|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23  5.02.2012 Tisk byl spolu s letáky nejstarším
a dlouho jediným prostředkem hromadného
působení. Představoval zhruba
od poloviny 19. století hlavní médium,
jimž se formovalo společenské vědomí
a právem mu lze přisoudit zásadní vliv
na tehdejší nejširší obyvatel. Dlouho
v sobě skrýval netušené možnosti reklamy,
která měla v moderní době teprve
nastoupit těsnou symbiózu s tímto
médiem. Logicky to byli jako první tiskaři
a knihtiskaři, kteří si uvědomili, že
se dá tisk využít k reklamě.1) Zprvu však naráželi na omezení díky technickým možnostem. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že ne každý uměl v době, kdy noviny začaly vycházet, po dlouhou dobu jen neperiodicky (slovo noviny tak nebylo tedy doslovné), číst.2) Pod pojmem noviny se původně myslel pouhý leták, jako původce noviny.3) Ke zrodu periodického tisku v českých zemích přispěla cenzura, která musela být pravidelná. Lze říci, že cenzura je stará jako informace samy.4) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011  5.02.2012 V loňském roce zanikla na Pardubicku
poslední cihelna s kruhovou
pecí. Cihelna v obci Časy
bývala dokonce svého času nejmodernější
cihelnou v okolí. Vše je však již nyní bohužel minulostí. Další, ale daleko menší cihelny stávaly například v Čepí nebo ve Stíčanech. Cihelnu v Časech založila rodina Komárkova. „Pradědeček Komárek měl původně pouze ruční malou cihelnu. Vždy se vyrobilo pět cihel, ty se daly do diskontinuální pece, kde se cihly vypálily a poté nechaly zchladnout. To byla ale ruční výroba. Můj dědeček, který se do Časů přistěhoval roku 1906, zde založil již kruhovou pec, která byla na svou dobu nejmodernějším způsobem výroby cihel,“ popsal začátky výroby cihelny v Časech Roman Řehounek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011  23.10.2011 Na první jarní výlet se turisté KPP vypravili
do oblasti květnatých bučin mezi
Semanínem a Opatovem, která je z Pardubic
dobře přístupná železniční tratí Pardubice–
Svitavy. Oblast je protkána sítí
nově zbudovaných cyklostezek, vedoucích
většinou po štěrkových lesních silničkách.
Putování jsme zahájili na železniční zastávce
Semanín, odkud jsme se vydali po
modré turistické značce, kterou jsme asi
po 0,5 km opustili, abychom pokračovali
jižním směrem po cyklo 4033. V malém
okamžiku jsme se ocitli v kouzelném království
bledulí, což také odpovídá pojmenování
přírodní rezervace Králova zahrada.
Podél potůčků zde pod vzrostlými olšemi
a jasany kvete v bohatých a vysokých trsech
nespočitatelné množství bledulí (snad
několik stotisíců), které pokrývají jako
zářivě bílé koberce téměř celou výměru
17,4 ha „Přírodní rezervace“.Nejmalebnější je pohled na bledulemi vyzdobené příkré břehy meandrujících potoků, mezi nimiž se objevují občas i žluté kvítky petrklíčů či nebeská modř jaterníků podléšky. Srdce milovníků přírody plesají. Kdo je vyzbrojen fotoaparátem nebo kamerou, nestačí zachycovat všechnu tu nádheru. Tato úchvatná podívaná nás provází po celé trase průchodu Opatovským lesem, což představuje délku téměř 7 km. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011  4.09.2011 Podnikatelem Jindřichem Fryšem začneme
dnešní putování za „téměř“ zapomenutými
pardubickými fi rmami. Ztrácejí se nejen
v propasti uplynulého více jak půl století, ale
zároveň i v archivních fondech, kde jejich
fragmentální stopy sestavuje historik jako
zajímavá starobylá puzzle. Jejich konečné
sestavení však bude asi věčným problémem.
J. Fryš původním povoláním rolník (nar.
1882, Lhota Zářecká, okr. Vys. Mýto) vlastnil
v letech 1930–1942 povoznictví koňským
potahem, dále obchod senem a slámou v ul.
Štrosově u Kostelíčka č. 3. Později vlastnila
fi rmu vdova Marie (roz. Střítecká, nar. 1892,
Horní Újezd, okr. Litomyšl). V archivních dokumentech
je zmínka, že povoznictví provozovali
již předkové J. Fryše.1)O fi rmě Josef Fromek víme jen zaměření činnosti, malířství pokojů. Firma sídlila až do roku 1948 Na Slovanech – Luční č. 968. K odhlášení činnosti došlo 18. 10. 1948, majitel fi rmy uvádí zdravotní důvody blíže nespecifi kované. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  4.09.2011 Čtenáři obsáhlé publikace Miroslava Irry –
ČESKOSLOVENSKÉ VOJENSKÉ LETECTVO
1945–1950 se mohou dozvědět základní informace
o „Škole na důstojníky letectva v záloze“,
která byla zřízena v roce 1945 při Letecké
vojenské akademii v Hradci Králové.
Jejím působištěm byl ale nejprve Prostějov. Od nástupu druhého ročníku v říjnu 1946 byla tato škola umístěna na letišti v Pardubicích a zde také po vyškolení tří ročníků frekventantů svou činnost ukončila. V každém ročníku absolvovalo asi 40–60 specialistů rozdělených do čtyř čet (podle odborností). Škola cvičila aspiranty (tedy aspiranty důstojnických hodností) pro odbornosti navigátor, letecký technik, radiotelegrafi sta a pro technicko-hospodářskou službu letectva. Pozoruhodné je, že absolventi v oboru navigátor a radiotelegrafi sta se po vyřazení ze školy, po deseti měsících služby, stali na konci prvního roku (tehdy samozřejmě dvouleté) základní vojenské služby příslušníky létajícího personálu. Následně mohli jako členové osádek nalétat stovky hodin denních i nočních letů. Protože i výše zmíněná publikace renomovaného autora přiznává, že informace o této zajímavé kapitole z historie pardubického letiště jsou dnes již jen velmi kusé, je cílem následující stati připomenout alespoň část z toho, jak probíhal tehdy výcvik na ŠDLZ. Otec autora byl totiž jedním z absolventů nástupního ročníku 1947. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  4.09.2011 Když jsme v loňském letním dni
vyjeli z Pardubic na výlet do Sudet
a Dolního Slezska a míjeli
v Opatovicích nad Labem kostel
sv. Vavřince s jeho typickou zděnou
helmicí a zděným cimbuřím,
netušili jsme, že po ujetí více
jak 180 km se s jeho živou připomínkou
opět v příštích dnech
setkáme.
Navštívili jsme „Lehnické Pole“, kde se odehrála roku 1241 bitva slezského vojska vedeného vévodou JINDŘICHEM II. s Tatary. V křesťanském vojsku bojovali statečně i horníci z blízkých dolů na zlato. Pro Tatary sice bitva skončila vítězně, Jindřich II., nejstarší syn vévodkyně svaté Hedviky Slezské, padl, ale protože se na bojiště blížilo vojsko vedené českým králem Václavem I., tažení Tatarů do nitra Evropy bylo zastaveno. Výsledně tedy zvítězili křesťané. A v tom tkví jádro příběhu, který nás může i dnes poučit. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  3.09.2011 Náboženství v obci po roce 1918 probíhalo
zajímavým vývojem, charakterizovaným
dotud nebývalým množstvím konverzí
v církvích, popřípadě i vzestupem lidí bez
vyznání. Významnou roli v tomto procesu
měla nově vytvořená církev československá,
avšak dominantní postavení v obci si
zachovala římskokatolická církev.
Farní chrám Zvěstování
Panny Marie se připomíná
již roku 1350, ale byl roku
1758 spálen společně s částí
vesnice od Prusů. Nový jednolodní
kostel vznikl r. 1781
v „copovém slohu“ s presbyteří
obrácenou k východu,
přičemž farou se nazývaly
tři okolní chaloupky. Nová
fara vznikla až v roce 1871.
Na hlavním oltáři kostela se
nacházel obraz Zvěstování
Panny Marie od Jaroslava
Hejdy z Lovčic a Bartoloměje
Slavína, malovaný podle
francouzské školy. V devadesátých
letech 19. století
proběhla oprava kostela, po
níž byl původní hlavní oltářní
obraz od jezuity Josefa Kramolína
zavěšen na vedlejší
zeď. Došlo také k zabarvení
původního nápisu „HOSPODINA
MILUJÍCÍ CTITELÉ
TVOJI NA OKRASU PŘÍBYTKU
A STÁNKU TVÉHO“ nad
hlavním oltářem. Postranní
oltáře kostela se nazývaly
li á h it l i
podle Panny Marie Lourdské, Pána Ježíše a Panny
Marie Bolestné. Na nich byly umístěny vždy
sochy příslušných svatých, pocházející z dílny
Ferdinanda Stufl esera ze St. Ulrichu v Tyrolích.
Dále byl v kostele obraz sv. Václava od akademického
malíře Adolfa Ruse. Na kamenné věži
v průčelí kostela visely čtyři zvony. Dva z nich
měly nápis „Johan Georg Kühner goss mich in
Prag 1786“, ostatní byly bez nápisů i data. Kromě
nich byl ještě v dřevěné věžičce nad prebysteří
menší 50 librový zvonekVyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  3.09.2011 Kdysi zámecký příkop sloužící k obraně zámku před nepřítelem, poté
bažina, která byla postupně přeměněna v botanický park a zanedlouho
v unikátní výstaviště, které zviditelnilo Pardubice jako žádná jiná
akce v minulosti. Dnes sice množstvím různých dřevin unikátní, ale nevalnou údržbou také zanedbaný park. Řeč je o Tyršových sadech v centru Pardubic. Tomuto prostoru, jakýmsi „zeleným plícím města“ bohužel hrozí naprostá devastace a ničení všeho, co bylo v první polovině 20. století vybudováno a laxním přístupem zanedbáváno a neudržováno. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  08. 05. 2011 Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného.
Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  08. 05. 2011 Obec Zdechovice, nacházející se při hlavní silnice z Přelouče na Kutnou Horu, připravila pro své návštěvníky zajímavý turistický okruh, jehož trasa sice není vyznačena v terénu, ale pokud si návštěvníci vyzvednou v místním informačním centru připravený leták, naleznou v něm podrobnou mapku se zakreslenou trasou.
Začátek trasy je u hradní brány na kočárovou cestu, která je zároveň vstupní bránou na této zážitkové stezce. Projít si můžete celou kočárovou cestu, občerstvit se můžete u "zrcadlové studánky, kam jen laně chodí pít", trasa dále pokračuje podél Zdehovického rybníka a dále i okolo dominanty obce kostela sv. Petra a Pavla. Trasa zavede návštěvníky také k bývalé panské hospodě Matěje - kováře ze 16. století, která leží na Trstenické stezce, tudíž v minulosti sloužila také formanům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
