Sdružení přátel Pardubického kraje


Pardubicko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20


21. 03. 2008 Vymyslet chytrou reklamu je hodně těžké. Ještě těžší je vymyslet reklamu vtipnou. Když se to povede, má reklama úspěch zaručený. Humor byl a je použit v reklamě především z důvodu upoutání pozornosti, jako jakési vstupní téma bez vazby k hlavnímu poselství. Slouží též jako "zarámování" hlavního textového či obrazového poselství a rovněž může sloužit pro zakódování informace, pro jeho pozitivnější přijetí. "Dejte Čechům humor a máte je omotané kolem prstu!", říká jedno moudré pořekadlo. Zdá se, že reklama doby meziválečné, tzv. první republiky, toto pořekadlo buď neznala nebo se jím příliš neřídila. Ve sledovaném období v regionálním tisku se objevuje humorné reklamy ( nebo aspoň jen náznaku humoru v jeho textové či obrazové - kreslené podobě ) velmi málo.
Jako "vzácné koření" se objevuje v tisku humorný prvek v podobě anekdoty a vtipu, dále gag - čili překvapivý komický nápad, výseč děje, častěji pak než kreslený vtip slovní hříčka, například překroucení názvu výrobku nebo jeho synonyma. Za humorný prvek v reklamě můžeme též považovat jistý reklamní slogan, který úmyslně přehání, zveličuje nebo zdánlivě nedoceňuje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008



05. 03. 2008 Vedle známých pernštejnských vodních staveb Opatovického kanálu a Haldy máme ještě zajímavý umělý tok zvaný Zminka nebo též Dvakačovický kanál. Psala o něm L. Kvapilová v článku "Ta-jemná Zminka" ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka v roce 2002.
Menších umělých toků napájejících i odvodňujících rybníky se na Pardubicku nachází ještě řada, i když rybníky již zanikly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008



11. 01. 2008 V poslední třetině 19. století začaly v nejprůmyslovějších zónách a městech západní Evropy vznikat jako nový podnikatelský fenomén obchodní domy.1 Vznikaly většinou v centrálních částech města na nejrušnějších třídách a jejich tzv. prodejní obvod byl značně veliký. Do těchto obchodních domů chodili zákazníci i z nejvzdálenějších městských předměstí, protože přišli velmi rychle na výhody nákupu "pod jednou střechou." Tyto podniky disponovaly značně rozsáhlými reklamními prostředky (především inzerty v časopisech a novinách, plakáty, reklamními letáky, neonovou reklamou, vývěsními štíty, vkusně upravenými výlohami či tzv. chodící reklamou). Reklama byla (a nepochybně stále je) do urči-té míry mechanismem prodeje, jakýmsi prodejním strojem! Na její úspěšnosti velmi záležela úspěšnost podnikání. Motto: "Pokud si mně všimnou, vyhrál jsem!" platí bezezbytku i v současných měřítkách, i když vzniklo před více jak 80 lety.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007



11. 01. 2008 Pardubice mají nový naučný okruh. V rámci letošních Městských slavností byla totiž slavnostně otevřena "Stezka Viléma z Pernštejna". Tento vycházkový okruh po zajímavostech Městské památkové rezervace vybudovalo informační centrum Pardubice Region Tourism a otevřel jej sám pan Vilém z Pernštejna slavnostním přestřižením pásky spolu s náměstkyní primátora pro kulturu Štěpánkou Fraňkovou.
Za značného zájmu veřejnosti pak Vilém z Pernštejna provedl obyvatele i návštěvníky města po památkách Pardubic. Patnáct zastávek a informačních cedulí tak od nynějška upozorňuje například na Dům U Jonáše, Tyršovy sady, kostel svatého Bartoloměje či Zelenou bránu.
U každého zastavení je umístěna tabule s informacemi v českém a anglickém jazyce, ze které se návštěvníci do-zvědí, že například Zelená brána vznikla v současné podobě při přestavbě města po požáru v roce 1538 a díky oxidaci měděného plechu, který již tehdy kryl střechu, dostala své jméno.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007



11. 01. 2008 O bohdanečských rybnících bylo popsáno již mnoho stránek, tyto stránky si předsevzaly uvést již dobře zmapovanou tématiku do širších, obecných souvislostí.
Budování rybníků má u nás velmi dávnou tradici. Se stavbou rybníků začali zřejmě již staří Římané a v době renesance se tento zvyk přenesl ve větším měřítku i do středoevropského prostoru. Ovšem už za panování Lucemburků, především za syna Jana Lucemburského, Karla IV. ,byly zakládány rybníky v jižních Čechách a na Pardubicku. Z Karlovy iniciativy vznikl také tzv. Velký rybník u obce Doksy, dnes nazývaný Máchovo jezero. Největší rozkvět rybníkářství však nastal od poloviny 15. století do poloviny 16. století (některými historiky nazývaná též "zlatá doba českého rybníkářství" ), kdy vynikající čeští rybnikáři budovali rozsáhlé rybniční soustavy navzájem propojené umělými kanály. Za zmínku stojí především známý východočeský Opatovický kanál, 34 km dlouhý, odebírající vodu z Labe u obce Opatovice nad Labem a zase ji vracející do stejné řeky u obce Semín na Přeloučsku. Za Pernštejnů zásoboval přibližně 230 rybníků (číslo se v jednotlivých publikacích o rybnikářství mění). Jiným slavným umělým kanálem, napájejícím rybníky, byla Zlatá stoka, postavena Josefem Štěpánkem Netolickým v letech 1506 - 1520. Byla 43 km dlouhá (číslo se pamatuje dobře, neboť stačí přehodit číslice v délce Opatovického kanálu) a zásobovala rybníky na Třeboňsku vodou z Lužnice, z pravobřežního přítoku Vltavy. Jiným, slavným stavitelem rybniční soustavy byl Jakub Krčín z Jelčan ( jeho učitelem byl Kunát Dobřenský, který se proslavil na Pardubicku, Bohdanečsku i Kolínsku), projektant našeho největšího současného rybníka Rožmberku, ale i mnoha dalších. Postavil mimo jiné i Novou řeku, která odváděla vody z rybníků třeboňské soustavy do Nežárky.
V 16. století byla plocha rybníků v Čechách a na jižní Moravě proti dnešku více než čtyřnásobná. Sláva českého rybníkářství se rozšířila po celé Evropě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007



11. 01. 2008 Vlastivědné listy Pardubického kraje se sice na svých stránkách věnují především památkám Pardubického kraje, ale tentokrát jsme udělali výjimku a zveme vás k návštěvě "sousedního" Perníkového hejtmanství.
Pokud máte rádi pohádky anebo pokud rádi mlsáte, je hejtmanství, které se nachází pod hradem Kunětická hora, tím pravým místem k návštěvě. Stačí odbočit ze silnice spojující Ráby a Němčice do hlubokého lesa, po chvíli spatříte světýlko, které vás přivede až na mýtinu, kde stojí Perníková chaloupka. Ta je sídlem nejen Ježibaby, ale také celého Perníkového hejtmanství.
Pravdou však je, že ona chaloupka není tak úplně z perníku, ale je to vlastně lovecký zámeček z roku 1882, který nechal postavit baron Richard Drasche z Wartinberka. Dnes zde sídlí Muzeum perníku a pohádek spolu s informačním centrem Děda Vševěda. To vše pro-vozuje se svou rodinou pan Luděk Šorm. "Obraz osobnosti barona Drascheho je bohužel zkreslený cílenou kampaní. Hodně se mu zazlívalo, že na Kunětické hoře lámal kámen. Já si myslím, že to byla cílená kampaň, protože před vznikem republiky byly silné protivídeňské nálady a Muzejní spolek měl zájem získat hrad a tak se mu těžba kamene hodila jako záminka. Ale kámen se tu lámal už několik století před tím," přiblížil Šorm.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007



06. 11. 2007 Po upálení Mistra Jana Husa jsou na stížném listu dochovány podpisy 13 zemanů z obcí na Pardubicku, kteří nesouhlasili s jeho upálením. Z historie také víme, že po odchodu husitských vojsk v roce 1421 byly v Pardubicích zavedeny ve farním kostele bohoslužby s vysluhováním večeře Páně pod obojí. Od roku 1490 patřilo pardubické panství rodu Pernštejnů, kteří se ukázali nejen jako dobří hospodáři, ale také jako nábožensky snášenliví páni. Dochovalo se rčení Viléma z Pernštejna: "S Římany věřím, s Čechy pod obojí držím, s Bratřími umírám." Vilém z Pernštejna obnovil chrám Bartolomějský, utrakvistům postavil kostel sv. Jana a členům Jednoty bratrské vykázal shromaždiště ve vyprázdněné komoře "Na baště" u mlýna Vorlohy. Zanedlouho koupili Bratři dům v místech dnešní Pasáže na třídě Míru, kde ve dvoře vystavěli "Zbor", kde se shro-mažďovali. Po úmrtí Jana z Pernštejna nastávají pro Jednotu bratrskou zlé časy. Dům Jednoty byl zavřen a bratřím byla dána lhůta 6 neděl k vystěhování. Pernštejnové prodávají pardubické panství v roce 1560 královské komoře. V únoru 1625 byli pardubičtí měšťané svoláni do radnice a dotazováni, zda slibují přistoupit ke katolické víře. Všichni do jednoho do protokolu uvedli, že i nadále chtějí zůstat evangelíky. 1. dubna sezval hejtman konšely na zámek a když se dozvěděl, že měšťané nehodlají změnit víru, zastavil jejich sousedské živnosti. Po roce 1627 pak mnozí pardubičtí občané kvůli náboženskému přesvědčení emigrovali. Záznamy z poloviny 18. století, dvacet let před toleranč-ním patentem, v dobách největšího temna, popisují, jak katoličtí arcibiskupové pražští a jejich podřízení prováděli řadu vyšetřování s podezřelými luterány a husity.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007



06. 11. 2007 Ve druhé polovině roku 1974 byl pro naše pracoviště vypsán výzkumný úkol, jehož výsledkem měla být rezortní příručka osvětlující zaměstnancům geodézie způsob vyhledávání podzemních objektů elektrickou odporovou metodou. Už v té době po dvouletých zkušenostech s aparaturou EOM bylo vidět, že elektrická odporová metoda bude geodety využívána jen sporadicky. My můžeme s touto metodou sbírat úspěchy, ale "geodetický způsob myšlení" je přece jen jinde. Následující léta nám v tom dala za pravdu. Z geodetických pracovišť rezortu elektrickou odporovou metodu nepoužilo ani jediné a všechny vyrobené aparatury skončily mimo rezort. Ale nepředbíhejme, je druhá polovina roku 1974 a před námi je úkol sestavit plán výzkumu na příští rok. Je mi jasné, že k tomu, abychom mohli kvalifikovaně sestavit požadovanou příručku, mu-síme získat potřebnou praxi a hodně měřit v terénu. Otevírá se tedy možnost k tomu, abychom legálně v rámci výzkumného úkolu provedli mezi jinými také výzkum v Opatovicích a pokusili se určit místo, kde stával kdysi slavný opatovický klášter.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007



26. 10. 2007 111 roků trvání tzv. "staré" školní budovy dnešní základní školy v Lázních Bohdaneč, stojící na náměstí T.G.M., není jistě kulatým výročím, které by bylo nějak zvlášť zveřejňovat. Přesto považuji tyto tři jedničky jaksi za symbolické a využívám prostoru na stránkách Vlastivědných listů ke krátkému ohlédnutí za pohnutou historií této školní budovy a zároveň i osudů lidí, kteří svůj život se školou spojili.
V místních kronikách se uvádí, že "Bohdaneč byl vždy prachbídnou štací pro kantory." Ta hrstka grošů stačila sotva na pokrytí stravy, šatstva a nájem. Žáci přispívali k obživě učitele tzv. rekordacemi či butyracemi, které se podobaly koledám. Škola, pokud můžeme některé objekty tak hrdě nazvat, měnila v Bohdanči mnohokrát své místo. Zdálo se, že uvedením nové školní budovy do provozu ve válečném roce 1866, tolik pohnutém pro Bohdaneč a okolí, začne učitelům a žákům svítání na lepší časy. Problém docházky a kapacity byl však vyřešen jen dočasně. Již v roce 1894 povolila c.k. zemská školní rada zřídit v Bohdanči Měšťanskou školu chlapeckou. Se stavbou se začalo již v březnu 1896. Přibližně 160 lidí dokázalo postavit novou školu za neuvěřitelných šest měsíců. Náklady se vyšplhaly na 174 000 korun. Prvním ředitelem na škole byl jmenován Antonín Marek, který na škole působil až do roku 1918. Rodák z Dobrušky (okres Nové Město v Čechách) se zapsal hned v úvodních, těžkých letech (stejně tak i v letech válečných) nesmazatelně do historie školy jako velmi charismatická osoba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007



26. 10. 2007 Není žádným tajemstvím, že Pardubický kraj je pevně spjat s koňmi. V sídelním městě se každoročně koná nejtěžší překážkový dostih na kontinentě, Slatiňany se pyšní hipologickým muzeem a chovem koní, v Kladrubech nad Labem se pak nachází jeden z nejstarších hřebčínů na světě. Jeho jedinečnost spočívá také v tom, že je jako jediný zaměřen na koně pro zápřah.

Z historie hřebčína
Chov koní na Pardubicku má mnohasetletou tradici. K významným chovatelům koní v první polovině 16. století patřil v Kladrubech nad Labem šlechtický rod Pernštejnů. V roce 1560 od nich odkoupili pardubické panství a kladrubskou oboru čeští stavové a darovali je Maxmiliánu II. V roce 1579 povýšil císař Rudolf II. hřebčín v Kladrubech na hřebčín dvorní. Od té doby až do roku 1918 dodával hřebčín koně do Prahy nebo do Vídně. Již císař Maxmilián II. sem dovezl v roce 1560 španělské koně, čímž položil základy dnešnímu známému a uznávanému chovu koní v Kladrubech. Pro svůj častý zdejší pobyt si nechal císař postavit zámek, o němž je první zpráva z roku 1588 v urbáři pardubického panství. Jednopatrový zámek byl vybudován v renesančním slohu a v půdorysu připomínal písmeno L. K zámecké budově byl přistavěn i kostel, tvořící se zámeckou budovou jeden celek. Zámek sloužil především k ubytovávání hostů, o čemž svědčí i velké množství pokojů, dvě kuchyně, komory a sklepy. Vedle zámku byly vystavěny správní a provozní budovy - dům správce hřebčína, jízdárna a nezbytná kovářská dílna. Zámek se nevyhnul přestavbám, které přicházely s nastupujícími módními trendy. Baroko připomíná přestavba kladrubského zámku v roce 1722, na níž historikové umění nevylučují ani spoluúčast Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zámku se nevyhnul velký požár, který poničil zámek, kostel i stáje. Za Josefa II. byl ale celý zámecký areál obnoven. V letech 1836 - 1844 byly vystavěny nové empírové stáje. Jak se měnily styly a staletí, přichází opět na zámek renesance v podobě pseudorenesanční přestavby za císaře Františka Josefa I.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml