Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


11.10.2016 Prvního května byla uskutečněna turistická vycházka okolím Chlumce nad Cidlinou nazvaná „Přes Písek na Sedláka“. Turisté KPP prošli zdánlivě „obyčejná“ místa jako je obec Písek, došli k ruinám statku Oktaviánov, prošli kolem bažantnice lokalizované na území zaniklé obce Luhy v Lužském polesí, míjeli hřebčín v Ostrově, někteří došli k památníku selského odporu a nakonec se všichni sešli v pivnici U Vacků. Většina turistů si cestou na nádraží ČD zkrátila nádherným zámeckým parkem.
Občas se mi v mysli vybaví útržek textu, který jsem kdysi dávno četl o efektu motýlích křídel: „Mávnutí křídla motýla na jednom konci světa prý může způsobit tajfun na konci druhém.“ Vše je jaksi pomíjivé a časem jsem pozapomněl zdroj dané myšlenky. Propojenost souvislostí však existuje, vše jaksi souvisí se vším. Časem se táhnou nitě historie ze současnosti do minulosti a zpět, ale i vpřed do budoucnosti. O tom, že všechno je propojeno se vším nemůže být pochyb.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



7.07.2016 Pardubické letiště otvírá regionu cestu do celého světa Pokud se 31. května Ing. Jan Kašpar díval shůry na své rodné město, měl určitě velikou radost. Přesně 95 let a jedenáct dní poté, co se jeho Blériot odlepil od trávníku v Pardubicích a vydal se na svůj první dálkový přelet do Prahy, jen o kousek dál ofi ciálně začala výstavba letištního terminálu. Odvážný snílek a průkopník letectví by si ve své době jen těžko představil, že za pár desítek let budou jeho rodné Pardubice místem, odkud do celého světa startují létající stroje schopné přepravit desítky cestujících najednou. Dnes by byl ale zcela určitě hrdý na to, že jeho město a s ním celý region, kráčí díky jeho snu k rozvoji a prosperitě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 Až do poloviny 18. století se v Raškovicích nedaleko Choltic těžil křemenec. Byl výjimečně tvrdý, a proto se z něho vyráběly mlýnské kameny, takzvané žernovy. A raškovické žernovy byly slavné v celém Českém království.
Naučná stezka Raškovickými lomy představuje kamenickou historii v podhůří Železných hor. Na dvoukilometrovém okruhu najdou návštěvníci šest informačních tabulí, uvidí několik zatopených lomů a dozví se, jak těžká byla kamenická práce. Stezka začíná pod rozhlednou Barborka, prochází obcí Horní Raškovice a přes nejvyšší místní vrch Vysokou skálu se vrací zpátky pod Barborku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



7.07.2016 V první polovině roku 2013 proběhl při stavbě kanalizace v areálu zámku záchranný výzkum, který na čestném nádvoří odkryl pozůstatky 105 kostrových hrobů a řadu kumulací lidských kostí. Pohřby byly do písčitého podloží uloženy vždy na zádech v orientaci ve směru V–Z. Řada hrobů byla vymezena kameny, některé byly kameny překryty. Nejméně ve 3 případech došlo k překrytí hrobů náhrobními kameny. Celkem v 17 hrobech se podařilo identifi kovat zbytky rakví. Rozbor zbytků dřev ukázal, že k jejich výrobě byla nejčastěji použita dubová či jedlová prkna (dále pak i habrové, javorové nebo olšové dřevo). Dalším svědectvím o používání rakví jsou železné hřebíky, avšak většina těl byla pravděpodobně do země uložena pouze v prostém rubáši nebo v látkovém vaku. Výbava hrobů byla velmi chudá. Uvést můžeme 2 prsteny, 1 stříbrnou minci a 4 esovité záušnice. Výbavu hrobu 45 tvořila stříbrná mince. Horní část těla od pasu k hlavě zničil mladší kruhový vkop. Dochována byla pouze pánev, dolní končetiny, část levé ruky a prsty pravé ruky pohřbené osoby. Na jednom z prstů byl navlečen bronzový prsten. Pod nimi na pánvi spočívala stříbrná mince, která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278). Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?). Po stránce typologické jde o typ Cach 820 b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ (Brádle – Hornik 2014, 3–5). Poměrně gracilní pánev a kosti dlouhých končetin však naznačují, že by pohřeb mohl patřit ženě ve věku 35–40 let (Mazáč 2015). Mince tvoří velice důležitý nález, neboť právě ona datuje pohřebiště do 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování pohřebiště velice důležitý soubor představuje skupina 4 záušnic. Tři jsou vyhotoveny z tenkého mosazného drátu. Jedna záušnice je vyrobena z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Průměr záušnic se pohybuje mezi 31 a 41 mm. Právě průměr záušnic je důležitý pro jejich dataci. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182), na počátku následujícího století z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 125).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



22.05.2016 Moje turistická kamarádka Marcelka se někde dočetla, že se nedávno v blízkosti Přelouče otevřela zajímavá naučná stezka. Slovo dalo slovo, a my jsme v sobotu 30.ledna 2016 vyrazily na průzkum spojený s procházkou v krásné přírodě. Procházely jsme od obce Veselí Horeckým lesem, kde nás upoutalo velké množství mladých stromů. Krásné a letité duby byly až na kopci a konci lesa. Zde byly krásné výhledy do krajiny. Napravo od nás kousek pod kopcem byl vidět cíl naší cesty – Horecký Dvůr, kde je ona zmíněná atrakce nejen pro děti, dále bylo krásně vidět město Přelouč. Horecký Dvůr pod námi se jevil jako velký hospodářský zděný objekt, na mnoha místech s děravou nebo dokonce propadlou střechou, ve tvaru velkého L.
Došly jsme na odbočku ke dvoru, kde je u silnice umístěna dřevěná socha, dřevěný ukazatel a zajímavá informační tabule, na které je nahoře nápis:
EKOSTEZKA - ZEMĚ RYTÍŘE SEKOLÍKA
Dále se na tabuli dočítáme, že „Stezka Země rytíře Sekolíka je zaměřena na děti předškolního a školního věku, je formována jako zábavní interaktivní trasa, jejímž cílem je nenásilnou formou seznámit děti s ochranou přírody a péčí o životním prostředí… Ekostezka tvoří okruh o délce caa 700 m, kde její začátek je zároveň i jejím zakončením. Vede ovocným sadem vysazeným na podzim roku 2012 a je vhodná zejména pro pěší, neboť její trasa směřuje lehkým nezpevněným terénem, při vhodném počasí též pro kočárky a vozíčkáře.“
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016



25.02.2016 Později si Labe prorazilo koryto východně kolem Kunětického hora, jižně od ní se spojilo s Loučnou a převzalo její staré koryto na západ. Při velmi malém spádu tu vytvářelo množství meandrů zdržujících vodu, tak vytvářelo široký pruh močálovité krajiny s lužním pralesem. Také v Bohdanečské bráně, když ji Labe opustilo, zůstala zamokřená oblast s lužním pralesem protkaná říčním rameny a močály. Tu oblast po okrajích, zejména na jihozápadě obklopil suchopár písčitých přesypů. Ty vznikly, když po době ledové z míst odhalených ustupujícím ledovcem vítr odnášel písek a ukládal na jihu Pardubické kotliny neúrodný vátý písek. Celkově byla krajina neúrodná. Jen kolem dnešních Mikulovic a Ostřešan jsou vrstvy úrodné spraše, cihlářské hlíny. Proto zde bylo rané pravěké osídlení, jak svědčí nedávné archeologického nálezy.
Celkem podle historika J.Sakaře byla krajina Pardubicka nevhodná pro osídlení, jen pro pravěké lovce až do dob historických. Ten kraj koncem 11. století získal od krále Vratislava I. řád Benediktinů, který na jeho severním okraji založil r.1086 Opatovický klášter. Ten jej začal kultivovat, zakládal osady, kolonizoval. Močály měnil v rybníky. Snad pozůstatků starého toku Labe využil pro část Opatovického kanálu, jimž napájel založené „malou" Čeperku a Bohdanečský rybník. Zemědělská produkce na odvodněných plochách i na písčitých suchopárech byla nízká.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015



21.02.2016 Podnikatelé, jejichž příjmení začínají písmenem H, se zdají být „nekoneční.“ Ve svém seriálu se zaměřuji pouze na pardubické podnikatele, je však třeba říci, že se v archivních fondech nalézají i záznamy o podnikatelských aktivitách, z okolí Pardubic. Náš seriál by se tak mohl rozrůst i těmito směry.
Začneme dnes podnikatelem Antonínem Hronem (nar. 1887 v Pleci, okr. Kamenice n. Lípou), který se v letech 1924-1943 věnoval soustružnictví perleti. Živnostenský list byl vydán dne 13. 5. 1924. Svoji živnost A. Hronek přenesl neznámo kdy do Pardubic-Jesničánek č. 196, později Na Záboří č. 1135.
Václav Hronek (nar. 1912, Vysoké Chvojno) vlastnil pekařství v Pardubičkách, Komenského č. 208 v pohnutých letech 1938-1945. K opovědění živnosti došlo 16. 5. 1938. Pekařství hodlal provozovat v domě pana Winternitze, dříve zde provozoval pekařství Jaroslav Dvořák.
Dne 14. 7. 1945 oznámil V. Hronek, že z důvodu nemoci nemůže dál provozovat pekařství. Od 1. 10. 1945 živnost pokračovala dál ve své činnosti. Další archivní zprávy chybí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014



19.02.2016 V okolí Pardubic, kde stále zůstávají rybníky z éry vládnoucího rodu Pernštejnů, je možno putovat, hledat a aleje nalézat. Ať vyrazíte na kteroukoliv stranu z Pardubic, vždy potkáte rybníky, strouhy a místa, kde je na první pohled vidět, že i tam bývaly rybníky. Moje pozornost se na jaře letošního roku obrátila na dubové aleje v okolí Pardubic. I ty souvisejí s rybničním hospodařením. Byly vysázeny především na hrázích rybníků, aby tyto nejen zpevňovaly, ale zároveň zde tvořily nádherné cesty, spojnice mezi obcemi a městy.
Takovým místem je krásná a historická alej v obci Hrádek. Na okraji aleje se nachází památný strom, dub letní, vysoký 26 metrů s obvodem kmene 446cm ( některé prameny uvádějí dokonce 670cm) a odhadovaným stářím 400-600 let. Tento dub patří k památným a chráněným stromům, a je údajně nejstarším stromem na Pardubicku. Jde navíc o tzv. „Katastrální strom“, což znamená, že takovéto stromy byly sázeny na hranicích katastrálních území – zde Hrádek, Doubravice a Bohdaneč. Vzhledem k tomu, že strom je do značné míry torzovitý, neutrpěl při větrné vichřici v roce 2012 žádné poškození jako alej, která od dubu pokračuje. Dubová alej byla nazývána „Královskou cestou“, která byla v minulosti komunikací z Hrádku do Bohdanče. Nachází se zde nejen mohutné duby, ale i lípy a habry, všechny ale letité a mnohé z nich ve velmi torzovitém stavu. Památkáři se ale snaží zachovat to, co je jenom trochu možné, což je na některých vidět, jak jsou svázány železnými pásy a ocelovými lany. Při rozšiřování semtínského závodu byla ale alej násilně přerušena kolejemi a mohutným oplocením, což přetrvává až do dnešních dnů. Projdete-li alej na její dnešní konec, dojdete k hromadě hlíny. Za ní je oplocení a semtínská vlečka. Dále alej nevede, musíte se vrátit. Když kráčíte alejí, kráčíte na vyvýšenině, a zde si uvědomíte, že vlastně jste na hrázi bývalých rybníků, protože i dnes je vidět, že byly rybníky na obou stranách hráze. Převýšení „hráze“ je několik metrů nad okolím.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Další z podnikatelů, jehož jméno začínalo na písmeno H byl František Horský (nar. 1880, Chvojenec, domov. obec Chvojenec), který provozoval dámské krejčovství v letech 1914-1943 v Pardubicích na Pernštýnském nám. č. 5 později Čechovo nám. č. 518. Bydliště, Pardubice, Žižkova ul. č. 267. Frant. Horský si nechal změnit původní příjmení, které obzvláště u podnikatele vyznělo nepříliš lichotivě, Hloupý. Archivní dokumenty se zmiňují torzovitě ještě o jednom Frant. Horském (nar. 1908, bydliště Pardubice, Žižkova ul. č. 267), zřejmě šlo o syna.
Karel Horský (nar. 1901 v Pardubicích) provozoval knihařství v Pardubicích v ul. Klášterní č. 54. Živnostenský list byl vydán 16. 1. 1935. Společenstvo různých živností v Pardubicích dne 10. 6. 1941 nečinilo žádných námitek k provozování živnosti knihařské. K. Horský se podnikání vzdal 16. 2. 1942 ve prospěch Miloslava Bízka.
Josef Horyna vedl restauraci „Lidový dům a Lido-Bio“, pohostinství a výčepnictví Jindřišské ul. č. 276 v letech 1935-1945, (později pohostinství v Hronovické ul. č. 406, Dělnický dům), ještě později podnikání v Podmoklech – Národní dům. Z torza archivních informací se dozvídáme, že v Lidovém domě ukončil J. Horyna podnikání 20. 8. 1945.
František Hořejší provozoval živnost hřebenářskou v letech 1912-1949 v Pardubicích na Wernerově nábřeží č. 113. Živnostenský list vydaný v roce 1912 je ve velmi špatném technickém stavu, téměř nečitelný, to byl i důvod, proč si F. Hořejší podal žádost dne 19. 4. 1938 o vydání nového živnostenského listu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014



19.02.2016 Turisté KPP se na ni vydali jednoho ještě zimního ale dosti teplého dne. Zaplnili jsme, jak bývá naším častým zvykem, jediný vagón motoráčku do Holic. Vystoupili jsme na zastávce v polích Platěnice, odkud již vidíme nově oplechovanou věž kostela sv. Jiljí, který byl postaven podle plánů T.Hoffeneckera v roce 1748.
Kostelík je veřejnosti běžně nepřístupný, ale díky ochotě paní správcové a jejího syna nám byla umožněna jeho prohlídka včetně krátkého komentáře. Uvnitř se nachází dřevěná kruchta s vyřezávaným zábradlím a kazatelna, jež mají být dílem místního sochaře a řezbáře Jakuba Teplého, který se zde v Platěnicích narodil v rodině sedláka dne 29.7.1729.
Studoval na vídeňské akademii, od svých 50let přebýval v Pardubicích. Zde vytvořil nám známá díla – plastiku biblického výjevu proroka Jonáše a velryby, dále osm soch světců na balustrádě kolem mariánského sloupu, obojí na Pernštýnském náměstí a je i autorem výzdoby kazatelny v chrámu sv. Bartoloměje.
Naproti kostelíku, kde stával rodný dům Jakuba Teplého, je umístěn jednoduchý kámen s pamětní deskou, upomínající na tohoto významného platěnického rodáka.
Od kostelíka se vydáváme silnicí za obec směrem na Dašice k místnímu hřbitovu, kde bylo objeveno žárové pohřebiště z období slezko-platěnické kultury (doba 1.000 – 400 let před naším letopočtem). Na hřbitovní zdi je umístěna deska s nápisem: Zde se nalézalo keltské sídliště z doby prvního tisíciletí před n.l. Bylo objeveno v roce 1903.
Od hřbitova se vracíme do obce na most přes Loučnou, a po jejím levém břehu pokračujeme polní pěšinou v našem putování. Řeka Loučná je zde narovnána regulací, teče pěkně svižně, šplouchá přes početné stupínky a peřejky, vysvitlo i sluníčko, avšak cestu nám ztěžuje blátivý terén, který je navíc i rozdupaný koňskými kopyty. Po příchodu na silnici v obci Prachovice musíme tak provádět nutnou očistu obuvi. Lépe by se nám šlapalo, kdyby bylo normální mrazivé počasí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2014


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml