Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




1.12.2013 Alois Hladěna (nar. 1898, Pardubice) patřil ve své době k velmi známým sedlářům v Pardubicích. Vlastnil sklad kůží a potřeb pro sedláře, řemenáře, čalouníky, brašnáře a stavitele kočárů na Pernštýnském nám. č. 48. Archivní záznamy pocházejí však pouze z počátku 40. let.1) Ze dne 9. 12. 1940 pochází žádost o vydání duplikátu živnostenského listu, který se ztratil. Dne 16. 11. 1942 požádal A. Hladěna o převzetí fi rmy svého otce.2)
František Hladěna (nar. 1866 v Hradišti u Pardubic) vedl rovněž ve 40. letech sedlářství (anglické), dále výrobu kočárových postrojů na Wilsonově tř. č. 95 (Na Zeleném), později vdova Marie (s náměstkem Josefem Bulíčkem). Podobně jako u předešlé fi rmy se zachovala žádost Marie Hladěnové o vystavení duplikátu živnostenského listu vydaného dne 12. 4. 1893 v Pardubicích. Z činnosti fi rmy se v archivních fondech zachoval jediný fi remní papír (dat. 20. 3. 1941).3) I když jsou obě fi rmy Alois Hladěna a František Hladěna uvedeny v archivním fondu odděleně, lze předpokládat, že se jednalo o dva podnikatele stejného rodinného podniku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Názvy ulice K Vinici a názvy místní části na starých mapách Na vinici naznačují, že v Pardubicích se kdysi zřejmě pěstovalo víno. Víno přinesli k našim sousedům Římané, kteří ho pěstovali např. v údolí Rýna a Mosely. Pěstování vína vyžaduje vhodnou kombinaci tepla, slunečního svitu, deště a mrazu, polohy a půdy. Podnebí a počasí jsou proto nejdůležitější činitelé velmi komplexního prostředí, které je třeba k pěstování vína. V tom spočívá celý úspěch. Ale najít takové místo není vůbec jednoduché. Začněme historií: První dochovaná zpráva o Pardubicích je v listině papeže Bonifáce VIII. z r. 1295, kde je zmínka o klášteře Cyriaků s kostelem sv. Bartoloměje. Dnes víme, že klášter Cyriaků souvisí s návrším nad Chrudimkou, kde se dnes nachází čtvrť zvaná Pardubičky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Ve Zdechovicích to žije. Přesně v duchu nejlepších tradic českých vesnic, v nichž dění buditelsky rozhýbávali starosta, učitel, případně místní okrašlovací spolek. Zdechovičtí pochopili, že srdcem života obce je škola. Ale nezůstalo jen u školní budovy. Vedle zdechovické základní školy vyrostlo víceúčelové hřiště pro sportování dětí a amfiteátr pro kulturní akce pro všechny. Podle pardubického architekta Aleše Klose jde o výborný projekt, který dokázal maximálně využít minimální plochy: „Jako architekta mne příjemně překvapilo jednoduché a funkční řešení celého prostoru, kdy se využilo velice elegantně každého volného místa, přitom ale tak, že jakýkoliv nový prvek není na úkor vzrostlé zeleně.“ Chválí také citlivě zasazený amfi teátr ve svahu pro výuku i koncerty. „Amfi teátr je výborný nápad a tím, že je posazen do stráně a proveden ze současných betonových materiálů, je vlastně bezúdržbový a odolný vůči často „necitlivému“ používání dětmi,“ uvedl Aleš Klose.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Takto jsme si volně zapamatovali výrok jednoho z policejních pyrotechniků, kteří u nás 3. 5. 2013 likvidovali původně ohlášené čtyři protitankové miny, jež našli naši mladí spoluobčané A. M. a L. S. v prostoru bývalého sovětského autodromu u Zbraněvsi. Na fotografi i se můžete podívat, na kolik kusů se nález nakonec rozrostl. Tu zvláštní minu, která tvarem připomíná dva komolé kužele na sobě, neznali ani policejní specialisté. Areály v zámku a na Zbraněvsi byly po odchodu vojsk prozkoumány vojenskými pyrotechniky čs. armády, kteří tu pracovali celý týden, přesto se ale – jak je vidět – nelze na 100% spolehnout, že se nedá nic najít. Plyne z toho pro nás pro všechny poučení – s každým podezřelým nálezem nemanipulujte a ohlaste jej okamžitě buď policii na linku 158 nebo starostovi obce
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Na vstupu do někdejšího zdechovického panství od železniční stanice v Řečanech nad Labem a zároveň na začátku tzv. kočárové cesty stojí romantická stavba s fasádou ze zdejší žuly, která je koncipována v pseudogotickém slohu. Někdy se jí také podle posledního obyvatele říká Mazánkova. Z historických zdrojů se zatím nepodařilo najít datum postavení, a tudíž ani nevíme jméno stavebníka. Lze jen předpokládat vznik v 19. století. Ale není vyloučeno ani jiné období. Jisté je, že patřila zdechovickému panství a sloužila kromě obydlí hajnému také jako zajímavý vjezd od dráhy na zdechovický zámek, protože na delší vzdálenosti se tehdy cestovalo vlakem a zbytek cesty se absolvoval kočárem. Za branou pokračuje zpevněná cesta přes obec Zdechovice až k druhé hájovně Katovně a možná až k ledovcové moréně „Obří postele“. Stavebně se jedná o stavbu zděnou – uvnitř z cihel plných a na vnější straně ze žulových kamenů. Každý návštěvník, pokud přichází od trati, vidí stavbu ze severní strany.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 V pátek 15. března 2013 byl při výkopu na čestném nádvoří zámku ve Zdechovicích nalezen cca 2 m pod úrovní dvora zděný objekt. Přivolaní pracovníci Muzea v Hradci Králové pod vedením archeologa Mgr. Bláhy a historik MgA. Fr. Václavík neznámý nález identifi kovali jako opěru zřejmě dvouobloukového kamenného mostu přes obranný příkop do někdejší tvrze ve Zdechovicích. Odhad datování zatím ukazuje na 17. století. Protože při dokumentačních pracích byly nalezeny i dřevěné prvky, může se stát, že jejich prozkoumání v laboratoři určí přesnější datum. Zatím se spekuluje i tom, že kamenný most měl svého dřevěného předchůdce. Na bližší zprávy si ovšem budeme muset ještě počkat možná že až do konce tohoto roku. Připomeňme si také, že v loňském roce byly na fasádě zámku byla objevena renesanční sgrafi tová výzdoba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Zdechovice nejsou na první pohled nijak zvlášť nápadnou obcí na západním okraji pardubického okresu na hlavní silnici spojující Pardubice s Kutnou Horou. Někdo si možná vybaví, že do roku 1990 obývala místní zámek sovětská vojska, někdo si možná vzpomene na přírodní zajímavost – obří postele u Zdechovic. Nyní to však vypadá, že tato nenápadná obec začíná být poměrně dost významnou vzhledem k archeologickým nálezům zde v posledních měsících nalezeným. Obec Zdechovice totiž získala do svého vlastnictví místní zámek, který právě do roku 1990 obývala sovětská armáda. A v rámci výkopových prací pro zbudování nové kanalizace a inženýrských sítí byly v rámci záchranného archeologického průzkumu objeveny zajímavé nálezy. Mimo jiné byly nalezeny základy barokního mostu, který byl umístěn v místě, kde dříve stával středověký vodní příkop. Jak výzkum pokračoval, podařilo se odkrýt barokní zdivo s pozdější úpravou středověkého příkopu, kdy šlechta, která tu žila snad ve snaze zachovat původní historický ráz sídla, tento 8 metrů široký příkop kamennou zdí zmenšila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Město Choceň se připomíná již roku 1227 v majetku Kojaty Hrabišice. Mnohokrát vyhořelo, nad městem stával choceňský hrad. Ten nechal zničit markrabě moravský Karel (pozdější král Karel IV.) v roce 1338 při tažení proti loupeživému pánu Mikuláši z Potštejna.
Dnes je město znám0 především jako železniční křižovatka na hlavním železničním tahu. Již z roku 1875 tak pochází tamní železniční nádraží, před nímž začíná trasa naučné stezky, která vede návštěvníky po přírodních a kulturních zajímavostech okolí města. Její délka je 35 km a má dva okruhy dlouhé 16 a 19 km a v jejich spojnici v Kosteleckých Horkách je malý pěší okruh 3km. Je vhodná pro pěší i cyklisty na malý i několikadenní výlet. Stezka vede od nádraží ČD Choceň přes Hemže, Koldín k Homoli, dále na Homol a Kostelecké Horky, kde je místní okruh a zkratka přes Bošín do Chocně, hlavní trasa dále pokračuje k Černé a přes Plchůvky a Újezd se vrací se zpět do Chocně. Stezka je průběžně značena a osazena 19 informačními barevnými panely.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou stezkou. Počátek zdejšího osídlení sahá až do prehistorických dob. Již roku 1418 byly Chroustovice zmiňovány jako městečko. To se během dalších let příliš nevyvíjelo. V podstatě jediným velkým zásahem v jeho lokalitě bylo vybudování zámeckého komplexu, který ale rozvoj samotných Chroustovic urbanisticky neovlivnil. Snad jen výstavbou většího počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali pro potřeby zámku. Při procházce Chroustovicemi, jejichž název není odvozen od náletů chroustů, ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách, stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba i jeho interiér. Jako farní byl kostel v Chroustovicích zmiňován už v roce 1349. Jeho dnešní barokní podoba je z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba byl vybudován nákladem hraběnky Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke kostelu patří také barokní fara. V parčíku vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský sloup, na náměstí litinový kříž z roku 1891.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 (Dle brožurky „Město Skuč“, autor: JUDr. K. V. Adámek, 1901). Na svahu vrchu Humperky, jenž svými temeny ovládá celé okolí, se rozkládá starobylé okresní město Skuč. Vrch Humperky na mapách dnes není, Šenkýřka 492 m n. n. Jméno původně české, jinde v Čechách zněmčené na Hutberk.
Domněnka, že na Humberkách stávalo v dávné minulosti rytířské sídlo, vznikla na počátku 19. stol., v dobách, kdy romantická mysl některých vlastimilů vykouzlovala si hrady na mnohých místech. Tak některé místní i jiné prameny se domnívají, že nad Skutčí ne na hradě, na té hoře sešel se 2. července 1221 Přemysl Otakar I. s pražským biskupem Ondřejem. Dovolávali se Pelclovy Kroniky, že onou horou Skuč (!) jsou Humperky nad dnešní Skutčí. O tom důvodně pochybovali Fr. Palacký, H. Jireček, ak. Brychta aj., zejména Alois Šembera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Necelých 10 km severovýchodně od Chrudimi leží na návrší nad řekou Novohradkou obec Dvakačovice. První zmínka o obci se váže k roku 1415, a to na stížném listu české šlechty zaslaném do Kostnice, kde je připojena pečeť Štěpána z Dvakačovic. J a k o by již tato první zmínka o obci připomínala, že smýšlení zdejších obyvatel je spíše protestantské. Snad proto si evangelický sbor v obci v letošním roce připomíná již 230 let svého trvání. Jeho existence je tak o téměř 100 let starší než historie evangelického sboru v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 JEDLOVÁ
Poloha: Kříž je zazděn ve hřbitovní zdi u kostela Navštívení Panny Marie v Jedlové v části obce Horní Jedlová u silnice z obce Bystré do Poličky.
Popis: Hladký kamenný kříž latinského tvaru z jemnozrnného pískovce, u paty výrazně rozšířený. Kříž je do poloviny zazděn v hřbitovní zdi a je natočený na sever.
Rozměry: 88 x 45 x 18 cm
Historie: Podle míry zvětralosti lze usuzovat, že se jedná o poměrně novější kříž. Je možné, že se původně jednalo o kříž náhrobní. Nezmiňují se o něm žádní z německých ani českých badatelů. Je zapsán v knize Kamenné kříže Čech a Moravy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Drobná dřevěná kaplička, původně pokrytá lepenkou. Kaplička stávala na jihovýchod od osady Vysoký Les, přibližně 250 metrů na jih od konce přírodní památky Sněženky ve Vysokém lese, v tzv. sněženkovém údolí. Kaplička stojí na katastru obce Chmelík. Kapli postavil německý statkář Wenzel Demele, přezdívaný Neubauer, sedlák ze Chmelíka č.p. 30 a jeho žena Theresia v roce 1932. Kaplička byla postavena na paměť šťastně dopadnuvší nehody, která se na místě stala. Při hrabání sena na lukách, které se dříve v tomto údolí nacházela, se splašil pár koní zapřažený za vozem podrážděný komáry. Koně se vyřítili přímo na hospodyni Theresii Demelovou, která se v úleku dovolávala Panny Marie. Hospodyně byla jako zázrakem sražena přímo mezi pár koní i kola vozu, nehodu tedy bez zranění přežila. Pouze u této kapličky je známo, komu byla zasvěcena, a to Panně Marii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Český rozhlas Pardubice připravil pro své posluchače nový letní seriál o rozhlednách Pardubického kraje. Postupně navštívíme 15 rozhleden rozesetých po celém kraji, seznámíme se s osudy konkrétní vyhlídky, s lidmi, kteří za ní stojí a pokocháme se výhledem. Seriál se bude vysílat vždy ve středu v 17. 10, první díl poběží 26. června a závěrečný pak 2. října. Průvodcem pořadu, jehož autorem je Tomáš Klement, bude herec Východočeského divadla Josef Pejchal, pardubický písničkář Radek Bartoš o každé rozhledně složí kratičkou písničku.

1. ANDRLŮV CHLUM
Více než padesátimetrová kovová rozhledna tyčící se nad Ústím nad Orlicí nabízí nádherný výhled na Orlické hory, Krkonoše a Českomoravskou vrchovinu. Letos v květnu oslavila 17 let fungování.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Krajským městem Pardubice protéká významný evropský vodní tok pramenící v České republice – řeka Labe. Přímo pod pardubickým zámkem vtéká z levé strany do Labe jiná řeka – Chrudimka. Na jejich soutok je nejlepší výhled z ochozu zdejšího labského zdymadla. To proto, že obě řeky jsou v místě spojení ukryté v protipovodňových valech. Ještě dříve, než se Labe posílí přímo ve městě vodami z Chrudimky, ukončí velmi blízko Pardubic cestu řece Loučné. Můžeme tedy konstatovat, že se v Pardubicích spojí hned tři vodní toky. Ten největší – Labe – přitéká ze severu z nejvyšších českých hor – Krkonoš. Chrudimka přivádí vodu z opačné strany – z Českomoravské vysočiny a Loučná teče z náhorní plošiny nad Svitavami z pod Javornického hřebenu. Určit, kde řeka skončí svoji pouť, je v podstatě známo vždy. Většinou ji cestu, kterou si prorazila krajinou, překříží jiný vodní tok. V druhém případě řeka, která vítězně proteče všemi úskalími a pobere cestou vodu i jiným tokům, nakonec potká moře či oceán. Zjistit přesně, kde řeka má svůj začátek – místo svého zrození, je mnohdy nesnadná a nejednoznačná záležitost. Velmi často museli o tom, který pramen je ten jediný správný, rozhodnout vodohospodáři na základě geografi ckých a hydrologických parametrů. U lokace některých pramenů rozhodovala třeba i politika.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml