Sdružení přátel Pardubického kraje

Pardubické kostely

Kostel sv. Jiljí v Pardubičkách

18.04.2024 Nejstarším pardubickým kostelem je dodnes stojící kostel Zvěstování Panny Marie, který se nachází v centru města na dnešním Komenského náměstí. Kostel před rokem 1359 nechal postavit arcibiskup Arnošt z Pardubic. Byl prvním pardubickým farním kostelem „města nového“ založené jeho otcem. Roku 1532 přemístil Vojtěch Pernštejna faru k většímu bartolomějskému kostelu, do staré fary umístil klášter minoritů, jimž slíbil postavit větší budovu.

Za třicetileté války byl silně poškozen švédskou dělostřelbou. O rekonstrukci se postarali minorité. Za josefínských reforem byl klášter roku 1786 zrušen a kostel uzavřen. Mnoho cenného zařízení bylo rozprodáno, hlavní oltář byl dán do Kunětic, čtyři postranní oltáře do Korouhve. Obrazy z kostela byly přeneseny do Kostelíčka (kostela Sedmibolestné Matky Boží), barokní zábradlí chóru bylo převezeno do Osic. Roku 1792 bylo povoleno dočasné užívání kostela pro školní bohoslužby. Ne však na dlouho, protože v roce 1800 byl kostel opět uzavřen. Opětovné vysvěcení se konalo v roce 1815. Při důkladné opravě provedené roku 1902 byl barokní hlavní oltář nahrazen novogotickým, strop presbyteria byl ozdoben malbami dle předloh Mikoláše Alše. Kostel dále sloužil pro studentské bohoslužby do roku 1948, kdy byl uzavřen na dlouhých 40 let. Opět otevřen byl totiž až v roce 1990.
Není bez zajímavosti, že presbyterium kostela Zvěstování Panny Marie je zaklenuto sklípkovou klenbou, loď je svazky hluboce článkovaných žeber rozdělena do tří polí se 6 okny. V kryptě pod kostelem, lidově zvané katakomby, byli pohřbívání mniši i pardubičtí měšťané. Je zajímavé, že podzemní prostory jsou velmi rozsáhlé a několik dnes zcela prázdných podzemních místností se nachází po celým prostorem kostela a jelikož podobné podzemní prostory s klenbami se nacházejí pod sousední školní budovou, budovou bývalého kláštera, je pravděpodobné, že podzemní prostory pod areálem někdejšího minoritského kláštera a pod kostelem Zvěstování Panny Marie byly v minulosti propojeny. Náhrobky, který se v podzemí kostela nacházely, byly přeneseny na vnější stranu kostelní zdi, po roce 1980 byly uloženy v lapidáriu Východočeského muzea Pardubice, kde jsou dodnes. V padesátých letech 20. století byly prostory upraveny na radiační kryt.
Asi nejvýznamnějším pardubickým kostelem je kostel sv. Bartoloměje. Ten je připomínán s cyriackým klášterem v roce 1295, kdy byl i s klášterem zničen roku 1421 husity. Kostel sv. Bartoloměje zmiňovaný v listině z roku 1295 není tím dnešním kostelem nacházejícím se v centru města, ale původní kostel zasvěcený sv. Bartoloměji se nacházel na území dnešní čtvrti Pardubičky.
Dnešní kostel sv. Bartoloměje nacházející se na náměstí Republiky v centru města byl postaven v pozdně gotickém slohu s renesančními prvky. Pamětní deska nad severním renesančním vchodem, původně hlavním, je z roku 1515. Kostel je připomínán v písemných pramenech v roce 1507 jako „německý kostel ve zdi“, tedy v hradbě, která je patrná např. na Willenbergově rytině Pardubic z roku 1602. Klášter minoritů, nacházející se v místech dnešního Arciděkanského úřadu, doložený již roku 1514, měl 6 německých řeholníků (přišlých z Krakova), kteří měli pečovat o pernštejnskou hrobku a pravidelně se modlit za zakladatele chrámu pana Viléma a jeho rod. Chrám byl založen v náročném terénu, v blízkosti opevnění (hradu i města) a nad vodním kanálem. Nerovnosti se vyrovnávaly navážkami.
Chrám byl proveden ve slohu pozdní gotiky a dostal podobu širokého halového trojlodí se sedlovou střechou, raná renesance se projevila až na severním portálu chrámu (1519), obráceném schody k dnešnímu arciděkanství. Na stavbě se zřejmě podílel Mistr Paul (Pavel z Pardubic), s nímž je spojována též obnova města po požáru roku 1507.
Oba synové Vilémovi přestoupili ke straně podobojí (utrakvistické), takže pro ně existence kláštera u sv. Bartoloměje ztratila opodstatnění. Roku 1532 převedl pan Vojtěch minority a katolickou bohoslužbu do chrámu Zvěstování Panny Marie, založeného Arnoštem z Pardubic.
Podobojí získali bartolomějský kostel, nazývaný od té doby „kostelem českým“. V roce 1526 zemřel Vojtěchovi syn Ludvík, který byl v kostele pohřben stejně jako další Vojtěchovo dítě dcera Veronika zemřelá o tři roky později – v roce 1529. Vojtěch sám zemřel roku 1534 a jeho tělo bylo uloženo v hrobce založené v presbytáři (kněžišti). O dva roky později tu byla pochována i Vojtěchova žena Johanka z Vartenberka, jež nechala nad hrobem svého manžela zřídit honosný mramorový náhrobek. Vojtěchův nástupce a bratr Jan, zvaný Bohatý, nechal opravit střechu a štíty kostela a vybudoval trojramennou tribunu zdobenou kamennými reliéfy s figurální i rostlinnou výzdobou. Na konci 30. a ve 40. letech 16. století pokryla klenby a stěny chrámu raně renesanční nástěnná malba. Od roku 1540 nesla fara již označení děkanství (roku 1934 bylo povýšeno biskupem královéhradeckým M. Píchou na arciděkanství). Katolický ritus se do sv. Bartoloměje vrátil po roce 1614. V letech 1906–8 probíhala oprava kostela podle pokynů Centrální komise pro památky ve Vídni. Oprava interiéru přinesla záchranu náhrobních desek uložených v podlaze a zdivu. Na průzkum dohlížel arch. B. Dvořák. Roku 1912 byla pro zchátralost zbořena Černá kaple a došlo zřejmě ke vstupu do pernštejnské hrobky v presbytáři. Roku 1912 byl rozšířen chrám sv. Bartoloměje na západní straně historizující architekturou předsíně. Architekt Dvořák přizval ke spolupráci své osvědčené spolupracovníky – M. Alše, A. Häuslera, L. Vacátka a V. Amorta. Pro průčelí předsíně zvolil obloučkový štít typický pro pernštejnskou výstavbu města. Portál nese nápis „Nedej zahynouti nám ni budoucím“ (ze svatováclavského chorálu) a letopočet 1912. Dveře pokryté měděným plechem vytvořil F. Kubíček z Pardubic. Nad vstupem se nacházejí v půlkruhových nikách mozaiky 3 zemských sv. patronů (zleva sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Prokop). Vytvořil je V. Foerster podle kartonů M. Alše. V ploše štítu je velká figura Ukřižovaného od V. Amorta, pod ním je symbol Sv. Trojice – Boží oko a ruka ukazující na kříž, pod nímž jsou umístěny znak pánů z Pernštejna a znak města Pardubic.
Vlevo v předsíni se nachází kaple Piety, využívaná o Velikonocích jako Boží hrob a o Vánocích pro Betlém. Nad kaplí je nástěnná malba Jesliček od A. Häuslera podle kartonu M. Alše s nápisovou deskou o obnově kostela roku 1912 se jmény členů výboru Jednoty pro dostavění (rozšíření) chrámu. Nejcennější částí výzdoby kaple Piety je Kalvárie, vzniklá v letech 1736–37 jako součást oltáře pro kapli sv. Kříže (zvanou také kaplí Černou podle pohřbívání obětí moru v ní). Dílo je připisováno řezbáři a sochaři Ignáci Rohrbachovi z Chrudimě. Vitráže (malby na skle) představují na západní stěně nad vstupem Božské srdce Ježíšovo se slovanskými věrozvěsty sv. Cyrilem a sv. Metodějem a čtyřmi evangelisty Matoušem, Markem, Lukášem a Janem. Tři okna jižní stěny jsou ozdobena od roku 1925 výjevy Navštívení Panny Marie, sv. apoštoly Petrem a Pavlem a scénou Kristova Zjevení sv. Maří Magdaleně.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2024

GPS souřadnice: 50.0375792N, 15.7774239E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2024


Kostel sv. Václava v Rosicích nad Labem
Husův Sbor






Předchozí článek: Karel S. Sokol (1867-1922) – omladinář, novinář a politik
Následující článek: Pamětní kniha c.k. státní průmyslové školy v Pardubicích


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml