Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubičtí hlásní a ponocní


19.05.2019 Již roku 1512 vydal Vilém z Pernštejna nařízení, jak mají býti na noc zavírány dvě vstupní brány do města (Bílá a Zelená): „Odmykanie aby bylo, když na zámku na varhany trúbie“. Tyto trouby byly snad nadouvány vzduchem a troubeno bylo z věže Hláska na zámku. To měl být signál k tomu, že je čas zavřít vstupní brány do města. Brány do města měly být zavírány také v neděli v době oběda. Vlastní stráž u městských bran tvořili dva branští, každý u jedné ze vstupních bran do města. Od roku 1777 byl již branný pouze na Zelené bráně a v polovině 19. století přišla o svého strážce i Zelená brána.˂BR˃ Uvnitř města pak hlídkovali hlásní. Z počátku dva obcházeli město do půlnoci a druzí dva od půlnoci. V prvních letech se v této službě střídali sami měšťané a to bezplatně. Konšelé byli od této služby osvobozeni. Později si měšťané platili hlásné, kteří tuto činnost vykonávali za ně. Za hlásku jim sloužila jak Zelená tak Bílá brána.

Když byla postavena roku 1530 věž u dnešního kostela Zvěstování Panny Marie, přislíbili měšťané Vojtěchovi z Pernštejna, že zde na této věži bude trubač, který bude hlásat hodiny a držet hlásnou službu. Výhodnější se pak ukázala věž na radnici, kam se trubač přesunul od roku 1540. Na ní se střídali dva ponocní. Od roku 1541 se služba těchto hlásných na radnici změnila. Od té doby hlásali pouze do půlnoci. Ve službě nosili hlásní obecní kožich. Od půlnoci do svítání držel službu trubač, který troubil nejen v noci, ale i při slavnostních příležitostech. ˂BR˃ Zlomem byl rok 1543, kdy nastoupil trubač Vaněk původem z Chrudimě. Ten svým troubením město oživil. Vytruboval a pískal na Zelené věži nejprve sám, ale brzy si vycvičil další trubače a vytvořil tak kvarteto. Toto kvarteto lze pak považovat za první místní hudební uskupení. Na místo pozounera pak nastoupil Jan Pštros, který funkci městského trubače zastával 21 let. Roku 1593 již však trubač na pardubické hlásce nehrál. Po odchodu trubačů z věže zde byli již jen opět hlásní.˂BR˃ Když se radnice v roce 1760 přestěhovala do nové budovy uprostřed náměstí, přestěhovali se také trubači do budovy nové radnice. Je také známo, že od roku 1783 přestal ponocný hlásat na věži Zelené brány a procházel městem.˂BR˃ Ale nejen hlásní a ponocní byly v minulosti důležitou součástí funkcí podílejících se na životě města. Žoldnéři a občasní drábové se najímali jen v době hrozícího konfliktu. V dobách pernštejnských to bylo například v době jarmarku, ale nejen toho pardubického, ale také třeba v době konání chrudimského jarmarku byly posíleny hlídku u městských bran. Zvýšené hlídky u bran byly také v době třicetileté války. Také v době morových či cholerových epidemií byly zesíleny hlídky a podezřelí příchozí posíláni dále od města. Zpravidla byli na tuto činnost najímáni dobrovolníci v počtu dvou mužů ke každé z městských bran.˂BR˃ Od dob Viléma z Pernštejna procházel rychtář s konšelským pacholkem a biřicem nejen ulice, ale nahlíželi také do šenkoven, kde hlídali zavírací hodinu, kdy bylo již zakázáno hostinským hostům nalévat: „aby sedanie nočnie nebývalo na dlúhých nocech než do čtyř hodin a hned po čtvrté hodině, aby zvoněno bylo“. Nutno však dodat, že časový údaj znamenal do dnešní 20 hodiny. Hlídáno bylo také dodržování nočního klidu, velké tresty byly za veřejné rvačky. Důležitým článkem obrany města byla tehdy také ochrana mravopočestnosti. Například roku 1686 byla Kateřina Holubová „od práva napomenuta, aby žádných Kalánův k sobě nepoctivě přicházejících nepouštěla.“ V témže roce bylo nařízeno L. Novoselskému, rychtáři, aby „Ludmilu po neboštíku Janu Mušlerovi, lazebníku, zůstalou vdovu, jak se rozpráví neřádně obtěžkanou, zkrze matróny a přísežné báby přehledati dal“. K policejním starostem patřilo také i osvětlení bran a města. Již roku 1548 je připomínán zvláštní příspěvek na svíčky v době zimních měsíců, když se chodí k branám odemykat a opět zamykat. Kupovaly se však také „svíčky rytířské“, se kterými se čekávalo u městských bran na příjezd Pánů do města. Tento zvyk z pernštejnské doby se v Pardubicích uchoval ještě po dlouhou dobu poté. Za obecní peníze nakoupené svíčky se posílaly do bran, do šatlavy, na radnici, do kostelů a na další místa. Zdroj: Josef Sakař: Dějiny Pardubic nad Labem

GPS souřadnice: 50.0400686N, 15.7798694E

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2019






Předchozí článek: Zámeček:obrázky z archivních map a paměti krajiny
Následující článek: Střípky z historie Pardubic - Počátky Pardubic


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml