Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


05. 01. 2006 Spojení Heřmanova Městce s Chrudimí a Pardubicemi zajišťovaly v devatenáctém století dostavníky. To se však jevilo jako naprosto nevyhovující. A tak zástupci města uvítali, společně s majiteli významných podniků a lázeňského místa Vápenný Podol možnost ucházet se o koncesi k výstavbě železné dráhy, která by tato místa připojila na dráhu Olomoucko - pražskou. Jelikož i trať z Rosic nad Labem do Německého (Havlíčkova) Brodu se Heřmanovu Městci vyhnula, bylo požádáno o udělení koncese.
Se stavbou dráhy se začalo v pondělí 27. března 1882. Trať byla stavěna se dvěma zakončeními. Hlavní z Přelouče do Vápenného Podola a odbočující ze stanice Tasovice do Prachovic. Bylo třeba vykonat velké terénní úpravy, zejména v podhůří Železných hor. Stavitelům nepřálo počasí a vytrvalé deště způsobily několik sesuvů půdy. Přesto však stavba postupovala velmi rychle. Již v první polovině srpna 1882 byly téměř všechny stavby hotové. Trať je charakteristická svým velkým stoupáním. U Kostelce dosahuje stoupání až 35 promile.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Buky u Vysokého Chvojna: lesní porost na kótě Homole severně od silnice Vysoké Chvojno-Štěpánovsko, asi 3 km SV od Vysokého Chvojna, o ploše 28,6950 ha, vyhlášeno 14. 3. 1955 Ministerstvem kultury v Praze. Pralesovitá jedlobučina v rozpadavém stadiu v důsledku větrných kalamit, škod zvěří a přísušků. Stáří nejstarších stromů se zde odhaduje na 350-400 let, vlastníkem pozemků byl porost chráněn již od roku 1884. V roce 1929, 1988 a 1990 zde došlo k ničivým větrným kalamitám, při nichž byla řada starých buků polámána nebo vyvrácena. Bukový porost, který zaujímá asi 38% plochy rezervace, je obklopen porosty s převahou smrku. Tato část lesa, který vyžaduje speciální hospodářské úpravy, byla do rezervace zahrnuta z důvodu jednoznačného určení hranic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



26. 10. 2005 Již rok slouží veřejnosti rozhledna Barborka v Horních Raškovicích u Svinčan. Společná myšlenka na její vybudování vznikla v roce 2003 mezi představiteli obcí mikroregionu Heřmanoměstecko. Jak nás informoval starosta obce Svinčany Josef Blažek, podnětem ke vzniku této myšlenky byla skutečnost, že nedaleko obce se nachází Vysoká skála, která svou výškou 333 metrů převyšuje i Kunětickou horu a dle dobových dokumentů z její vyhlídky bylo přehlédnutelné celé Polabí, Krkonoše i Orlické hory. V současné době je vrchol Vysoké skály porostlý lesem a proto vznikla myšlenka vybudovat nedaleko této kdysi velmi populární vyhlídky na úpatí Železných hor, rozhlednu.
Projektová dokumentace pro výstavbu rozhledny byla vytvořena již v roce 2003, jejím autorem byl ing. Václav Jakeš. V roce 2004 pak byla za podpory Pardubického kraje a mikroregionu Heřmanoměstecko rozhledna vybudována. Včetně projektové dokumentace její vybudování přišlo na 650 tisíc korun. Rozhledna byla slavnostně otevřena 17. listopadu 2004 a jak potvrzuje sám starosta Blažek, investice to byla rozhodně dobrá, protože počet návštěvníků za rok provozu překročil dva tisíce. Není bez zajímavosti, že rozhledna Barborka se stala součástí souboru informací o českých rozhlednách díky zájmu profesora Jana Nouzy, autora knih a televizních pořadů z cyklu "Rozhlédni se, člověče".
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005



07. 08. 2005 Město Sezemice leží při řece Loučné nedaleko polabské dominanty, Kunětické hory. Patří k nejstarším sídlištím Pardubického kraje. Osídlování území dnešních Sezemic a jejich blízkého okolí bylo předurčeno polohou toků řek Labe a Loučné, dříve zvané Trstenice, později Mejtka. Po jejich březích vedly prastaré kupecké stezky, podél Loučné vedla od pradávna důležitá obchodní cesta, nazývaná Trstenická stezka, která směřovala na Moravu. O pradávném osídlení okolí Sezemic svědčí četné archeologické nálezy. Nejbohatší archeologické nálezy na území dnešních Sezemic byly objeveny v přisloučené obci Lukovně. Zde byla odkryta sídliště a rozsáhlá pohřebiště z doby lužické a slezskoplatěnické kultury. Na území Sezemic bylo nalezeno pohřebiště z období únětické kultury a sídliště s pohřebištěm z období kultury lužické. V přisloučené obci Velké Koloděje byly nalezeny bronzové hřivny.
Na starobylý původ Sezemic lze usuzovat z jejich názvu odvozeného z ryzího staroslovanského jména "Sezema". Slovem "sezemici" údajně označovali Slované starousedlíky na územích, která osídlovali. Z prastaré historie Sezemic se mnoho písemných památek nedochovalo. Hlavní příčinou byly především požáry, které Sezemice v minulosti tak často sužovaly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Uprostřed obrazu období počátku historie českého rybnikářství stojí slavná postava českého krále Karla IV., který se díval na rybníky jako na prvek spoluurčující podnebí krajiny. Vidíme to z jeho nařízení z roku 1356: "Všem stavům a městům nařízení dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost potravy pro lid, dále pak aby půda co nejvíce využita byla, zejména aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla shromažd'ovati, za účinku slunce a teplých větrů odpařovati a jako vodní pára blahodárně působiti na okolní rostlinstvo".
Zdálo by se, že v období horečného zakládání rybníků a celých rybničních soustav bude přáno zkušeným rybnikářům, že budou vážení a dobře placeni. Skutečnost byla úplně jiná. Vrchnosti měly k dispozici veliká množství poddaných povinných robotou a uměly využít bezmocnosti lidí, kteří na stavby rybníků přišli jen z nutnosti, lidí bez domova, bez kouska vlastního pozemku, kteří mohli prodávat jen svou práci, odkázáni na panskou milost a nemilost. Tak vznikaly skupiny rybnikářů, co putovaly světem rozedraní a hladoví od pána k pánu jako tuláci a žili ze dne na den. Kromě nich se toulali krajem i rybnikáři bez práce, potulní, hladoví chudáci, ztracené existence, propuštění vězni, doprovázení panským drábem nebo i katem. Rybnikáři hrubli, opíjeli se, stali se zlopověstnými řečí, mravy i skutky. Nebylo snadné zvládnout tuto chásku. Jejich řádění došlo tak daleko, že Český sněm už v roce 1498 rozhodl, že i rybnikáři mají mít svého dědičného pána a také průvodní list, bez něhož nesmí být žádný rybnikář do práce přijat. A aby se netoulali bez práce, museli se vždy do 14 dnů po skončení stavby vrátit ke svému pánu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Roku 1560 Jaroslav z Pemštejna prodal královské komoře pardubické panství, k němuž náležel kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní. Císař Maxmilián II. zde založil hřebčinec, čímž vytvořil základ dnešnímu známému chovu koní v Kladrubech. V urbáři pardubického panství je zápis z roku 1588 - císař si pro svůj častý pobyt v Kladrubech nechal vybudovat jednopatrový zámek v renesančním slohu, který sloužil především k ubytování hostů, o čemž svědčí velké množství pokojů, dvě kuchyně, komory a sklepy. Vedle zámku byl vystavěn dům pro správce hřebčína, jízdárna a nutná kovářská dílna. S módními trendy procházel i zámek přestavbami. V roce 1722 přestavba připomíná baroko a má se za to, že se jí zúčastnil Kilián Ignác Dienzenhofer. Zámek také poničil velký požár, zasáhl i kostel a stáje. Za Josefa II. byl pak celý areál obnoven. Za vlády císaře Frant. Josefa I. došlo opět k přestavbě ve stylu pseudorenesance. V majetku císařské rodiny hřebčín zůstal až do konce habsburské monarchie v roce 1918.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005



07. 08. 2005 První historická zmínka 1393, roku 1654 je uvedena ves Chvaletice. Ve vlastivědné monografii Pardubicko-Holicko-Přelučsko z roku 1909 se píše: "Chvaletice ves v romantické krajině na úpatí hory Mikšovy, obrácená proti rozkošným Polabinám, čítala (1880) 99 čísel a 644 obyvatel, s chrámem, jenž vévodí nad obcí a celým okolím, farou a dvoutřídní soukromou evangelickou školou. Za posledními nejvýše položenými domky nalézají se rozsáhlé jehličnaté lesy. U lesa na návrší je rybník, z něhož jde voda na blízký mlýnek v půvabném údolí ležící. Dolní část obce je asi 20 minut vzdálená od Labe. Vesnice jest dosti výstavná."
Tehdy k politické obci Chvaletice náležely i Telčice. Od té doby, došlo k převratným změnám. Vznik vsi souvisí s těžbou železné rudy. Kronikář Hájek uvádí, že zde byla kolébka českého železářství a odtud pochází pojmenování Železné hory. Původní ves se rozkládala na úbočí výběžku Železných hor podle potůčku tekoucího k Labi.
Koncem 18. století se ves rozrůstá dolů k Labi i na horní, jižní straně, kde vzniká nová náves. Po vydání tolerančního patentu roku 1871 se skoro celá obec přihlásila k evangelickému náboženství. Na nové návsi byl 6.7.1783 vysvěcen evangelický kostel, fara i škola. Kostel byl nízký bez věže a zvonů. Roku 1882 byl nákladem 20 tisíc zlatých postaven nový, novorenesanční s věží.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004



07. 08. 2005 Pardubické Polabí od čáslavské roviny oddělují na jihozápadní hranici Železné hory. Táhnou se od týnické soutěsky k jihovýchodu až k Moravě. Hory v pravěku tísnily i labský tok a u Týnce byl mohutný vodopád. Polabí v té době bylo velikým sladkovodním jezerem. Jako každý vodopád podemlel i ten u Týnce svůj práh a ustoupil proti proudu, zbytky skály povolily, vodopád si prorazil kolmou cestu a značně snížil hladinu jezera. Tak vystoupilo Polabí z vody.
Tento přírodní týnický vodopád chtělo obnovit Německo, Polabí od Týnce až ke Svitkovu zavodnit zvednutím vodní hladiny o mnoho metrů, zadržet v rovinné přehradě miliony m3 vody, aby v době letního sucha zvýšilo hladinu vody a umožnilo plavbu na dolním toku Labe o 100 dní déle. Německo chtělo vykoupit všechny vesnice v Polabí od Kojic, Telčic, Chrčic, Selmic, Trnavky, Řečan, Kladrub, Labětína, Břehů, Mělic a dál až po Svítkov. I železnice měla být posunuta až na úpatí Železných hor. Měly zmizet vesnice, pole, louky a být zatopeny.
Plány byly už v roce 1911 hotové, chystaly se smlouvy - energie získaná ze spádu vody a rybolov byly dány náhradou Rakousku. Všechny tyto stavby a výkupy osad chtělo Německo uskutečnit za 80 milionů marek. Aby zvýšilo splavnost Labe, ocenilo nás na 80 milionů marek, t. j. na stavbu rovinné přehrady a na výkup 18 vesnic ve výměře tisíců ha úrodné polabské půdy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004



07. 08. 2005 Zajímavé kulturní památky sakrálního původu se nacházejí v na Pardubicku. Jedná se o několik dřevěných zvonic, které obvykle stojí v těsné blízkosti kostela a dokládají tak vysokou úroveň lidové tvořivosti řemeslníků na vesnicích. Zvonice měla často v miulosti ochranný charakter. Byla pozorovatelnou a místem, odkud se na útočníka házely kameny nebo lila horká smola. V období husitství tyto zvonice přestaly vyhovovat obranným požadavkům a začaly se tavět zdění nebo polozděnné. V 15. až 16. století s rozvojem zvonařství se její funkce změnila z obrany obce na místo, odkud byly ohlašovány církevní bohoslužby, časové údaje či třeba požáry. Pozdně gotická zvonice z kone 15. a začátku 16. století, jejíž typ přišel ze západních Čech, má obvykle šestiboký tvar. I přes to, že u dřevěných zvonic hrozilo daleko větší nebezpečí vzniku požáru, jejich obliba na venkově trvala. Důvodem byla pevná dřevěná konstrukce, která nesla zvon a staticky tak dobře zvládala dynamiku zvonu. Také dřevo bylo stále dostupné.
Ve Velinách nedaleko Holic se dochoval jedinečný roubený kostel s dřevěnou zvonicí, jehož první připomínka je již ze 14. století. Byl vybudován v roce 1752 na místě starého dřevěného kostela. Areál kostela se zvonicí je veřejnosti volně přístupný. Prohlídku interiérů kostela sv. Mikuláše je možné domluvit v časovém předstihu na Římsko-katolické farnosti v Holicích na telefonním čísle 466 682 108.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml