Sdružení přátel Pardubického kraje

Střední průmyslová škola elektrotechnická v Pardubicích


4.06.2018 V pojednáních o tzv. staré reálce se rádo zapomíná, že po deset let také poskytovala útočiště škole pro přípravu elektrotechniků. Tento drobný příspěvek toho budiž připomínkou.
Potřeba tohoto typu (průmyslové) školy se ve východních Čechách pociťovala již delší dobu. Při stoupajícím významu elektrické energie bylo třeba počítat s poptávkou a uplatněním kvalifikovaných elektrotechniků v průmyslových závodech, při výstavbě telekomunikací a radiokomunikací i při elektrifikaci železnic, ale také u výrobců spotřebního zboží. Přitom školy tohoto typu byly jen v největších městech (Praha, Brno), a tak se Pardubice „někde mezi“ logicky nabízely.
Nejprve tak vznikla dvouletá mistrovská škola elektrotechnická, která byla od školního roku 1948-49 zřízena při tehdejší průmyslové škole strojnické. Protože ale její zaměření bylo spíše silnoproudé, bylo nebezpečí, že zanikne už proto, že průmyslová škola strojnická i se zázemím byla přeložena do Chrudimi. Tehdy se naštěstí uplatnil vliv n.p. TESLA Pardubice a třebaže se v prvopočátcích uvažovalo o škole podnikové, od školního roku 1951-52 je známa vyšší (čtyřletá) škola elektrotechnická v Pardubicích jakožto výběrová odborná škola se specializací slaboproudé (sdělovací) elektrotechniky, sídlící právě v budově po průmyslové škole strojnické na Leninově, posléze VŠCHT na nám. Čs. legií a nově využívající dílny v přízemním objektu (bývalé tělocvičně) po odborné škole učňovské u „staré reálky“ na Komenského náměstí.

Jenže nová škola se ani nestačila zabydlet a už dostala na vědomí, že je tady jen dočasným hostem a daná výpověď to s konečnou platností potvrdila. Rok po odchodu školy strojnické musela její místo opustit i teprve jeden rok existující škola elektrotechnická, která se přestěhovala „naproti“ do přízemí budovy gymnasia na ulici Slovenského národního povstání (pak Jedenáctileté střední školy, dnes Základní školy na Štefánikově ul.). Ve školním roce 1953-54 zanikla původní mistrovská škola, která byla nahrazena večerní školou pro pracující, ve školním roce 1954-55 opouštějí čtyřletou školu elektrotechnickou první maturanti, rok nato se objevuje jako její nová forma dálkové studium pro pracující. Ještě by se patřilo dodat, že sílily snahy otevřít také vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou silnoproudého zaměření, což ministerstvo školství odmítlo s poukazem, že jedna škola by pak podléhala dvěma různým (průmyslovým) ministerstvům.
Od školního roku 1954-55 tak měla škola více tříd než učeben a bylo očividné, že kapacita budovy gymnasia pro dvě školy nestačí. Pozornost se proto začala upírat ke školní budově na Komenského náměstí, která byla do roku 1952 v držení základní odborné školy učňovské, po jejímž zrušení v důsledku vzniku státních pracovních záloh (přímo na závodech) ji přechodně užívala tehdejší osmiletka a očekávalo se její brzké vyklizení. O budovu „staré reálky“ se tak ucházela elektrotechnická škola, která už měla v užívání naproti stojící dílenský objekt. KNV v Pardubicích její žádosti vyhověl, a tak se v roce 1956 škola přestěhovala do vlastní (zmodernizované) budovy.
Když Vč KNV v Hradci Králové svým rozhodnutím zřídil Střední školu pro pracující s platností od 1. září 1961, forma dálkového studia se nezměnila a soužití dvou škol v jedné budově opět způsobovalo komplikace. Do časných odpoledních hodin měla vyučování (střední průmyslová) škola elektrotechnická, odpoledne a v podvečer (večerní) škola pro pracující. Bylo stále jasnější, že třebaže vlastní, je „stará reálka“ pro školu ve stálém rozvoji nouzové řešení.
V únoru roku 1964 vešlo ve známost, že Pedagogický institut v Pardubicích v moderní budově (nové reálky) na Smetanově náměstí (ul. Karla IV.), má v rámci zjednodušení sítě pedagogických škol ukončit školním rokem 1964-65 svoji činnost. O budovu měly zájem a kromě průmyslové školy elektrotechnické usilovaly o její získání i jiné školy, největší váhu měla opět podpora n.p. TESLA Pardubice. Výnosem z 8. listopadu 1964 přidělilo Ministerstvo školství a kultury budovu po Pedagogickém institutu Střední průmyslové škole elektrotechnické. Stěhování do nedaleké moderní, architektonicky zajímavé budovy, postavené v letech 1927-29 proběhlo během srpna 1965, tužby z minulých let došly naplnění.

Podle tehdejších ohlasů nebyla pochopena alegorie, že nám maturita otevřela bránu do života
S odstupem let už mi nepřísluší hodnotit úroveň školy, s jedním názorem se ale rád ztotožňuji. SPŠE byla svojí úrovní a přesahem do ostatních technických oborů vyhlášená v celé tehdejší ČSSR, její absolventi nacházeli uplatnění bez problémů, řada z nich v učení ještě pokračovala a úspěšně vystudovala i ČVUT.
Dosluhující budova reálky z roku 1865 (letopočet 1863 na jejím průčelí je datem zrodu projektu budovy) v majetku města zůstala od konce devadesátých let minulého století prázdná, měla být zbourána a na jejím místě se zvažovala stavba galerie. Snad z bezradnosti rozhodlo v březnu 2003 Zastupitelstvo města Pardubic o bezúplatném převodu „staré reálky“ do majetku Pardubického kraje s požadavkem, aby byla zbourána, po protestech veřejnosti (Muzejní spolek, Klub přátel Pardubicka) byla budova zachráněna. Kraj zahájil její přestavbu v roce 2009, po rekonstrukci (mj. vybourání novodobých zástaveb dvorků z r. 1971) je i tato bývalá škola od roku 2010 druhou budovou (po ZŠ Komenského nám.) Krajského úřadu. Komenského náměstí se změnilo k nepoznání, objektem budovy, která hraničí se silnicí, podchází pasáž pro pěší a cyklisty. Její přízemí bylo využito jako sál pro veřejnost (sál Jana Kašpara) a výstavní prostory, v horních patrech vznikly kanceláře. Pardubický kraj se jen pojistil pro případ, že by mu stát coby vlastník v budoucnu neprodloužil nájem v budově bývalého Okresního úřadu (původně Ředitelství pošt a telegrafů).

Podle prof. Viktora Hofhanse dopsal Miloslav Renčín, IV.b
(Viktor Hofhans: Dvacet let střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích. In: Sborník 20 let střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích 1951 - 1971, Ředitelství SPŠE v Pardubicích 1971, str. 6-48 vč. obrazové přílohy)

Autor: Miloslav Renčín
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2018






Předchozí článek: 500 let od vybudování pernštejnského Pardubického panství
Následující článek: Jana Kašpara připomíná nová letištní hala


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml