|
| |
|
Pardubicko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28  1.12.2013 Ve Zdechovicích to žije. Přesně v duchu nejlepších tradic českých vesnic, v nichž dění
buditelsky rozhýbávali starosta, učitel, případně místní okrašlovací spolek. Zdechovičtí
pochopili, že srdcem života obce je škola. Ale nezůstalo jen u školní budovy. Vedle
zdechovické základní školy vyrostlo víceúčelové hřiště pro sportování dětí a amfiteátr
pro kulturní akce pro všechny.
Podle pardubického architekta Aleše
Klose jde o výborný projekt, který dokázal
maximálně využít minimální plochy:
„Jako architekta mne příjemně překvapilo
jednoduché a funkční řešení celého
prostoru, kdy se využilo velice elegantně
každého volného místa, přitom ale tak,
že jakýkoliv nový prvek není na úkor
vzrostlé zeleně.“ Chválí také citlivě zasazený
amfi teátr ve svahu pro výuku
i koncerty. „Amfi teátr je výborný nápad
a tím, že je posazen do stráně a proveden
ze současných betonových materiálů, je
vlastně bezúdržbový a odolný vůči často
„necitlivému“ používání dětmi,“ uvedl
Aleš Klose.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 Takto jsme si volně zapamatovali
výrok jednoho z policejních pyrotechniků,
kteří u nás 3. 5. 2013
likvidovali původně ohlášené čtyři
protitankové miny, jež našli naši
mladí spoluobčané A. M. a L. S.
v prostoru bývalého sovětského
autodromu u Zbraněvsi.
Na fotografi i se můžete podívat, na kolik kusů
se nález nakonec rozrostl. Tu zvláštní minu, která
tvarem připomíná dva komolé kužele na sobě,
neznali ani policejní specialisté.
Areály v zámku a na Zbraněvsi byly po odchodu
vojsk prozkoumány vojenskými pyrotechniky
čs. armády, kteří tu pracovali celý týden, přesto
se ale – jak je vidět – nelze na 100% spolehnout,
že se nedá nic najít. Plyne z toho pro nás pro
všechny poučení – s každým podezřelým nálezem
nemanipulujte a ohlaste jej okamžitě buď
policii na linku 158 nebo starostovi obceVyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 Na vstupu do někdejšího zdechovického panství od železniční stanice v Řečanech nad Labem a zároveň na začátku tzv. kočárové cesty stojí romantická stavba s fasádou ze zdejší žuly, která jekoncipována v pseudogotickém slohu. Někdy se jí také podle posledního obyvatele říká Mazánkova.Z historických zdrojů se zatím nepodařilonajít datum postavení, a tudíž ani nevímejméno stavebníka.Lze jen předpokládat vznik v 19. století.Ale není vyloučeno ani jiné období.Jisté je, že patřila zdechovickému panstvía sloužila kromě obydlí hajnému také jakozajímavý vjezd od dráhy na zdechovickýzámek, protože na delší vzdálenosti setehdy cestovalo vlakem a zbytek cesty seabsolvoval kočárem. Za branou pokračujezpevněná cesta přes obec Zdechovice ažk druhé hájovně Katovně a možná až k ledovcovémoréně „Obří postele“.Stavebně se jedná o stavbu zděnou –uvnitř z cihel plných a na vnější straněze žulových kamenů. Každý návštěvník,pokud přichází od trati, vidí stavbu ze severnístrany.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 V pátek 15. března 2013 byl při výkopu na čestném
nádvoří zámku ve Zdechovicích nalezen cca
2 m pod úrovní dvora zděný objekt.
Přivolaní pracovníci Muzea
v Hradci Králové pod vedením
archeologa Mgr. Bláhy a historik
MgA. Fr. Václavík neznámý nález
identifi kovali jako opěru zřejmě
dvouobloukového kamenného mostu
přes obranný příkop do někdejší
tvrze ve Zdechovicích. Odhad datování
zatím ukazuje na 17. století.
Protože při dokumentačních pracích
byly nalezeny i dřevěné prvky,
může se stát, že jejich prozkoumání
v laboratoři určí přesnější datum.
Zatím se spekuluje i tom, že kamenný
most měl svého dřevěného předchůdce.
Na bližší zprávy si ovšem
budeme muset ještě počkat možná
že až do konce tohoto roku.
Připomeňme si také, že v loňském
roce byly na fasádě zámku
byla objevena renesanční sgrafi tová
výzdoba.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  1.12.2013 Zdechovice nejsou na první pohled nijak zvlášť nápadnou obcí
na západním okraji pardubického okresu na hlavní silnici spojující
Pardubice s Kutnou Horou. Někdo si možná vybaví, že do
roku 1990 obývala místní zámek sovětská vojska, někdo si možná
vzpomene na přírodní zajímavost – obří postele u Zdechovic.
Nyní to však vypadá, že tato nenápadná obec začíná být poměrně
dost významnou vzhledem k archeologickým nálezům zde v posledních
měsících nalezeným.
Obec Zdechovice totiž získala do svého
vlastnictví místní zámek, který právě
do roku 1990 obývala sovětská armáda.
A v rámci výkopových prací pro zbudování
nové kanalizace a inženýrských sítí
byly v rámci záchranného archeologického
průzkumu objeveny zajímavé nálezy.
Mimo jiné byly nalezeny základy barokního
mostu, který byl umístěn v místě, kde
dříve stával středověký vodní příkop. Jak
výzkum pokračoval, podařilo se odkrýt barokní
zdivo s pozdější úpravou středověkého
příkopu, kdy šlechta, která tu žila snad
ve snaze zachovat původní historický ráz
sídla, tento 8 metrů široký příkop kamennou
zdí zmenšila.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013  30.11.2013 Václavem Hendrychem pokračujeme
v „podnikatelském maratónu“, který se
zatím sotva přiblížil do jedné čtvrtiny. Je
především na čtenářích, zda vydrží až do
konce. Václav Hendrych (nar. 1912, Pardubice)
vedl truhlářskou dílnu a výrobu sportovních
potřeb (lodě a lyže) ve Wintrově ul.
č. 376, později v Rašínově ul. č. 660. Živnost
existovala zřejmě přibližně v letech
1941–1948. K opovědění živnosti došlo podle
archivních záznamů dne 28. 7. 1941.1)
V. Hendrych nějakou dobu pracoval v truhlářské
živnosti svého bratra Františka.
Ze dne 7. 1. 1947 se zachovala stížnost
přednesená Společenstvem kolářů v Pardubicích,
že fi rma V. Hendrych vyrábí a prodává
lyže a hokejové (doslovně hockeyové)
hole, též sáňky, ačkoliv nemá na toto živnostenské
oprávnění. „Výroba těchto druhů
sportovních potřeb spadá výhradně do oboru
kolářského. Výše jmenovaný vystavuje
tyto výrobky jednak ve výloze svého závodu
a jednak ve výlohách obchodů v Pardubicích
a rovněž inzeruje v denních listech,
čímž značně poškozuje živnost kolářskou.“2)Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  29.06.2013 Novogotický lovecký zámeček objevíte v lesích mezi obcemi Rohoznice a Dobřenice,
tedy až na samé hranici okresů Pardubice a Hradce Králové. Tato zajímavá stavbička
se nachází mimo vyšlapanou cestu, proto je celkem snadné – hlavně v létě, kdy jsou
stromy a keře hojně obrostlé listovím, zámeček minout.
O to více je člověk
překvapen, když se
mu tato napodobenina
gotického hrádku zjeví
přímo před očima.
V tu chvíli máte pocit,
jakoby tu fi lmaři zapomněli
kulisy z natáčení
nějaké pohádky.
Zámeček dal v roce
1880 na katastru tehdejšího
dobřenického
panství postavit Karel
Daniel Weinrich. Tento
stavitel a průmyslník
koupil v roce 1862
v dražbě dobřenický
zámek i s příslušenstvím.
V letech 1865
až 1868 nechal zčásti
vyhořelou zámeckou
budovu přestavět na
jednopatrovou pseudoklasicistní
stavbu.
V dalších letech bylo
okolí dobřenického
zámku upravováno ve
stylu anglického lesoparku.
Tuto krajinnou
kompozici měl k dokonalosti
dotvořit i lovecký
zámeček, vystavěný
nedaleko Rohoznice
jako vedlejší odpočinkové
místo.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013  24.02.2013 Jindřich Hemerka (nar. 1888, Chrast
u Chrudimi) vedl pohostinství a výčepnictví,
dále výrobu sodové vody a šumivých
limonád, obchod smíšeným zbožím v Husově
ul. č. 379. Archivní materiály jsou
datovány od roku 1910, kdy se 1. 9. 1910
zachovalo potvrzení tehdy nejznámějšího
pardubického drogisty Jana Klečky
(drogérie „U Zlatého anděla“) o zaměstnaneckém
poměru J. Hemerky ve své
fi rmě jako dílovedoucího (od 15. 6. 1908
do 1. 9. 1910)1). Roku 1910 se J. Hemerka
rozhodl osamostatnit. Nová živnost měla
vzniknout na místě fi rmy Josefa Nováka.
S udělením koncese nastala v případě
J. Hemerky „nekonečná tahanice.“ Koncese
na živnost hostinskou byla J. Hemerkovi
udělena 21. 8. 1912 c. k. okresním
hejtmanstvím. Rovněž i městský úřad
v Pardubicích dne 10. 3. 1913 „usnesl se
žádost tuto doporučiti ku příznivému o ní
se vyjádření.“2) V březnu 1918 byla podána žádost o obnovení koncese na výrobu sodové vody. Ve stejném roce si ji podal i známý pardubický podnikatel Bohumil Souček. Protože již provozoval továrnu na výrobu lihových nápojů, „neuznává se za vhodné, aby s touto další koncesovanou živností spojena byla.“3) J. Hemerkovi byla koncese povolena.4) Společenstvo vyrobitelů sodové vody však dne 5. 2. 1919 koncesi J. Hemerkovi z důvodu existence již tří zmíněných koncesí neudělilo. Zvláštní je přímluva jednoho z pardubických lékařů (podpis, jak to u lékařů bývá – neidentifi kovaný) ze dne 18. 4. 1919, kde mj. tvrdí, že „výrobou sodové vody se čelí proti šíření alkoholismu.“5) Další zajímavostí je dopis J. Klečky, ve kterém sděluje, že „pan J. Hemerka, hostinský v Pardubicích, byl v letech 1919–1920 trestán pro nedovolený nákup a prodej tabáku a cigaret.“6) Tato skutečnost byla zřejmě při žádosti o udělení koncesi zatajena. Neshody panovaly v případě přesné lokalizace fi rmy. Ze dne 24. 5. 1917 je uváděno jako sídlo fi rmy Štrossova ul. č. 1, v protokole ze dne 29. 5. 1922 se jako sídlo uvádí dům č. 379 v Husově ul. O přestěhování fi rmy archivní prameny mlčí. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  24.02.2013 Fara ve Zdechovicích spolu s kostelem sv. Petra a Pavla vítá každého
návštěvníka obce přijíždějícího od Kutné Hory. Její nový majitel
– Obec Zdechovice, hledá pro tento vzácný objekt, chráněný jako
nemovitá kulturní památka, nové využití.
Proto si nechal zpracovat stavebně-historický
průzkum, který je základním dokumentem
pro komplexní poznání historické
stavby, jejího vývoje i stávajícího stavu,
a který také obsahuje řadu doporučení pro
následnou projektovou přípravu obnovy.
Fara byla postavena v roce 1722 a nahradila
starší „sešlou dřevěnou chýš s doškovou
střechou”. Stavba byla fi nancována
vlastníkem panství – hrabětem Leopoldem
z Věžníku a část dofi nancovalo pražské arcibiskupství.
Výstavba fary prakticky navazovala
na rozšíření kostela, které začalo v roce
1716. Obě stavby byly provedeny zcela konzervativním
a úsporným způsobem bez náročných
architektonických detailů.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012  30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme
v našem seriálu podnikatelskými osudy,
jejichž hlavní protagonisté začínají
na písmeno H. Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
