Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubice ve válečném roce 1866

Provizorní labský most

26.02.2021 V roce 1866 se nejen na pardubickém nádraží opět ve větší míře objevila vojska. Pardubice totiž v roce 1866 byly již železniční křižovatkou a strategické postavení Pardubic si uvědomovala i rakouská armáda. Proto na pardubické nádraží distribuovala nejen potraviny pro vojáky, ale také munici a samotné vojsko.
29. května si zajistil okresní úřad pardubické školy pro vojenské účely. 31. května začínala v Pardubicích působit vojenská zásobárna, kde byly vojenské zásoby dopravené do Pardubic soustředěny. Potraviny a munice se dále na bojiště přesouvaly buďto po železnici s využitím trati směrem na Liberec a nebo koňskými povozy.

Byl tu také pěší pluk č. 75. O pořádek na nádraží se starala dvaceti členná hlídka. Na nádraží byl velmi čilý vojenský ruch. Do Pardubic přijížděly vojenské vlaky, u nádraží v oblasti okolo dnešního náměstí Legií byly postaveny vojenské kuchyně.
Na konci června se v Pardubicích objevili nejen uprchlíci ze severních částí země, ale také ranění vojáci. Ti byli ubytováni v místnostech reálky, ale i na zámku změněném na polní nemocnici číslo 16. Kromě toho bylo upraveno 15 lazaretů na Zeleném předměstí v polní nemocnici číslo 88. Někteří vojáci se léčili v městské nemocnici. Do Pardubic přijelo na 40 vojenských lékařů. C.k. knihovní a okresní úřad se přestěhoval ze zámku do reálky nebo resp. do její části, kterou nezabrala armáda a to z důvodu zmíněném výše, že totiž prostory zámku zabrala armáda pro polní nemocnici.
V hlavní škole (v Klášterní ulici) pracovala polní pošta a tiskárna. Pardubičtí školáci tak měli v tomto roce delší letní prázdniny, které započaly již v polovině června.
Městská rada z obav před válečným nebezpečím ukryla do tajné skrýše před požárem cenné městské listiny, mnozí lidé se chystali k útěku z města. Hromadný úprk z města nastal mezi 29. červnem a 2. červencem. V tento den se k odchodu z města připravovaly i úřady.
Do těch všech zmatků se vmísila i návštěva saského krále Jana I. Saského na útěku, jediného spojence Rakouska. Ten přijel do Pardubic 30. června, usadil se v domě poštmistra Josefa Krause a večer 1. července odjel do Chrudimi. Tehdy již bylo Sasko obsazeno pruskými vojáky. Není bez zajímavosti, že návštěva saského krále nebyla ani zaznamenána do městské kroniky.
První ranění vojáci byli přiváženi do pardubických vojenských lazaretů po 27. červnu a to zejména zranění vojáci v bitvě u Náchoda. Zranění vojáci byli přiváženi vlakem. Rozváženi byli do zámku a dalších lazaretů povozy a to po stovkách. Za dva dny byly Pardubice plné. Proto byli další vojáci pak vlakem převáženy dále. A to vše bylo ještě před rozhodnou bitvou u Hradce Králové.
Dne 2. července, poslední den před rozhodnou bitvou překvapila místní obyvatele rychlá jízda dělostřelectva, kteří tryskem projeli ulicemi města v počtu několika stovek mužů, aniž by se ve městě zastavili. Po železnici byly nepřetržitě dopravovány vojenské potřeby a byla očekávána rozhodná bitva. Ačkoliv obyvatelé města sledovali přípravu bitvy s obavami, na druhou stranu je nutno přiznat, že pro některé zemědělce či řemeslníky to byla příležitost si přivydělat, jelikož v rakouské armády byl nedostatek vojenských bot, tak mnozí ševci z regionu nestíhali vyrábět boty pro erár, zemědělci si zase mohli přivydělat dodávkami obilí, sena a krmení pro koně. Na druhý den 3. července od šesté hodiny ranní doléhaly nad Pardubice zvuky děl, jejichž zvuk se stále blížil. Stejně děsivě na zdejší obyvatele působil rostoucí počet vozů s raněnými vojáky. Lehce ranění byli odváženi k nádraží k další cestě, těžce ranění zůstávali v Pardubicích. Když se naplnily nemocnice, byli ranění ukládáni v soukromých domech. V jednu hodinu odpoledne šířil zvláštní telegram po městě zprávu o císařském vítězství. Okolo čtvrté hodiny odpolední střelba utichla.
Po páté hodině odpolední odjížděla z Pardubic směrem na jih vojenská polní pošta a válečná pokladna. Dopravu na železnici pruské vojsko přerušilo. V tu dobu do Pardubic přijížděli první vojenští uprchlíci, očití svědci té strašné bitvy u Sadové, ale ti již přijížděli na povozech, jelikož vlakové spojení od Hradce Králové bylo 3. července ve večerních hodinách přerušeno. Proud poražených rakouských vojáků, který se valil přes Pardubice byl obrovský. Unavenými a zničenými vojáky byly zcela zaplněny cesty i příkopy. Byla to lavina tisíců vojáků, která se územím přehnala. Na nádraží byly stovky raněných vojáků seřazeni vedle sebe. V městských nemocnicích ani v domech nebylo volno ani jedno místo, Pardubice byly doslova zavaleny a přeplněny rakouskými vojskem.
Teprve tehdy se lidé dozvěděli skutečnou pravdu o kruté porážce císařských vojsk. Lidé chodili po městě stísněni nejistotou z budoucích událostí. Mluvilo se také o tom, že se poražená rakouská armáda uchýlí právě do Pardubic k přípravě nové bitvy. Vojáci zničení, zděšení a zdevastovaní se však po krátkém odpočinu v Pardubicích vydali dále. Byly tu obavy, aby zásoby potravin nebyly před blížícím se nepřítelem znehodnoceny. Pevnostní děla z Hradce Králové však zdržovala nepřítele před dalším útokem a tak nebylo třeba zásoby chlebovin, obroku a živých volů v Pardubicích zničit.
4. července proud rakouských vojáků jdoucích přes Pardubice citelně zeslábl. Většina z nich pokračovala dále v obavě před Pruskými vojsky. V 5 hodin odpoledne ohlašoval císařský kyrysník po Pardubicích příchod Prusů. Hned nato opustili město i ti poslední císařští vojáci, ti ale nejprve zapálili most přes Labe (na konci Labské ulice v místě dnešního zdymadla), jeho požár již viděla první pruská stráž. Odchodem rakouských vojsk tak bylo město zcela zbaběle ponecháno svému osudu. V tento den zde totiž již nebyli nejen rakouští vojáci, ale město opustili i všichni státní úředníci, ale odveleni byli také všichni vojenští doktoři.
Večer se sešel na radnici starosta Bubeník s ostatními radními a jednali o další správě města. Byly tu totiž indicie, které naznačovaly, že by se Prusové mohli chtít pomstít za zapálení mostu přes Labe. Proto se nechal starosta města spolu s farářem Jiřím Kupkou na loďce přeplavit na druhý břeh k pruským vojskům, aby jim vysvětlili, že oni ten most nezapálili, že se tohoto činu dopustila ustupující rakouská vojska. Nechal se přeplavit i Matěj Hamatr, který žádal pruská vojska o poskytnutí lékařů, kteří by se postarali o raněné. Několik pruských lékařů se skutečně do Pardubic neprodleně přeplavilo.
Pochod Prusů do města začal 5. července v 8 hodin ráno. Jezdci na koních přebrodili Labe a žádali neomezenou podporu ve výživě vojska. Slíbili ušetřit soukromý majetek. Na prvou dávku žádal rytmistr 3660 bochníků chleba, 8000 měr ovsa, 20 centů rýže, 6 centů kávy, 3 centy soli, 200 liber masa, 10 věder vína, dva sudy pálenky, dva centy slaniny, tabák a doutníky. Vojáci postavili před sklady erárních zásob stráže a smrt hrozila každému, kdo by zatajoval erární majetek. V poledne přišlo do města 10.000 vojáků, kteří se usídlili na náměstí, ale také v okolí nádraží. Na Labi Prusové postavili pontonový most. Pro svou ochranu postavili Prusové do oken domů ve Familii děla a obsadili železniční most u Rosic nad Labem.
Do Pardubic přesídlil hlavní pruský vojenský stan, od 6. července byl zde i pruský král Vilém I., pozdější německý císař, který se ubytoval v domě poštmistra Krause. Ministr Bismark použil bytu vedle domu Krausova, korunní princ Bedřich Vilém bydlel v domě čp. 92.
Pruští představitelé na Veselce nezřízeně hodovali a není bez zajímavosti, že majiteli Veselky Janu Kašparovi za hostinu nikdy nezaplatili. Korunní princ Bedřich Vilém hned 6. července se opil a svým vojákům přikázal, že si mohou od Pardubáků vzít, cokoliv chtějí. Pardubice zažívaly doslova útrapy od pruských vojáků. Hrabiví vojáci si zpestřovali svůj pobyt násilím a rabováním mnohých obchodů a to i za přítomnosti korunního prince, který vše sledoval od morového sloupu na náměstí.
Bohužel s drancováním pruským vojákům ochotně pomáhali i někteří obyvatelé města, kteří pomáhali vykrádat domy těch měšťanů, kteří před blížícími se válečnými útrapami z města odcestovali. Pruská nemocnice byla umístěna v reálce. Velmi těžce dolehla na městskou radu výzva pruské armády na dodávku 30.000 bochníků chleba denně, 60.000 liber masa, 50 centů rýže, 1000 lahví vína a značného počtu porcí kávy, cukru, slaniny a kořalky. Když zástupci města poukazovali na nereálnost těchto požadavků, bylo jim pohroženo vazbou.
Ještě 6. července vyzval místní velitel reprezentaci města k opravení labského mostu. Pokud k tomuto nedojde, bude městský stavitel zastřelen a rada města uvězněna. A tak v jedenácti dnech byl na náklady města most opět postaven. Nicméně tyto práce byly komplikovány tím, že mnohé povozy, které vezly stavební materiál na opravu mostu byly cestou zabaveny pruským vojskem.
9. července se vystěhoval pruský hlavní stan do Vysokého Mýta. Ale i nadále v Pardubicích zůstalo na 5600 pruských vojáků. Raněných 500 mužů odpočívalo nejen v reálce, ale i v hlavní škole v Klášterní ulici a v klášterním kostele za oltářem. Když počet nemocných nápadně zvyšovala cholera, léčili se a umírali na zámeckých valech.
15. července se Pardubice obrovskými požadavky nepřítele vyčerpaly natolik, že nebylo možné potřebnou obživu již sehnat. 17. července tedy byla svolána pomoc z celého Chrudimského kraje. Byl utvořen výbor pro stravování pruského vojska a ve městě byl vytvořen zvláštní řád pro ubytování.
22. července byl vyjednán smír a Prusové Pardubice opouštějí. Prušáci si pak obstarávali obživu sami, dokonce jim obživu částečně zajišťovala rakouská armáda. Prušáci od té doby, kdy bylo uzavřeno příměří také garantovali, že nebudou zabavovat povozy, které do města vezou potraviny.
Zastupitelstvo města se sešlo po dlouhé době opět až 4. srpna. Městská pokladna byla prázdná, 15. srpna požádali představitelé města místodržitelství o 100.000 zlatých zálohy. Byla tak vyslána deputace do Vídně. Císař pomoc přislíbil, první příspěvek na škody dostalo město 4. září ve výši 30.000 zlatých, poté ještě dostaly Pardubice ještě tutéž sumu vyplacenou jako odškodné ještě jednou. Byl to však pouhý zlomek škod, které činily cca 400.000 zl.
S pruskou armádou však do Pardubic dorazila také epidemie cholery. Umírali na ni jak Pardubáci, tak pruští vojáci.
Známky uklidnění naznačoval stav provizorního mostu přes Labe. 3. září se započala jeho opětovná demolice, aby mohl ustoupit výstavbě mostu trvalého. Místní inženýr Antonín Wendel připravil na přání obce návrh nového dřevěného mostu. Pro nedostatek potravin byla většina obchodů ve městě uzavřena, nesváželo se ani obilí, protože byl nedostatek lidí, ale i potahů. Pruská vojska region postupně opouštěla, poslední pruské kolony procházely Pardubicemi okolo 28. září.
Ve výsledku však tyto události, kdy Pardubice opustila nejen rakouská armáda, ale zbaběle také všichni státní úředníci, posílila národní sebevědomí, že sami měšťané a představitelé města zvládli tuto situaci v tváři v tvář pruským vojákům bez jakékoliv pomoci a bez jakéhokoliv přispění rakouské vládní moci.
4. listopadu 1866 navštívil mimo jiné i Pardubice císař František Josef I. V ten den kromě Pardubic navštívil také bojiště u Sadové a Hradec Králové. V Pardubicích se po krátkém odpočinku v Krausově domě vydal na procházku městem. Došel až do místní reálky. Na závěr zapěly sbory Pernštýn a Ludmila píseň „Bývali Čechové“.

Prameny: Josef Sakař – Dějiny Pardubic nad Labem

GPS souřadnice: 50.0375792N, 15.7774239E

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2020






Předchozí článek: Knihovní centrum U Vokolků oživilo historickou část Pardubic
Následující článek: 680 let města Pardubice


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Ducha v JAROMĚŘICÍCH.

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml