Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19


16.02.2016 Písmeno H je u příjmení pardubických podnikatelů zastoupeno v bohaté míře. Pokračujme proto bez delšího úvodu Janem Horáčkem (nar. 1884, Dobříkov, Vysoké Mýto), který provozoval na svoji dobu zvláštní živnost, byl tzv. veřejným posluhou. Žádost o tuto živnost si podal roku 1942.
František Horák (nar. 1904, Pardubice) vlastnil kolem roku 1940 sběr odpadových surovin Na Hrádku v Pardubicích č. 724. Dne 6. 4. 1940 si podal žádost o udělení licence na sbírání veškeré odpadové suroviny po domech. Podle dalších archivních dokumentů svoji živnost F. Horák dlouho neprovozoval, protože odjel záhy na práce do Německa.
Josef Horák (nar. 1892, Světí u Hradce Králové, příslušný do Ředic) provozoval v letech 1939-1941 obchod s potravinami, prodej lahvového piva, později obchod smíšeným zbožím s povolením nakupování másla, zvěře a drůbeže. v Pardubicích U sv. Anny č. 384, později Palackého ul. č. 261. Dne 18. 7. 1939 si podal žádost o vydání živnostenského listu. J. Horák svoji živnost provozoval již od roku 1925 v Berehově na Podkarpatské Rusi. Po záboru Podkarpatské Rusi byl nucen uprchnout do Čech. V roce 1939 vyjednával J. Horák s majitelem domu č. 77 v Zelenobranské ul. p. Oesterreicherem, známým podnikatelem, o pronájmu některých místností pro provozování živnosti. Dne 18. 9. OŽK v Praze schválila opovědění živnosti Josefa Horáka. Počátkem února 1940 firma přesídlila od sv. Anny do ul. Palackého (vedle jezdeckých kasáren) č. 261. Ze dne 3. 2. 1940 je žádost o vydání koncese k prodeji piva v lahvích. Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích koncesi nedoporučilo, protože od obchodu J. Horáka „necelých 100 kroků“ byl vzdálen hostinec zvaný Mexiko (určitě nejznámější živnost svého druhu v Palackého ul.), kde také prodávali láhvové pivo. Místní spotřeba tedy nové koncese nevyžadovala. Zajímavé je sdělení četnické stanice ze Všestar ze dne 22.3. 1940, podle které byl zmíněný Josef Horák 5x soudně trestán! Ze 30. 7. 1941 se dochovala část sporu J. Horáka s podnikatelem Ludvíkem Borovcem, jehož živnost měla stejné zaměření. Obě živnosti od sebe dělilo 150 kroků, přesto se cítil Ludvík Borovec existencí nové smíšeného obchodu ohrožen. Nevíme však, jak spor dopadl.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2014



16.02.2016 Před 165. lety v únoru zemřeli spoluvynálezci ruchadla, rolník František Veverka (1796-1849) a po několika dnech bratranec, kovář Václav Veverka (1790-1849). K tomuto výročí našich významných českých vynálezců se mi nabízí příležitost, si znovu připomenout a znovu vzpomenout na jejich lidský osud i samotný vynález. František Veverka, jako hospodář neměl lehkou situaci. Byl zatížen dost značnými dluhy a dědickými pohledávkami. Musel dobře počítat s každým krejcarem. Dluhy příliš neubývaly, neboť rostla mimořádná vydání. Nemoci a častá úmrtí v rodině. Bylo třeba si vypůjčovat. A tak jej každé vydání za takovou "zbytečnou" a namáhavou práci jistě vedlo k přemýšlení, jak si od nich odpomoci. Byl to člověk technicky nadaný a řemeslně zručný. Pamětníci později vyprávěli, že jako samouk zvládl kolářské řemeslo a dokázal si také sám zhotovit kolečka k pluhu. Opravoval si všelijaké věci např. kola do mlýnů, dokonce vylepšoval i hodiny, které byly přepychem a chloubou domácností v té doby.. Zhotovil si pomocí kola od vozu a různých převodů jakousi mechanickou řezačku slámy nebo sekačku na trávu, fukar. Vyráběl i jiné nářadí a pomůcky pro svoji potřebu i pro ostatní domácí a přespolní vesničany.. Nepřekvapí nás proto, že sestávaly Františkovou posedlostí. Směr jeho myšlenek nad namáhavou prací při orbě šetřilo práci, čas a peníze. Přemýšlení pomalu zrálo v nápad změn a zdokonalení konstrukce oradla. František nakonec statek roku 1844 prodal a přestěhoval se do Břehů u Přelouče, kde koupili chalupu č.p. 13. Po třech letech, ale vyhořeli a zůstala stát jen stodola. František již neměl sil ani dost energie znovu stavět a přestěhoval se s rodinou do podnájmu do Přelouče. Vzhledem ke zdravotnímu stavu se vrátil do Břehů ke svým dětem, kde zemřel 12. února 1849 a je pochován na kostelním hřbitově Navštívení Panny Marie, kde je umístěna pamětní deska a hrob s pomníkem a ruchadlem v Přelouči
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013



16.02.2016 Průčelí radnice od arch. Jana Vejrycha na Pernštýnském náměstí v Pardubicích (dokončena 1894), vyzdobil český sochař Antonín Popp (1850-1915). Proslavila ho alegorická historická a portrétní tvorba, zejména v Praze (Národní muzeum, Národní divadlo, Městská spořitelna). Na radnici vytvořil medailony českých králů nad okny 1. patra zleva do prava: Vratislav II., Přemysl Otakar II., Václav II., Karel IV.; Václav IV., Jiří z Poděbrad, Vladislav II. a Rudolf II. Středovou atiku nad hlavním vchodem zdobí nedávno zrestaurovaná socha rytíře Vojtěcha z Pernštejna. Obdobný motiv využil Ant. Popp na radnici v Kladně (rovněž ve spolupráci s arch. Janem Vejrychem). Radniční věže mají pozoruhodné opakující se figurální alegorické plastiky (na každé věži 6 plastik). Směrem do náměstí je na levé věži: Měšťan a Šlechticna Na pravé věži: Řemeslník a Měšťanka
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013



16.02.2016 Ing. Jaroslav Holický (nar. 1899, Poběžovice u Holic) požádal dne 10. 11. 1938 o povolení zřízení strojního zámečnictví, výrobu a opravu autosoučástek se sídlem v Milheimově ul. č. 1393. Avšak Společenstvo živností stavebních a výtvarných v Pardubicích podalo námitku z důvodu existence již dvaceti podniků se stejným nebo podobným provozem v Pardubicích. Pouze osm z těchto firem bylo prosperujících, zbylé živořily. Další námitka se týkala skutečnosti, že J. Holický již provozuje marmeládovnu v Holicích a má též podíl na vedení holického pivovaru. Dne 9. 12. 1938 objasnila celou záležitost OŽK v Praze mj. „Náš stát za změněných poměrů musí se brániti přílišnému přírůstku živností a jiných výdělečných podnikání ze strany osob, které by jinak zůstaly mimo obvod zúženého území naší republiky.“ Nakonec však dne 2. 1. 1939 vydává OŽK v Praze kladné vyjádření. Dne 15. 2. téhož roku J. Holický doplnil své zdůvodnění otevření živnosti v Pardubicích tvrzením, že jeho tchán Leopold Konečný v Holicích, který pro své stáří nemůže svoji živnost dále provozovati „…a ježto ve strojích je investován kapitál cca 400.000 Kč, na který byly zapůjčeny peníze peněžním ústavem.“ Jan Holík (nar. 1910) si v roce 1947 otevřel v Pernerově ul. č. 1868 elektrotechnický závod, který vedl až do roku 1948. Žádost o udělení elektrotechnické živnosti byla podána v posledním dnu roku 1946. Důvodem bylo mj. zrušení firmy Elektro- Palouš (Pernerova č. 375) „takže s ohledem na místní potřebu je nový elektrotechnický závod nutný.“ Dne 24. 1. 1947 vydalo Společenstvo elektrotechniků v Pardubicích J. Holíkovi povolení k činnosti. Ludvík Holler (nar. 1891, Rosice n. Labem) opověděl v roce 1930 živnost s nepravidelnou nehromadnou autodopravu osob se stanovištěm na Čechově nábřeží 518. Dne 6. 6. 1930 se městský úřad v Pardubicích vyjádřil kladně k žádosti L. Hollera. Jako důvod kladného stanoviska byla uvedena mj. i skutečnost, že se blížila Celostátní výstava tělovýchovy a sportu v Pardubicích (konaná v průběhu roku 1931), takže poptávka po autodrožkách bude větší. Koncese byla L. Hollerovi vydána 1. 7 1930. Holler provozoval firmu do roku 1934, později pracoval jako řidič u různých firem. Živnost byla provozována vozem značky Peugeot, počet dopravovaných osob bez řidiče byl tři. Koncese byla udělena až do 31. 1. 1955! Koncese byla schválena i Jednotou dopravních společenstev v Čechách (Praha II., Klimentská ul. 18) dne 6. 12. 1939. Je zajímavé, že v tuto dobu již L. Holler s největší pravděpodobností autodopravní živnost už neprovozoval.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013



26.01.2014 V obci zdejší stál od pradávna panský zámek ze dřeva vystavěný, který roku 1803 do gruntu vyhořel a na tom samém místě nový zámek od Jeho Jasnosti knížete Karla z Paaru vystavěn byl. V prvním poschodí zřízeny pokoje, opatřeny pohodlným nábytkem pro panstvo a ozdobeny vzácnými obrazy od mistrů českých, vlašských a německých. Byty při zemi byly slušně upravené pro úředníky a služebnictvo.
Při přejití zámku v majetek pana Dr. Otto Mettala roku 1890, byl zámek opraven, opatřen pěknou věží s hodinami, množstvím hromosvodů a arkýřů.
Na severní straně od zámku rozkládá se rozsáhlý park dílem anglickým, dílem francouzským, měřící 20 jiter 821 čtverečních sáhů. V tomto parku nalézá se též zelinářská zahrada a školka ovocného stromoví. Při zámku je hospodářský poplužní dvůr, který s dvorem telčickým 1001 hektarů měří. Tolik z obecní kroniky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Cukrářem Josefem Hofmanemm pokračujeme v našem seriálu „průřezem“ podnikatelskou sítí začínající na písmeno H.

Populární Hofmanova cukrárna
J. Hofmann, (v některých archivních dokumentech se píše jen s jedním koncovým m), narozen 1888, Býšice, okr. Mělník, pracoval ve sladkém řemesle v letech 19371943 v pardubické Pasáži č. 60 (později Na Zeleném). Dne 21. 10. 1937 si J. Hofmann podal žádost o koncesi na živnost hostinskou s prodejem čaje bez alkoholických přísad, čokolády a kakaa. Vše mělo být spojeno s již zaběhlou cukrářskou živností. Netušil však, jaké ho čekají problémy. Proti se postavilo Společenstvo hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích. Jako důvod uvedlo blízkost stejného podniku Františka Malíka, který v ulici bezpečně pokryl potřeby zákazníků. Četnická stanice v Pardubicích dne 25. 1. 1938 podrobně popsala vzdálenost mezi jednotlivými živnostmi v krocích! „K firmě F. Malíka je to pouhých 15 kroků, koncese mu byla vystavena 28. 12. 1935. 120 kroků do restaurace Kopeček a Okresního grandhotelu. V restauraci Kopeček provozuje koncesi Václav Novák od 9. 10. 1935. Jan Roula v grandhotelu koncesi dosud nemá. Vzdálenost k hotelu Paříž činí 230 kroků, vzdálenost k hotelu Veselka 380 kroků. Vzdálenost do hostince Jaroslava Šíny přes Sladkovského ul. činí 385 kroků. J. Šína má koncesi od 2. 2. 1926. Dále jsou tři hostince na Perštýnském nám., které jsou od Pasáže vzdáleny 420 kroků. Hostinec Bubeneč je vzdálen od Pasáže 530 kroků a restaurace Rathouských 470 kroků.“ Z policejní zprávy vyznělo, že je tudíž místní potřeba dostatečně pokryta.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Koncem dubna se konal seminář Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR v Žatci. Urbanisté se tak mohli seznámit s pokroky, které toto významné centrum chmelařství udělalo v regeneraci svého jedinečného historického dědictví. Chmel se tu pěstoval od pradávna a ve městě je nespočet pivovarů a sladoven, které již dosloužily a čekají na své nové využití. Žatec vzdáleně připomíná Chrudim Město Žatec má téměř 20 000 obyvatel a nachází se na vyvýšené ostrožně obtékané řekou Ohří. Vzdáleně připomíná město Chrudim. Město leželo na důležité obchodní stezce z Prahy do Chebu a Norimberka. Na počátku raného středověku po porážce bojovných Lučanů se Žatec stal významným knížecím centrem Přemyslovců. Vznik města byl dovršen r. 1265 za Přemysla Otakara II. Za 2 roky to tedy bude 750 let. Zdrojem prosperity byla řemesla, zemědělství a obchod. Město mělo latinskou školu, postavilo si vodovod a velkou tržnici sukna uprostřed náměstí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Alois Hladěna (nar. 1898, Pardubice) patřil ve své době k velmi známým sedlářům v Pardubicích. Vlastnil sklad kůží a potřeb pro sedláře, řemenáře, čalouníky, brašnáře a stavitele kočárů na Pernštýnském nám. č. 48. Archivní záznamy pocházejí však pouze z počátku 40. let.1) Ze dne 9. 12. 1940 pochází žádost o vydání duplikátu živnostenského listu, který se ztratil. Dne 16. 11. 1942 požádal A. Hladěna o převzetí fi rmy svého otce.2)
František Hladěna (nar. 1866 v Hradišti u Pardubic) vedl rovněž ve 40. letech sedlářství (anglické), dále výrobu kočárových postrojů na Wilsonově tř. č. 95 (Na Zeleném), později vdova Marie (s náměstkem Josefem Bulíčkem). Podobně jako u předešlé fi rmy se zachovala žádost Marie Hladěnové o vystavení duplikátu živnostenského listu vydaného dne 12. 4. 1893 v Pardubicích. Z činnosti fi rmy se v archivních fondech zachoval jediný fi remní papír (dat. 20. 3. 1941).3) I když jsou obě fi rmy Alois Hladěna a František Hladěna uvedeny v archivním fondu odděleně, lze předpokládat, že se jednalo o dva podnikatele stejného rodinného podniku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Názvy ulice K Vinici a názvy místní části na starých mapách Na vinici naznačují, že v Pardubicích se kdysi zřejmě pěstovalo víno. Víno přinesli k našim sousedům Římané, kteří ho pěstovali např. v údolí Rýna a Mosely. Pěstování vína vyžaduje vhodnou kombinaci tepla, slunečního svitu, deště a mrazu, polohy a půdy. Podnebí a počasí jsou proto nejdůležitější činitelé velmi komplexního prostředí, které je třeba k pěstování vína. V tom spočívá celý úspěch. Ale najít takové místo není vůbec jednoduché. Začněme historií: První dochovaná zpráva o Pardubicích je v listině papeže Bonifáce VIII. z r. 1295, kde je zmínka o klášteře Cyriaků s kostelem sv. Bartoloměje. Dnes víme, že klášter Cyriaků souvisí s návrším nad Chrudimkou, kde se dnes nachází čtvrť zvaná Pardubičky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Ve Zdechovicích to žije. Přesně v duchu nejlepších tradic českých vesnic, v nichž dění buditelsky rozhýbávali starosta, učitel, případně místní okrašlovací spolek. Zdechovičtí pochopili, že srdcem života obce je škola. Ale nezůstalo jen u školní budovy. Vedle zdechovické základní školy vyrostlo víceúčelové hřiště pro sportování dětí a amfiteátr pro kulturní akce pro všechny. Podle pardubického architekta Aleše Klose jde o výborný projekt, který dokázal maximálně využít minimální plochy: „Jako architekta mne příjemně překvapilo jednoduché a funkční řešení celého prostoru, kdy se využilo velice elegantně každého volného místa, přitom ale tak, že jakýkoliv nový prvek není na úkor vzrostlé zeleně.“ Chválí také citlivě zasazený amfi teátr ve svahu pro výuku i koncerty. „Amfi teátr je výborný nápad a tím, že je posazen do stráně a proveden ze současných betonových materiálů, je vlastně bezúdržbový a odolný vůči často „necitlivému“ používání dětmi,“ uvedl Aleš Klose.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml