Sdružení přátel Pardubického kraje

Zámecký komplex v Chroustovicích - barokní kráska v rokokových krajkách

Foto: autorka

1.12.2013 Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou stezkou. Počátek zdejšího osídlení sahá až do prehistorických dob. Již roku 1418 byly Chroustovice zmiňovány jako městečko. To se během dalších let příliš nevyvíjelo. V podstatě jediným velkým zásahem v jeho lokalitě bylo vybudování zámeckého komplexu, který ale rozvoj samotných Chroustovic urbanisticky neovlivnil. Snad jen výstavbou většího počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali pro potřeby zámku. Při procházce Chroustovicemi, jejichž název není odvozen od náletů chroustů, ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách, stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba i jeho interiér. Jako farní byl kostel v Chroustovicích zmiňován už v roce 1349. Jeho dnešní barokní podoba je z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba byl vybudován nákladem hraběnky Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke kostelu patří také barokní fara. V parčíku vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský sloup, na náměstí litinový kříž z roku 1891.

Nejvýraznější a největší památkou v Chroustovicích je již výše zmíněný rozsáhlý komplex zámeckých budov, který stojí uprostřed městyse. Na jihovýchodní straně k zámku přiléhá rozsáhlý park, jehož hranici tvoří říčka Novohradka. Její umělá ramena parkem též protékají. Vlastní budova zámku je dnes trojkřídlá, v podstatě jednopatrová budova, krytá mansardovou střechou, která vrcholí nad severním hlavním průčelím drobnou věžičkou. Do vnitřního nádvoří se stavba otevírá pilířovými zčásti zazděnými arkádami. K severovýchodnímu a severozápadnímu nároží hlavní budovy jsou připojena přízemní boční křídla lomená v pravém úhlu. V nich byla umístěna zámecká kaple a kuchyň. Na tyto menší budovy navazuje komplex jednopatrových a přízemních staveb, ve kterých se nacházelo hospodářské zázemí zámku – kanceláře a úřednické byty. Toto vše dohromady uzavírá podkovovitý tzv. čestný dvůr před hlavním zámeckým vstupem. Od samotných Chroustovic je čestný dvůr oddělen branou situovanou symetricky proti hlavnímu průčelí zámku. Samotná zámecká budova by mohla být podle ozdob nad zahradním průčelím považována nezasvěceným pozorovatelem za rokokové šlechtické sídlo s empírovými prvky. Ve skutečnosti jde o barokní architekturu, několikrát přestavovanou a opravovanou. Zámek jako takový nebyl nikdy veřejnosti přístupný. A bohužel ani zájem odborné veřejnosti nebýval valný. Od roku 1919, kdy se stal majetkem československého státu, sem byla umístěna pobočka tuberkulózní léčebny v Košumberku a později výchovný ústav. Po požáru v roce 1947 a následných opravách zde dodnes sídlí učňovská škola s internátem. Tento článek chce podrobněji seznámit s tímto málo veřejnosti známým zámeckým komplexem, který svojí rozlohou, stavebním vývojem, čestným nádvořím, francouzskou zahradou a celkovou kilometr dlouhou zámeckou osou vybočuje z prostředí ostatních šlechtických sídel v regionu. Zámecký areál v Chroustovicích byl budován po několik století. Majitelů panství se zde vystřídalo bezpočet, avšak nejvýrazněji se o podobu zámku zasloužili stavitelé a umělci ve službách rodů Kolowratů a Kinských. Za předchůdkyni šlechtického sídla v Chroustovicích je považována zemanská vodní tvrz. K roku 1372 je připomínán jakýsi Hereš, který užíval přídomku ‚z Chroustovic‘. Můžeme tedy předpokládat, že byl majitelem tvrze i městečka. V bouřlivých dobách 15. století se na chroustovické tvrzi vystřídalo mnoho vlastníků. Roku 1421 krajem táhlo Žižkovo vojsko. Chroustovickou tvrz dobylo a značně poškodilo. Městečko Chroustovice vydrancovali. Po skončení husitských válek se stal majitelem panství Jan z Mrdic – horlivý vyznavač pod obojí a stoupenec Jiřího z Poděbrad. Další desetiletí 15. století přinesla četné soudní spory o části panství s okolními vladyky. Bernart z Petrkova Chroustovice odkázal své manželce Anežce z Chlumu. Po ní získal panství její bratr Albrecht z Chlumu a na Košumberku, ale až jeho další sourozenec Slavata připojil Chroustovice ke Košumberskému panství. Díky tomuto spojení přestala chroustovická tvrz sloužit jako centrum samostatného feudálního statku a nebyla proto již udržována. K roku 1547 se tvrz připomíná jako „pustá“. Až po roce 1577 začal v Chroustovicích budovat renesanční zámek Zachariáš Slavata z Chlumu a Košumberka. Bylo-li to na místech původní tvrze, průkazně doložit nemůžeme. Ale snad některé sklepy pod dnešními zámeckými budovami by mohly pamatovat původní středověké sídlo. V Chroustovicích vznikla za Slavatů nová čtyřkřídlá zámecká budova uzavírající nevelké nádvoří, do něhož se otevírala arkádami. Tato stavba je dodnes zachována v jádře chroustovického zámku, přestože původní půdorysná dispozice byla později porušena. Zachariáš Slavata vlastnil zámek až do své smrti v roce 1599. Další ze Slavatů Diviš Lacembok z Chlumu a Košumberka prodal celé zboží Janu Divišovi ze Žerotína, komorníkovi habsburských princů Matyáše a Maxmiliána – bratrů císaře Rudolfa II. Od roku 1612 vlastnili panství Gersdorfové. V roce 1623 byl chroustovický statek, k němuž kromě městečka a zámku patřily ještě 3 dvory a 9 vesnic, zkonfi skován Štěpánu Gersdorfovi za účast v protihabsburském odboji. Ještě v témže roce odkoupil Chroustovice Jan Baptista Weber z Pisenbergu. Jeho dcera prodala statek v roce 1655 Karlovi Ferdinandovi z Valdštejna. Od Karlovy manželky odkoupil chroustovické panství roku 1663 František Karel Libštejnský z Kolovrat a Rychnova, místodržící na Moravě. Při tomto prodeji byl sepsán podrobný inventář chroustovického zámku. Díky němu se dovídáme, že v té době byl chroustovický zámek jednopatrová čtyřkřídlá budova, krytá valbovou šindelovou střechou. V přízemí zámku byly umístěny kanceláře, byty úředníků, kuchyně, skladiště a zámecká kaple. V patře se nacházely obytné pokoje, ale část patra sloužila i jako sýpka. Pod zámkem se nacházely rozsáhlé sklepy. Kolowratové se s tímto stavem nespokojili a začali zámek přestavovat do barokní podoby – v obdobném duchu, jako další jejich sídlo v Rychnově nad Kněžnou. Podle nápadné podoby obou zámeckých budov v Chroustovicích a v Rychnově se odborníci domnívají, že se na těchto stavbách projevuje práce stejného architekta. Jeho jméno se v žádných záznamech nedochovalo, ale podle stylu severoitalské školy se uvažuje o Giovannim Domenicovi Orsinim, a to pro první fázi kolowratské přestavby. Další úpravy, které inicioval syn Františka Karla – Norbert Leopold Kolovrat – se týkaly hlavně nových střech zámku. Tato přestavba je připisována dokonce Janu Blažejovi Santinimu. Jsou to však pouhé hypotézy. Ještě při přestavbách chroustovického zámku za Kolowratů zůstala zachována jeho původní čtyřkřídlá dispozice, ale změnilo se vnitřní uspořádání. Byla vystavěna lomená přízemní boční křídla, do nichž přemístili z vlastní budovy zámku kapli a kuchyň. Valbová šindelová střecha byla v druhé etapě rekonstrukce nahrazena mansardovou střechou s vikýři. V ní bylo nade všemi křídly zámku vestavěno druhé nízké polopatro – opět jako na zámku v Rychnově. Roku 1721 zakoupil Chroustovice španělský šlechtic Jeroným hrabě Capece de Rofrano, císařský rada, za 426 tisíc fl orintů. To už k chroustovickému zámku náleželo nejen městečko a dvůr, ale i 22 vesnic. De Rofranyho dcera Marie Terezie přinesla roku 1736 panství věnem Leopoldu Kinskému. Jeho syn Filip Kinský zámek roku 1779 začal opět přestavovat do rokokové (v podstatě do dnešní) podoby. Nejvýrazněji se v té době změnilo zámecké jižní zahradní průčelí, které bylo rozčleněno středním rizalitem s tympanonem. Před rizalitem byla vybudována terasa na třech arkádách se dvěma schodišti do zahrady. Terasa nahradila starší zahradní sallu terenu, tedy velkou přízemní halu otevřenou jednou stěnou s arkádami rovnou do zahrady. Na balkon se otevíral nově vybudovaný hlavní sál v prvním patře. Terasu ohraničovala balustráda s kovanou rokokovou mříží. Všude na rozích a ohybech byly umístěny dekorativní vázy a skupinky amoretů. Fasádu bohatě rozčlenily pilastry a římsy. Štít vyzdobil motiv korunovaného dvojznaku s trofejemi. Východní křídlo zámku bylo zbořeno. Z tohoto zrušeného křídla se dodnes dochovaly pouze sklepy. V jeho místech byla osazena rokoková mříž s branou. Zámecké nádvoří se tak otevřelo do tzv. francouzské zahrady, kde byla vystavěna též oranžérie. Před hlavním severním průčelím zámku byl postaven soubor hospodářských budov, který přiléhal k bočním křídlům dřívější kolowratovské stavby. Díky těmto hospodářským budovám byl vytvořen pro rokoko typický čestný dvůr, jenž uzavíral areál před hlavním vstupem do zámku. Z říčky Novohradky byl vykopán náhon, který protéká hospodářským dvorem přes čestný dvůr na náves zpět do řeky. Na nádvoří náhon přemostily tři mostky. Voda tak oddělila zámecké budovy od hospodářských. Tehdy také byla upravena zámecká zahrada do francouzského stylu. I zde je velká pozornost věnována jejímu celkovému prostorovému řešení a využití ramen říčky Novohradky. Úpravy Filipa Kinského byly dokončeny již roku 1780. Na chroustovickém zámku několik let žila Filipova ovdovělá sestra Marie Terezie Poniatowská. Možná nebude od věci připomenout, že díky této šlechtičně byl rod Kinských spřízněn s polským královským rodem. V roce 1761 se jako jednadvacetiletá provdala za Ondřeje Poniatowského, bratra posledního polského krále Stanislava Augusta. Ve 33 letech ovdověla a uchýlila se na panství svého bratra do Chroustovic. Zde pobývala až do roku 1790, kdy odjela na své doksanské panství, kde žila až do své smrti v roce 1806. Šarmantní, duchaplná a velice umělecky založená žena svůj vdovský život naplňovala dnes bychom řekli charitativní činností. Místo jejího posledního odpočinku se nachází podle jejího přání na Olšanských hřbitovech – tedy ne v žádné královské hrobce ani v šlechtickém sídle. Syn Marie Terezie a polského prince Josef Antonín Poniatowský (1763–1813) se stal za napoleonských válek ministrem války Varšavského velkoknížetství. Účastnil se po Napoleonově boku tažení do Ruska. Krátce před svou smrtí byl jmenován maršálem Francie. Zahynul po bitvě u Lipska roku 1813 v rozvodněné řece Halstře ve věku padesáti let. Jeho ostatky uložili v královské kryptě na Wawelu v Krakově. Jezdecký pomník Poniatowského stojí na čestném nádvoří prezidentského paláce ve Varšavě.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 2/2013.

GPS souřadnice: 49.9537389N, 15.9932639E

Autor: Šárka Hladíková
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013


Foto: autorka
Foto: autorka






Předchozí článek: Skuč - Skuteč
Následující článek: Choceňská naučná stezka provede návštěvníky okolím obce


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Vavřince ve VYSOKÉM MÝTĚ založený na skolnku 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml