|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20  31. 07. 2009 V našem článku budeme pokračovat v nástinu stručné historie pardubických fi rem, které nebyly z těch největších a nejslavnějších. Přesto jim patří, jak již bylo v prvním článku naznačeno, právoplatné místo v pestrém průmyslovém koloritu hospodářských dějin Pardubic. V letech 1941–1942 je dokumentována činnost fi rmy Rudolfa Bradny (nar. 1894), který provozoval kovářství a podkovářství v Chrudimské ulici č. 817, kde měl i svoji strojní dílnu.1 S exoticky znějícím jménem Bradanovič Roko se setkávali v Pardubicích zájemci o víno. Jednalo se o pražskou pobočku (Praha – Braník č. 244). Pardubická pobočka na Hlavním náměstí č. 4 existovala až do roku 1931. V letech 1913–1948 je zaznamenána činnost fi rmy Ladislava Boušky (starší i mladší, nar. r. 1920), truhlářství, sídlící v ulici Hostýnské č. 10, později č. 598. L. Bouška ml. vedl fi rmu po svém otci od roku 1945. L. Bouška pracoval až do května roku 1945 jako pomocník v dílně svého otce. Ve fi rmě pracovala i jeho manželka Anna. 2 Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009  26. 06. 2009 Vznik Dostihového spolku, a.s. Pardubice Světoznámý dostih Velká pardubická steeplechase není nutno představovat. Svůj věhlas má i pardubické dostihové závodiště, které dnes již zdaleka neslouží pouze pro dostihy. Zásluhu na tom všem má i Dostihový spolek Pardubice, který jako akciová společnost byl založen koncem roku 1992 poté, co bylo dostihové závodiště začátkem tohoto roku po dvouletém boji se státem převedeno zpět do majetku města. Závodiště totiž bylo původně městským majetkem až do padesátých let minulého století, v letech 1991 a 1992 se podařilo tento majetek získat postupně městu zpět. Jak vzpomíná člen Dostihového spolku Pardubice Ing. arch. Miroslav Petráň, který stál u převodu dostihového závodiště na město, dokonce se v té podařilo zabránit privatizaci závodiště a možná i hrozícímu zániku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009  26. 06. 2009 Jedna z největších rybníkářských oblastí u nás vznikala již na sklonku 15. století v okolí dnešních Lázní Bohdaneč. Zásluhou fi šmistra Vlčka a Jana Mřena z Čechtic byla v letech 1518 až 1520 zbudována pardubická rybniční soustava. Za Viléma z Pernštejna pak došlo k největšímu rozvoji rybníkářství.
Okolo roku 1513 byl dokončen Opatovický kanál, který napájí většinu rybníků v okolí Bohdanče dodnes. V pozdějších dobách však docházelo k úpadku rybníkářství a u jednotlivých rybníků k jejich vysoušení. Zatímco v roce 1560 zde existovalo 230 rybníků, v roce 1743 jich bylo již jen 157. Roku 1802 se již hospodařilo jen na 69 rybnících. Po roce 1802 došlo zásluhou barona Richarda Drasche z Wartinberka k napuštění mimo jiné i Bohdanečského rybníka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009  17. 06. 2009 Před 15 lety, s platností od 31. března 1994, byla přejmenována „Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích“ na „UNIVERZITU PARDUBICE“. Dne 16. února 1994 byl schválen zákon č. 46/94 Sb., který změnil název pardubické vysoké školy, která má svoji tradici ve městě bezmála již 60 let.
Vysoká škola chemická v Pardubicích vznikla Vládním nařízením č. 81 z 27. června 1950. Výuka byla zahájena v říjnu téhož roku a svá studia chemie zahájilo prvních 120 studentů. V následujícím akademickém roce byla pro potřeby vysoké školy upravena budova bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií. V listopadu 1953 se status školy změnil a vznikla „Vysoká škola chemickotechnologická v Pardubicích“ známá 40 let pod zkratkou VŠCHT.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009  09. 04. 2009 Ing. arch. Vl.Rozehnal, autor článku "Co má Česká Třebová společného s Pardubicemi", který naleznete na jiném místě těchto Vlastivědných listů, nám poskytl kopii dopisu primátorovi Pardubic Jaroslavu Demlovi, ve kterém navrhuje první etapu úpravy prostoru před hlavním nádražím, který nese jméno Ing Jana Pernera. Impulzem k tomu byla architektu Rozehnalovi zkušenost s plánovanou velkorysou přestavbou přednádraží v České Třebové, kde bude mimo jiné i centrální podzemní parkoviště.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009  02. 04. 2009 I malé firmy (drobní živnostníci) tvoří dějiny pardubického novodobého podnikání. Výčet druhů jejich podnikání vytváří bohatý "živnostenský kolorit", který doplňuje historii pilířů pardubického podnikání, velkých průmyslových podniků, jejichž historie je ovšem většinou již detailně (pokud to dovolily historické prameny) zpracována. Torzovitost a mnohdy naprostá absence historických pramenů malých firem, činí sledování jejich úplné historie takřka nemožnou. Některé z firem měly vpravdě "jepičí" život a z jejich činnosti zůstalo mnohdy jen pár výrobků, uchovávaných většinou v soukromých sbírkách (v lepším případě v soukromých archivech) nebo několik inzerátů v tehdejším dobovém tisku. Chybí například detailní sledování jejich korespondence, která se v archivech zachovala opravdu zlomkovitě. Ve většině případů odpadá i reálná možnost výpovědi svědků, buď přímo bývalých majitelů živností nebo blízkého příbuzenstva (případně zákazníků). Důvod je jediný - sledované firmy (lépe řečeno pokus aspoň o jejich oprášení pod letitým nánosem historie) existovaly v době meziválečné, válečné, s krátkým přesahem do doby poválečné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009  02. 04. 2009 Samostatně podnikající žena byla dlouhou dobu ojedinělou záležitostí, která se v historii podnikání ovšem také velmi často přehlížela. Svět podnikání patřil především mužům, ovšem to zdaleka neznamenalo, že ženy se v podnikatelské sféře nevyznaly nebo se jí prostě a jednoduše vzdávaly. Již v dobách středověku se ženy podílely na řemeslnické a cechovní výrobě. V 15. a 16. století dokonce existovaly i výlučně ženské cechy, ovšem později byly ženy z řemeslné výroby zcela vyloučeny. Přesto i nadále patřily neodmyslitelně k veřejnému a hospodářskému životu. Stěží existoval kupecký dům nebo řemeslnická dílna, v němž by paní domu - a kde to bylo možné, i dcera - nemusely vydatně pomáhat. Dívky se však neposílaly do obchodnického učení a nemohly se účastnit ani řemeslnických zkoušek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009  20. 03. 2009 Úvodní poznámka: Datum první písemné zmínky o obci Zdechovice je 1352. V roce 2007 však Římskokatolická farnost Zdechovice nechala vypracovat stavebně historický průzkum chrámu, z něhož vyplývá, že kostel ve Zdechovicích stál už ve 12. století, tedy o 200 let dřív, než se předpokládalo. Protože u nás kostel bez obce pravděpodobně neexistoval, lze se domnívat, že i historie obce je o hodně starší než se dosud uvádí. Vznik románského kostela ve Zdechovicích můžeme časově řadit do dob českého knížete Soběslava I (1125-1140) a jeho dětí, z nichž nejmladší Václav II český kníže z dynastie Přemyslovců (1137-1192) vládnul v l. 1191-1192. Pěkné, viďte?! Ing. Robert Chutic, starosta obce Zdechovice Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009  11. 02. 2009 Při cestě z Přelouče jižním směrem terén mírně, ale vytrvale stoupá. Asi po 10 km se u silnice objeví tabule, kterávám sdělí, že se nacházíte před obcí Turkovice. Jestliže jstez Přelouče vyjížděli z nadmořské výšky okolo 220 m., jstev Turkovicích u tabule označující obec již ve výšce 360 m.
Není co se divit, vždyť jste vyjížděli na Železné hory k místům,odkud se terén náhle lomí dolů, do Čáslavské kotlinya silnice od Heřmanova Městce překonává srázný, zlomovýsvah několika odvážnými serpentinami.
Možná vás napadlo, proč se obec jmenuje právě Turkovice,když si nevzpomínáte, že by se sem někdy Turci dostalia zde se usadili. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008  11. 02. 2009 Nejstarší chrám v Pardubicích byl po generální rekonstrukci 31.srpna 2008 opět předán veřejnosti a vysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Th. Lic. Dominikem Dukou, OP.
Připomeňme nejdříve historii tohoto sakrálního prostoru. První archivní zmínka o kostele je z roku 1295. Mezi lety 1421 – 1512 byl obnovován po vypálení husity. V letech 1729 a 1754 byl kostel zaměřen a popsán úředníky dvorského stavebního úřadu a pořízen nákres jeho půdorysu a pohled na kostel. Roku 1857 a 1904 – 5 byl kostel opravován (v roce 1904 pod vedením B. Dvořáka, kdy byly v chóru kostela odkryty gotické fresky). Roku 1905 byly v kostele provedeny´ z iniciativy B. Dvořáka sondy za účelem identifi kace hrobu Arnošta ze Staré, otce prvního pražského arcibiskupa, event. jeho ženy. Poslední generální rekonstrukce kostela byla provedena z iniciativy biskupa Mons. Josefa Kajnka v letech 2007 – 2008, kdy byly akad. malířkou Hanou Vítovou restaurovány gotické nástěnné malby a odkryty a restaurovány malby v tzv. klenebních kápích.1) Památkový dohled měli PhDr. V. Paukrt a ing. arch. J. Kadlec z pardubického pracoviště NPÚ. Jak uvádí H. Vítová, „pětistěnný prostor presbytáře byl původně prolomen pěti stejnými okenními otvory“, z nichž první byl zřejmě po přistavění sakristie (vpravo od hlavního portálu) částečně zazděn. Presbytář je zaklenut polem a kápěmi závěru křížové klenby. V prvním poli na severní stěně a v závěru presbytáře byly roku 1905 odhaleny 2 gotické obrazy s fi gurálními výjevy, v 1. poli na jižní stěně jeden s vedutou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02. 
V čísle 4/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:Historické orientační sloupy Pardubice za druhé republiky Skalnaté orlické hory 40 let od největší energetické krize u nás 
|
