Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19


03. 03. 2006 Počátky středního školství v Pardubicích spadají do doby panství Pernštejnů. Byl to Jan z Pernštejna, který zde založil 1543 latinskou partikulární školu. Řídily ji i některé významné osobnosti jako Martin Bacháček, pozdější rektor pražské univerzity.
Budova stála v Bartolomějské uličce. S prvním gymnáziem se setkáváme v Pardubicích v roce 1728 u kláštera minoritů. Původně mělo pouze 4 třídy, teprve později bylo rozšířeno o třídu pátou a šestou. V roce 1777 však už bylo zrušeno, tedy dříve, než se podařilo minoritům a městu postavit samostatnou gymnazijní budovu. Pokusy o jeho obnovení ztroskotaly, a tak měly Pardubice po řadu let jen hlavní krajskou školu. Teprve v r. 1854 si hospodářský rozvoj a zakládání podniků vynutily otevření vyšší reálky, jež byla po devíti letech rozšířena o vyšší třídy. Preferovala pochopitelně zájem o technické směry, stejně jako průmyslová škola založená r. 1899.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2006



03. 03. 2006 "Bylo nebylo…" - takto začíná většina pohádek. Do pohádky se můžete alespoň na chvíli podívat, pokud navštívíte Východočeské muzeum na pardubickém zámku.

Sbírka hraček již třicetiletá
Východočeské muzeum Pardubice, které slaví 125 let od svého založení, má ve svých fondech poměrně bohatou sbírku dětských hraček. Ta čítá na dva a půl tisíce exemplářů.
U zrodu tak bohaté sbírky stála již v polovině sedmdesátých let minulého století paní Ludmila Ladýřová. Sbírka vznikala původně nakupováním běžných hraček z průmyslové produkce té doby v obchodech, později také od soukromníků a především ne starožitnostech. "Tehdy hračky ještě nebyly v takovém kurzu, takže to nebylo za tak vysoké ceny, jako nyní," informuje PhDr. Ilona Klemšová z Východočeského muzea, která se o sbírku stará od roku 1989.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2006



03. 03. 2006 Historická zkušenost i příklady ze světa jednoznačně ukazují, že univerzitní města jsou významnými centry vzdělanosti, což zprostředkovaně vede k rozvoji vyspělých technologií a vzniku progresivních společností a firem.

Z historie
Univerzita Pardubice rozvíjí pětapadesátiletou tradici vysokého školství ve městě. Ačkoliv formálně existuje od 31. března 1994, kdy nový název vešel v platnost, navazuje na vysokoškolské vzdělávání v oblasti chemie a chemických technologií, pěstované po čtyřicet let na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2006



17. 01. 2006 Vzhledem k četným katastrofám v historii Sezemic se zachovalo jen velmi málo památek.
Je to především kostel Nejsvětější Trojice, který je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v našem kraji. Farní kostel, původně klášterní kostel ženského cisterciáckého řádu, prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Původní cihlové zdivo v nejstarší části kostela je vázáno ranně gotickou vazbou, v odborné literatuře nazývanou "sezemická vazba", a pochází z první poloviny třináctého století. Dvě postranní gotické kaple kostela, kaple sv. Antonína a kaple sv. Anny, pocházejí ze 14. století. Barokní přestavba kostela proběhla v 18. století. Chrámová loď je vyzdobena nádhernými nástropními freskami Josefa Kramolína z roku 1784.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Spojení Heřmanova Městce s Chrudimí a Pardubicemi zajišťovaly v devatenáctém století dostavníky. To se však jevilo jako naprosto nevyhovující. A tak zástupci města uvítali, společně s majiteli významných podniků a lázeňského místa Vápenný Podol možnost ucházet se o koncesi k výstavbě železné dráhy, která by tato místa připojila na dráhu Olomoucko - pražskou. Jelikož i trať z Rosic nad Labem do Německého (Havlíčkova) Brodu se Heřmanovu Městci vyhnula, bylo požádáno o udělení koncese.
Se stavbou dráhy se začalo v pondělí 27. března 1882. Trať byla stavěna se dvěma zakončeními. Hlavní z Přelouče do Vápenného Podola a odbočující ze stanice Tasovice do Prachovic. Bylo třeba vykonat velké terénní úpravy, zejména v podhůří Železných hor. Stavitelům nepřálo počasí a vytrvalé deště způsobily několik sesuvů půdy. Přesto však stavba postupovala velmi rychle. Již v první polovině srpna 1882 byly téměř všechny stavby hotové. Trať je charakteristická svým velkým stoupáním. U Kostelce dosahuje stoupání až 35 promile.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Buky u Vysokého Chvojna: lesní porost na kótě Homole severně od silnice Vysoké Chvojno-Štěpánovsko, asi 3 km SV od Vysokého Chvojna, o ploše 28,6950 ha, vyhlášeno 14. 3. 1955 Ministerstvem kultury v Praze. Pralesovitá jedlobučina v rozpadavém stadiu v důsledku větrných kalamit, škod zvěří a přísušků. Stáří nejstarších stromů se zde odhaduje na 350-400 let, vlastníkem pozemků byl porost chráněn již od roku 1884. V roce 1929, 1988 a 1990 zde došlo k ničivým větrným kalamitám, při nichž byla řada starých buků polámána nebo vyvrácena. Bukový porost, který zaujímá asi 38% plochy rezervace, je obklopen porosty s převahou smrku. Tato část lesa, který vyžaduje speciální hospodářské úpravy, byla do rezervace zahrnuta z důvodu jednoznačného určení hranic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



26. 10. 2005 Již rok slouží veřejnosti rozhledna Barborka v Horních Raškovicích u Svinčan. Společná myšlenka na její vybudování vznikla v roce 2003 mezi představiteli obcí mikroregionu Heřmanoměstecko. Jak nás informoval starosta obce Svinčany Josef Blažek, podnětem ke vzniku této myšlenky byla skutečnost, že nedaleko obce se nachází Vysoká skála, která svou výškou 333 metrů převyšuje i Kunětickou horu a dle dobových dokumentů z její vyhlídky bylo přehlédnutelné celé Polabí, Krkonoše i Orlické hory. V současné době je vrchol Vysoké skály porostlý lesem a proto vznikla myšlenka vybudovat nedaleko této kdysi velmi populární vyhlídky na úpatí Železných hor, rozhlednu.
Projektová dokumentace pro výstavbu rozhledny byla vytvořena již v roce 2003, jejím autorem byl ing. Václav Jakeš. V roce 2004 pak byla za podpory Pardubického kraje a mikroregionu Heřmanoměstecko rozhledna vybudována. Včetně projektové dokumentace její vybudování přišlo na 650 tisíc korun. Rozhledna byla slavnostně otevřena 17. listopadu 2004 a jak potvrzuje sám starosta Blažek, investice to byla rozhodně dobrá, protože počet návštěvníků za rok provozu překročil dva tisíce. Není bez zajímavosti, že rozhledna Barborka se stala součástí souboru informací o českých rozhlednách díky zájmu profesora Jana Nouzy, autora knih a televizních pořadů z cyklu "Rozhlédni se, člověče".
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005



07. 08. 2005 Město Sezemice leží při řece Loučné nedaleko polabské dominanty, Kunětické hory. Patří k nejstarším sídlištím Pardubického kraje. Osídlování území dnešních Sezemic a jejich blízkého okolí bylo předurčeno polohou toků řek Labe a Loučné, dříve zvané Trstenice, později Mejtka. Po jejich březích vedly prastaré kupecké stezky, podél Loučné vedla od pradávna důležitá obchodní cesta, nazývaná Trstenická stezka, která směřovala na Moravu. O pradávném osídlení okolí Sezemic svědčí četné archeologické nálezy. Nejbohatší archeologické nálezy na území dnešních Sezemic byly objeveny v přisloučené obci Lukovně. Zde byla odkryta sídliště a rozsáhlá pohřebiště z doby lužické a slezskoplatěnické kultury. Na území Sezemic bylo nalezeno pohřebiště z období únětické kultury a sídliště s pohřebištěm z období kultury lužické. V přisloučené obci Velké Koloděje byly nalezeny bronzové hřivny.
Na starobylý původ Sezemic lze usuzovat z jejich názvu odvozeného z ryzího staroslovanského jména "Sezema". Slovem "sezemici" údajně označovali Slované starousedlíky na územích, která osídlovali. Z prastaré historie Sezemic se mnoho písemných památek nedochovalo. Hlavní příčinou byly především požáry, které Sezemice v minulosti tak často sužovaly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Uprostřed obrazu období počátku historie českého rybnikářství stojí slavná postava českého krále Karla IV., který se díval na rybníky jako na prvek spoluurčující podnebí krajiny. Vidíme to z jeho nařízení z roku 1356: "Všem stavům a městům nařízení dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost potravy pro lid, dále pak aby půda co nejvíce využita byla, zejména aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla shromažd'ovati, za účinku slunce a teplých větrů odpařovati a jako vodní pára blahodárně působiti na okolní rostlinstvo".
Zdálo by se, že v období horečného zakládání rybníků a celých rybničních soustav bude přáno zkušeným rybnikářům, že budou vážení a dobře placeni. Skutečnost byla úplně jiná. Vrchnosti měly k dispozici veliká množství poddaných povinných robotou a uměly využít bezmocnosti lidí, kteří na stavby rybníků přišli jen z nutnosti, lidí bez domova, bez kouska vlastního pozemku, kteří mohli prodávat jen svou práci, odkázáni na panskou milost a nemilost. Tak vznikaly skupiny rybnikářů, co putovaly světem rozedraní a hladoví od pána k pánu jako tuláci a žili ze dne na den. Kromě nich se toulali krajem i rybnikáři bez práce, potulní, hladoví chudáci, ztracené existence, propuštění vězni, doprovázení panským drábem nebo i katem. Rybnikáři hrubli, opíjeli se, stali se zlopověstnými řečí, mravy i skutky. Nebylo snadné zvládnout tuto chásku. Jejich řádění došlo tak daleko, že Český sněm už v roce 1498 rozhodl, že i rybnikáři mají mít svého dědičného pána a také průvodní list, bez něhož nesmí být žádný rybnikář do práce přijat. A aby se netoulali bez práce, museli se vždy do 14 dnů po skončení stavby vrátit ke svému pánu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Roku 1560 Jaroslav z Pemštejna prodal královské komoře pardubické panství, k němuž náležel kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní. Císař Maxmilián II. zde založil hřebčinec, čímž vytvořil základ dnešnímu známému chovu koní v Kladrubech. V urbáři pardubického panství je zápis z roku 1588 - císař si pro svůj častý pobyt v Kladrubech nechal vybudovat jednopatrový zámek v renesančním slohu, který sloužil především k ubytování hostů, o čemž svědčí velké množství pokojů, dvě kuchyně, komory a sklepy. Vedle zámku byl vystavěn dům pro správce hřebčína, jízdárna a nutná kovářská dílna. S módními trendy procházel i zámek přestavbami. V roce 1722 přestavba připomíná baroko a má se za to, že se jí zúčastnil Kilián Ignác Dienzenhofer. Zámek také poničil velký požár, zasáhl i kostel a stáje. Za Josefa II. byl pak celý areál obnoven. Za vlády císaře Frant. Josefa I. došlo opět k přestavbě ve stylu pseudorenesance. V majetku císařské rodiny hřebčín zůstal až do konce habsburské monarchie v roce 1918.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml