Sdružení přátel Pardubického kraje

Téměř zapomenuté pardubické firmy - XV. část

Archiv autora

24.02.2013 Jindřich Hemerka (nar. 1888, Chrast u Chrudimi) vedl pohostinství a výčepnictví, dále výrobu sodové vody a šumivých limonád, obchod smíšeným zbožím v Husově ul. č. 379. Archivní materiály jsou datovány od roku 1910, kdy se 1. 9. 1910 zachovalo potvrzení tehdy nejznámějšího pardubického drogisty Jana Klečky (drogérie „U Zlatého anděla“) o zaměstnaneckém poměru J. Hemerky ve své fi rmě jako dílovedoucího (od 15. 6. 1908 do 1. 9. 1910)1). Roku 1910 se J. Hemerka rozhodl osamostatnit. Nová živnost měla vzniknout na místě fi rmy Josefa Nováka. S udělením koncese nastala v případě J. Hemerky „nekonečná tahanice.“ Koncese na živnost hostinskou byla J. Hemerkovi udělena 21. 8. 1912 c. k. okresním hejtmanstvím. Rovněž i městský úřad v Pardubicích dne 10. 3. 1913 „usnesl se žádost tuto doporučiti ku příznivému o ní se vyjádření.“2)
V březnu 1918 byla podána žádost o obnovení koncese na výrobu sodové vody. Ve stejném roce si ji podal i známý pardubický podnikatel Bohumil Souček. Protože již provozoval továrnu na výrobu lihových nápojů, „neuznává se za vhodné, aby s touto další koncesovanou živností spojena byla.“3) J. Hemerkovi byla koncese povolena.4) Společenstvo vyrobitelů sodové vody však dne 5. 2. 1919 koncesi J. Hemerkovi z důvodu existence již tří zmíněných koncesí neudělilo. Zvláštní je přímluva jednoho z pardubických lékařů (podpis, jak to u lékařů bývá – neidentifi kovaný) ze dne 18. 4. 1919, kde mj. tvrdí, že „výrobou sodové vody se čelí proti šíření alkoholismu.“5) Další zajímavostí je dopis J. Klečky, ve kterém sděluje, že „pan J. Hemerka, hostinský v Pardubicích, byl v letech 1919–1920 trestán pro nedovolený nákup a prodej tabáku a cigaret.“6) Tato skutečnost byla zřejmě při žádosti o udělení koncesi zatajena. Neshody panovaly v případě přesné lokalizace fi rmy. Ze dne 24. 5. 1917 je uváděno jako sídlo fi rmy Štrossova ul. č. 1, v protokole ze dne 29. 5. 1922 se jako sídlo uvádí dům č. 379 v Husově ul. O přestěhování fi rmy archivní prameny mlčí.

Koncese na výrobu sodové vody byla J. Hemerkovi zřejmě udělena, ale archivní prameny i v tomto případě mlčí. O udělení koncese můžeme usuzovat podle stížnosti Společenstva vyrobitelů sodové vody, adresované Okresní správě politické v Pardubicích, že J. Hemerka ani po 6 měsících od udělení koncese nezačal s provozováním živnosti, proto Společenstvo žádá odnětí příslušné koncese.7) Další archivní materiál se vztahuje k žádosti J. Hemerky o kolaudaci sodovkárny ze dne 21. 6 1929. Sodovkárna byla schválena 9. 10. 1930 Okresním úřadem v Pardubicích. Den 10. 4. 1935 si podal žádost o výrobu sodové vody Václav Hemerka (nar. 1912, Pardubice), syn Jindřicha. Jeho otec zemřel 22. 11. 1935. Vdovské právo uplatnila manželka Jindřicha Hemerky, Josefa. Syn Václav působil nějakou dobu jako náměstek fi rmy. Václav byl původně vyučen jako číšník a ve fi rmě svého otce pracoval jen 6 měsíců. Ve své závěti J. Hemerka určil univerzálními dědici jednak svoji manželku Josefu, dále své (tehdy) nezletilé děti Václava a Jindřišku.8) Společenstvo výrobců sodové vody v Praze dne 25. 6. 1936 nečinilo žádných námitek k udělení koncese Václavovi Hemerkovi (matka se tímto vzdala svého vdovského práva). Dne 30. 12. 1938 V. Hemerka předložil návrh na stavbu provozovny na výrobu sodových vod a šumivých limonád v Bezdíčkově ul. Ze dne 12. 1. 1939 je žádost o povolení výroby a prodej limonádového sirupu s kakaovou příchutí (vznikl ze speciálně upraveného cukru, kyseliny citrónové, neškodného dehtového barviva a limonádové tresti s kakaovou příchutí). V pohnutém březnu 1939 podle tzv. sčítacího listu víme, že V. Hemerka používal ve fi rmě pouze jediný elektromotor o výkonu 1,5 HP, živnost byla provozována se třemi pomocníky (řidič, závozník a dělník). Dne 2. 5. 1940 si Josefa Hemerková podala žádost o zaměstnání další pracovní síly, nájemce Břetislava Koženého (z Dražkovic). Jako důvod uvedla již po tři roky trvající těžkou nervovou chorobu, kterou ji potvrdil dne 7. 5. 1940 zdravot. rada MUDr. F. Foltner.9) V. Hemerka o rok později (4. 1. 1941) opověděl prodej ovocných a umělých šťáv vlastní výroby se stanovištěm v Husově ul. č. 379 (stejnou živnost v Pardubicích provozovali v roce 1941 i Bratři Horákové, o kterých jsem na stránkách ZKPP již psal).10) Společnost výrobců likérů a lihovin v Hradci Králové opovědění nedoporučila, „neboť nynější hospodářská potřeba toho nevyžaduje!“11) Stejné stanovisko zaujala i OŽK v Praze (nepřehlédnutelné je v tehdejší dobu všudypřítomné razítko jasné červené barvy „Německo vítězí za Evropu!“). V. Hemerka se odvolal s tvrzením dne 18. 3. 1942, že Pardubice mají přibližně 35 000 obyvatel a pouze dvě fi rmy, které mají živnostenské oprávnění na výrobu ovocných a umělých šťáv. Odpověď se nedochovala. Poslední archivní dokument se týká žádosti nájemce Břetislava Kohoutka o propůjčení hostinské licence na dobu tří měsíců (od 16. 11. 1946 – 15. 2. 1947). Tato licence se měla týkat prostorů bývalého hostince Bubeneč u Stadionu, kde se nyní provozovala „loutková scéna.“ OŽK v Praze, expozitura v Pardubicích dne 9. 5. 1947 nevyhověla.
Pokračujme krátkou zmínkou drobné živnosti Marie Hemerkové (nar. 1908, Pardubice), která V Ráji č. 536 vlastnila dámské krejčovství. Zachovala se toliko jen žádost z 5. 9. 1939 o povolení živnosti z důvodu vdovství a dvou nezaopatřených dětí. Mistr obuvnický Alois Hemr (nar. 1905 v Cholticích, příslušný do Blata) provozoval na nám. Zborovském č. 1583 (1411), později Na Zeleném č. 99, živnost obuvnickou. Živnost byla opověděna dne 25. 10. 1934, ale již 28. 11. 1935 zrušena pro nedostatek práce. Dne 5. 10. 1941 však A. Hemr zažádal o provozování živnosti znovu. Další osudy živnosti již známy nejsou.12) Fotoateliér a závod fotografi ckým potřebami Jetřich Hemský (nar. 1876 V Josefově, obec domovská Vysoké Mýto), sídlo fi rmy Hostýnská č. 671, později Wilsonova č. 65, určitě není neznámá a už vůbec zapomenutá fi rma. Existuje dodnes s hlubokými podnikatelskými kořeny, které společně se jmény jiných tehdejších fotoateliérů jako např. Černohorský a spol., F. Vomáčka, J. Balada, J. Deyl, Král a spol., A. Michalec, F. Stoklas, A. Glöckner a především J. Pírka, tvořily ony „zvěčnělé okamžiky“ nejen Pardubic. Novou, dosud nepublikovanou informací je spor fi rmy J. Hemský s OŽK v Praze a Ústřednou čsl. obchodních a živnostenských komor o prodej některých chemických přípravků v závodě fotografi ckých potřeb. Obě zmíněné hospodářské ústředny řešily spornou otázku v případě tzv. lučebnin k fotografi ckým účelům. Obchod s fotografi ckými potřebami byl sice řazen mezi svobodné živnosti13), ale lučebniny spadaly pod obchod s materiálním zbožím a k jejich prodeji bylo zapotřebí průkazu způsobilosti (koncese)…“neboť stejně jako k prodeji jedovatých a jedy obsahujících lučebnin třeba koncese k prodeji jedů, je k prodeji nejedovatých lučebnin třeba živnostenského listu.“14)
Obchodní sekce OŽK zastávala názor, že prodej jedů a chemikálií obchodníkům fotopotřebami nepřísluší. Ve zprávě se k této problematice vyjádřily i OŽK v Č. Budějovicích, Košicích, Chebu a Opavě.
Společnost fotografů pro obvod OŽK v Praze soudila, že „obchodníci s fotografi ckými potřebami jsou oprávněni k prodeji fotografi ckých lučebnin…pokud je známo, již po dobu 60 let podávaly vždy závody s fotografi ckými potřebami chemikálie pro fotografi cké závody. B. Goldwein, J. Loukota… již před 60 léty dodávali fotografi cké potřebné chemikálie jako rhoddamonium, cyankáli, sublimát atd… i dnešní odborné závody s fotografi ckými potřebami jako fi rmy Albrecht, Martinec, Wachtl, Lederer atd. prodávají shora uvedené chemikálie pro fotografy… Za materiálové zboží byly a jsou až dosud považovány následující předměty: soli, minerálie, chemické extrakty, kamenec, borax, dextrin, kys. citrónová, ale též mycí houby, glycerin, prášek na hmyz, tinktura na hmyz, papír na mouchy, kostice, rybí tuk, sépiová kost, éterické oleje atd. (celkem je vyjmenováno dalších přibližně 30 výrobků).“15)
Dne 14. 7. 1938 muselo tedy dojít k úpravě opovědi J. Hemského ml., kdy byl obchod titulován jako „obchod s fotopotřebami s vyloučením předmětů podle § 15 lit. a 14. ž. ř. a s vyloučením zboží, jehož prodej je vázán na průkaz způsobilosti.16) Dne 31. 7. 1946 požádal J. Hemský ml. (nar. 1919, Pardubice, bytem Milheimova č. 836) o vydání živnostenského listu na řemeslnou živnost fotografi ckou se stanovištěm v Pardubicích, Stalinova tř. č. 65. Jednalo se o převzetí stávající živnosti synem po zemřelém otci, který tuto živnost provozoval na podkladě živnostenského listu vydaného okres. úřadem v Pardubicích ze dne 13. 11. 1909. Vdova po zemřelém podnikateli se byla ochotna vzdát vdovského práva v případě kladného vyřízení žádosti svého syna.
Jetřich Hemský ml. absolvoval jednoletou obchodní školu. Ve fi rmě svého otce působil podle archivních dokumentů pouze půl roku.17)
Společenstvo fotografů v Hradci Králové doporučilo dne 27. 8. 1946 vydání živnostenského listu na řemeslnou živnost fotografi ckou. S příznivým vyřízením žádosti souhlasila i hospodářská skupina maloobchodu dne 10. 12. 1946, stejně tak i MNV v Pardubicích dne 4. 11. 1946. Ústřední svaz obchodu však namítl, že J. Hemský ml. sice vychodil jednoletou veřejnou obchodní školu v Pardubicích a byl zaměstnán v obchodě svého otce od roku 1939, doklady o tom však žádné nepředložil. „V důsledku čehož trvati na složení zkoušky z věcných znalostí před OŽK v Praze (dat. 20. 1. 1947). J. Hemský příslušnou zkoušku složil dne a OŽK v Praze dne 20. 5. 1947 vyhotovila příslušné potvrzení.18) Josefem Hendrychem, mistrem krejčovským, ukončím dnešní putování za téměř zapomenutými živnostmi. J. Hendrych provozoval živnost nejdříve v ul. Wintrově č. 376 (na jiných místech se Vinter píše s jednoduchým písmenem, což je chyba), později na Bílém nám. č. 141 (161), ještě později na Masarykově tř. č. 238. Nevíme přesně, od jakého roku J. Hendrych fi rmu vedl. Ze dne 2. 3. 1937 oznamuje, že otvírá krejčovský závod v domě p. Červenkové na Bílém nám. Ze dne 15. 10. 1945 je oznámení o přesídlení fi rmy do ul. Masarikovy (přepsáno doslovně s hrubou chybou!). Tím záznamy o krejčovství J. Hendrycha končí.

pokračování v příštím čísle…

Autor: PhDr. Petr Borovec
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012


Archiv autora




Předchozí článek: Fara ve Zdechovicích
Následující článek: V Bystrém u Poličky vznikl mezinárodní betlém


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml