Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


5.02.2012 V loňském roce zanikla na Pardubicku poslední cihelna s kruhovou pecí. Cihelna v obci Časy bývala dokonce svého času nejmodernější cihelnou v okolí.
Vše je však již nyní bohužel minulostí. Další, ale daleko menší cihelny stávaly například v Čepí nebo ve Stíčanech. Cihelnu v Časech založila rodina Komárkova. „Pradědeček Komárek měl původně pouze ruční malou cihelnu. Vždy se vyrobilo pět cihel, ty se daly do diskontinuální pece, kde se cihly vypálily a poté nechaly zchladnout. To byla ale ruční výroba. Můj dědeček, který se do Časů přistěhoval roku 1906, zde založil již kruhovou pec, která byla na svou dobu nejmodernějším způsobem výroby cihel,“ popsal začátky výroby cihelny v Časech Roman Řehounek.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011



23.10.2011 Na první jarní výlet se turisté KPP vypravili do oblasti květnatých bučin mezi Semanínem a Opatovem, která je z Pardubic dobře přístupná železniční tratí Pardubice– Svitavy. Oblast je protkána sítí nově zbudovaných cyklostezek, vedoucích většinou po štěrkových lesních silničkách. Putování jsme zahájili na železniční zastávce Semanín, odkud jsme se vydali po modré turistické značce, kterou jsme asi po 0,5 km opustili, abychom pokračovali jižním směrem po cyklo 4033. V malém okamžiku jsme se ocitli v kouzelném království bledulí, což také odpovídá pojmenování přírodní rezervace Králova zahrada. Podél potůčků zde pod vzrostlými olšemi a jasany kvete v bohatých a vysokých trsech nespočitatelné množství bledulí (snad několik stotisíců), které pokrývají jako zářivě bílé koberce téměř celou výměru 17,4 ha „Přírodní rezervace“.
Nejmalebnější je pohled na bledulemi vyzdobené příkré břehy meandrujících potoků, mezi nimiž se objevují občas i žluté kvítky petrklíčů či nebeská modř jaterníků podléšky. Srdce milovníků přírody plesají. Kdo je vyzbrojen fotoaparátem nebo kamerou, nestačí zachycovat všechnu tu nádheru. Tato úchvatná podívaná nás provází po celé trase průchodu Opatovským lesem, což představuje délku téměř 7 km.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



4.09.2011 Podnikatelem Jindřichem Fryšem začneme dnešní putování za „téměř“ zapomenutými pardubickými fi rmami. Ztrácejí se nejen v propasti uplynulého více jak půl století, ale zároveň i v archivních fondech, kde jejich fragmentální stopy sestavuje historik jako zajímavá starobylá puzzle. Jejich konečné sestavení však bude asi věčným problémem. J. Fryš původním povoláním rolník (nar. 1882, Lhota Zářecká, okr. Vys. Mýto) vlastnil v letech 1930–1942 povoznictví koňským potahem, dále obchod senem a slámou v ul. Štrosově u Kostelíčka č. 3. Později vlastnila fi rmu vdova Marie (roz. Střítecká, nar. 1892, Horní Újezd, okr. Litomyšl). V archivních dokumentech je zmínka, že povoznictví provozovali již předkové J. Fryše.1)
O fi rmě Josef Fromek víme jen zaměření činnosti, malířství pokojů. Firma sídlila až do roku 1948 Na Slovanech – Luční č. 968. K odhlášení činnosti došlo 18. 10. 1948, majitel fi rmy uvádí zdravotní důvody blíže nespecifi kované.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011



4.09.2011 Čtenáři obsáhlé publikace Miroslava Irry – ČESKOSLOVENSKÉ VOJENSKÉ LETECTVO 1945–1950 se mohou dozvědět základní informace o „Škole na důstojníky letectva v záloze“, která byla zřízena v roce 1945 při Letecké vojenské akademii v Hradci Králové.
Jejím působištěm byl ale nejprve Prostějov. Od nástupu druhého ročníku v říjnu 1946 byla tato škola umístěna na letišti v Pardubicích a zde také po vyškolení tří ročníků frekventantů svou činnost ukončila. V každém ročníku absolvovalo asi 40–60 specialistů rozdělených do čtyř čet (podle odborností). Škola cvičila aspiranty (tedy aspiranty důstojnických hodností) pro odbornosti navigátor, letecký technik, radiotelegrafi sta a pro technicko-hospodářskou službu letectva. Pozoruhodné je, že absolventi v oboru navigátor a radiotelegrafi sta se po vyřazení ze školy, po deseti měsících služby, stali na konci prvního roku (tehdy samozřejmě dvouleté) základní vojenské služby příslušníky létajícího personálu. Následně mohli jako členové osádek nalétat stovky hodin denních i nočních letů. Protože i výše zmíněná publikace renomovaného autora přiznává, že informace o této zajímavé kapitole z historie pardubického letiště jsou dnes již jen velmi kusé, je cílem následující stati připomenout alespoň část z toho, jak probíhal tehdy výcvik na ŠDLZ. Otec autora byl totiž jedním z absolventů nástupního ročníku 1947.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011



4.09.2011 Když jsme v loňském letním dni vyjeli z Pardubic na výlet do Sudet a Dolního Slezska a míjeli v Opatovicích nad Labem kostel sv. Vavřince s jeho typickou zděnou helmicí a zděným cimbuřím, netušili jsme, že po ujetí více jak 180 km se s jeho živou připomínkou opět v příštích dnech setkáme.
Navštívili jsme „Lehnické Pole“, kde se odehrála roku 1241 bitva slezského vojska vedeného vévodou JINDŘICHEM II. s Tatary. V křesťanském vojsku bojovali statečně i horníci z blízkých dolů na zlato. Pro Tatary sice bitva skončila vítězně, Jindřich II., nejstarší syn vévodkyně svaté Hedviky Slezské, padl, ale protože se na bojiště blížilo vojsko vedené českým králem Václavem I., tažení Tatarů do nitra Evropy bylo zastaveno. Výsledně tedy zvítězili křesťané. A v tom tkví jádro příběhu, který nás může i dnes poučit.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011



3.09.2011 Náboženství v obci po roce 1918 probíhalo zajímavým vývojem, charakterizovaným dotud nebývalým množstvím konverzí v církvích, popřípadě i vzestupem lidí bez vyznání. Významnou roli v tomto procesu měla nově vytvořená církev československá, avšak dominantní postavení v obci si zachovala římskokatolická církev. Farní chrám Zvěstování Panny Marie se připomíná již roku 1350, ale byl roku 1758 spálen společně s částí vesnice od Prusů. Nový jednolodní kostel vznikl r. 1781 v „copovém slohu“ s presbyteří obrácenou k východu, přičemž farou se nazývaly tři okolní chaloupky. Nová fara vznikla až v roce 1871. Na hlavním oltáři kostela se nacházel obraz Zvěstování Panny Marie od Jaroslava Hejdy z Lovčic a Bartoloměje Slavína, malovaný podle francouzské školy. V devadesátých letech 19. století proběhla oprava kostela, po níž byl původní hlavní oltářní obraz od jezuity Josefa Kramolína zavěšen na vedlejší zeď. Došlo také k zabarvení původního nápisu „HOSPODINA MILUJÍCÍ CTITELÉ TVOJI NA OKRASU PŘÍBYTKU A STÁNKU TVÉHO“ nad hlavním oltářem. Postranní oltáře kostela se nazývaly li á h it l i podle Panny Marie Lourdské, Pána Ježíše a Panny Marie Bolestné. Na nich byly umístěny vždy sochy příslušných svatých, pocházející z dílny Ferdinanda Stufl esera ze St. Ulrichu v Tyrolích. Dále byl v kostele obraz sv. Václava od akademického malíře Adolfa Ruse. Na kamenné věži v průčelí kostela visely čtyři zvony. Dva z nich měly nápis „Johan Georg Kühner goss mich in Prag 1786“, ostatní byly bez nápisů i data. Kromě nich byl ještě v dřevěné věžičce nad prebysteří menší 50 librový zvonek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011



3.09.2011 Kdysi zámecký příkop sloužící k obraně zámku před nepřítelem, poté bažina, která byla postupně přeměněna v botanický park a zanedlouho v unikátní výstaviště, které zviditelnilo Pardubice jako žádná jiná akce v minulosti.
Dnes sice množstvím různých dřevin unikátní, ale nevalnou údržbou také zanedbaný park. Řeč je o Tyršových sadech v centru Pardubic. Tomuto prostoru, jakýmsi „zeleným plícím města“ bohužel hrozí naprostá devastace a ničení všeho, co bylo v první polovině 20. století vybudováno a laxním přístupem zanedbáváno a neudržováno.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011



08. 05. 2011 Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného. Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Obec Zdechovice, nacházející se při hlavní silnice z Přelouče na Kutnou Horu, připravila pro své návštěvníky zajímavý turistický okruh, jehož trasa sice není vyznačena v terénu, ale pokud si návštěvníci vyzvednou v místním informačním centru připravený leták, naleznou v něm podrobnou mapku se zakreslenou trasou. Začátek trasy je u hradní brány na kočárovou cestu, která je zároveň vstupní bránou na této zážitkové stezce. Projít si můžete celou kočárovou cestu, občerstvit se můžete u "zrcadlové studánky, kam jen laně chodí pít", trasa dále pokračuje podél Zdehovického rybníka a dále i okolo dominanty obce kostela sv. Petra a Pavla. Trasa zavede návštěvníky také k bývalé panské hospodě Matěje - kováře ze 16. století, která leží na Trstenické stezce, tudíž v minulosti sloužila také formanům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Byl jsem požádán, abych pro Klub přátel Pardubicka shromáždil materiály o sušárně čekanky v Chotči. Pokud by byl tento příspěvek zveřejněn, je mou povinností také uvést práce, ze kterých jsem vycházel. Protože se mnohde rozcházím s dosud známými údaji, lze předpokládat, že se ozve někdo, kdo ode mne bude žádat zdůvodnění. Zde jsem si ho připravil. Když už se tím zabývám, uvedu tu také poznatky, které jsem nepoužil a byla by škoda je nezaznamenat. Já z Chotče pocházím, když však byla sušárna zrušena, bylo mi teprve osm let. Prostudoval jsem proto níže zmiňované zápisy a tisky, z kterých jsem se mnohé dozvěděl. Na druhou stranu tam jsou někdy uváděny chybné, nebo neúplné informace, což mě zpočátku vedlo k špatným závěrům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml