|
| |
|
Historický most Červeňák promlouvá k dnešku
16.01.2024 Tiše plynou vody Chrudimky, jen občas se snese do vody šupinka rezu starého mostu; mostu který kdysi nazvali Červeňák, podle jeho suříkové barvy. A dlouho poté, opět podle názvu mostu bylo nazváno i území kdysi využívaného armádou jako cvičiště, nyní však území přírodního parku, do kterého most vede z ulice K Židovskému Hřbitovu. Před několika lety, z iniciativy uskupení několika občanských spolků a dalších nadšenců, kteří chtěli obyvatelům města zpřístupnit do té doby ofi ciálně nepřístupnou divočinu zanedbaného cvičiště jako zajímavé přírodní území, město požádalo o převod území z majetku armády do majetku města. Most chtělo minulé vedení města dokonce využít pro městskou automobilovou dopravu(!) a vybudovat tzv. propojku, která by vedla souběžně(!) vedle JV obchvatu, i když ofi ciální posudek1) mostu naznačoval úplnou nezpůsobilost pro autodopravu a požadoval uzavření. Proč? Jak vlastník – město, tak i správce SmP, nedbali stále katastrofálnějších posudků mostu, nezajistili opravy a údržbu, takže desítky let most chátral a chátral, rezl a prorůstal dřevinami. Nyní, v souvislosti s chystanou revitalizací bývalého cvičiště na přírodní park Červeňák, se nad mostem vznáší otazník! Co s ním? Lidé sice ještě po něm chodí na procházky, ale co v budoucnu? Zbourat do šrotu? Vynaložit peníze a opravit? Či postavit jiný? Jaká je vlastně jeho hodnota pro město, pro jeho obyvatele? Metodické centrum průmyslového dědictví Národního památkového ústavu (NPÚ) v Ostravě se k mostu Červeňák vyjádřilo, že by most měl být chráněn jako kulturní památka2). Doporučili podat návrh na prohlášení za kulturní památku přímo na Ministerstvo kultury ČR a slíbili i další podporu. I NPÚ Pardubice podporuje vyhlášení za technickou památku. MÁ MOST I NĚJAKOU „SRDEČNÍ“ HODNOTU ABLÍZKÝ VZTAH PRO MĚSTO AJEHO OBYVATELE? A jak historie mostu vlastně začala? Pojďme do ní nahlédnout. Když byl zasypán vodní příkop kolem starého města Pardubic, před Zelenou bránou byl odstraněn již zbytečný most z roku 1886. Městská rada nabídla most k odprodeji3), ale na příslušném dokumentu můžeme číst: „Nedošla žádná nabídka“. Zasypáním bývalého městského vodního příkopu se otevřela nová možnost dopravy. Místo původní hlavní trasy Zelenou branou, starým městem a Bělobranským náměstím se otevřela možnost nové trasy dnešní Jahnovou ulicí východním směrem přes Chrudimku, na Bílé předměstí a Studánku. V letech 1910–1911 byl dán do provozu nový most (fy Rainberg), přemosťující Chrudimku. V soutěži o zhotovení mostovky o ploše 200 m2 město dostalo nabídky tří fi rem. Je zajímavé, že zakázku nakonec dostala pražská fi rma Hrůza a Rosenberg za cenu 740 K, i když její nabídka nebyla nejlacinější (fi rma Vildvald ze Smíchova nabídla cenu jen 680 K). Most byl postaven a sloužil k plné spokojenosti skoro 20 let, ale nakonec se na něj začaly množit stížnosti kvůli nestabilitě a kývání, neboť nosnost mostu byla stanovena jen na 60 q, takže 7. 3. 1929 se městské zastupitelstvo usneslo a již druhý de vydalo vyhláškou nařízení, že „jízda těžkými vozidly po mostě přes Chrudimku za reálkou se zakazuje a trestá podle § 35 obecného zřízení“. Jak čas postupoval a provoz po mostě houstl, nestabilita mostu při zatížení těžkými vozidly stále více vadila. Město si vyžádalo odbornou technickou prohlídku mostu, která byla provedena fi rmou A. Rainberg (strojírna, mostárna, kotlárna v Pardubicích) v listopadu 1931. Firma vypracovala obsáhlou a podrobnou zprávu s těmito výsledky: „Nalezeno bylo množství neodvětrávaných míst, kde se hromadila vlhkost a tím i koroze, hlavně na spodních pásnicích a pod krycími plechy. Některé plechy byly až do 40 % zničeny rzí! Také byl most navržen jen pro II. třídu mostního řádu, ač je nyní používán na velmi vytížené městské i dálkové komunikaci v Jahnově ulici, takže konstrukce je slabá a nevyhovuje velkému dynamickému zatížení vozidly.“ Na základě této zprávy vrchní technický rada Ing. J. Vencl požádal městskou radu o zadání projektu nového mostu profesorovi Bechyně z Prahy. Nicméně provoz přes most pokračoval zatím dále a omezení i zákazů se příliš nedbalo, takže například v únoru 1932 byli zaznamenáni „hříšníci“: V městské radě dne se tedy 11. května 1932 projednával návrh: „Vážený sbore! městská rada již loňského roku vyžádala si odborný posudek zdejší fi rmy A. Rainberg o stavu železného mostu přes Chrudimku v ulici Jahnově za starou reálkou a tato se vyjádřila velmi nepříznivé o bezpečnosti tohoto mostu. Tento železný most postavený v letech 1910 až 1911 proveden byl pro zatěžovací normu druhé třídy mostu silničních a již zpočátku nevyhovovala jeho konstrukce, ježto hlavní obloukové jeho nosníky nebyly zajištěné proti postranním výkyvům, též jeho svislice příhradových hlavních nosníků nebyly provedeny tím způsobem, aby vzdorovali těmto výkyvům. Most pro nynější dobu má úzkou vozovku jakož i úzké oboustranné chodníky a konstrukce jeho při značné délce jeho, je slabá a vadná tím, že není zajištěna proti dynamickým účinkům pohybujících se vozidel po mostě, čímž most tento jakož i rezí, kterou hlavně konstrukního nosníku značně zachvácen jest, velmi trpí, nesnese žádného většího zatížení. Ježto tento most leží na velmi frekventované třídě Jahnově a přes vyhlášený zákaz jízdy po mostě těžkými povozy, nákladními auty a autobusy jest neustále stoupající frekvencí velmi zatěžován, takže jest tu nebezpečí zhroucení celé konstrukce mostní, usnesla se městská rada doporučiti zákaz jízdy těžkými vozidly po tomto mostě a vzhledem k naléhavosti věcí záležitost tuto předložiti váženému sboru pilným návrhem. Prosím tedy, aby návrhu tomuto přiznána byla pilnost. Račiž se vážený sbore usnésti: 1. jízda po železném mostě v ulici Jahnově pod starou reálkou zakazuje se všem vozidlům přesahujícím váhu 30 q včetně váhy vozidla i nákladu. 2. přestupky tohoto zákazu trestají se ve smyslu § 35 obecného zřízení pokutou do 20 Kč, v případě nedobytnosti vězením do 48 hodin. Usneseno schůzí obecního zastupitelstva, v Pardubicích dne 11. května 1932.“ I přes nařízení o omezení provozu těžkými vozidly se zákazu moc nedbalo, provoz ve městě nechtěl být tak omezován. Okresní hejtman, vrchní rada Vítek, proto vydal už 30. května 1931 vyhlášku okresního úřadu, ve které zveřejňuje rozhodnutí města Pardubice o přestavění dosavadního příhradového mostu za nový, obloukový ze železobetonu a vyhlásil ustavení komise a místní šetření zájemníků zainteresovaných na výstavbě nového mostu na 13. 6. 1931, dle ustanovení vodoprávního zákona z 28. 8. 1870. Tato komise se skutečně sešla, za hojné účasti, pod vedením řídícího komise JUDr. Boh. Procházky: Po seznámení přítomných s technickými parametry navrhovaného mostu a požadavky na zamezení poškození ledy, které pronesl Ing. Fr. Topinka, vrchní technický rada, se k projektu vyjádřili i zástupci dalších úřadů a fi rem: • Státní stavební správa řeky Chrudimky zemského úřadu, • Správa státních drah (rada stát. drah Ing. O. Kolařík), • Vojenský železniční pluk (mjr. Mečislav Hampl), • Elektrické podniky města Pardubic (tov. Frant. Štěpánek, řed. Ing Boh. Hubáček), • Ředitelství pošt a telegrafů (rada J. Pokorný), • Město Pardubice, • Bří Winternitzové, majitelé mlýna, • V. Jandík, majitel mlýna. Zástupci města Pardubic na závěr prohlásili, že berou na vědomí výsledek řízení a podrobují se bezvýhradně podmínkám navrženým státním technickým znalcem, požadavkům zástupce železničního pluku, ředitelství pošt a telegrafů i elektrických podniků a protokol byl přítomnými podepsán. Hrubý rozpočet stavby nového mostu byl v r. 1931 odhadnut Městskou technickou kanceláří na 1,5 milionu Kč, náklady na dokumentaci a rozpočet dohodnuty na 40 tisíc Kč. Generelní návrh nového železobetonového mostu, včetně statického výpočtu, byl svěřen Ing. Dr. Stanislavu Bechyně, profesoru vysoké školy technické v Praze. Rozhodnuto? Ne tak docela. Ukázalo se, že město nemělo ani fi nanční prostředky, aby zaplatilo vypracování projekční dokumentace. Městský důchodní úřad píše: „Za dnešních zákonných ustanovení nelze úhrady opatřiti, neboť zemský úřad vrátil i na r. 1932 obci rozpočet neschválený, ku provedení snížení. Prozatím budiž omezen provoz na mostě pro nákladní auta.“ Za těchto podmínek by ale stále docházelo k podstatnému omezení dopravy ve městě! Nakonec se ale podařilo na nový most sehnat dotaci od ministerstva vnitra. Pak věci postupovaly poměrně rychle. Starý most byl 19. března 1934 vojáky železničního pluku posunut o 20 m po proudu a sloužil jako provizorium po dobu výstavby mostu nového. Stavba rychle pokračovala a už v úterý 16. července 1935 se konala zatěžovací zkouška nového mostu, za přítomnosti projektanta prof. Dr. St. Bechyně a dozorčí komise: V. Dytrych, nám. starosty, prof. A. Adam, člen městské rady, p. stavitel Makalouš, Ing. A Kazanin za stavební fi rmu a dále vrchní tech. rada Ing. J. Vencl a asistent R. Nevole. Chodníky mostu se zatížily dlažebními kostkami (27 tun/1 chodník, 500 kg/m2) a posléze nákladními automobily (12 + 10 tun) a měřil se průhyb kleneb. Výsledky (celkem 2,6 mm) se ukázaly vyhovující, dosáhly jen ¼ průhybů vypočtených a mnohem menší než dosud naměřené průhyby mostů podobných, což svědčí o vynikajících schopnostech projektanta. Nakonec se Pardubičtí občané dočkali. 29. 7. 1935 se konalo slavnostního otevření nového mostu. Starosta města, Dr. Frýba, rozeslal pozvánky: Pozvánka paní Prokopové: „Milostivá paní Marie Prokopová vdova po továrníku v Pardubicích. Velevážená milostivá paní. V pondělí dne 29. července 1935 o půl jedenácté hodině dopolední odevzdán bude veřejnosti nový železobetonový most přes Chrudimku v ulici Jahnově, který rozhodnutím městského zastupitelstva pojmenován jest po vašem zvěčnělém panu choti, za jeho lásku k městu Pardubicím a zásluhy o jeho technický rozkvět. Bylo by nám velikou ctí, kdybyste tohoto aktu laskavě s vaší váženou rodinou se súčastnila a dovolujeme si proto přiložiti naše zdvořilé pozvání. S projevem hluboké úcty. 1 starostův náměstek, starosta města“ Projevy při zahájení: Výňatky ze zahajovacích projevů projektanta prof. Bechyně a stavební fi rmy Záruba -Pfeffermann: Ing Vencl, stavební rada a ředitel městské technické kanceláře, ve svém projevu mj. prohlásil: „Novostavba tato vyžádá si nákladu as 1 200 000 Kč, který uhradí město z Půjčky práce, která byla ministerstvem vnitra městu pro tuto stavbu poskytnuta. Děkuji velitelství železničního pluku v Pardubicích za technicky dokonalé a odborně provedená přesunutí starého příhradového mostu…“ V dubnu 1936 bylo zahájeno kolaudační řízení a most byl schválen, včetně zabudování minového zařízení do minových komor, které si prosadilo Ministerstvo národní obrany. Most byl poté zapsán do Vodní knihy. A JAKÝ BYL OSUD STARÉHO VYŘAZENÉHO MOSTU? V únoru 1934 požádalo několik pardubických společností a poboček, aby se starý most u bývalé reálky nelikvidoval, ale tak jak je, přemístil na místo v budoucnu uvažovaného mostu za Sokolovnou, kde by mohl sloužit pro pěší přemostění Chrudimky. Žádost podepsala Církev československá, TJ Sokol, Okresní pojišťovna nemocniční, Matice školská, Svaz stavitelů, S. K. Pardubice, Telegrafi a a velitel nemocnice mjr. MUDr Krčmář. Ovšem městská technická kancelář z technických i ekonomických důvodů přesunutí nedoporučila, takže se městská rada 5. 3. 1934 usnesla žádosti nevyhovět. (Dnes je na tomto místě lávka pro pěší do Bubeníkových sadů.) Mostu se ujali vojáci 1. železničního pluku v Pardubicích. Rozebrali jej a později přemístili na své cvičiště jižně od Pardubiček, kde byla připojena dvě předpolí a most byl začleněn do výcvikových prostor pluku. Osud mostu Červeňáku visel na vlásku také roku 1939. Po březnovém obsazení Československa nacisty hodlala okupační správa most zabavit při likvidaci majetku české vojenské správy. Dopisem ze dle 4. 5. 1939 upozornil starosta městského úřadu pardubickou Ortskomandaturu říšské moci, že tento most, přemístěný z Jahnovy ulice je majetkem obce, 8 Pardubicko nikoliv vojenské správy a žádá, aby byl na svém místě z veřejných důvodů ponechán, což se stalo. Dokážeme si i dnes, u vědomí historického významu mostu Červeňáku, více vážit této památky, zvláště když se dá i v současnosti dobře využít ve stávajícím umístění pro provoz pěších a cyklistů při vstupu do přírodního parku Červeňáku? Posudky, které na něho byly vypracovány1), bohužel stále počítají s automobilovým provozem, což by opravu neúměrně prodražilo. Přitom už v r. 1932 byla nosnost mostu omezena do 3 tun! Most by měl být pro provoz pěších a cyklistů zbaven těžkého dláždění a železobetonu původní vozovky a ponechán jen železný nýtovaný skelet, který by se po výměně několika zrezivělých dílů a opravě ložisek opatřil lehkou roštovou nebo fošnovou mostovkou (podobně jako u mostu „Zeleňáku“). Nýtovaná konstrukce příhradového mostu je celkem slušně zachována s výjimkou několika prorezavělých částí ve spodku mostu, kde se držela vlhkost a části korodovaly. Zatím most tiše slouží a trpělivě čeká na opravu pod dohledem nenápadného strážce Červeňáku.
Autor: Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2023
Předchozí článek: V Pardubickém kraji se ubytovalo nejvíce turistů za posledních 12 let Následující článek: měla moje babička pravdu? Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
