Sdružení přátel Pardubického kraje

PORTMONEUM - Museum Josefa Váchala v Litomyšli

Foto: Portmoneum

23.10.2011 V roce 1924 napsal, vysázel, svázal a vydal v sedmnácti výtiscích Josef Váchal Krvavý román. Ve stejném období Váchal pobýval často v Litomyšli, kde pro svého přítele Josefa Portmana (1893–1968) vytvářel v jeho domě nástěnné malby a vyřezával nábytek.
Váchal do Litomyšle jezdil po několik let. Portman se totiž rozhodl, že sesbírá veškeré Váchalovo dílo. Jeho snaha byla sice velká, ale tento důchodní úředník a knihovník neměl dostatek fi nančních prostředků na realizaci této myšlenky. Poprvé tedy Váchal k Portmanovi zavítal ve dnech 7.–14. srpna roku 1920.
Tehdy vyzdobil jeden strop a jeden šatník. V srpnu následujícího roku se Váchal k Portmanovi vrátil, tentokrát přijel již také s grafickou umělkyní a později i svou družkou Annou Mackovou. V následujících měsících Váchal Litomyšl několikrát navštívil, ale další práce pro Portmana se objevila až za dva roky. Tehdy mu Portman předložil kompletní návrh na výzdobu dvou místností včetně stropu a nábytku. Mezi Portmanem a Váchalem však dochází ke sporům a nedorozuměním. Přesto 15. července roku 1924 Váchal přijel a téměř všechny požadované práce během následujících deseti dnů provedl.

Zklamáním pro Portmana byl právě Krvavý román, ve kterém Váchal zobrazil Portmana jako škudlivého hraběte Portmona. Také Litomyšl je v románu popsána jako okresní město L. Dokonce i Portmanův dům je v románu popsán jako Portmoneum. Odtud tedy název této zajímavé galerie v Litomyšli. V Krvavém románu se objevují i některé další litomyšlské osobnosti. Například malíř Vladislav Kužel je v románu zobrazen jako profesor Hranol atd.
Litomyšlské Portmoneum se nachází nedaleko centra města v klidné a úzké uličce T. Novákové. Nenápadný domek jako byl rozhraním dvou světů. Každý návštěvník, který totiž do Portmonea zavítá, se rázem octne jakoby v jiném trochu pohádkovém a především mystickém světě, obklopen malbami zvláštních bytostí a tvarů po zdech, stropech, dokonce i nábytku v domě.
Váchal ve svých denících neuváděl podrobnosti o motivech, které se v Portmoneu nacházejí. Mystické směry byly na počátku 20. století hodně populární a Váchala uchvátily. Často tedy zobrazoval symboliku zednářů, Davidovu hvězdu a další magické a mystické znaky. Tyto mystické a prazvláštní kompozice se střídají s klasickými tématy křesťanství. Zobrazen je zde např. Adam a Eva, Poslední soud, Ukřižování atd. Některé malby nabízejí několik výkladů a je těžké se v nich orientovat. Jedná se o jakýsi průřez Váchalova duševního života a uměleckých názorů. V Portmoneu nalézáme však také zobrazeny stovky ďáblů, skřítků, skřetů a duchů.
Po vydání Krvavého románu se cítil Portman dotčen a toto dílo si odmítl od Váchala zakoupit. Po smrti Váchala byl Krvavý román opět vydán a málokdo tehdy tušil, že tajemné město L. i Portmoneum samotné skutečně existují. Dům totiž patřil Portmanvě rodině a ta se snažila cenné malby zachovat. Váchalovy malby na zdech totiž nebyly dělány tak, aby vydržely řadu let. Malby nebyly opatřeny dostatečně kvalitní povrchovou úpravou. V momentě, když sem v sedmdesátých letech uhodil blesk, začalo v domě hořet.
Při hašení byla samozřejmě použita voda, která zatekla do omítek. Rodina tak nebyla schopna malby zrestaurovat. Všechny Portmanovy sbírky včetně nábytku a vybavení byly odkázány Karáskově nadaci, která se stala součástí Památníku národního písemnictví. Koncem 80. let převzala domek Národní galerie. Ta však neměla na rekonstrukci prostředky. Teprve v roce 1990, když vzniklo nakladatelství Paseka, zavítal jeho majitel Ladislav Horáček poprvé do domu v ulici T. Novákové. Oslovil následně restaurátory, kteří se následně pokusili zachránit nástěnné malby. Jejich stav byl však bohužel velmi dezolátní a tak záchrana nebyla vůbec jednoduchá. Nakladatelství Paseka dům od Národní galerie odkoupilo a na jaře roku 1991 započala rekonstrukce. Jelikož byl dům podmáčen, bylo třeba provést rekonstrukci omítek a izolace. Malby tak byly zachraňovány a restaurovány formou transferu. Transfer znamená, že malby byly v podstatě z omítek sejmuty a po opravě omítek a zrestaurování maleb opět přeneseny zpět. K tomu došlo v roce 1993, kdy byl 26. června dům po rekonstrukci otevřen. Dům byl nazván Portmoneum a vzniklo v něm muzeum malíře, grafi ka a mystika Josefa Váchala. Dalším důsledkem této restaurátorské práce bylo také založení Institutu restaurování v Litomyšli, který je dnes jednou z fakult Univerzity Pardubice. Absolventi restaurátorské školy také v roce 1998 vyzdobili sgrafi ty dům na rohu Smetanova náměstí a Váchalovy, kde dnes sídlí knihkupectví a pension Paseka.
Ještě se sluší připomenout jména těch, kteří se restaurátorsky podíleli v letech 1991–1993 na restaurování maleb v Pormoneu. Byli to Jiří Látal, Jaroslav Horálek, Jan Turský, technolog Ladislav Kryl, architekt Mikuláš Hulec a stavební fi rma pánů Vaňáska a Trávníčka. V průběhu restaurátorských prací zemřel Jaroslav Horálek, kterého následně nahradili Vendula Látalová a Jana Krotká.
Součástí Portmonea jsou také fotografi e Josefa Váchala, který si kromě Litomyšle oblíbil také Šumavu. Proto je v Portmoneu k vidění také zcela unikátní kniha Šumava umírající a romantická, kterou Váchal sám po tři roky psal, ilustroval, ryl, tiskl, vázal a vydal. Kniha má výšku přes 60 cm a váží více než 20 kg. Tuto knihu dokončil Váchal v roce 1931 v počtu 11 výtisků, přičemž dnes je povědomí o čtyřech z nich. Tři jsou ve veřejných institucích, jeden výtisk je pak v soukromém vlastnictví. Jeden z těchto výtisků se před dvěma lety vydražil za cenu 3,3 miliónů korun.
Kniha Šumava je zcela unikátní. Obsahuje mimo jiné přes padesát celostránkových barevných dřevorytů. Jsou tam totiž dnes již slavné barevné dřevoryty. Jsou vytvořeny zcela mistrovskou metodou, kdy postupným odrýváním vrstev z desky tvrdého dřeva a nanášením různých barev na každou vrstvu vznikl výsledný efekt. Tím je tato kniha kromě svých rozměrů a neobyčejně zajímavého obsahu naprosto jedinečná.
Váchal se pohyboval po Šumavě. Trávil tam relativně hodně času. Sbíral zde příběhy, pohádky a výsledný text je refl exí jeho pobytu na Šumavě. Jeho prózu lze považovat za básnickou.
Více o Josefu Váchalovi naleznete v samostatném článku.

GPS souřadnice: 49.87057N, 16.31632E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011


Portmoneum
Portmoneum






Předchozí článek: Téměř zapomenuté pardubické firmy (IX. část)
Následující článek: Zajímavosti z Klášterce nad Orlicí a jeho okolí


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice v ŽAMBERKU.

SVITAVSKO: Vrch Kalvárie je známým poutním místem nad JAROMĚŘICEMI.

SVITAVSKO: Městská věž v JEVÍČKU.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml