Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


11.04.2017 Dne 22. května 2016 turisté Klubu přátel Pardubicka uskutečnili vycházku tématicky orientovanou na návštěvu Přírodní rezervace Baroch. Autobusovou linkou MHD č. 17 jsme prvním ranním spojem přijeli do obce Srch, kde začala naše cesta horkou nedělí.
Srch je poprvé připomínán v listině vydané 21. září 1436 králem Zikmundem. Vesnice byla tehdy zapsána Divišovi z Miletínka spolu s Kunětickou horou, městečkem Bohdaneč a několika dalšími vesnicemi. V roce 1491 se Srch dostal do držení Viléma z Pernštejna. Po požáru Pardubic v roce 1507 došlo v rámci přestavby města k vybudování vodárny v Srchu. Místní zdroje pitné vody byly jímány do vodárny a voda byla od roku 1515 odváděna dřevěným potrubím pod řekou Labe do kašny na pardubickém náměstí a do zámku. Dnes je vodárna kulturní památkou známou pod názvem Studna pánů z Pernštejna.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017



11.04.2017 Předloni jsme si všichni mohli všimnout, že zámecký park je přístupný veřejnosti, ale co dál? Co s hlavní budovou? Před koncem roku 2016 zahájila vybraná firma odstraňování havarovaných a nežádoucích konstrukcí, vítězný projektant zpracovává studii na bydlení pro každého, velký zámecký rybník bude vyčištěn a zprovozněn a možná že se začne už letos, víme už také, který sochař bude opravovat kašnu (její část jsme našli). Je dobré také uvést, že v celém areálu jsou hotovy nové rozvody elektro, vody a obou kanalizací a k budově zámku je přiveden plyn.
Připravují se také další kroky jako například podklady pro fasády zámku. Položme si tedy otázku:
Proč je potřeba projekt na obnovu zámeckých průčelí?
Obnova velké historické budovy jakou zdechovický zámek je vyžaduje kvalitní a s předstihem připravenou dokumentaci. Musíme si uvědomit, že na ní závisí nejen dobrý výsledek samotné stavební akce, ale celý předchozí schvalovací proces a také možnosti získání dotací.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017



11.04.2017 Na pražském vyšehradském hřbitově můžeme obdivovat hroby významných osobností našich národních dějin. Dodnes se tak chodíme dívat na místa posledního odpočinku Františka Křižíka, architekta Josefa Gočára nebo zpěváka Waldemara Matušky a stovek dalších významných osobností. Také v Pardubicích již dnes existuje poněkud zmenšená podoba toho vyšehradského Slavína.
U zrodu myšlenky Pardubického Slavína stál v devadesátých letech 20. století Josef Janiš. Tomu se podařilo zmapovat desítky hrobových míst významných pardubických osobností na dvou z městských hřbitovů. Janiš vytvořil fotodokumentaci hrobových míst mnohých osobností, jako jsou například stavitel železnic ing. Jan Perner, baron Artur Kraus, architekt Ladislav Machoň, starosta města Leopold Werner, aviatik Jan Kašpar, ale i jeho bratranec Evžen Čihák, akademický malíř Jaroslav Grus, architekt Karel Řepa a mnozí další.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017



21.12.2016 Pardubice nebyly v minulosti a nejsou ani dnes centrem zimních radovánek. Nicméně z historických zápisů a ze vzpomínek víme, že mnohdy byly pro naše předky i v Pardubicích zimy jako od Josefa Lady. Snad každý z nás vzpomíná na zimy v době svého dětství, které každý ve svých vzpomínkách vidíme jako mrazivější a bohatší na sníh, než je tomu dnes.
Jelikož jsou Pardubice položeny v nížině a pro lyžování tu nejsou tudíž vhodné svahy, zimní radovánky se týkaly a týkají zejména bruslení. Máme například informace o tom, že se v Pardubicích v minulosti bruslilo. Původně se neorganizovaně bruslilo a klouzalo na zamrzlých rybnících a řekách, což bylo nebezpečné. První zprávy o bruslení v Pardubicích jsou doloženy z počátku 80. let 19. století. Tehdy zábavní odbor Sokola Pardubice udržoval v provozu kluziště pod zámkem. To bývalo v místě louky bývalém zámeckém příkopu po levé straně cesty od Přihrádku k zámku. Sezonní lístek stál 2 zl. za osobu, rodinný 3 zl., vstupné ve všední den 10 hal., v neděli 20 hal. za osobu. Zvláště populární byly maškarní karnevaly na ledě. Jak tyto radovánky vypadaly, nám dokresluje historická fotografie.
Později po první světové válce se bruslilo také na Matičním jezeře, kde provoz dobrovolně zajišťovali učitelé, členové Matice školské. Když byla vrstva ledu dostatečná, bylo kluziště pravidelně upravováno, v nedaleké restauraci Rybárna byla šatna, ohřívárna a občerstvení. Na již výše zmíněném kluzišti na louce pod zámkem existovalo do první světové války. V roce 1926 bylo otevřeno kluziště na tenisových kurtech LTC Pardubice pod Zámkem, tedy nedaleko toho původního. Bruslilo se i na kurtech pod Vinicí, ale i na samotné Chrudimce a dnes je pro nás nepředstavitelné, že se v minulosti bruslilo i na Labi a to až do roku 1960, kdy byla dokončena elektrárna v Opatovicích nad Labem. Od té doby Labe až na výjimky nezamrzá. Bruslilo se také ve Familii (dnes Slovanech) na rybníčku Dolík. Ve Svítkově bylo umělé kluziště při Přerovské ul.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



21.12.2016 Mikulovice jsou středně velkou obcí nacházející se na půli cesty z Pardubic do Chrudimi. Obec se vlastně skládá ze dvou celků, z Mikulovic a Blata. Celkem zde žije přibližně 1100 lidí. Obě naše obce oplývají bohatou historií a nachází se v nich několik zajímavých architektonických pamětihodností, ale začněme však v době nejstarší. Na území obou obcí se nacházela pravěká sídliště, což dokládají archeologické nálezy v blatské cihelně. V místních spraších byla dokonce nalezena ucelená kostra nosorožce srstnatého, savce, který vyhynul kolem roku 8 000 před naším letopočtem. Dále byly v Blatě nalezeny zbytky vesnice, pohřebiště, pazourky, mísy a dokonce zde byla objevena kostra člověka uložená v zásobárně na obilí. Tyto nálezy jsou kladeny do období tzv. Únětické kultury. Pozůstatky lidské činnosti dokládají také nálezy z Mikulovic. Jelikož zde dominuje výstavba nových rodinných domů, tak zde také byl proveden archeologický průzkum, při němž byly objeveny pozůstatky obydlí s bohatým vnitřním inventářem (bronzové šperky, zbraně, keramické mísy), hroby s těly ve skrčené poloze, pozůstatky keltského a germánského osídlení. Za velmi bohatý a přínosný je považován nález skythského sedla a tzv. „Mikulovické spony“. Za zmínku jistě stojí i to, že v místech dnešního kostela se nacházel pohanský háj, sloužící původním obyvatelům k náboženským obřadům. Je tedy jasné, že zde bylo velmi živé místo, které rozhodně svým významem převyšuje regionální rámec.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



21.12.2016 Budova pardubického hlavního nádraží, dokončená v roce 1959, budí i po více než půl století užívání pozornost těch, kteří do Pardubic přijíždějí poprvé. Poslední práce architekta Karla Řepy, vzdušná nádražní hala s hotelem, je jednou z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu a dodnes je považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice. Zároveň je i připomínkou díla stavitele Jana Pernera, jenž se v 19. století významnou měrou zasloužil o výstavbu železnice do Pardubic a tím o prudký rozvoj do té doby spíše provinčního města.
Zatímco nádražní budova skládající se z horizontálně řešené odjezdové haly a vertikály nádražního hotelu je stále krásnou stavbou, náměstí Jana Pernera, na němž stojí, již léta neodpovídá svému významu vstupního prostoru do krajského města. Přitom prostor před nádražím je tím prvním, co návštěvník Pardubic spatří po opuštění vlakového nádraží. Proto se léta hovořilo o přestavbě tohoto prostoru a proto město sáhlo po možnosti spolufinancovat přestavbu z takzvaných Švýcarských fondů. A byť se projekt rodil poměrně dlouho a složitě, v těchto dnech jsou práce na jeho naplnění v plném proudu. Tvorba projektu byla vedena snahou vytvořit z takzvaného přednádraží nejen přestupní terminál, ale zejména důstojnou bránu do města, veřejný prostor dostatečně reprezentativní na to, aby návštěvník při prvním kontaktu s ním cítil, že Pardubice jsou tím místem, které si chce prohlédnout, kde se chce zdržet. Jak dalece se to povedlo, bude vidět v květnu 2017, kdy by mělo „nové“ přednádraží začít sloužit veřejnosti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



21.12.2016 Pardubice leží na soutoku dvou řek – Labe a Chrudimky. Zatímco tok řeky Labe lemují cyklistické trasy a zejména v jarních měsících je toto území doslova rájem cyklistů či kolečkových bruslařů vydávajících se podél Labe k dominantě Polabí – Kunětické hoře, je procházka podél toku řeky Chrudimky zcela odlišný. Také podél Chrudimky vede ven z Pardubic pohodlná cesta. V tomto případě se však nejedná o širokou asfaltovou stezku s výhledy do okolí, ale o pěšiny procházející přírodou a parky.
Před nedávnem byla provedena rekonstrukce parku Na Špici na soutoku Labe a Chrudimky, oblíbeného místa pro nedělní odpolední vycházky mnohých rodin. Při cestě z parku Na špici do Bubeníkových sadů je možné obdivovat ladnost tvarů Národní kulturní památky – budovy Automatických mlýnů od architekta Josefa Gočára.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016



11.10.2016 Letošní jaro jsme s kamarádkou navštívily několik míst s krásnou jarní květenou, ale já jsem pro dnešní článek vybrala místo, které patří mezi nejrozsáhlejší. Naše cesta nás zavedla po pěti letech znovu do velké přírodní rezervace, a to do „Královské zahrady“ u Semanína. Její rozloha je 17,38 ha a byla vyhlášena v roce 1994. A jak se dále uvádí na informační tabuli, „…hlavním důvodem vyhlášení rezervace je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin s velmi bohatým výskytem bledule jarní. Z dalších významných druhů rostlin zde rostou např. lýkovec jedovatý, áron plamatý, zvonečník klasnatý nebo kokořík přeslenatý. Rovněž původní výskyt smrků v nízké nadmořské výšce (okolo 400m) je hodnocen jako vzácnost. Převážně přirozená druhová skladba lesních porostů je místy narušena výsadbou druhotných smrčin a příměsí modřínu, douglasky nebo olše šedé. Královská zahrada představuje různověký lužní les, jehož nedílnou a přirozenou součástí jsou vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami a suchými větvemi. V tlející dřevní hmotě pak nacházejí útočiště vzácné druhy živočichů, které v běžném hospodářském lese nemají šanci přežít. Vlhká až mokrá stanoviště jsou domovem obojživelníků a užovky obojkové…“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 Tyršovy sady patří neodmyslitelně k historii Pardubic. Jsou organickou součástí pardubické dominanty a národní kulturní památky – pardubického zámku, a od svého vzniku před 85 lety byly součástí pardubického společenského i kulturního života. Tyršovy sady, neboli Jiřinky, jsou mezi dříve narozenými pojmem dodnes. Do parku, těsně přiléhajícího k valům pardubického zámku se chodilo za odpočinkem, i za zábavou. V 90. letech minulého století však začal park vinou nedostatečné údržby pustnout a ještě před nedávnem byl místem, kterému se většina lidí raději vyhnula. Až po rekonstrukci podpořené penězi z Evropské unie, se do parku vrátil život. Dnes, rok po obnově, Tyršovy sady návštěvníky opět baví. Své si tu najdou děti, jejich rodiče i senioři, sportovci stejně jako milovníci klidu či posezení v kavárně. Po letech chátrání je tato zelená oáza v centru Pardubic opět místem, které stojí za to navštívit a prožít.
Vývoj území, kterému dnes říkáme Tyršovy sady, prošel několika zásadními změnami. Na přelomu 15. a 16. století byl založen urbanistický koncept Pardubic. Původní hrad byl přestavěn na Perštejnské rezidenční sídlo obklopené příkopem, který bylo možno v době nebezpečí zaplavit. V podstatě do přelomu 19. a 20. století se základní uspořádání území nezměnilo. Hradní příkop, který chránil pardubický zámek před nájezdníky, byl v roce 1910 zasypán, nicméně podmokřené louky pod zámkem, na něž se v době záplav rozlévala řeka, k městské chloubě rozhodně nepatřily.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 Pardubický kraj přišel letos s myšlenkou zviditelnit jméno rodiny Vokolkovy. Iniciátorem myšlenky je členka rodiny Vokolkovy a vydavatelka Marie Mlejnková. Vicehejtmana Pardubického kraje Romana Línka tato myšlenka zaujala a Pardubický kraj tak letos na jaře přišel s návrhem, aby pardubická krajská knihovna nesla jméno bratří Vokolkových. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml