Sdružení přátel Pardubického kraje

50 let nového nádraží v Pardubicích


30. 05. 2008 Historie nádraží v Pardubicích úzce souvisí s vývojem železniční dopravy, industrializací a růstem města samotného. Současné nádraží je již třetí v pořadí stojící samostatná budova. První nádraží Pardubice získaly s výstavbou Olomoucko-pražské dráhy. S jeho stavbou se začalo v roce 1844, mělo čtyři koleje, z nichž dvě procházely nástupištní halou. Tato hala byla postavena z kamene a byla 80 metrů dlouhá. První cestující přivítala při slavnostním zahájení provozu trati 20.8.1845. Výpravní budova byla jednopatrová a s nástupištní halou ji spojoval zastřešený trakt. V této původní formě však příliš dlouho provozu nepostačovala. Roku 1856 začala stavba tratě z Pardubic do Liberce.

Tato dráha zdlouhavě řešila problém vlastní nádražní budovy. Zatímco 4.11.1857 byl zahájen provoz na úseku do Jaroměře, nádražní budova zatím nestála. Tato nová budova měla opět krytou nástupištní halu pro tři koleje, která se přimkla k výpravní budově. Navrhl ji architekt Karl Schumann. Její dokončení se podařilo až v prosinci 1858. Nádraží mělo v té době neobvyklé řešení, neboť výpravní budova byla společná pro odbavení cestujících obou železničních společností. Průčelí se neslo v pozdně klasicistním slohu, okna byla půlkruhově zaklenutá a ve středu se nacházel ozdobný trojúhelníkový štít. V té době došlo ke snesení původní dvorany z roku 1845. Původní nádražní budova sloužila jako byty, prošla úpravami a dnes v ní sídlí ČD Telematika.
Tato třípodlažní budova již brzo nepostačovala potřebám zvyšující se frekvence cestujících. V roce 1864 byla zvětšena restaurace, zatímco prostory celní služby a policie byly zrušeny. Se stavbou dráhy do Havlíčkova Brodu roku 1870 bylo nutno rozšířit prostory pro provozní účely přístavbou k přízemnímu křídlu. Tento stav nevydržel dlouho. Po zahájení provozu na brodské trati v roce 1871 a následně zejména v devadesátých letech 19. století budova nepostačovala provozním ani komerčním potřebám. Od roku 1894 se připravovaly návrhy, jak budovu výrazně zvětšit a rekonstruovat, aby její prostory nebyly neustále přetěžovány. Na neutěšenou situaci upozorňovaly jak úřady, tak město. Všechny tři železniční společnosti se však k velké rekonstrukci nedokázaly odhodlat. Konsensus přinesl až projekt v roce 1901, ve kterém byla budova zakončena dvěma schodišťovými věžemi a uprostřed vybavena prostornou halou. Jedinou původní částí budovy z roku 1858 zůstala prostřední dvoupatrová část, byť značně rekonstruovaná. Několikrát ještě doznal projekt změn, až roku 1905 došlo k jeho ustálení. Dispoziční řešení bylo dle návrhů architekta Franze Uhla a venkovní vzhled nejpravděpodobněji z dílny architekta Adolfa Sandiga. Vzhled budovy měl novobarokní ráz. Stavba probíhala v letech 1906-08. V této době dostalo nádraží třetí zastřešenou dvoranu sestávající ze zasklené ocelové konstrukce. Vzhled budovy i dvorany zůstal beze změn až do 26.8.1944, kdy dostala budova několik zásahů pumového útoku. Proto byla v září 1944 provizorně snížena prostřední část o jedno patro a v této podobě dosloužila svému účelu až v roce 1958. Nicméně vzhled po nutných válečných úpravách je patrný doposud. Dvorana již obnovena nebyla.
Koncem roku 1944 byl zcela zničen náletem i pardubický cukrovar. Ihned po válce nabídlo město tato prostranství dráze pro možnost vzniku nového, tedy již třetího nádraží v pořadí. Úkol vyprojektovat novou budovu zadalo Ministerstvo dopravy Stavební správě ČSD. První návrh zpracoval arch. Josef Danda a pojal celou stavbu velkoryse. Základ tvořila protáhlá dvoupatrová stavba, do níž byl vtělen vyšší kubus vstupní haly. Součástí byla také pasáž zakončená krytým autobusovým nádražím. Tento projekt však Danda musel přepracovat. V novém návrhu z podzimu 1946 má hala půdorys písmene T a je navržena jako jediný nedělený prostor. Ani toto řešení však nebylo přijato. Ministerstvo tak vypsalo podsoutěž, kde ze tří návrhů byl vybrán projekt arch. Karla Řepy a Karla Kalvody. Na projektu také spolupracoval již zmíněný J. Danda. Celý komplex nového nádraží si vyžádal velké změny. Stavba začala v roce 1949 a kromě cukrovaru musela novému nádraží ustoupit výtopna Pardubicko-liberecké dráhy a mnoho drobných staveb. Realizaci prováděly Dopravní stavby Olomouc a slavnostně bylo předáno nádraží do provozu 1. května 1958. Nové nádraží tak slouží letos svému provozu právě 50 let.

GPS souřadnice: 50.03264N, 15.75668E

Autor: Oldřich Čížek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2008


Foto: archiv autora






Předchozí článek: Zajímavosti ze Sovolusk
Následující článek: Sto let autobusové dopravy v Pardubicích


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Nově zrekonstruované náměstí Přemysla Otakara II. ve VYSOKÉM MÝTĚ.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml