Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18


22.05.2016 Moje turistická kamarádka Marcelka se někde dočetla, že se nedávno v blízkosti Přelouče otevřela zajímavá naučná stezka. Slovo dalo slovo, a my jsme v sobotu 30.ledna 2016 vyrazily na průzkum spojený s procházkou v krásné přírodě. Procházely jsme od obce Veselí Horeckým lesem, kde nás upoutalo velké množství mladých stromů. Krásné a letité duby byly až na kopci a konci lesa. Zde byly krásné výhledy do krajiny. Napravo od nás kousek pod kopcem byl vidět cíl naší cesty – Horecký Dvůr, kde je ona zmíněná atrakce nejen pro děti, dále bylo krásně vidět město Přelouč. Horecký Dvůr pod námi se jevil jako velký hospodářský zděný objekt, na mnoha místech s děravou nebo dokonce propadlou střechou, ve tvaru velkého L.
Došly jsme na odbočku ke dvoru, kde je u silnice umístěna dřevěná socha, dřevěný ukazatel a zajímavá informační tabule, na které je nahoře nápis:
EKOSTEZKA - ZEMĚ RYTÍŘE SEKOLÍKA
Dále se na tabuli dočítáme, že „Stezka Země rytíře Sekolíka je zaměřena na děti předškolního a školního věku, je formována jako zábavní interaktivní trasa, jejímž cílem je nenásilnou formou seznámit děti s ochranou přírody a péčí o životním prostředí… Ekostezka tvoří okruh o délce caa 700 m, kde její začátek je zároveň i jejím zakončením. Vede ovocným sadem vysazeným na podzim roku 2012 a je vhodná zejména pro pěší, neboť její trasa směřuje lehkým nezpevněným terénem, při vhodném počasí též pro kočárky a vozíčkáře.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016



25.02.2016 Později si Labe prorazilo koryto východně kolem Kunětického hora, jižně od ní se spojilo s Loučnou a převzalo její staré koryto na západ. Při velmi malém spádu tu vytvářelo množství meandrů zdržujících vodu, tak vytvářelo široký pruh močálovité krajiny s lužním pralesem. Také v Bohdanečské bráně, když ji Labe opustilo, zůstala zamokřená oblast s lužním pralesem protkaná říčním rameny a močály. Tu oblast po okrajích, zejména na jihozápadě obklopil suchopár písčitých přesypů. Ty vznikly, když po době ledové z míst odhalených ustupujícím ledovcem vítr odnášel písek a ukládal na jihu Pardubické kotliny neúrodný vátý písek. Celkově byla krajina neúrodná. Jen kolem dnešních Mikulovic a Ostřešan jsou vrstvy úrodné spraše, cihlářské hlíny. Proto zde bylo rané pravěké osídlení, jak svědčí nedávné archeologického nálezy.
Celkem podle historika J.Sakaře byla krajina Pardubicka nevhodná pro osídlení, jen pro pravěké lovce až do dob historických. Ten kraj koncem 11. století získal od krále Vratislava I. řád Benediktinů, který na jeho severním okraji založil r.1086 Opatovický klášter. Ten jej začal kultivovat, zakládal osady, kolonizoval. Močály měnil v rybníky. Snad pozůstatků starého toku Labe využil pro část Opatovického kanálu, jimž napájel založené „malou" Čeperku a Bohdanečský rybník. Zemědělská produkce na odvodněných plochách i na písčitých suchopárech byla nízká.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015



21.02.2016 Podnikatelé, jejichž příjmení začínají písmenem H, se zdají být „nekoneční.“ Ve svém seriálu se zaměřuji pouze na pardubické podnikatele, je však třeba říci, že se v archivních fondech nalézají i záznamy o podnikatelských aktivitách, z okolí Pardubic. Náš seriál by se tak mohl rozrůst i těmito směry.
Začneme dnes podnikatelem Antonínem Hronem (nar. 1887 v Pleci, okr. Kamenice n. Lípou), který se v letech 1924-1943 věnoval soustružnictví perleti. Živnostenský list byl vydán dne 13. 5. 1924. Svoji živnost A. Hronek přenesl neznámo kdy do Pardubic-Jesničánek č. 196, později Na Záboří č. 1135.
Václav Hronek (nar. 1912, Vysoké Chvojno) vlastnil pekařství v Pardubičkách, Komenského č. 208 v pohnutých letech 1938-1945. K opovědění živnosti došlo 16. 5. 1938. Pekařství hodlal provozovat v domě pana Winternitze, dříve zde provozoval pekařství Jaroslav Dvořák.
Dne 14. 7. 1945 oznámil V. Hronek, že z důvodu nemoci nemůže dál provozovat pekařství. Od 1. 10. 1945 živnost pokračovala dál ve své činnosti. Další archivní zprávy chybí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014



19.02.2016 V okolí Pardubic, kde stále zůstávají rybníky z éry vládnoucího rodu Pernštejnů, je možno putovat, hledat a aleje nalézat. Ať vyrazíte na kteroukoliv stranu z Pardubic, vždy potkáte rybníky, strouhy a místa, kde je na první pohled vidět, že i tam bývaly rybníky. Moje pozornost se na jaře letošního roku obrátila na dubové aleje v okolí Pardubic. I ty souvisejí s rybničním hospodařením. Byly vysázeny především na hrázích rybníků, aby tyto nejen zpevňovaly, ale zároveň zde tvořily nádherné cesty, spojnice mezi obcemi a městy.
Takovým místem je krásná a historická alej v obci Hrádek. Na okraji aleje se nachází památný strom, dub letní, vysoký 26 metrů s obvodem kmene 446cm ( některé prameny uvádějí dokonce 670cm) a odhadovaným stářím 400-600 let. Tento dub patří k památným a chráněným stromům, a je údajně nejstarším stromem na Pardubicku. Jde navíc o tzv. „Katastrální strom“, což znamená, že takovéto stromy byly sázeny na hranicích katastrálních území – zde Hrádek, Doubravice a Bohdaneč. Vzhledem k tomu, že strom je do značné míry torzovitý, neutrpěl při větrné vichřici v roce 2012 žádné poškození jako alej, která od dubu pokračuje. Dubová alej byla nazývána „Královskou cestou“, která byla v minulosti komunikací z Hrádku do Bohdanče. Nachází se zde nejen mohutné duby, ale i lípy a habry, všechny ale letité a mnohé z nich ve velmi torzovitém stavu. Památkáři se ale snaží zachovat to, co je jenom trochu možné, což je na některých vidět, jak jsou svázány železnými pásy a ocelovými lany. Při rozšiřování semtínského závodu byla ale alej násilně přerušena kolejemi a mohutným oplocením, což přetrvává až do dnešních dnů. Projdete-li alej na její dnešní konec, dojdete k hromadě hlíny. Za ní je oplocení a semtínská vlečka. Dále alej nevede, musíte se vrátit. Když kráčíte alejí, kráčíte na vyvýšenině, a zde si uvědomíte, že vlastně jste na hrázi bývalých rybníků, protože i dnes je vidět, že byly rybníky na obou stranách hráze. Převýšení „hráze“ je několik metrů nad okolím.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Další z podnikatelů, jehož jméno začínalo na písmeno H byl František Horský (nar. 1880, Chvojenec, domov. obec Chvojenec), který provozoval dámské krejčovství v letech 1914-1943 v Pardubicích na Pernštýnském nám. č. 5 později Čechovo nám. č. 518. Bydliště, Pardubice, Žižkova ul. č. 267. Frant. Horský si nechal změnit původní příjmení, které obzvláště u podnikatele vyznělo nepříliš lichotivě, Hloupý. Archivní dokumenty se zmiňují torzovitě ještě o jednom Frant. Horském (nar. 1908, bydliště Pardubice, Žižkova ul. č. 267), zřejmě šlo o syna.
Karel Horský (nar. 1901 v Pardubicích) provozoval knihařství v Pardubicích v ul. Klášterní č. 54. Živnostenský list byl vydán 16. 1. 1935. Společenstvo různých živností v Pardubicích dne 10. 6. 1941 nečinilo žádných námitek k provozování živnosti knihařské. K. Horský se podnikání vzdal 16. 2. 1942 ve prospěch Miloslava Bízka.
Josef Horyna vedl restauraci „Lidový dům a Lido-Bio“, pohostinství a výčepnictví Jindřišské ul. č. 276 v letech 1935-1945, (později pohostinství v Hronovické ul. č. 406, Dělnický dům), ještě později podnikání v Podmoklech – Národní dům. Z torza archivních informací se dozvídáme, že v Lidovém domě ukončil J. Horyna podnikání 20. 8. 1945.
František Hořejší provozoval živnost hřebenářskou v letech 1912-1949 v Pardubicích na Wernerově nábřeží č. 113. Živnostenský list vydaný v roce 1912 je ve velmi špatném technickém stavu, téměř nečitelný, to byl i důvod, proč si F. Hořejší podal žádost dne 19. 4. 1938 o vydání nového živnostenského listu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Turisté KPP se na ni vydali jednoho ještě zimního ale dosti teplého dne. Zaplnili jsme, jak bývá naším častým zvykem, jediný vagón motoráčku do Holic. Vystoupili jsme na zastávce v polích Platěnice, odkud již vidíme nově oplechovanou věž kostela sv. Jiljí, který byl postaven podle plánů T.Hoffeneckera v roce 1748.
Kostelík je veřejnosti běžně nepřístupný, ale díky ochotě paní správcové a jejího syna nám byla umožněna jeho prohlídka včetně krátkého komentáře. Uvnitř se nachází dřevěná kruchta s vyřezávaným zábradlím a kazatelna, jež mají být dílem místního sochaře a řezbáře Jakuba Teplého, který se zde v Platěnicích narodil v rodině sedláka dne 29.7.1729.
Studoval na vídeňské akademii, od svých 50let přebýval v Pardubicích. Zde vytvořil nám známá díla – plastiku biblického výjevu proroka Jonáše a velryby, dále osm soch světců na balustrádě kolem mariánského sloupu, obojí na Pernštýnském náměstí a je i autorem výzdoby kazatelny v chrámu sv. Bartoloměje.
Naproti kostelíku, kde stával rodný dům Jakuba Teplého, je umístěn jednoduchý kámen s pamětní deskou, upomínající na tohoto významného platěnického rodáka.
Od kostelíka se vydáváme silnicí za obec směrem na Dašice k místnímu hřbitovu, kde bylo objeveno žárové pohřebiště z období slezko-platěnické kultury (doba 1.000 – 400 let před naším letopočtem). Na hřbitovní zdi je umístěna deska s nápisem: Zde se nalézalo keltské sídliště z doby prvního tisíciletí před n.l. Bylo objeveno v roce 1903.
Od hřbitova se vracíme do obce na most přes Loučnou, a po jejím levém břehu pokračujeme polní pěšinou v našem putování. Řeka Loučná je zde narovnána regulací, teče pěkně svižně, šplouchá přes početné stupínky a peřejky, vysvitlo i sluníčko, avšak cestu nám ztěžuje blátivý terén, který je navíc i rozdupaný koňskými kopyty. Po příchodu na silnici v obci Prachovice musíme tak provádět nutnou očistu obuvi. Lépe by se nám šlapalo, kdyby bylo normální mrazivé počasí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Sedím v autě na malém parkovišti proti Obecnímu úřadu už bezmála půl hodiny, nikdo z těch, se kterými se zde mám dnes sejít nepřijíždí. Chápu, je to nešikovný termín, je pátek, před chvílí se otevřely volební místnosti a na silnicích je živo o něco víc než jindy. A proč jsem tady? Archeologové před časem objevili při záchranném výzkumu v části nádvoří zdejšího zámku velký počet hrobů z doby Přemysla Otakara II., což je vzácnost již sama o sobě, ale podle jejich předpokladu by jich tu mělo být ještě o mnoho víc, mluvilo se snad až o pěti stech. Ale jak to zjistit? Nabídl jsem starostovi Ing. Chuticovi, že pozvu kolegu z oboru, Ing. Rudolfa Tenglera z Mělníka, aby zámecké nádvoří prošel s geologickým radarem, a uvidíme. S Rudou se známe řadu let, pokud jde o geologické radary je v oboru absolutní jednička, asi před rokem jsme podnikli podobnou akci v Panenském Týnci a výsledky byly velice zajímavé. Nabídka byla nakonec přijata a archeologové z hradeckého muzea výzkum radarem objednali. Sedím, podřimuji a hlavou mi táhnou vzpomínky na dobu, kdy na poli nedaleko Kladrub předváděli technici z pražské Geoindustrie také za naší přítomnosti první geologický radar na našem území. Bylo to někdy v první polovině osmdesátých let. Pokoušeli se touto metodou vyhledat na poli drenážní potrubí, tenkrát se jim to moc nepovedlo. Radar původem z USA byl dosti objemný a složitý. Pomocník táhl po poli za sebou na třech bantamových kolech uzavřené pouzdro s anténami velké jako koupelnová vana, to bylo spojeno tlustým kabelem s vlastní elektronickou jednotkou ve skříňové V3Sce, celek pak byl zásobován energií z polní elektrocentrály. V otevřených dveřích V3Sky jsme mohli sledovat na papíře vycházejícím z tiskárny záznam měření, tenkrát ovšem v černobílém provedení. Zírali jsme na vlnky na papíře jako na zjevení a hádali, co která znamená a co se pod kterou může skrývat. Geologický radar funguje stejně jako atmosférický, užívaný třeba na letištích k řízení provozu. Na základě měření času, který uplyne od vyslání impulsu do jeho návratu po odrazu od překážky (třeba od letadla) se dá zjistit vzdálenost překážky od radaru, pokud ovšem známe rychlost, s jakou se vyslaný impuls v daném prostředí pohybuje. Nevím, jestli nápad obrátit antény radaru od oblohy do země byl nerozum nebo recese. Zatímco impuls vyslaný k obloze se pohodlně pohybuje rychlostí světla jakoby po široké dálnici, impuls poslaný do země absolvuje hotovou rallye a díky velkému vlnovému odporu hornin „jede“ mnohem pomaleji za častých změn rychlosti v závislosti na materiálu, kterým prochází.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Zámek je raně barokní stavba. Stavěl se od západu spíše do šíře než do výše. Vnějšek je členěn toskánskými pilastry, ještě po renesančním způsobu sdružená okna v prvém poschodí jsou rámována pravoúhlými lištami a mají pro tento raně barokní sloh typické uši s kapkami. V jižním křídle zámku je vestavěna kaple svatého Romedia. Dnes je zde farní kostel.
Na stropě lucerny je obraz Trojice a kolem obrazy představující Romediovy ctnosti. V kopuli je 16 obrazů osob ze Starého zákona, jejichž počáteční písmena tvoří nápis: En Romedius a Thaur. Na hlavním oltáři je obraz svatého Romedia uzdravujícího člověka posedlého ďáblem, který namaloval J. M. Rotmayer, a kapli ho daroval arcibiskup Jan Arnošt Thun r. 1691.
Zatímco v jiných zámcích jsou jen malé, někdy prosté kaple, ale přepychové bydlení, v Cholticích je to opačně: přepychová kaple, od roku 1786 je to farní kostel, a velice skrovné bydlení. Bylo to jistě přičiněním bratrů stavebníka, vysokých církevních hodnostářů, kteří mu finančně pomáhali, a i umístění světových kacířů v kapli je nepochybně jejich zásluha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Cestujeme-li z Pardubic do Prahy vlakem, projedeme za Českým Brodem, hlásícím se 2 stožáry rozhlasového vysílače, středem rychle rostoucího města ÚVALY.
Jde o staré sídlo, které leží v dobré poloze při cestě z Prahy na Český Brod. Jedna cesta z Úval směřovala podle tvrze Hostyně směrem na blízké přemyslovské hradiště Škvorec a dále přes Tismice na Český Brod. Dálková cesta vedoucí z Prahy byla střežena tvrzemi, na jejichž místě někdy vznikly románsko-gotické kostely s útocištní a strážní funkcí. Poblíž Úval to byl Hradešín s útocištní, původně románskou rotundou sv. Jiří.
Samo sídlo Úvaly bývalo pravděpodobně majetkem pozdějších pánů z Pardubic, konkrétně jeho část Hostyně.
Na Hostyni se narodil Arnošt z Pardubic (1297-1364), dále žil v Kladsku, kde jeho otec (také Arnošt) vykonával úrad purkrabího *
Jisté je, že centrem Úval je náměstí Arnošta z Pardubic. Poblíž středu náměstí je jeho pomník od českého sochaře Jindřicha Václava Čapka z roku 1869. Sochař dílo vytvořil záhy po absolvování pražské akademie. Je například autorem krásného tympanonu nad portálem a velké sochy Spasitele a 4 evangelistů pro chrám Nanebevzetí P. Marie v Chrudimi, nebo sochy sv. Václava a sv. Barbory pro chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Nadaný sochař získal Klarovo stipendium po realizaci sochy Arnošta z Pardubic a sochy Panny Marie Vítězné pro stejnojmenný kostel v Praze. Tím dalším "co mají společného Úvaly s Pardubicemi" je samozřejmě železniční trať, spojená se jménem vrchního inženýra Jana Pernera. Téměř v centru města se nachází jedna z největších staveb na trati Praha - Olomouc - devítiobloukový viadukt přes údolí Výmoly z roku 1844. Jan Perner jako vrchní inženýr musel celou stavbu vytyčit směrově i výškově. Na úseku Pardubice - Praha dlouhém 105 km pracovalo 5000 lidí. K dispozici měli kolečka, lopaty a krumpáče a stavbu měli hotovou za 1¾ roku. Viadukt je v plném provozu již 170 let.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 obnova barokních váz
Píše se rok 2012, zemní stroje pracují na úpravách parku zámku před jeho otevřením. V odpadní jámě po armádě se mimo spousty min a komunálních odpadků našly různé pískovcové fragmenty někdejší sochařské výzdoby parku. Dnes přinášíme snímky z obnovy ozdobné barokní vázy, která původně zdobila park severně od zámecké budovy. Třebaže je fotograficky doložena jen jedna, byly možná dvě. Podívejte se na tu krásnou a fortelnou práci mistra sochaře ! To je nádhera, viďte !

Revitalizace rybníčka Sádka a Červeného potoka
Jaro roku 2014 zastihlo již dříve zpřístupněný park zámku ve Zdechovicích při pracích na další části parku. Protože je park pro veřejnost otevřen, může každý sledovat jak jde stavbařům práce od ruky. Pro tentokrát jde o vyčištění malého rybníčka, kterému dal někdo kdysi název sádka. Ten je průtočný a leží na Červeném potoce, který jej zásobuje vodou. Kromě toho, že rybníček bude zase po létech funkční, přibude k němu něco nového. Řekněme, že jde o malou atrakci. Ta spočívá v tom, že široké koryto potoka bude mít zase opravené nábřežní zdi, zděné z kamene a korytě je spoustu malých jezů, přes něž voda přepadá a vytváří akustický efekt. Mimo toho se na hladině mezi jízky vytváří zajímavý zrcadlový efekt. Podívejte se s námi ! Možná, že si uděláte i víkendový výlet, abyste na vlastní oči viděli, jak se nám vrací to „krásno“, které tu kdysi bylo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml