Sdružení přátel Pardubického kraje

Téměř zapomenuté pardubické firmy - XIII. část

Archiv autora

13.06.2012 Pokračujme v našem putování za méně známými pardubickými fi rmami podnikateli,jejichž příjmení začíná písmenem H.
Čestmír Haňák (nar. 1914, Vlastiboř, okr. Semily, příslušný do Přibyslavi, okr. N. Paka) vedl v letech 1939–1941 obchod papírem, školními potřebami, galanterií a prodej novin a knih v ul. Štrossově č. 231 (dříve Anna Krejsová). Č. Haňák oznámil dne 5. 10. 1939 převzetí živnosti od A. Krejsové. Zároveň požádal o vydání živnostenského listu. Č. Haňák byl vyučen knihařem, absolventem dvouleté knihařské školy v Praze. Dne 7. 10. 1939 došlo k opovědění živnosti prodeje učebnic, kalendářů a modlitebních knížek (tzv. malá knihovnická koncese).1)

Anna Harbichová (nar. 1894, Pardubice, roz. Husáková) vedla dámské krejčovství v letech 1926–1947 v ul. Nádražní č. 822. Živnostenský list byl vydán dne 8. 1. 1926. Dne 1. 9. 1946 byla živnost přerušena (bez udání konkrétního důvodu). Dne 10. 6. 1947 vydalo Společenstvo krejčích v Pardubicích schválení znovuotevření dámského krejčovství Harbichové.2) Hanuš Roggenbruk vedl známou továrnu Haro na plnicí pera v Bílé vodě u Javorníku. Je zajímavostí, že si fi rma chtěla otevřít výdejní sklad v Pardubiccích roku 1948 v ul. Na Okrouhlíku č. 953. Továrna Haro se nacházela na polských hranicích. V roce 1946 se jejím národním správcem stal Jan Urban (obchodní stránka) a Josef Knížek (technická stránka). Firma Haro si podala ne 29. 8. 1946 žádost o povolení továrního prodeje v Pardubicích (zřízení tzv. detailní prodejny). Dne 7. 7. 1948 ministerstvo defi nitivně zamítlo zřízení výdejního skladu fi rmy Haro v Pardubicích. „…jde o fi rmu v národní správě, kde není dosud stanoveno, kdo bude subjektem potřebného živnostenského oprávnění.“3) Antonín Hausner (nar. 1896, Zaječov, okr. Rokycany) vedl nepravidelnou autodopravu nákladů, ale vlastnil i obchod s bramborami Na Skřivánku č. 1312 v letech 1929–1940. A. Hausner mohl prodávat i zboží na trzích, ovšem s vyloučením zboží, jehož prodej byl vázán průkazem způsobilosti (tj. cukr, káva, koření apod.). Nepravidelná autodoprava byla uskutečňována jedním autem značky „Praga.“ Dne 23. 4. 1929 byl vydán živnostenský list, dne 11. 1. 1937 podána žádost o povolení provozování nepravidelné autodopravy.4) Dne 3. 9. 1937 mu byla udělena koncese. „…na základě této koncese může provozovati dopravu jedním motorovým vozidlem značky „Praga“ typu AN, vlastní váhy vozu 1 800 kg a největším přípustným nákladem (únosnosti) 1 500 kg rejstříkové značky vozu č. 44.436 bez přívěsného vozíku.“5) Jan Havel vedl pohostinství a výčepnictví v Pardubičkách č. 32 v letech 1900– 1939, pozdějším nájemcem se stal František Voženílek. Ze dne 19. 8. 1900 se zachovala námitka, že stavba nového pohostinství v blízkosti budoucí nemocnice poškodí nejen již existující hostinské živnosti v blízkosti, ale též „by byl i ohrožován nutný klid nemocných…“ Dne 15. 9. 1900 Okresní výbor v Pardubicích na žádost hostinské Antonie Horákové na „Vinici“ a hostinského Václava Diviše v Pardubičkách doporučil, aby žádost o zřízení nového výčepnictví J. Havla nebyla c. k. okres. hejtmanstvím doporučena. C. k. okres. hejtmanství ze dne 16. 11. 1900 potvrdilo, že…“- domek onen (Havel Jan) nalézá se příliš blízko budoucí nemocnice, takže křik a zpěv napilých hostí z onoho domku hostinského bylo by slyšeti daleko do nemocnice a působilo by trapně jak na nemocné tak i na ošetřovatelky milosrdné sestry…“6) Ze dne 3. 12. 1900 pochází dodatek c. k. hejtmanství, že…“ hostinec v novém domku J. Havla v Pardubičkách při samé okres. nemocnici sváděl by personál nemocniční k častým návštěvám jeho a po případě i k jiným neplechám.“7) Živnost byla nakonec po delších průtazích povolena (31. 1. 1901 povolení živnostenské koncese). Ze dne 19. 5. 1920 bylo schváleno čepování jemných likérů Společenstvem hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích. Číšníkem v hostinci se stal František Voženílek (nar. 1911, N. Jesenčany), do výčepnictví nastoupil roku 1939. Jako důvod uvedl J. Havel svůj vysoký věk (73 roků) a nemoc. Před válkou byl hostinec J. Havla velmi málo navštěvovaný, což se dozvídáme z hlášení četnické stanice (31. 3. 1939).
Josef Havelka (nar. 1905, Staré Hradiště) vlastnil obuvnictví (správkárna obuvi) v letech 1941–1942 v Karanténě č. 1. Dne 16. 9. 1941 došlo k opovědění živnosti. Do odpovědi okres. úřadu v Pardubicích se vloudil tiskařský šotek, v němž byla Karanténa přejmenována na „Raratenu.“ Dne 24. 10. 1941 však okres. společenství obuvníků v Pardubicích nedoporučilo povolení živnosti J. Havelkovi, důvodem byl totiž záznam z obecního úřadu Staré Hradiště (dat. 27. 12. 1941), ze kterého vyplývá, že J. Havelka má záznam v trestním rejstříku. Jednalo se o případ ze dne 19. 2. 1932, kdy byl J. Havelka pro krádež uhlí na dráze dán na jeden den do vazby zostřené tvrdým lůžkem.8) Tento záznam však nebyl u jmenovaného podnikatele jediným. Dne 14. 3. 1933 se J. Havelka účastnil nedovoleného táboru lidu (shromáždění), kdy byl opět dán na jeden den do vazby. Živnost byla J. Havelkovi povolena, ale i tak měla jepičí život.
Rudolf Havelka se specializoval na výrobu kovového zboží, dále provozoval tzv. niklovnu a chromovnu v ul. Dašická č. 848 v letech 1938–1939. Obchodném cestujícím byl Jaroslav Kuře.9) Bohuslav Havlíček (nar. 1913 ve Starém Máteřově, ok. Pardubice) vedl strojní zámečnictví v Pardubicích – Svítkov, Husova ul. č. 254 krátce v letech po druhé světové válce (archivně je doložen pouze rok 1947). B. Havlíček se vyučil u známé pardubické strojírenské fi rmy Machaň a spol. Později pracoval u fi rmy Prokop a synové.10) 15 let pracoval ve svém oboru, než se rozhodl, založil vlastní fi rmu. Před ním se ve Svítkově věnovala strojnímu zámečnictví fi rma Beneš. Žádost o povolení živnosti byla podána dne 20. 9. 1946. Žádost byla po některých průtazích nakonec kladně vyřízena. Ve Svítkově se tehdy podobné živnosti nikdo nevěnoval. Firma Josefa Kučery, která stála na rozhraní Svítkova a Přerovska, se věnovala opravě automobilů. V roce 1947 měl Svítkov přibližně 2 300 obyvatel (s Pardubickým předměstím „Přerovsko“ přibližně 3 380 obyvatel).11) K opovědění živnosti došlo dne 1. 8. 1947.12)
Josef Havlíček (nar. 1905, Sv. Mikuláš – Nové Dvory u Kutné Hory) vlastnil v letech 1938–1948 obuvnictví v Pardubicích- Přerovsko č. 719, bytem Svítkov č. 443, dříve tamtéž, Nádražní č. 312. K opovědění živnosti došlo dne 30. 11. 1938. Firma podle všeho přečkala druhou světovou válu, avšak dne 15. 10. 1947 oznamuje J. Havlíček, že …“uvedl svoji živnost obuvnickou do klidu.“13) Dne 1. 5. 1948 však J. Havlíček úřadům sděluje, že svoji obuvnickou živnost uvedl do činnosti. Ovšem 1. 10. 1948 J. Havlíček znovu uvádí svoji živnost do klidu (doslovně „dána do klidu“). Vzhledem k tomu, že další archivní prameny již k dispozici nejsou, lze se domnívat, že tento „klid“ byl již defi nitivní! Karel Havlíček (nar. 1912, Skury, okr. Slaný), (jak vidno, příjmení Havlíček bylo v podnikatelské pardubické sféře dost frekventované) vlastnil nepravidelnou osobní autodopravu, vulkanizaci pneumatik a jejich prodej v ul. Labské č. 864 (dále v Dašicích č. 184) v letech 1938–1941, (dříve v Dašicích Josef Půhonný č. 156, v Pardubicích Oldřich Jarmara a František Koubek). Žádost o vydání živnostenského listu byla podána dne 5. 1. 1938.14) K. Havlíček pracoval v řemesle vulkanisérském od roku 1928. 1. 1. 1938 převzal živnost od Josefa Půhonného. Ze dne 27. 8. 1939 se zachovalo zajímavé nařízení Okresního úřadu v Pardubicích…“motorové vozidlo, jehož používáte při provozování své živnosti, jste povinen opatřiti na předním ochranném skle nápisem přiměřeným rozměrům vozidla o velikosti max. 7 cm/20 cm tohoto znění: KONCESOVANÁ, NEPRAVIDELNÁ NEHROMADNÁ DOPRAVA OSOB, KAREL HAVLÍČEK, stanoviště živnosti: Dašice č. 184…nápisy musí býti provedeny čitelně, jejich písmena nebo číslice musí býti tak velkými, aby byly i na větší vzdálenost zřetelné viditelné, nikoliv však do blízkosti rejstříkové značky vozu nebo značky jeho státní příslušnosti…nápis na vozidle jste povinen udržovati v dobrém a čitelném stavu.“15)

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2012.

GPS souřadnice: 50.0333639N, 15.7696486E

Autor: PhDr. Petr Borovec, Ph.D.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012


Archiv autora
Archiv autora






Předchozí článek: Motoráčky a trolejbusy
Následující článek: Krátce o vlečkách v Pardubicích


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Vrch Kalvárie je známým poutním místem nad JAROMĚŘICEMI.

SVITAVSKO: Fontána na náměstí ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml