Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28


1.12.2013 Ve Zdechovicích to žije. Přesně v duchu nejlepších tradic českých vesnic, v nichž dění buditelsky rozhýbávali starosta, učitel, případně místní okrašlovací spolek. Zdechovičtí pochopili, že srdcem života obce je škola. Ale nezůstalo jen u školní budovy. Vedle zdechovické základní školy vyrostlo víceúčelové hřiště pro sportování dětí a amfiteátr pro kulturní akce pro všechny. Podle pardubického architekta Aleše Klose jde o výborný projekt, který dokázal maximálně využít minimální plochy: „Jako architekta mne příjemně překvapilo jednoduché a funkční řešení celého prostoru, kdy se využilo velice elegantně každého volného místa, přitom ale tak, že jakýkoliv nový prvek není na úkor vzrostlé zeleně.“ Chválí také citlivě zasazený amfi teátr ve svahu pro výuku i koncerty. „Amfi teátr je výborný nápad a tím, že je posazen do stráně a proveden ze současných betonových materiálů, je vlastně bezúdržbový a odolný vůči často „necitlivému“ používání dětmi,“ uvedl Aleš Klose.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Takto jsme si volně zapamatovali výrok jednoho z policejních pyrotechniků, kteří u nás 3. 5. 2013 likvidovali původně ohlášené čtyři protitankové miny, jež našli naši mladí spoluobčané A. M. a L. S. v prostoru bývalého sovětského autodromu u Zbraněvsi. Na fotografi i se můžete podívat, na kolik kusů se nález nakonec rozrostl. Tu zvláštní minu, která tvarem připomíná dva komolé kužele na sobě, neznali ani policejní specialisté. Areály v zámku a na Zbraněvsi byly po odchodu vojsk prozkoumány vojenskými pyrotechniky čs. armády, kteří tu pracovali celý týden, přesto se ale – jak je vidět – nelze na 100% spolehnout, že se nedá nic najít. Plyne z toho pro nás pro všechny poučení – s každým podezřelým nálezem nemanipulujte a ohlaste jej okamžitě buď policii na linku 158 nebo starostovi obce
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Na vstupu do někdejšího zdechovického panství od železniční stanice v Řečanech nad Labem a zároveň na začátku tzv. kočárové cesty stojí romantická stavba s fasádou ze zdejší žuly, která jekoncipována v pseudogotickém slohu. Někdy se jí také podle posledního obyvatele říká Mazánkova.Z historických zdrojů se zatím nepodařilonajít datum postavení, a tudíž ani nevímejméno stavebníka.Lze jen předpokládat vznik v 19. století.Ale není vyloučeno ani jiné období.Jisté je, že patřila zdechovickému panstvía sloužila kromě obydlí hajnému také jakozajímavý vjezd od dráhy na zdechovickýzámek, protože na delší vzdálenosti setehdy cestovalo vlakem a zbytek cesty seabsolvoval kočárem. Za branou pokračujezpevněná cesta přes obec Zdechovice ažk druhé hájovně Katovně a možná až k ledovcovémoréně „Obří postele“.Stavebně se jedná o stavbu zděnou –uvnitř z cihel plných a na vnější straněze žulových kamenů. Každý návštěvník,pokud přichází od trati, vidí stavbu ze severnístrany.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 V pátek 15. března 2013 byl při výkopu na čestném nádvoří zámku ve Zdechovicích nalezen cca 2 m pod úrovní dvora zděný objekt. Přivolaní pracovníci Muzea v Hradci Králové pod vedením archeologa Mgr. Bláhy a historik MgA. Fr. Václavík neznámý nález identifi kovali jako opěru zřejmě dvouobloukového kamenného mostu přes obranný příkop do někdejší tvrze ve Zdechovicích. Odhad datování zatím ukazuje na 17. století. Protože při dokumentačních pracích byly nalezeny i dřevěné prvky, může se stát, že jejich prozkoumání v laboratoři určí přesnější datum. Zatím se spekuluje i tom, že kamenný most měl svého dřevěného předchůdce. Na bližší zprávy si ovšem budeme muset ještě počkat možná že až do konce tohoto roku. Připomeňme si také, že v loňském roce byly na fasádě zámku byla objevena renesanční sgrafi tová výzdoba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Zdechovice nejsou na první pohled nijak zvlášť nápadnou obcí na západním okraji pardubického okresu na hlavní silnici spojující Pardubice s Kutnou Horou. Někdo si možná vybaví, že do roku 1990 obývala místní zámek sovětská vojska, někdo si možná vzpomene na přírodní zajímavost – obří postele u Zdechovic. Nyní to však vypadá, že tato nenápadná obec začíná být poměrně dost významnou vzhledem k archeologickým nálezům zde v posledních měsících nalezeným. Obec Zdechovice totiž získala do svého vlastnictví místní zámek, který právě do roku 1990 obývala sovětská armáda. A v rámci výkopových prací pro zbudování nové kanalizace a inženýrských sítí byly v rámci záchranného archeologického průzkumu objeveny zajímavé nálezy. Mimo jiné byly nalezeny základy barokního mostu, který byl umístěn v místě, kde dříve stával středověký vodní příkop. Jak výzkum pokračoval, podařilo se odkrýt barokní zdivo s pozdější úpravou středověkého příkopu, kdy šlechta, která tu žila snad ve snaze zachovat původní historický ráz sídla, tento 8 metrů široký příkop kamennou zdí zmenšila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



30.11.2013 Václavem Hendrychem pokračujeme v „podnikatelském maratónu“, který se zatím sotva přiblížil do jedné čtvrtiny. Je především na čtenářích, zda vydrží až do konce. Václav Hendrych (nar. 1912, Pardubice) vedl truhlářskou dílnu a výrobu sportovních potřeb (lodě a lyže) ve Wintrově ul. č. 376, později v Rašínově ul. č. 660. Živnost existovala zřejmě přibližně v letech 1941–1948. K opovědění živnosti došlo podle archivních záznamů dne 28. 7. 1941.1) V. Hendrych nějakou dobu pracoval v truhlářské živnosti svého bratra Františka. Ze dne 7. 1. 1947 se zachovala stížnost přednesená Společenstvem kolářů v Pardubicích, že fi rma V. Hendrych vyrábí a prodává lyže a hokejové (doslovně hockeyové) hole, též sáňky, ačkoliv nemá na toto živnostenské oprávnění. „Výroba těchto druhů sportovních potřeb spadá výhradně do oboru kolářského. Výše jmenovaný vystavuje tyto výrobky jednak ve výloze svého závodu a jednak ve výlohách obchodů v Pardubicích a rovněž inzeruje v denních listech, čímž značně poškozuje živnost kolářskou.“2)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



29.06.2013 Novogotický lovecký zámeček objevíte v lesích mezi obcemi Rohoznice a Dobřenice, tedy až na samé hranici okresů Pardubice a Hradce Králové. Tato zajímavá stavbička se nachází mimo vyšlapanou cestu, proto je celkem snadné – hlavně v létě, kdy jsou stromy a keře hojně obrostlé listovím, zámeček minout. O to více je člověk překvapen, když se mu tato napodobenina gotického hrádku zjeví přímo před očima. V tu chvíli máte pocit, jakoby tu fi lmaři zapomněli kulisy z natáčení nějaké pohádky. Zámeček dal v roce 1880 na katastru tehdejšího dobřenického panství postavit Karel Daniel Weinrich. Tento stavitel a průmyslník koupil v roce 1862 v dražbě dobřenický zámek i s příslušenstvím. V letech 1865 až 1868 nechal zčásti vyhořelou zámeckou budovu přestavět na jednopatrovou pseudoklasicistní stavbu. V dalších letech bylo okolí dobřenického zámku upravováno ve stylu anglického lesoparku. Tuto krajinnou kompozici měl k dokonalosti dotvořit i lovecký zámeček, vystavěný nedaleko Rohoznice jako vedlejší odpočinkové místo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



24.02.2013 Jindřich Hemerka (nar. 1888, Chrast u Chrudimi) vedl pohostinství a výčepnictví, dále výrobu sodové vody a šumivých limonád, obchod smíšeným zbožím v Husově ul. č. 379. Archivní materiály jsou datovány od roku 1910, kdy se 1. 9. 1910 zachovalo potvrzení tehdy nejznámějšího pardubického drogisty Jana Klečky (drogérie „U Zlatého anděla“) o zaměstnaneckém poměru J. Hemerky ve své fi rmě jako dílovedoucího (od 15. 6. 1908 do 1. 9. 1910)1). Roku 1910 se J. Hemerka rozhodl osamostatnit. Nová živnost měla vzniknout na místě fi rmy Josefa Nováka. S udělením koncese nastala v případě J. Hemerky „nekonečná tahanice.“ Koncese na živnost hostinskou byla J. Hemerkovi udělena 21. 8. 1912 c. k. okresním hejtmanstvím. Rovněž i městský úřad v Pardubicích dne 10. 3. 1913 „usnesl se žádost tuto doporučiti ku příznivému o ní se vyjádření.“2)
V březnu 1918 byla podána žádost o obnovení koncese na výrobu sodové vody. Ve stejném roce si ji podal i známý pardubický podnikatel Bohumil Souček. Protože již provozoval továrnu na výrobu lihových nápojů, „neuznává se za vhodné, aby s touto další koncesovanou živností spojena byla.“3) J. Hemerkovi byla koncese povolena.4) Společenstvo vyrobitelů sodové vody však dne 5. 2. 1919 koncesi J. Hemerkovi z důvodu existence již tří zmíněných koncesí neudělilo. Zvláštní je přímluva jednoho z pardubických lékařů (podpis, jak to u lékařů bývá – neidentifi kovaný) ze dne 18. 4. 1919, kde mj. tvrdí, že „výrobou sodové vody se čelí proti šíření alkoholismu.“5) Další zajímavostí je dopis J. Klečky, ve kterém sděluje, že „pan J. Hemerka, hostinský v Pardubicích, byl v letech 1919–1920 trestán pro nedovolený nákup a prodej tabáku a cigaret.“6) Tato skutečnost byla zřejmě při žádosti o udělení koncesi zatajena. Neshody panovaly v případě přesné lokalizace fi rmy. Ze dne 24. 5. 1917 je uváděno jako sídlo fi rmy Štrossova ul. č. 1, v protokole ze dne 29. 5. 1922 se jako sídlo uvádí dům č. 379 v Husově ul. O přestěhování fi rmy archivní prameny mlčí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



24.02.2013 Fara ve Zdechovicích spolu s kostelem sv. Petra a Pavla vítá každého návštěvníka obce přijíždějícího od Kutné Hory. Její nový majitel – Obec Zdechovice, hledá pro tento vzácný objekt, chráněný jako nemovitá kulturní památka, nové využití. Proto si nechal zpracovat stavebně-historický průzkum, který je základním dokumentem pro komplexní poznání historické stavby, jejího vývoje i stávajícího stavu, a který také obsahuje řadu doporučení pro následnou projektovou přípravu obnovy. Fara byla postavena v roce 1722 a nahradila starší „sešlou dřevěnou chýš s doškovou střechou”. Stavba byla fi nancována vlastníkem panství – hrabětem Leopoldem z Věžníku a část dofi nancovalo pražské arcibiskupství. Výstavba fary prakticky navazovala na rozšíření kostela, které začalo v roce 1716. Obě stavby byly provedeny zcela konzervativním a úsporným způsobem bez náročných architektonických detailů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme v našem seriálu podnikatelskými osudy, jejichž hlavní protagonisté začínají na písmeno H.
Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml