Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18


13.06.2012 Rozdílné možnosti ve velikosti inzertního pole sebou nesly pochopitelně jednotlivé reklamní prostředky jako takové. Porovnáme-li velikost reklamního pole mnohých fi rem např. v novinách a jednotlivých publikovaných pramenech, zjistíme pochopitelné disproporce. Příkladů můžeme uvést opět velké množství. Např. fi rma Františka Justa, plátenický závod, otiskovala v tisku poměrně malé a nenápadné inzerty, 5,5 x 4 cm (někdy spojené s fotografi í závodu), v Pamětním spisu k otevření okres. nemocnice v Pardubicích si mohla fi rma dovolit plochu „letákovou“, 24 x 5 cm.1) Velikost novinových inzerátů se nemohla srovnávat s plakáty či letáky, ale její reklamní síla byla v něčem docela jiném než velikosti reklamního pole, v momentu připomínání (periodicitě). Zjevnou nevýhodou však byla naopak, až na výjimky, její nebarevnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Železnici netvoří jen tratě a nádraží. Již od poloviny 19. století to jsou také vlečky. Dráhy, které zpravidla nejsou středem zájmu veřejnosti a někdy bývají i zcela opomíjené. Pardubice byly a jsou stále protkány spoustou těchto kolejí. Bohužel s přeměnou nebo zánikem výroby a orientací více na silniční dopravu jejich počet neustále klesá. Podívejme se nyní ve stručnosti na některé z nich. Vznik vleček souvisí v Pardubicích s rozvojem průmyslu. Při zahájení provozu v roce 1845 tu žádná vlečka nebyla a o sto let později tu jich bylo přes dvacet. Jak vznikaly továrny, výrobny a sklady, tak i koleje si nacházely cestu k nim. V roce 1869 byl na severní straně v sousedství pardubického nádraží založen cukrovar. Pracoval nepřetržitě až do srpna 1944, kdy byl při spojeneckém bombardování zcela zničen. Do cukrovaru vedly koleje z obou jeho stran hned od začátku provozu. Po cukrovaru o rok později vzniká Wertheimerova rafi nerie líhu a octárna, následovala Prokopova strojírna a slévárna, v roce 1871 velký akciový pivovar. Na jižní straně nádraží vyrostla továrna na mlýnská zařízení fi rmy Hűbner a Opitz, na východní straně pila fi rmy Kerhart a Tachecí, napojené také vlečkou. U chrudimské silnice vzniká roku 1896 továrna na kávové náhražky fi rmy Jindřich Franck a syn. Největší zpracovatelský podnik vznikl v roce 1889 – rafi nerie petroleje vídeňské fi rmy David Fanto a spol. V roce 1893 byla dostavěna mostárna A. Rainberga. Na západní a jižní straně nádraží se postavily vápenné pece A. Kusého, sýpky rolnického družstva a další.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Pokračujme v našem putování za méně známými pardubickými fi rmami podnikateli,jejichž příjmení začíná písmenem H.
Čestmír Haňák (nar. 1914, Vlastiboř, okr. Semily, příslušný do Přibyslavi, okr. N. Paka) vedl v letech 1939–1941 obchod papírem, školními potřebami, galanterií a prodej novin a knih v ul. Štrossově č. 231 (dříve Anna Krejsová). Č. Haňák oznámil dne 5. 10. 1939 převzetí živnosti od A. Krejsové. Zároveň požádal o vydání živnostenského listu. Č. Haňák byl vyučen knihařem, absolventem dvouleté knihařské školy v Praze. Dne 7. 10. 1939 došlo k opovědění živnosti prodeje učebnic, kalendářů a modlitebních knížek (tzv. malá knihovnická koncese).1)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Řekne-li se Museum Rosice, někteří lidé si začnou vybavovat stálou expozici Pardubického spolku historie železniční dopravy, která se nalézá na nádraží Pardubice – Rosice n. L. I když je to muzeum relativně malé, dokáže svými aktivitami oslovit až 15 tisíc zájemců ročně.
Samotná expozice v Rosicích představuje v pěti místnostech různé drobné artefakty mající vztah zejména k železnici v Pardubickém kraji. Další samostatná místnost je věnována městské dopravě, zejména pak trolejbusům, které jsou pro krajské město typické. Ve venkovní expozici se pak nalézá množství rozměrných předmětů, které nebylo možné uvnitř vystavovat. Ale nejedná se jen o rosické prostory. Spolek kromě toho od roku 2008 příležitostně představuje svou druhou expozici na nádraží Slatiňany. V budově bývalé vodárny je jen jedna expoziční místnost. Nachází se zde unikátní parní stroj z roku 1874 a mnoho zajímavého. Další velkým lákadlem pro malé i velké jsou historická vozidla. Těch spolek provozuje celou fl otilu. Z kolejových jsou to zejména malé červené motoráčky či několik renovovaných vagónů. Ze silničních to jsou zejména historické trolejbusy. Všechna tato vozidla každoročně vyjíždějí pro radost všem zájemcům o historii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



5.04.2012 V téměř zapomenutých fi rmách pokračujmepísmenem F. Jak je vidět z předchozíchdílů, podnikatelská sféra doby meziválečnébyla v Pardubicích mimořádně pestrá a odpovídalai demografi ckému vývoji města,které v době těsně před začátkem druhésvětové války dosáhlo 35 062 obyvatel.Ing. Robert Fischl vedl obchod smíšenýmzbožím v Pardubicích, Masarykova tř.č. 400, později v Praze, ul. Fochově č. 19(„bazar u města Prahy“). Firemní značkoubyl nápis Stapa. Hned v prvním roce provozufi rmy podalo protest Grémium knihkupcůa nakladatelů pro JV Čechy v Pardubicích(dat. 27. 6. 1935) proti otevření jednotkovéhoobchodu „Bazar u města Prahy.“ Důvodembyla nepřesnost v opovědi Ing. R. Fischla,kde se udávalo vymezení podnikáníoblasti galanterní. Ostatně pod velmi nepřesněspecifi kovaným názvem „bazar“ silze představit skutečně leccos! Podle „kolujícíchpověstí“ šlo o odštěpný závod jednotkovéhodomu „Stapa“, který vlastnil v Prazeněkolik odboček. Ing. R. Fischl odpovědělGrémiu dne 26. 6., že je kdykoliv připravenna přezkoumání všech protokolů, které sevztahují k otevření jeho bazaru. Chápe stížnostz ryze konkurenčních důvodů. V datuodpovědi jde o chybu, protože podle zákonůlogiky by podnikatel odpověděl na stížnostden předtím, než byla Grémiem podána!Součástí odpovědi bylo i 5 fotografi í fi rmy(fotoateliér Javorek, Pardubice). 3 fotografi ese týkaly výkladní skříně bazaru, zbývajícídvě interiéru. Před každým výrobkem bylyštítky s cenovkami. Na první pohled zaujmebadatele neobvykle velký počet hraček, předevšímpanenky a dětské stavebnice. Opravduimpozantně vypadá část výlohy, která jevěnována dámským kabelkám.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



5.04.2012 Okolí Pardubic je velice atraktivní a skrývá ještě mnoho překvapení. Na kole se můžete např. vydat podél Labe přes Svítkov, Srnojedy, Opočinek a Mělice ještě kousek dál na západ do SEMÍNA u Přelouče.
Je to bývalé sídlo tvrze situované na pahorku (písečném přesypu) mezi Labem a starou Kladrubskou (Pernštejnskou) oborou.
Nyní je tu na pahorku malý zámeček – původně renesanční stavba přestavěná na pivovar. V minulém režimu tu bylo JZD. Na zámečku je to dnes vidět. V r. 1880 se tu narodil JOSEF GOČÁR, který se později místo vaření piva rozhodl pro dráhu stavitele a architekta.
Architekt Josef Gočár hodnocený jako největší český architekt 20. století byl žákem architekta J. Kotěry. Je významný tím, že završil úsilí více generací architektů a vyvodil na počátku 20. století novou formu vycházející z nových konstrukčních materiálů: železobetonu, skla a oceli. Je např. autorem skvělého regulačního plánu Hradce Králové, v Bohdanči realizoval ještě kubistický lázeňský dům (nyní pavilon GOČÁR) a v Pardubicích společenský komplex s hotelem GRAND, který se bohužel v původní funkci nepodařilo udržet. V Semíně jsou ještě další pozoruhodnosti: Národní přírodní památka Semínský přesyp, kde můžete spatřit zbytek písečné duny charakteristické pro Polabí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



5.04.2012 Možná, že jste už o něm slyšeli. Je to ovšem historie stará, někdy ze 16. století. Daleko známější je zpráva o zámeckém lihovaru, který fungoval v pivovarských budovách v 19. a v 1. polovině 20. století. Zmínky o pivovaru se dají najít v kronikách a v archivech. Například tato z kroniky obce Zdechovice:
„Zdechovický pivovar byl velmi starého původu. Uváděl se při odhadu zdechovického statku Mikulášem z Brukštejna roku 1517. Podle vzniku poddanských výsadních krčem stál již asi mnohem dříve. V prodejní smlouvě z roku 1585 mluví se o pivovaru s pánvemi a nádobím, o sladovně a chmelnici. (Poznámka při opisu – není náhodou zplanělý chmel, tj. tzv. „psí víno“ zbytkem zdejších chmelnic?). Rovněž roku 1642 při prodeji statku je uváděn pivovar a sladovna. Na počátku 19. století vařilo se ve Zdechovicích zpravidla 45 várek. Náklad na jednu várku činil v roce 1804 301 zlatý a 42 krejcary 1 3/4 denáru. V roce 1832 stála jedna várka 318 zl. 58 kr. Podle 12letého průměru z let 1815–26 se prodalo ročně 694 sudů piva. Roční příjem z průměru 44 várek činil čistý výnos průměrně 4 708 zl. 25 kr 2 1/2 denáru. Roku 1829 rozhodla správa statku zvýšit cenu piva z 10 na 12 krejcarů za máz.“ Výnos z pivovaru postupně klesal. Od roku 1841 začal statek pivovar pronajímat. Vrchnostenská správa nakonec převzala pivovar do svých rukou. Pivovar defi nitivně zanikl roku 1877. Od těch dob se pak začala psát historie lihovaru. Poslední symbolickou tečkou za existencí výroby lihových nápojů ve Zdechovicích byla likvidace zděného komína v padesátých letech 20. století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



12.03.2012 Od roku 1867 patřil pardubický lihovar založený Ignácem Wertheimerem původně jako výrobna lihovin studenou cestou k výrazným „průmyslovým dominantám“ města.
V roce 1882 se podnik rozrostl o octárnu a fi rma nesla ofi ciálně dlouhý název První pardubická rafi nerie lihu, továrna na likéry a octovou tresť Ignác Wertheimer.1) Na počátku 20. století byla jakost pardubického lihu už všeobecně známa a uznávána jako prvotřídní. Líh byl až do první světové války exportován do Švýcarska.2) Během první světové války zápasila fi rma se zásobovacími obtížemi, přesto fi rma přežila bez větších hospodářských otřesů. Největší hospodářský otřes měl přijít se světovou hospodářskou krizí. Ve stejný rok, kdy ofi ciálně začala (1929), byla do pardubického závodu převedena z Modřan výroba značkových likérů Hobé akc. spol.3) Nikdo tehdy netušil, že Wertheimerův lihovar čeká mnohem těžší zkouška než nedostatečný odbyt zboží a zásobovací obtíže, spojené se snižováním počtu zaměstnanců.
V pátek 27. 6. 1930 ve 15.30 hod. udeřila na Pardubice prudká bouře spojená s průtrží mračen. Obyvatelé Pardubicka měli dosud v živé paměti katastrofální vichřici ze 4. 7. (čtvrtek) 1929, která zaútočila na město mezi sedmou a osmou hodinou večerní.4) Nikdo netušil, že jednou z obětí bouře se stane právě Wertheimerův lihovar. Příčinou požáru byl úder blesku do rafi nační síně, chráněné paradoxně několika bleskosvody. Rafi nační sině byly plné lihu. Neví se, zda se jednalo o přímý zásah blesku nebo o indukovanou jiskru blesku.5) Požár byl hlášen ve 15. 45 hod.6) Blesky vyřadily telefon, přesto dorazily první hasičské sbory na místo během několika málo minut. Krátce poté dorazilo i vojsko z jezdeckého učiliště a železniční pluk.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



12.03.2012 Přelouč patří k nejstarším historicky doloženým místům regionu. Původní osada vznikla na severním okraji města pravděpodobně již v 10. století za panování Slavníkovců. Její původní název zněl Přelučie, což bylo označení místa, kde se chodilo přes louky. První zmínka se datuje do roku 1086, kdy král Vratislav I. věnoval Přelouč benediktinskému klášteru v Opatovicích. Přelouč se tedy může chlubit ještě mnohem starší písemnou historií než například nedaleké Pardubice, které mají první písemnou zmínku datovanou až ke konci 13. století. S klášterem byla Přelouč úzce spjata až do husitských válek. Na příhodném místě zde na vrcholu opukové terasy vysoko nad Labem vzniklo tržní centrum, pro které získal opatovický klášter od krále Přemysla Otakara II. v roce 1261 městské privilegium. Letos je tomu tedy již 750 let, co je Přelouč městem. Zřejmě již od této doby užívá jako svůj znak černý rošt ve zlatém poli, atribut sv. Vavřince, patrona Opatovického kláštera. Na městské pečeti je však znak doložen až v 16. století. Po objevení stříbrných ložisek a rozmachu těžební činnosti v Kutné Hoře od konce 13. století vzrostl i význam Přelouče jako strategického tranzitního místa při labském brodu na spojnici Kutné Hory s Hradcem Králové. Kolem roku 1289 byla Přelouč opevněna. Zatímco ze severní strany poskytoval městu ochranu přirozený svah, na jihu město chránily hradby.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



12.03.2012 V prosinci roku 2010 probíhalo na faře čištění půdy. Přitom došlo dne 22. 12. 2010 ke dvěma pozoruhodným nálezům. Našlo se výžehové železo ve tvaru srdce s iniciálami „KP“ a něco, co připomíná biskupskou autentiku. Teď k oběma nálezům podrobněji. Výžehové železo se užívalo jak při výkonu práva útrpného, tak i například k označování majetku a je známo dodnes např. k označování koní. V právu útrpném se užívalo např. k označení „žen povětrných“ vypálením značky na levé rameno. Prováděl to většinou kat na základě předchozího rozhodnutí vrchnosti. Jenže v našem případě o tohle asi nejde, protože, jak praví odborníci, za tímto účelem se obvykle vypalovala značka se symbolem šibenice. A proč ve tvaru srdce a s monogramem? Naopak pro označování zvířat je rozměr železa zase malý – asi 4 x 4 cm. Jisté je, že tento nástroj nese stopy častého používání. Takže možná jde o označení inventáře. Předmět bude podle rozhodnutí zastupitelstva obce svěřen muzejním odborníkům k prozkoumání. Druhým nálezem je biskupská autentika. Nejprve stručná blesková zpráva o tom, co to vlastně je. V našem případě se jedná o speciální kamennou dlaždici pravděpodobně mramorovou o rozměru 25 x 25 cm, která byla vsazena do vrchní desky oltáře a byla viditelná na jeho horním povrchu. Zdola byla zajištěna dřevěnou deskou a křížem zapečetěna biskupem. Zdola měla malou komůrku, do níž bylo vloženo biskupské, řekněme požehnání spolu s ostatky konkrétních svatých, jimž byl oltář, resp. celý svatostánek zasvěcen. Při bohoslužbě byly pak na toto místo kladeny liturgické předměty, které tak byly k vloženým svátostem co nejblíže. Tento artefakt obec svěřila do odborné péče Státního okresního archivu v Pardubicích. Zatím se ukazuje, že složený papírový dokument se dochoval jen ve fragmentálním stavu a zřejmě nám žádná tajemství již nevydá.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml