Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


26. 09. 2007 Článek je věnován výstavbě rodinných domků, vilek, vil a činžovních domů ve městě Lázně Bohdaneč. Patří památce stavebních dělníků, kteří svojí prací přispěli k rozvoji a krásám města, vlastní rodiny obo-hatily o komfortní byty. Co je nové, to pozná bez upozornění každý návštěvník Bohdanče sám. Stať vznikla z kusých poznámek a sousedských rozhovorů, neklade si nárok na vyčerpávající podání látky. Stoleté ohlédnutí za stavebníky je rozděleno do tří nestejně dlouhých období. Každé z nich je uváděno stejnými hesly, aby byla možnost částečného srovnání. Na počátku století bylo vidět v městečku došky, štukové štítky, sgrafita, pamětní desky a podsíně. Všechno to odvála technika a pokrok, který ale uškodil městské památkové rezervaci, kterou Bohdaneč mohl být. Za maketou starých zdí, štítů a oken mohly být budovány moderní domácnosti, jako je tomu v nedalekých Pardubicích na Pernštýnském náměstí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007



13. 09. 2007 Pokud vyjdeme po modré turistické značce ze Zdechovic směrem k hřebeni Železných Hor, která je zčásti vedena po bývalé kočárové cestě, dojdeme asi po 2 km na křižovatku turistických cest. Z ní odbočíme doprava a po dalších 600 m dojdeme ke skalnímu útvaru s tímto půvabným jménem. Je opředen pověstmi o loupežnících, kteří zde údajně sídlili a o různých bájných bytostech. Dneska také občas poslouží jako cíl romantických vycházek. Je tu také místo, kde se pod skalním převisem duchny schováte před nepohodou a kde si (asi v rozporu s lesním zákonem) "praví zálesáci" a jiní milovníci skutečné divočiny rozdělávají ohníček. Je známo, že jde o zbytky ledovcové morény, která do těchto míst byla dotlačena ledovcem při posledním zalednění severní polokoule. Co nám o ní poví internet? Našli jsme dvě zmínky, ale o ledovci v nich není uvedeno nic..
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007



13. 09. 2007 Elektronický výzkum lokality sezemického kláštera je možné řadit mezi první využití elektronických metod výzkumu v archeologii u nás. Mám za to, že by z tohoto důvodu bylo vhodné na tomto místě seznámit čtenáře také s tím, co výzkumu předcházelo.
Od roku 1968 jsem pracoval v elektronické laboratoři Geodézie Pardubice, kde jsme prováděli vývoj a následně i vyráběli přístroje pro vyhledávání kabelů a potrubí za účelem mapování podzemních vedení pro vznikající technické mapy měst. Kabely a potrubí měly v té době jedno společné, byly z kovu. Dalo se tedy čekat, že nadřízený orgán, Český úřad geodetický a kartografický, vyhlásí celostátní úkol na řešení způsobu vyhledávání a mapování podzemních objektů i z nekovových materiálů, v té době to byla snad jenom kanalizace. Připravovali jsme řešení s předstihem a záhy jsme společně s ing. Jarmilem Štolcem úspěšně s improvizovaným zařízením odzkoušeli metodu využívající k lokalizaci potrubí rezonanci vzduchového sloupce uvnitř potrubí. Očekávaný celostátní tématický úkol skutečně po nějakém čase vyšel. Naše řešení bylo vyhodnoceno jako jedno ze dvou vítězných. Druhé řešení, jehož autory byli ing. Josef Žampach z Geodézie Praha a RNDr. Vilém Bárta z Geofyziky Praha, navrhovalo využití elektrické odporové metody. Jak vyplývá z názvu, metoda pracuje s rozložením elektrických odporů v zemině a na základě jejich velikosti, resp. na základě výskytu jejich extrémních hodnot lze pak usuzovat na přítomnost objektů různého charakteru, třeba už zmíněného kanalizačního potrubí. Ale věc není tak jednoduchá. Zemina představuje zcela specifický materiál a třebaže elektrický odpor zeminy má ohmický charakter, nelze odpor v části zeminy zjistit tím, že bychom přiložené elektrody připojili přímo na vstupní svorky ohmmetru. Mezi přiloženou elektrodou a zeminou vzniká tak zvaný přechodový odpor, který z hlediska metody není zanedbatelný, který se k výsledku přičítá a zásadním způsobem zkresluje skutečné ohmické odpory zemin. Problém přechodových odporů vyřešil v roce 1912 francouzský fyzik Conrad Schlumberger. Namísto dvou elektrod zapíchl do země do jedné řady čtyři elektrody. Obě krajní připojil ke zdroji a zavedl jimi do měřícího okruhu, tedy do země, proud. Na dvou vnitřních elektrodách pak změřil úbytek napětí voltmetrem s vysokým vstupním odporem, proti němuž byly přechodové odpory elektrod zanedbatelné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007



13. 09. 2007 Pardubická radnice na Pernštýnském náměstí vyvolala v době svého vzniku v 90. letech 19. století velké polemiky, zda takováto budova do té doby jednotného renesančního vzhledu náměstí patří. Na konci 19. století totiž přestala budova předchozí radnice na náměstí, která stávala v místech současné radnice, vyhovovat z hlediska nedostatku prostoru. Proto se hledalo místo pro novou radnici. O výstavbě nové radnice bylo oficiálně rozhodnuto 27. února roku 1892, kdy byl schválen záměr výstavby "obecního domu". Budova neměla dle představ radních sloužit pouze jako radnice, ale mělo se jednat dnešní terminologií o multifunkční budovu. Představa radních byla taková, že by součástí "obecního domu" byla také čítárna o rozloze 60 m2, taneční sál se 140 m2, galerie či muzeum. Vítězný návrh předložil tehdy architekt Vejrych a dle něj se velmi brzy již 4. října 1892 začalo stavět. Nejprve však byla kámen po kameni rozebrána stará radnice a tři okolní domy. Dle závěrečného účtu dnes také víme, že bourací práce přišly na 3 735 zl., zednické práce a nádenické práce na stavbě nové radnice přišly na 58 445 zl., kamenické práce pak 7 274 zl., pokrývačské práce na 1 171 zl., režijní práce přišly na 1 171 zl. a vícepráce na 600 zl. Celkem tedy výstavba nové radnice přišla městskou pokladnu na 74 778 zl.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007



06. 08. 2007 Slovo "Zámeček" ve spojení s Pardubicemi a heydrichiádou vešlo do vědomí lidí jako zlověstné označení místa, na kterém vrcholilo nacistické běsnění. Jak přišlo toto gestapácké popraviště k tak idylickému pojmenování? Roku 1884 zakoupil hrabě Jiří Larisch-Mönnich zalesněný pozemek na východním okraji Pardubic v katastru obce Pardubičky. Na něm uprostřed borového lesa nechal zbudovat honosnou vilu dle návrhu architekta Františka Schmoranze. Rozsáhlý pozemek nechal oplotit, vybudoval zde rozsáhlé konírny, kde choval na padesát koní. Zámeček ožíval zejména v období parforsních honů a Velké pardubické. Hrabě Larisch pak roku 1897 vilu prodal hraběti Alfonsu Henckelovi. Výstavná budova uprostřed lesa byla častým místem setkání šlechty a pardubickými občany byla nazývána panským sídlem, zámečkem. Označení "Zámeček" se vžilo a stalo se oficiálním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007



06. 08. 2007 Táňa Hladěnová V roce 1941 jsou Čechy již dva roky okupovány Německem. Vrchním zástupcem německé moci v protektorátu byl zastupující říšský protektor. Od začátku okupace jím byl postarší diplomat Konstantin von Neurath. O jeho odvolání se obyvatelstvo dozvědělo 27. září 1941, kdy o tom přinesly zprávu noviny. Hitler donutil stárnoucího a nerozhodného protektora, aby se vzdal své funkce, a aby požádal o propuštění ze zdravotních důvodů. Příčinou k tomuto kroku se stala údajná protekto-rova měkkost a neschopnost s konečnou platností zlikvidovat český odboj.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007



16. 05. 2007 Zřizování špitálů spadá do doby středověku. Z počátku se jednalo o instituce církevní povahy. Špitály se vyvinuly z útulků pro pocestné a poutníky. Byly útočištěm nejen pro nemocné, ale i pro chudé, sirotky apod. Od 12. století začaly být zřizovány z iniciativy měšťanů, panovníků a šlechticů. Péče o chovance v této době spočívala v poskytnutí oděvu, přístřeší a stravy. Špitály se snažily v rámci tehdejších znalostí poskytnout nemocným péči i po odborné stránce, jednalo se především o obvazování ran, dávání obkladů. O počtu chovanců ve špitálu vždy rozhodoval jeho zakladatel, ten určoval i komu má špitál poskytovat péči a v jakém rozsahu.1
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007



27. 04. 2007 Ptačí oblast Komárov byla zřízena nařízením vlády k 31.12.2004. Nachází se v zemědělské krajině v úrodném Polabí. Stromy a keře jsou soustředěny pouze do několika remízků a sporadicky doprovázejí kanály, vodní toky a komunikace. Vysoká hladina spodní vody a voda z letních monzunových dešťů v některých letech znemožní provést podzimní zemědělské práce. Taková místa jsou spolu s porosty ostřic ve vlhčích částech pro ptáky velmi přitažlivá.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007



27. 04. 2007 Rekonstrukce pardubického zámku probíhá řadu let a v následujících dvou letech by se mohla opět výrazně posunout kupředu. Generální obnova zámku začala až když se v roce 1977 zřítila část stropů druhého patra paláce. Oprava se však vlekla a objekt chátral dál. Muzeum, které v budově zámku sídlí, bylo na více jak 15 let pro veřejnost uzavřeno. Obrat nastal až od roku 1994, kdy Východočeské mu-zeum Pardubice převzalo správu zámku a podařilo se mu jeho obnovu urychlit.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007



27. 02. 2007 Nedávno byly v parku u radnice v Lázních Bohdaneč nainstalovány sluneční hodiny. Doplnily tak 15 zastavení naučné stezky Gočárův okruh, pojmenované po významném architektovi, který ve městě působil začátkem 20. století. Zhruba 5 km dlouhá vycházková trasa městem i volnou krajinou nabízí návštěvníkům možnost seznámit se s pozoruhodnými místy a stavbami Lázní Bohdanče a okolí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Městská věž v JEVÍČKU.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml