Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21


31.08.2012 V jiném článku ve Vlastivědných listech popisujeme Opatovický kanál, jehož posláním bylo zejména napájení rybníků. Umělé kanály však nechal Vilém z Pernštejna vybudovat také přímo v Pardubicích a jejich bezprostředním okolí. Zde však hlavním posláním bylo kromě napájení vodních ploch také využití vodní energie pro pohon nejrůznějších vodních zařízení.
Příkladem je zejména kanál, dnes nazývaný Halda, který přivádí vody z Loučné do Pardubic. Jeho počátek je 350 metrů před soutokem Loučné s Labem. Práce na výstavbě kanálu byly zahájeny roku 1495 a jeho stavitelem byl pravděpodobně fi šmistr Vlček. Původní pojmenování dnešní Haldy bylo Strúha Sezemská nebo Počápelský kanál.
Od Loučné se však kanál přikláněl směrem k Labi, a to tak těsně, že v místě zvaném „V úzkém“ teče tok kanálu Halda pouhé 4 metry od toku řeky Labe. Tehdy byla hladina vody v Haldě o 8 metrů vyšší než hladina v Labi. Důvodem, proč se Halda tak těsně přibližuje k toku Labe, je skutečnost, že se v těchto místech nachází vyvýšenina Hůrka, kterou musel kanál obejít a dostat se až těsně k Labi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



31.08.2012 Páni z Pernštejna – rod erbu zubří hlavy – patřil ke starým moravským aristokratickým rodům, jejichž počátky sahaly až do 13. století. Profi lovali se zprvu jako válečníci či dokonce lapkové, později jako politikové zastávající významné zemské funkce a úřady. Základy jejich majetkové a politické moci upevnil Vilém z Pernštejna (zemřel 1521), který spojil pozoruhodné ekonomické aktivity nejen s politickou dráhou, ale též s mecenášstvím umění a významnou stavební činností. Od roku 1490 až do roku 1514 byl nepřetržitě ve funkci nejvyššího hofmistra království a výrazně ovlivňoval jagellonskou politiku jako jejich bankéř. V době náboženských sporů zaujal tolerantní nadhled, jenž J. Válka pojmenoval „nadkonfesijním křesťanstvím“.1) Již v roce 1509 se Pernštejnové stali nejbohatším šlechtickým rodem v Čechách (před Rožmberky) a následně i v zemích Koruny české, kde za nimi zůstala i slezská knížata. Oba Vilémovi synové Jan (1487–1548) a Vojtěch (1490–1534)2) se snažili pokračovat v linii svého otce, jenž je oženil se sestrami Annou a Markétou z Postupic. Sňatkovou politikou se tak pernštejnské dominium rozrostlo o Lanškroun a Lanšperk na hranici s Moravou. Otec Vilém počítal s českou i moravskou větví svého rodu, jež však existovaly jen do roku 1534, kdy zemřel Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích. Jeho bratr Jan, dosavadní držitel moravského dílu, pak získal i díl český. Vojtěch patřil také k předním stavovským politikům jako jeho otec a v roce 1526 po smrti Ludvíka Jagellonce v bažinách u Moháče se jeho jméno vyskytovalo v souvislosti s kandidaturou na český královský trůn. Habsburské peníze však znamenaly zřejmě více… Jan z Pernštejna zaujímal již v letech 1506–32 významné moravské zemské úřady nejvyššího komorníka a zemského hejtmana. Pernštejnové patřili k té části stavovské obce, jež kladla důraz na právo a stavovské svobody. Bylo tedy logické, že v době Ferdinanda I. Habsburského se stal Jan z Pernštejna hlavním mluvčím stavovské opozice proti absolutistickým snahám krále. Zůstal však stranou protihabsburského povstání roku 1547, neboť i on byl velkým královským věřitelem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Nejstarší dějiny dnešního kostela sv. Bartoloměje jsou poněkud zahaleny tajemstvím.
Z písemných pramenů víme, že v roce 1295 vydal papež Bonifác VIII. bulu, ve které vzal do ochrany všechny existující kláštery řádu cyriaků – křižovníků s červeným srdcem. Byl mezi nimi i klášter v Pardubicích (latinsky uváděné jako „Pordobice“) s kostelem sv. Bartoloměje. Zmínka v papežské bule je i nejstarší písemnou zprávou o Pardubicích. O konventu cyriaků existují i další archivní zprávy, víme, že zde byl volen hlavní představitel řádu, že bydleli ve zděných budovách a že spravovali i vesnice v okolí. Nevíme však přesně, kde stál kostel. Někteří badatelé soudí, že byl postaven jižně od stávajícího chrámu na místě dnešního děkanského úřadu. Podle jiných stál kostel i s klášterem v blízkých Pardubičkách, kde se při archeologických průzkumech podařilo odkrýt zbytky staveb ze 13. století, zatímco v okolí dnešního kostela sv. Bartoloměje se věrohodně nepodařilo prokázat žádnou starší výstavbu. Klášter i s kostelem byl vyvrácen husity v roce 1421.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Kunětická hora, jako dominanta východočeského Polabí poutala pozornost člověka již od pravěku.
První stavební počiny jsou dodnes značně nejasné a s absencí archivních materiálů vyvozujeme tak určité závěry pouze z provedeného rozsáhlého archeologického výzkumu. Ten pod vedením archeoložky PhDr. Julie Šulcové probíhal v areálu hradu od roku 1983 více než 20 let. Jeho výsledky a vyhodnocení zatím nejsou k dispozici.
Přes strategicky důležitou polohu v blízkosti obchodních cest, v úrodné krajině osídlené ve středověku již od založení blízkého Opatovického kláštera v 11. století, nebyl zřejmě vrchol osazen ani ve 13. a na počátku 14. století. Až do počátku 15. století jsou veškeré písemné údaje o existenci hradu na Kunětické hoře pouze nepřímé a útržkovité povahy. Archeologické výzkumy naznačují, že již v druhé polovině 14. století stál na Kunětické hoře poměrně rozsáhlý hradní komplex (předpokládáme-li z archeologických situací zachycujících povětšinou základová zdiva dokončenost takové stavby) dvouvěžového hradu s palácem a hranolovou, původně zřejmě obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží na západním cípu hřebene. Střední část hradního komplexu nebyla v období 14.–15. století zastavěna. K objektu hradu se nepochybně vázalo i rozsáhlé předhradí. Některé kronikářské zprávy uvádí domněnky, že hrad patřil templářům.1) Naopak Řivnáčův průvodce z roku 1882 přesně a naprosto správně uvádí několik datací vážících se k důležitým vlastníkům a událostem na Kunětické hoře. Pojednání však začíná konstatováním, že hrad byl založen kolem roku 1300 a byl hradem královským, záhy ale přecházel z ruky do ruky…2) Majitele tehdejšího hradu se však prokazatelně doposud určit nepodařilo. Vzhledem k rozsahu objektu a pozdějším listinným materiálům je však nanejvýš pravděpodobné, že hrad byl skutečně královým majetkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



27.07.2012 Město Pardubice, zejména pak jeho historie a architektura jsou hodně spjaté s rodem pánů z Pernštejna. Majiteli pardubického panství byli Pernštejnové sice pouze necelých 70 let, ale toto období se podepsalo na podobě města velmi významně.
Když roku 1490 pernštejnští úředníci objížděli obce v okolí Opatovic a Kunětické hory, kterým vypláceli zástavu, zjistili, že sousední pardubické panství je na prodej. A tak se roku 1491 stal pan Vilém z Pernštejna majitelem pardubického panství. Do té doby bezvýznamné městečko Pardubice mělo štěstí, že se Pernštejnové rozhodli zde zbudovat sídlo své české rodové větve. Nabízela se sice varianta využít pro opevněné sídlo nedalekou Kunětickou horu, kde Vilém z Pernštejna započal s přestavbou hradu a do roku 1509 provedl zásadní přestavbu obytného jádra a také dobudoval jeho opevnění. O tom ale píšeme v samostatném článku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2012



13.06.2012 Rozdílné možnosti ve velikosti inzertního pole sebou nesly pochopitelně jednotlivé reklamní prostředky jako takové. Porovnáme-li velikost reklamního pole mnohých fi rem např. v novinách a jednotlivých publikovaných pramenech, zjistíme pochopitelné disproporce. Příkladů můžeme uvést opět velké množství. Např. fi rma Františka Justa, plátenický závod, otiskovala v tisku poměrně malé a nenápadné inzerty, 5,5 x 4 cm (někdy spojené s fotografi í závodu), v Pamětním spisu k otevření okres. nemocnice v Pardubicích si mohla fi rma dovolit plochu „letákovou“, 24 x 5 cm.1) Velikost novinových inzerátů se nemohla srovnávat s plakáty či letáky, ale její reklamní síla byla v něčem docela jiném než velikosti reklamního pole, v momentu připomínání (periodicitě). Zjevnou nevýhodou však byla naopak, až na výjimky, její nebarevnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Železnici netvoří jen tratě a nádraží. Již od poloviny 19. století to jsou také vlečky. Dráhy, které zpravidla nejsou středem zájmu veřejnosti a někdy bývají i zcela opomíjené. Pardubice byly a jsou stále protkány spoustou těchto kolejí. Bohužel s přeměnou nebo zánikem výroby a orientací více na silniční dopravu jejich počet neustále klesá. Podívejme se nyní ve stručnosti na některé z nich. Vznik vleček souvisí v Pardubicích s rozvojem průmyslu. Při zahájení provozu v roce 1845 tu žádná vlečka nebyla a o sto let později tu jich bylo přes dvacet. Jak vznikaly továrny, výrobny a sklady, tak i koleje si nacházely cestu k nim. V roce 1869 byl na severní straně v sousedství pardubického nádraží založen cukrovar. Pracoval nepřetržitě až do srpna 1944, kdy byl při spojeneckém bombardování zcela zničen. Do cukrovaru vedly koleje z obou jeho stran hned od začátku provozu. Po cukrovaru o rok později vzniká Wertheimerova rafi nerie líhu a octárna, následovala Prokopova strojírna a slévárna, v roce 1871 velký akciový pivovar. Na jižní straně nádraží vyrostla továrna na mlýnská zařízení fi rmy Hűbner a Opitz, na východní straně pila fi rmy Kerhart a Tachecí, napojené také vlečkou. U chrudimské silnice vzniká roku 1896 továrna na kávové náhražky fi rmy Jindřich Franck a syn. Největší zpracovatelský podnik vznikl v roce 1889 – rafi nerie petroleje vídeňské fi rmy David Fanto a spol. V roce 1893 byla dostavěna mostárna A. Rainberga. Na západní a jižní straně nádraží se postavily vápenné pece A. Kusého, sýpky rolnického družstva a další.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



13.06.2012 Pokračujme v našem putování za méně známými pardubickými fi rmami podnikateli,jejichž příjmení začíná písmenem H.
Čestmír Haňák (nar. 1914, Vlastiboř, okr. Semily, příslušný do Přibyslavi, okr. N. Paka) vedl v letech 1939–1941 obchod papírem, školními potřebami, galanterií a prodej novin a knih v ul. Štrossově č. 231 (dříve Anna Krejsová). Č. Haňák oznámil dne 5. 10. 1939 převzetí živnosti od A. Krejsové. Zároveň požádal o vydání živnostenského listu. Č. Haňák byl vyučen knihařem, absolventem dvouleté knihařské školy v Praze. Dne 7. 10. 1939 došlo k opovědění živnosti prodeje učebnic, kalendářů a modlitebních knížek (tzv. malá knihovnická koncese).1)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Řekne-li se Museum Rosice, někteří lidé si začnou vybavovat stálou expozici Pardubického spolku historie železniční dopravy, která se nalézá na nádraží Pardubice – Rosice n. L. I když je to muzeum relativně malé, dokáže svými aktivitami oslovit až 15 tisíc zájemců ročně.
Samotná expozice v Rosicích představuje v pěti místnostech různé drobné artefakty mající vztah zejména k železnici v Pardubickém kraji. Další samostatná místnost je věnována městské dopravě, zejména pak trolejbusům, které jsou pro krajské město typické. Ve venkovní expozici se pak nalézá množství rozměrných předmětů, které nebylo možné uvnitř vystavovat. Ale nejedná se jen o rosické prostory. Spolek kromě toho od roku 2008 příležitostně představuje svou druhou expozici na nádraží Slatiňany. V budově bývalé vodárny je jen jedna expoziční místnost. Nachází se zde unikátní parní stroj z roku 1874 a mnoho zajímavého. Další velkým lákadlem pro malé i velké jsou historická vozidla. Těch spolek provozuje celou fl otilu. Z kolejových jsou to zejména malé červené motoráčky či několik renovovaných vagónů. Ze silničních to jsou zejména historické trolejbusy. Všechna tato vozidla každoročně vyjíždějí pro radost všem zájemcům o historii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



5.04.2012 V téměř zapomenutých fi rmách pokračujmepísmenem F. Jak je vidět z předchozíchdílů, podnikatelská sféra doby meziválečnébyla v Pardubicích mimořádně pestrá a odpovídalai demografi ckému vývoji města,které v době těsně před začátkem druhésvětové války dosáhlo 35 062 obyvatel.Ing. Robert Fischl vedl obchod smíšenýmzbožím v Pardubicích, Masarykova tř.č. 400, později v Praze, ul. Fochově č. 19(„bazar u města Prahy“). Firemní značkoubyl nápis Stapa. Hned v prvním roce provozufi rmy podalo protest Grémium knihkupcůa nakladatelů pro JV Čechy v Pardubicích(dat. 27. 6. 1935) proti otevření jednotkovéhoobchodu „Bazar u města Prahy.“ Důvodembyla nepřesnost v opovědi Ing. R. Fischla,kde se udávalo vymezení podnikáníoblasti galanterní. Ostatně pod velmi nepřesněspecifi kovaným názvem „bazar“ silze představit skutečně leccos! Podle „kolujícíchpověstí“ šlo o odštěpný závod jednotkovéhodomu „Stapa“, který vlastnil v Prazeněkolik odboček. Ing. R. Fischl odpovědělGrémiu dne 26. 6., že je kdykoliv připravenna přezkoumání všech protokolů, které sevztahují k otevření jeho bazaru. Chápe stížnostz ryze konkurenčních důvodů. V datuodpovědi jde o chybu, protože podle zákonůlogiky by podnikatel odpověděl na stížnostden předtím, než byla Grémiem podána!Součástí odpovědi bylo i 5 fotografi í fi rmy(fotoateliér Javorek, Pardubice). 3 fotografi ese týkaly výkladní skříně bazaru, zbývajícídvě interiéru. Před každým výrobkem bylyštítky s cenovkami. Na první pohled zaujmebadatele neobvykle velký počet hraček, předevšímpanenky a dětské stavebnice. Opravduimpozantně vypadá část výlohy, která jevěnována dámským kabelkám.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Čertoviny Pardubického kraje
Sametová revoluce v Pardubicích
Místa příběhů - lepějovice
Akvadukt v Třebařově



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

ORLICKOÚSTECKO: ČESKOTŘEBOVSKÉ náměstí s morovým sloupem z roku 1706.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml