Písek na Sedláka“. Turisté KPP prošli zdánlivě „obyčejná“ místa jako je obec Písek, došli k ruinám statku Oktaviánov, prošli kolem bažantnice lokalizované na území zaniklé obce Luhy v Lužském polesí, míjeli hřebčín v Ostrově, někteří došli k památníku selského odporu a nakonec se všichni sešli v pivnici U Vacků. Většina turistů si cestou na nádraží ČD zkrátila nádherným zámeckým parkem.
Občas se mi v mysli vybaví útržek textu, který jsem kdysi dávno četl o efektu motýlích křídel: „Mávnutí křídla motýla na jednom konci světa prý může způsobit tajfun na konci druhém.“ Vše je jaksi pomíjivé a časem jsem pozapomněl zdroj dané myšlenky. Propojenost souvislostí však existuje, vše jaksi souvisí se vším. Časem se táhnou nitě historie ze současnosti do minulosti a zpět, ale i vpřed do budoucnosti. O tom, že všechno je propojeno se vším nemůže být pochyb.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



7.07.2016 Pardubické letiště otvírá regionu cestu do celého světa Pokud se 31. května Ing. Jan Kašpar díval shůry na své rodné město, měl určitě velikou radost. Přesně 95 let a jedenáct dní poté, co se jeho Blériot odlepil od trávníku v Pardubicích a vydal se na svůj první dálkový přelet do Prahy, jen o kousek dál ofi ciálně začala výstavba letištního terminálu. Odvážný snílek a průkopník letectví by si ve své době jen těžko představil, že za pár desítek let budou jeho rodné Pardubice místem, odkud do celého světa startují létající stroje schopné přepravit desítky cestujících najednou. Dnes by byl ale zcela určitě hrdý na to, že jeho město a s ním celý region, kráčí díky jeho snu k rozvoji a prosperitě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné v celém Českém království.
Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 V první polovině roku 2013 proběhl při stavbě kanalizace v areálu zámku záchranný výzkum, který na čestném nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových hrobů a řadu kumulací lidských kostí. Pohřby byly do písčitého podloží uloženy vždy na zádech v orientaci ve směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena kameny, některé byly kameny překryty. Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí hrobů náhrobními kameny. Celkem v 17 hrobech se podařilo identifi kovat zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal, že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak i habrové, javorové nebo olšové dřevo). Dalším svědectvím o používání rakví jsou železné hřebíky, avšak většina těl byla pravděpodobně do země uložena pouze v prostém rubáši nebo v látkovém vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá. Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu 45 tvořila stříbrná mince. Horní část těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový vkop. Dochována byla pouze pánev, dolní končetiny, část levé ruky a prsty pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom z prstů byl navlečen bronzový prsten. Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná mince, která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?). Po stránce typologické jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ (Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně gracilní pánev a kosti dlouhých končetin však naznačují, že by pohřeb mohl patřit ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015). Mince tvoří velice důležitý nález, neboť právě ona datuje pohřebiště do 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování pohřebiště velice důležitý soubor představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou vyhotoveny z tenkého mosazného drátu. Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Průměr záušnic se pohybuje mezi 31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý pro jejich dataci. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182), na počátku následujícího století z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 125).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml