Sdružení přátel Pardubického kraje

Téměř zapomenuté pardubické firmy (IX. část)


4.09.2011 Podnikatelem Jindřichem Fryšem začneme dnešní putování za „téměř“ zapomenutými pardubickými fi rmami. Ztrácejí se nejen v propasti uplynulého více jak půl století, ale zároveň i v archivních fondech, kde jejich fragmentální stopy sestavuje historik jako zajímavá starobylá puzzle. Jejich konečné sestavení však bude asi věčným problémem. J. Fryš původním povoláním rolník (nar. 1882, Lhota Zářecká, okr. Vys. Mýto) vlastnil v letech 1930–1942 povoznictví koňským potahem, dále obchod senem a slámou v ul. Štrosově u Kostelíčka č. 3. Později vlastnila fi rmu vdova Marie (roz. Střítecká, nar. 1892, Horní Újezd, okr. Litomyšl). V archivních dokumentech je zmínka, že povoznictví provozovali již předkové J. Fryše.1)
O fi rmě Josef Fromek víme jen zaměření činnosti, malířství pokojů. Firma sídlila až do roku 1948 Na Slovanech – Luční č. 968. K odhlášení činnosti došlo 18. 10. 1948, majitel fi rmy uvádí zdravotní důvody blíže nespecifi kované.

Bohumil Frkal (nar. 1912, Smečno, okr. Slaný) byl zástupce fi rmy Elba, továrna na mýdlo, jejíž hlavní sídlo bylo v Praze VIII, Davídkova č. 27. Pardubická pobočka existovala v ul. Ke hřbitovům č. 1316. Činnost je doložena pouze mezi lety 1947–1948. B. Frkal se vyučil u fi rmy Jaroslav Jilich, obchod koloniální a lahůdkářský v Klánovicích u Prahy (12. 8. 1927 – 18. 8. 1930). V letech 1932 – 1934 absolvoval vojenskou službu a poté nastoupil jako obchodní příručí u stejné fi rmy. V roce 1934 povýšil na zástupce fi rmy Siegel a spol., továrna na Sidol, TepliceŠanov. Od 13. 8. 1943 působil jako vedoucí skladu a zástupce zmíněné fi rmy Elba.2) Václav Fridrich vlastnil obchod květinami (květinová síň) na Wilsonově tř. č. 94, později Stanislav Štrouf (nar. 1879, Buštěhrad, domovská obec Praha), od 1. 10. 1947. Z archivních pramenů není jasné, kdy V. Fridrich svoji živnost opověděl. Žádost o vydání živnostenského listuje 10. 2. 1939. Od 1. 8. 1928 byl V. Fridrich členem Grémia obchodníků v Pardubicích.
Židovský podnikatel Rudolf Freud (nar. 1910, domovská obec Přelouč, bytem Pardubice, Karlova č. 46), vlastnil v letech 1936– 1940 obchod s fi latelií a galanterií v ul. Arnoštské č. 8. Později fi rmu vlastnil Josef Volák (nar. 1893, Most), Husova ul. č. 104. Bratr R. Freuda, Josef byl společník fi rmy v letech 1936 – 1940, která po válce sídlila v ul. Stalinově č. 60.3) Na začátku války byl obchod z nařízení německých úřadů uzavřen, sklad a zboží bylo prodány německým společnostem, zbytek obchodu přebral se zařízením z německých rukou již zmíněný Josef Volák. Obchod byl znovuotevřen 20. 11. 1945. Rudolf Freud strávil 30 měsíců v koncentračních táborech!
Jiný Freud, Jindřich (nar. 1877 v Hroubovicích, domov. obec Přelouč) vlastnil obchod se smíšeným zbožím v ul. Arnoštské č. 28 (čili v jedné ulici podnikatelé téhož jména) v letech 1932–1940. Likvidace fi rmy proběhla ve stejném roce jako u fi rmy předchozí (28. 7. 1940).
Ze všech zde zmíněných Freudů byl nejznámější zřejmě Eduard Freud (E. Freud a spol.), (nar. 1877, Radějovice-Čenětice), který vlastnil tovární výrobu krabic, kartonáží, papírových výrobků, prodej papírů a drátů na šití krabic, Kartona v ul. Milheimova č. 637 v letech 1933–1941. Pozdějším správcem fi rmy byl Karel Patzelt, dále Willy Dietzel. Dne 1. 3. 1941 byla fi rma arizována a novým majitelem se stal výše zmíněný W. Dietzel (Praha 11, Hutní č. 34). Konkurenčním fi rmou fi rmy předešlé byla firma Bedřich Freud a Otto Teuber, I. východočeská továrna na kartonáže a papírové zboží, sídlící na pardubickém zámku č. 3. Ve fi rmě pracovalo přibližně 20–36 pracovníků.4) Posledním námi zmiňovaným Freudem je Bedřich (nar. 1895, Praha Smíchov), který vlastnil kamenotiskařství Na Vrtálně č. 79–80 v letech 1938–1939 (bytem Sadová č. 925, příslušný do Hildesheimu, Německo). B. Freud byl společníkem fi rmy Freud, Brix a spol. v Pardubicích. Otec B. Freuda byl říšsko- něm. státním občanem (Bernhard Freud), matka Marie (roz. Konopková, M. Boleslav). B. Freud se vyučil v Praze litografem a kamenotiskařem. Demobilizován byl v r. 1918.
Jako válečný invalida s měsíční rentou 200,– byl zaměstnán v Praze jako faktor u různých fi rem (1918–1930). Tři roky vyučoval jako odborný učitel na Státní grafi cké škole v Praze praktické grafi ce. Dne 5. 5. 1930 nastoupil do fi rmy B. Brixe jako vedoucí technická síla. (B. Brix byl v červnu 1934 nucen pro absolutní insolvenci svoji fi rmu zavřít a celý personál 48 lidí propustit).V roce 1934 byl ustaven jako vnucený správce fi rmy a v dubnu 1936 jako společník komanditní společnosti Freud, Brix a spol. v Pardubicích. Dne 14. 6. 1930 se B. Freud oženil s Miloslavou Votrubovou (nar. 1899, Č. Budějovice). Manželství skončilo bezdětné.5) V prosinci 1938 vstoupil do fi rmy společník Hynek Pavlů (nakladatel, Praha-Žižkov, Karlova č. 19), který při pozdější dražbě tovární budovu koupil (počet zaměstnanců stoupl na 70). Josef Frančík vlastnil I. kolínskou továrnu na nábytek s pardubickou pobočkou v letech 1940–1941.6) Hlavní sídlo fi rmy bylo v Kolíně 5, Ovčárecká tř. č. 415. Firma spolupracovala s kolínskou fi rmou Záruba a spol., podnikatelství staveb a stavitelství.
V letech 1941–1947 vlastnil Leopold Franc Na Zeleném (Stalinova tř.) č. 63 trafi ku. Z archivních pramenů se zachoval zajímavý dokument, kdy se ozvala fi rma Emanuela Šlaufa, kožešiny – klobouky, ve smyslu stížnosti na trafi ku L. France z důvodu velkých front, které brání vstupu do jeho obchodu. Pokles tržeb byl hlášen až o dvě třetiny! Stejný problém měla ovšem i sousední drogérie M. Valešové a stejně tak i drogérie Jana Ponce. Bohužel nevíme, jak byl spor vyřešen. Po válce převzala trafi ku Aloise Francová (nar. 1885 v Heřmanově Městci). V trafi ce bylo možné zakoupit kromě klasických kuřáckých potřeb mj. i kamínky do zapalovačů, špičky na cigarety, doutníky, dýmky, ale i benzín v ampulkách! Marie Formánková (nar. 1902 v Pardubicích) vlastnila v letech 1942–1943 povoznictví, dále výrobu a obchod s uměleckými květinami v Karanténě č. 6. Žádost o povolení živnosti byla podána 25. 6. 1942. Povoznictví provozoval i několik let její manžel, ale z důvodu špatných tržeb živnostenský list vrátil. Povoznictví sloužilo hlavně pro řezníky, odvoz masa z jatek. Povoznictví však existovalo však jen do roku 1943, pak M. Formánková vrátila živnostenský list. Jiná Marie Formánková (nar. 1861) si zařídila v roce 1937 hokynářství na Pernštýnském nám. č. 18/57. Hokynářství se specializovalo především na cukroviny a ovoce. Podle archivních materiálů však bylo hokynářství silně prodělečné.7)
Ladislav Formánek vlastnil povoznictví s koňským potahem v letech 1925–1942 ve Vilové čtvrti č. 404 (později Na Skřivánku č. 6). Činnost fi rmy byla přerušena od 23. 1. 1935 do r. 1941. Dne 14. 10. 1941 si L. Formánek podal opětovnou žádost o vydání živnostenského listu.8)
Antonín Forman vedl drogerii v letech 1937–1938 v Rašínově ul. č. 1261 (později Havlíčkova ul. č. 1000, od roku 1937). Dne 12. 12. 1934 mu byla udělena koncese k prodeji jedů. Krátce předtím však musel A. Forman čelit trestnímu oznámení zdravotní rady, protože prodával preparáty, jejichž prodej byl vyhrazen pouze veřejným lékárnám. Dále bylo zjištěno, že některé lahvičky s preparáty neobsahují látky, jejichž označení je na štítcích. Dalším existenčním problémem byla blízkost dalších lékáren, např. Cejnarova drogerie, dále drogérie Kopeckého, Vodičkova a Mrázova.9)
Alois Forman (nar. 1905 v Hronově) vedl holičství a kadeřnictví na Masarykova tř. č. 1000 v letech 1938–1939. Žádost o vydání živnostenského listu pro živnost holičskou a kadeřnickou byla podána dne 16. 5. 1938. Zajímavostí je zpráva z četnické stanice (dat. 24. 8. 1938), kdy jmenovaný svoji živnost řádně neoznačil číslem popisným. Odpověď A. Formana, že číslo domu bylo staré a nové ještě nebylo přiděleno, připomíná tak trochu Hellerův válečný román Hlava XX! Schválení živnosti nakonec proběhlo i Okresním společenstvem holičů, kadeřníků a vlásenkářů se sídlem v Pardubicích.
O fi rmě Antonína Forcheho víme velmi málo (nar. 1903 v Rychnově n. Kněžnou, bytem Ústí n. Orlicí, Královéhradecká č. 746). Vlastnil zubotechnickou laboratoř v letech 1945–1947 na Stalinově tř. č. 112. Žádost o udělení koncese pro zubotechnickou laboratoř si podal dne 3. 12. 1945, kdy v oboru pracoval již 25 let.
Marta Floriánová zde zastupuje ženskou nepočetnou podnikatelskou sféru. V letech 1943–1944 provozovala prodej mléka a mléčných výrobků v ul. Sladkovského č. 592 (nar. 1908 v Pardubicích). M. Floriánová měla pronajatý krámek na mléčnou prodejnu v domě Marie Justové a Šárky Vovsové. Žádost o udělení koncese k provozování živnosti byla podána dne 7. 2. 1944. Od 1. 4. 1944 provozovala M. Floriánová tzv. ambulantní prodej mléka (až do 1. 10. 1942).10)
Rudolf Florián (nar. 1914 v Těchlovicích, okr. Hradec Králové) vlastnil v Pardubicích galanterní obchod zbožím, též prodej po trzích a poutích, rovněž byl známým brusičem skla, se sídlem Na spravedlnosti č. 803. Archivní dokumenty mluví pouze o roku 1946.
Dne 16. 1. 1946 byla podána žádost o otevření živnosti. R. Florián vlastnil již tehdy licenci na živnost brusičskou (6 roků), ale též i licenci na opravu deštníků. Licence brusičská byla vydána v Kutné Hoře, ale za okupace v roce 1942 byla licence odňata. R. Florián strávil následující roky okupace v koncentračním táboře v Letech u Písku. R. Florián pracoval též jako hudebník. Z toho plyne, že byl velmi univerzální osobností.
Marie Flekačová pracovala jako modistka v Jindříšské ul. č. 374. v letech 1947– 1948. Náměstkem v jejím fi rmě byla Hermína Lorencová (roz. Vokrouhlecká, nar. 1913, Brno11)). V roce založení fi rmy je uvedeno následné přerušení z důvodu nemoci. Ke znovuotevření fi rmy došlo 10. 1. 1948.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2011

Autor: PhDr. Petr Borovec
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011






Předchozí článek: ŠDLZ Pardubice 1947–1948
Následující článek: PORTMONEUM - Museum Josefa Váchala v Litomyšli


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml