|
| |
|
Turisté putovali za některými známými i méně známými zajímavostmi Přelouče
26. 08. 2010 Výlet se konal za jasného a mrazivého zimního dne, kdy ranní teplota klesla až na -20°C. Od nádraží v Přelouči jsme se vydali vlevo po zelené turistické značce k hlavní silnici Přelouč-Pardubice, tu jsme přešli a pokračovali po CYKLOSTEZCE č.102 borovým lesíkem zachumelenou a neprošlapanou pěšinou a za podezíravého dohledu motorizované hlídky Městské policie, která neváhala zastavit a nevěřícně nad naším počínáním pokyvovala hlavou. My jsme se nedali ničím odradit a statečně jsme se prodírali téměř půlmetrovou nadílkou čerstvě napadaného a načechraného prašanu. Na silnici od Klenovky jsme se vydali vpravo, asi po 100m jsme odbočili vlevo na polní cestu, sledujíce stále cyklostezku č.102, která byla zde již naštěstí protažena pluhem. Mezitím chvílemi vykouklo sluníčko, mráz trochu polevil a my jsme se mohli těšit z krásy okolní zimní krajiny. Vlevo se za bílými pláněmi černaly husté hvozdy Litošického polesí a za ním v mlžném oparu pásmo Železných hor. Před námi se nořilo z mlhy město s typickou majestátní věží Občanské záložny. Libušinou ulicí jsme došli k "DOMOVU U FONTÁNY" - zajímavá moderní fontána na nádvoří byla navržena roku 2001 pardubickým architektem ing. M.Košařem, avšak dnes byla zcela pokryta sněhem. Pokračovali jsme ve stejném směru - již bez jakéhokoliv označení - kolem zamrzlého Račanského rybníka, který obklopen několika starými vesnickými staveními připomínal obrázky Ladovy zimy. Vyšlapanými cestičkami jsme se dostali šikmo sídlištěm do Žižkovy ulice k Sokolovně. Za ní stojí zajímavá stavba - "podmanivý příklad českého odstínu art deco, bizardní vila s celodřevěným pláštěm a pitoreskními řezbami štítů, kterou navrhl v roce 1926 pro Vendelína Dvořáka, majitele realit v Pardubicích, místní architekt Antonín Mahn" (P.Panoch a kol.: Slavné vily Pardubického kraje). Stavba vypadá opuštěně a jakoby zapomenutě mezi nověji vybudovanou sídlišťní zástavbou, naštěstí pouze 2-3 podlažní cihlové domy. S trochu smutnými až nostalgickými pocity jsme pokračovali vpravo Kladenskou ulicí, kde nás naoplátku potěšil pohled na opravenou a funkční školu s půvabnou vstupní bránou - dílo architekta Přelouče Františka Kříženeckého z roku 1908. K jeho další zajímavé stavbě evangelického kostelíka z roku 1904 jsme přišli po chvíli Pardubickou ulicí. Za kostelíkem jsme se dali vlevo úzkou uličkou podél hřbitovní zdi a pak kolem několika krásných vil, v jedné z jejích zahrad byl umístěn půvabný dřevěný ukazatel s názvem této městské části "KRÉTA" a pod ním směrovka k LABI - 1km. Vydali jsme se tedy udaným směrem podél garáží, za nimi jsme vpravo přešli železniční trať a pokračovali stopami vyjetými autem k chatám u Labišťat. Zde ovšem vyjeté stopy končily a tak jsme opět museli volit obtížný způsob chůze brodění v čerstvě napadlém prašanu. Při tak pomalé chůzi jsme naštěstí měli dost co obdivovat: zachumelené mohutné stromy a husté neprostupné hradby křovin kolem zamrzlých vodních tůní, ve slunci se oslnivě třpitící sníh, v dáli zalmžené obrysy města a od Labe se přibližující "řev peřejí". Řeka zde pod přeloučským jezem protéká zúženým kamenitým korytem s vysokými břehy, má dosti velký spád a vytváří tak asi 2km dlouhý romantický peřejnatý úsek s poměrně malou hloubkou prudce ubíhající vody. Pro splavnění Labe až do Pardubic je plánovaná výstavba asi 3km umělého kanálu mimo toto peřejnaté řečiště, který by ale zasáhl i do komplexu chráněných labských tůní a lužních porostů zvaných "Slavíkovy ostrovy". Po takovémto zásahu by zřejmě byl narušen (ne-li zrušen) i onen romantický peřejnatý úsek řeky. Zatím stavba kanálu nezískala výjímku ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Do dnešních dnů není sporná záležitost vyřešena a nevíme tedy, jak ještě dlouho se budeme moci těšiti pohledem na tuto romantickou část Polabí. V mrazivém dni jsme nemohli bohužel dlouho obdivovati nabízené přírodní krásy a po krátkém odpočinku jsme pokračovali teď už po červené tiristické značce vedoucí po lávce na druhý, pravý břeh Labe, po něm za lávkou vpravo podle řeky na LABSKÝ MOST, vybudovaný v letech 1921-26, který je včetně jezu s plavební komorou (kterou ještě nikdy neproplula žádná loď) a vodní elektrárnou považován za zajímavou technickou památku. Na mostě jsme se napojili na zelenou turistickou značku, která nás dovedla kolem poslední zajímavé stavby naší trasy - Divišovy vily architekta Františka Kříženeckého z 20. let minulého století - na zastávku ČD Přelouč. Celá trasa měří asi 9km a je lépe schůdná v suchém období (podzim - zima), neboť její část vede pěšinkou mezi řekou a obdělaným polem (většinou porost kukuřice). Naší turistické skupině se zimní počasí vydařilo, prošli jsme suchou i když promrzlou nohou a odnesli jsme si hezké zážitky z dosud krásné a romantické krajiny nedaleko našeho města. Celý článek naleznete ve Vlastivědncýh listech Pardubickéo kraje číslo 2/2010.
Autor: Ing. Marcela Timarová Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2010 Předchozí článek: Pardubické letiště je jediným provozně soběstačným letištěm v republice Následující článek: Svítkovské vzpomínky na konec války Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
