Sdružení přátel Pardubického kraje

Fara ve Zdechovicích

Foto: autor

24.02.2013 Fara ve Zdechovicích spolu s kostelem sv. Petra a Pavla vítá každého návštěvníka obce přijíždějícího od Kutné Hory. Její nový majitel – Obec Zdechovice, hledá pro tento vzácný objekt, chráněný jako nemovitá kulturní památka, nové využití. Proto si nechal zpracovat stavebně-historický průzkum, který je základním dokumentem pro komplexní poznání historické stavby, jejího vývoje i stávajícího stavu, a který také obsahuje řadu doporučení pro následnou projektovou přípravu obnovy. Fara byla postavena v roce 1722 a nahradila starší „sešlou dřevěnou chýš s doškovou střechou”. Stavba byla fi nancována vlastníkem panství – hrabětem Leopoldem z Věžníku a část dofi nancovalo pražské arcibiskupství. Výstavba fary prakticky navazovala na rozšíření kostela, které začalo v roce 1716. Obě stavby byly provedeny zcela konzervativním a úsporným způsobem bez náročných architektonických detailů.

Typologicky představuje fara typ volně stojící budovy se symetrickou hloubkovou trojtraktovou dispozicí s průchozí chodbou uprostřed půdorysu. Tento půdorysný typ není pro venkovské prostředí neobvyklý. Zastřešuje ji vysoká valbová střecha. Objekt obklopuje rozsáhlý sad se zahradou a malý hospodářský dvůr se stodolou postavenou z trámů staré zvonice.
Provedení stavby, ale zřejmě také provedení plánu bylo zřejmě svěřeno místním mistrům stavebních řemesel. Dokládá to dochovaný plán z 18. století podepsaný zednickým mistrem Ondřejem Hübelem, který se o práci ucházel s tesařským mistrem Johanem Senigerem. Plán opatřený měřítkem v loktech odpovídá rozměrově skutečně provedenému stavu. Fara byla tedy postavena na půdorysu 30x 24 lokte. Symetrické rozdělení půdorysu mělo svoji funkční a významovou rovinu. Zatímco západní trakt sloužil jako provozní zázemí a ubytování personálu, byl východní trakt určen pro duchovního správce a jeho kancelář. V západním traktu byla v centru půdorysu umístěna černá kuchyň s dýmníkem pod klenební výsečí. Odtud byla obsluhována také kamna a chlebová pec ve vedlejší světnici pro čeleď. Jižní část vyplnilo schodiště do sklepa a na půdu a skladovací spíž. K obydlí faráře sloužily dva severnější pokoje východního traktu, které byly vytápěny kamny obsluhovanými z chodby. Pokoje byly vybaveny náročnější štukatérskou výzdobou s podstropní římsou a stropním zrcadlem. Třetí místnost na jihu nebyla původně vytápěná a sloužila pravděpodobně především ke skladování.
Po přechodu na tahové přímé vytápění došlo k vestavění komínu a zrušení dýmného provozu v kuchyni podklenutím dýmníku a instalací klasického sporáku. Právě proto je tato změna nazývána „sporákovou revolucí“. Velmi hodnotným a zajímavým dokladem je původní krov fary z doby výstavby v roce 1722. Toto datování je potvrzené dendrochronologickým průzkumem. Představuje poměrně brzký příklad dvojité stojaté stolice (1722) a odráží nezažitost takového konstrukčního řešení v realizaci konkrétního řemeslníka. Je to patrné především v poddimenzování stolice, ponechání příliš velkého rozponu mezi sloupky, kde na vaznici spočívá 5 mezilehlých vazeb. Archaické je také ostroúhlé nasazení pásků na sloupky a spojení sloupků s krokvemi krátkou vzpěrou. Tyto nedostatky musely být v mladších etapách odstraňovány vkládáním nepříliš vzhledných podpůrných doplňků. Dokladem transportu stavebního materiálu na krov jsou zachované páry klínovaných houžví v prvcích původního krovu. Jsou to pozůstatky odseknutých smyček z konstrukce voru a dokládají transport dřeva po blízkém Labi.
Jednou z největších památkových a obecně kulturně historických hodnot je zachovaný fundus výplňových prvků – oken a dveří. Představuje historický průřez od poloviny 18. do počátku 20. století a refl ektuje tak způsoby postupné úpravy dané omezenými investicemi, ale i rozumným hospodařením. Nezbývá než doufat, že obec najde v co nejbližší době pro faru nové využití, které citlivě využije její potenciál. Historické stavby, a zvláště takto hodnotné, vyžadují náročnou přípravu a často i vyšší náklady na obnovu. Ve výsledku však tvoří zásadní hodnoty našeho životního prostředí a specifi ckou podobu české krajiny.

GPS souřadnice: 50.0143419N, 15.4640933E

Autor: F. R. Václavík
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012






Předchozí článek: Železnohorský region můžete ochutnat prostřednictvím produktů se značkou regionální produkt
Následující článek: Téměř zapomenuté pardubické firmy - XV. část


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml