Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


30.11.2013 Václavem Hendrychem pokračujeme v „podnikatelském maratónu“, který se zatím sotva přiblížil do jedné čtvrtiny. Je především na čtenářích, zda vydrží až do konce. Václav Hendrych (nar. 1912, Pardubice) vedl truhlářskou dílnu a výrobu sportovních potřeb (lodě a lyže) ve Wintrově ul. č. 376, později v Rašínově ul. č. 660. Živnost existovala zřejmě přibližně v letech 1941–1948. K opovědění živnosti došlo podle archivních záznamů dne 28. 7. 1941.1) V. Hendrych nějakou dobu pracoval v truhlářské živnosti svého bratra Františka. Ze dne 7. 1. 1947 se zachovala stížnost přednesená Společenstvem kolářů v Pardubicích, že fi rma V. Hendrych vyrábí a prodává lyže a hokejové (doslovně hockeyové) hole, též sáňky, ačkoliv nemá na toto živnostenské oprávnění. „Výroba těchto druhů sportovních potřeb spadá výhradně do oboru kolářského. Výše jmenovaný vystavuje tyto výrobky jednak ve výloze svého závodu a jednak ve výlohách obchodů v Pardubicích a rovněž inzeruje v denních listech, čímž značně poškozuje živnost kolářskou.“2)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



29.06.2013 Novogotický lovecký zámeček objevíte v lesích mezi obcemi Rohoznice a Dobřenice, tedy až na samé hranici okresů Pardubice a Hradce Králové. Tato zajímavá stavbička se nachází mimo vyšlapanou cestu, proto je celkem snadné – hlavně v létě, kdy jsou stromy a keře hojně obrostlé listovím, zámeček minout. O to více je člověk překvapen, když se mu tato napodobenina gotického hrádku zjeví přímo před očima. V tu chvíli máte pocit, jakoby tu fi lmaři zapomněli kulisy z natáčení nějaké pohádky. Zámeček dal v roce 1880 na katastru tehdejšího dobřenického panství postavit Karel Daniel Weinrich. Tento stavitel a průmyslník koupil v roce 1862 v dražbě dobřenický zámek i s příslušenstvím. V letech 1865 až 1868 nechal zčásti vyhořelou zámeckou budovu přestavět na jednopatrovou pseudoklasicistní stavbu. V dalších letech bylo okolí dobřenického zámku upravováno ve stylu anglického lesoparku. Tuto krajinnou kompozici měl k dokonalosti dotvořit i lovecký zámeček, vystavěný nedaleko Rohoznice jako vedlejší odpočinkové místo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



24.02.2013 Jindřich Hemerka (nar. 1888, Chrast u Chrudimi) vedl pohostinství a výčepnictví, dále výrobu sodové vody a šumivých limonád, obchod smíšeným zbožím v Husově ul. č. 379. Archivní materiály jsou datovány od roku 1910, kdy se 1. 9. 1910 zachovalo potvrzení tehdy nejznámějšího pardubického drogisty Jana Klečky (drogérie „U Zlatého anděla“) o zaměstnaneckém poměru J. Hemerky ve své fi rmě jako dílovedoucího (od 15. 6. 1908 do 1. 9. 1910)1). Roku 1910 se J. Hemerka rozhodl osamostatnit. Nová živnost měla vzniknout na místě fi rmy Josefa Nováka. S udělením koncese nastala v případě J. Hemerky „nekonečná tahanice.“ Koncese na živnost hostinskou byla J. Hemerkovi udělena 21. 8. 1912 c. k. okresním hejtmanstvím. Rovněž i městský úřad v Pardubicích dne 10. 3. 1913 „usnesl se žádost tuto doporučiti ku příznivému o ní se vyjádření.“2)
V březnu 1918 byla podána žádost o obnovení koncese na výrobu sodové vody. Ve stejném roce si ji podal i známý pardubický podnikatel Bohumil Souček. Protože již provozoval továrnu na výrobu lihových nápojů, „neuznává se za vhodné, aby s touto další koncesovanou živností spojena byla.“3) J. Hemerkovi byla koncese povolena.4) Společenstvo vyrobitelů sodové vody však dne 5. 2. 1919 koncesi J. Hemerkovi z důvodu existence již tří zmíněných koncesí neudělilo. Zvláštní je přímluva jednoho z pardubických lékařů (podpis, jak to u lékařů bývá – neidentifi kovaný) ze dne 18. 4. 1919, kde mj. tvrdí, že „výrobou sodové vody se čelí proti šíření alkoholismu.“5) Další zajímavostí je dopis J. Klečky, ve kterém sděluje, že „pan J. Hemerka, hostinský v Pardubicích, byl v letech 1919–1920 trestán pro nedovolený nákup a prodej tabáku a cigaret.“6) Tato skutečnost byla zřejmě při žádosti o udělení koncesi zatajena. Neshody panovaly v případě přesné lokalizace fi rmy. Ze dne 24. 5. 1917 je uváděno jako sídlo fi rmy Štrossova ul. č. 1, v protokole ze dne 29. 5. 1922 se jako sídlo uvádí dům č. 379 v Husově ul. O přestěhování fi rmy archivní prameny mlčí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



24.02.2013 Fara ve Zdechovicích spolu s kostelem sv. Petra a Pavla vítá každého návštěvníka obce přijíždějícího od Kutné Hory. Její nový majitel – Obec Zdechovice, hledá pro tento vzácný objekt, chráněný jako nemovitá kulturní památka, nové využití. Proto si nechal zpracovat stavebně-historický průzkum, který je základním dokumentem pro komplexní poznání historické stavby, jejího vývoje i stávajícího stavu, a který také obsahuje řadu doporučení pro následnou projektovou přípravu obnovy. Fara byla postavena v roce 1722 a nahradila starší „sešlou dřevěnou chýš s doškovou střechou”. Stavba byla fi nancována vlastníkem panství – hrabětem Leopoldem z Věžníku a část dofi nancovalo pražské arcibiskupství. Výstavba fary prakticky navazovala na rozšíření kostela, které začalo v roce 1716. Obě stavby byly provedeny zcela konzervativním a úsporným způsobem bez náročných architektonických detailů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme v našem seriálu podnikatelskými osudy, jejichž hlavní protagonisté začínají na písmeno H.
Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Samostatnou kapitolu v podnikatelské inzerci tvoří blahopřání k Novému roku. Tato blahopřání byla směrována fi rmami svým zákazníkům. „Svým váženým P.T. hostům vše nejlepší v nastávajícím Novém roce přeje a od další přízeň prosí Karel Ferdinand, restauratér.“1) Většinou byla podobná blahopřání kumulována na jedné stránce, někdy rozdělena i podle okruhu podnikání.2) Originálně blahopřání k Novému roku vyřešily mnohé fi rmy ve Východu z roku 1935, kde se sešlo 79 drobných blahopřání.3) O tom, že se podobná praxe osvědčila, svědčí opakování podobné stránky i v následujících rocích. Na stránkách novin se setkával čtenář i s prázdnými místy s nápisy „zabaveno“ nebo „zadáno.“ Šlo většinou o články, jejíchž obsah neprošel s rozličných důvodů redakčním sítem. Je ovšem možné, že se jednalo i o zabavené inzerce, které z nějakého důvodu nevyhovovaly. Lze např. vyslovit, ovšem jen jako pouhou domněnku, že šlo o nečestný reklamní boj v podobě srovnávací reklamy nebo se dodatečně zjistila přítomnost inzerovaných padělků. Domněnce, že mohlo jít nejen o zabavené články, ale o podnikatelskou reklamu, nahrávají i skutečnosti, že prázdné pole je přesně ohraničené rámečkem a nachází se v sousedství jiných inzercí.4)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Přestože v okolí města Pardubic bylo v minulosti mykologických klubů hned několik, např. dnes již zaniklý klub v Chrudimi, nebo stále fungující kluby v Hradci Králové a v Chocni, v Pardubicích mykologický klub neexistoval. Tradice mykologie a „houbaření“ zde však sahá hluboko. První mykologická výstava proběhla již v roce 1915 na Olšinkách. Jejím iniciátorem byl Josef Soukup, učitel na měšťanské škole v Pardubicích, který v rámci „prázdninových družin pro zaměstnání mládeže školní“ podnikal se svými svěřenci mykologické vycházky do pardubického okolí. Jejich snaha vyvrcholila v září na Dětském dnu právě zmíněnou výstavou, na které návštěvníkům představili přes sto druhů právě rostoucích hub.
V následujících letech můžeme v Časopise československých houbařů (dnešní Mykologický sborník) sledovat drobné mykofl oristické články zaměřené na Pardubický region, občas najdeme zmínku o nějaké konané výstavě, ale tím bohužel aktivity v této oblasti končí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



31.08.2012 Pernštejnové přicházejí na Pardubicko v roce 1490. Vilém z Pernštejna totiž v tomto roce získal právo na výplatu panství Kunětická hora, na nějž byla uvalena zástava.
Když pernštejnští úředníci o rok později začali vyplácet hotovými penězi zástavy jednotlivých vesnic, zjistili, že tou dobou je ke koupi také sousední panství pardubické. A tak v červnu roku 1491 pan Vilém z Pernštejna kupuje panství Pardubické. Obě spojená panství se pak stala pro Pernštejny významnou hospodářskou oblastí. Jak se krátce poté ukázalo, Vilém z Pernštejna byl nejen skvělým politikem a hospodářem, ale zejména vodohospodářem. Již v době svého příchodu na Pardubicko platil za vyhlášeného znalce v rybníkářském podnikání. Měl i dostatek peněz, aby se mohl pustit do velkorysých rybničních projektů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 O rozmachu rybníkářství a vodohospodářství na Pardubicku za doby pánů z Pernštejna píšeme v jiném článku. Ačkoliv následující tři akvadukty, o kterých bude v článku řeč, nepocházejí z doby pánů z Pernštejna, s pernštejnskými vodními díly souvisejí. Ve všech třech případech se totiž jedná o křížení s vodními kanály zbudovanými Pernštejny.
Pokud tedy chcete tip na krátký výlet, který nezabere příliš mnoho času, zajeďte si do Sezemic a projděte se podél toku řeky Loučné, po pohodlné pěšině až k místu, kde se do jejího koryta vlévá tok kanálu zvané Zadní Lodrantka. Nedaleko tohoto místa naleznete zcela unikátní a nedávno nově zrekonstruovaný Velký akvadukt, který převádí vody Mlýnského potoka, který se kříží právě s tokem Zadní Lodrantky tekoucí pod ním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 V jiném článku ve Vlastivědných listech popisujeme Opatovický kanál, jehož posláním bylo zejména napájení rybníků. Umělé kanály však nechal Vilém z Pernštejna vybudovat také přímo v Pardubicích a jejich bezprostředním okolí. Zde však hlavním posláním bylo kromě napájení vodních ploch také využití vodní energie pro pohon nejrůznějších vodních zařízení.
Příkladem je zejména kanál, dnes nazývaný Halda, který přivádí vody z Loučné do Pardubic. Jeho počátek je 350 metrů před soutokem Loučné s Labem. Práce na výstavbě kanálu byly zahájeny roku 1495 a jeho stavitelem byl pravděpodobně fi šmistr Vlček. Původní pojmenování dnešní Haldy bylo Strúha Sezemská nebo Počápelský kanál.
Od Loučné se však kanál přikláněl směrem k Labi, a to tak těsně, že v místě zvaném „V úzkém“ teče tok kanálu Halda pouhé 4 metry od toku řeky Labe. Tehdy byla hladina vody v Haldě o 8 metrů vyšší než hladina v Labi. Důvodem, proč se Halda tak těsně přibližuje k toku Labe, je skutečnost, že se v těchto místech nachází vyvýšenina Hůrka, kterou musel kanál obejít a dostat se až těsně k Labi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml