Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




6.01.2013 Dne 6. 5. 2012, přesně v den narození Josefa Koukala před 100 lety, uspořádala jeho rodná obec Jenišovice ve spolupráci s Klubem veteránů V. Mýto–Choceň pietní vzpomínkovou akci, nad kterou převzal záštitu náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. Akce byla velmi dobře zorganizovaná, zúčastnilo se jí několik stovek lidí a proběhla za velmi příznivého počasí. Součástí této vzpomínkové akce byla velmi pěkná výstava v místní bývalé škole. Pietní akt vyvrcholil u památníku Josefa Koukala (1912– 80) v blízkosti jeho rodného stavení č. p. 22 projevy náměstka hejtmana R. Línka, starosty obce L. Svatoše, minutou ticha, čestnou salvou jednotky Armády ČR a průletem letounů JAS 29 Gripen nad obcí. Při vzpomínkovém aktu zazněla vedle české hymny také anglická státní hymna. Akce byla prezentována v médiích (novinách, rozhlasu a televizi). O vzpomínkové akci natočila Česká televize krátkou reportáž, která byla odvysílána 6. 5. 2012 v regionálním vysílání i v hlavním vysílání celostátním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



6.01.2013 Článek k životnímu jubileu Bohumila Fořta navazuje tématicky na statě připomínající ve Vlastivědných listech Pardubického kraje význačné železniční odborníky Josefa Daňka (3/2005) a prof. Roberta Nejepsu (4/2011).
Bohumil Fořt je bývalým asistentem profesora Nejepsy a zároveň bývalým spolupracovníkem Josefa Daňka v kolektivu vývojových pracovníků, zabývajících se od 50. let minulého století vývojem československé vlakové brzdy. Ing. Fořt se zabýval také vysokoškolskou pedagogickou činností – specializací vlakové brzdy, ale zároveň se vypracoval na odborníka na mezinárodní úrovni. Více než dvacet let byl československým zástupcem při mezinárodní železniční organicaci UIC (Union Internationale des Chemins de fer) se sídlem v Paříži. Zároveň byl také zástupcem v OSŽD (Organizacija dlja sotrudničestva železnych dorog) se sídlem ve Varšavě. Bohumil Fořt se narodil se 8. 7. 1922 v Opatovicích nad Labem a žil tu do svých devatenácti let. Otec byl ředitelem v čokoládovně Albis. Maminka Růžena pocházela ze Starých Čivic (č. p. 15) z deseti dětí rodiny Hrůšových. Její starší sestra Františka se provdala za tesaře Křivku. Musíme dodat, že Jan Křivka, bývalý šefkonstruktér motocyklů Jawa a dlouholetý zástupce Československa v Mezinárodní motocyklové federaci FIM, je o dva roky starším bratrancem B. Fořta.
Bohumil Fořt absolvoval Reálné gymnázium v Pardubicích v letech 1933 až 1941. Spolužákem mu byl na této škole pozdější známý dětský psycholog a profesor Zdeněk Matějček, následně i celoživotní dobrý přítel. Na této škole bylo tehdy samozřejmostí studovat latinu jako základ všech evropských jazyků, ale též osm let němčiny a čtyři roky francouzštiny. Jazykové studium se mělo v budoucnu zúročit. Protože však maturitní zkouška připadla na rok 1941, tedy dobu německé okupace, vysoké školy byly zavřeny, a tak nezbývalo než studovat dál tzv. abiturientský kurz na odborné střední škole. Tou se stala Průmyslová škola v Preslově ulici v Praze na Smíchově v letech 1941 až 1943. B. Fořt se ovšem později nevyhnul pracovnímu nasazení ve zbrojní výrobě – jeden rok v Avii v Letňanech pracoval v technické kanceláři. I to mělo opět v budoucnu svůj význam, seznámil se zde velmi dobře s technologií obrábění. Další rok pak působil v pobočném závodu Omega v Lukách pod Medníkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Členové Českého svazu ochránců přírody z České Třebové ve spolupráci s Obecním úřadem Rybník připravili smyslově naučnou stezku Údolím Skuhrovského potoka. Stezka vede údolím a nabízí tři možnosti tras. Nejdelší je 8 km dlouhá žlutá trasa, která vede podél přírodní rezervace Třebovské stěny až do Skuhrova. Druhou variantou je možnost se vrátit po trase dlouhé 5 km do České Třebové anebo využít 3 km dlouhou trasu a vrátit se poté zpět k výchozímu stanovišti stezky. Na trase naučné stezky se nachází celkem 15 zastavení.
Údolí řeky Třebovky, v němž leží obec Rybník, kde naučná stezka začíná, bylo v dávnověku lesnatou krajinou, která náležela k pomezním hvozdům Čech. Jméno obce je odvozeno ze slovanských jazyků, což nejvíce odpovídá dané realitě 13. století, kdy se v kraji nacházelo mnoho rybníků. Od roku 1990 je Rybník samostatnou obcí spadající do katastru okresu Ústí nad Orlicí. Na toku Skuhrovského potoka se nachází nádrž Srnov. Její první sypaná hráz vznikla počátkem 50. let, ale v červenci roku 1958 došlo k jejímu protržení. Obnova poškozené hráze a vyčištění původní nádrže bylo zahájeno v květnu roku 1997. Skuhrovský potok je součástí dílčího povodí Třebovky a celkového povodí Tiché Orlice. Jeho průměrný roční průtok je 89 l/s.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Naučná stezka je 4,5km dlouhá a vede ze Žamberka po zelené turistické značce do Kunvaldu. Byla vybudovaná společným úsilím Českého svazu ochránců přírody v Žamberku a města Žamberk v roce 1997. V roce 2010 ji bylo nutno opravit a některé údaje aktualizovat. V neděli 17. června 2012 se turisté Klubu přátel Pardubicka pod vedením Ing. Marcely Timarové vydali na zajímavý výlet do podhůří Orlických hor poznávat krásu místní přírody a památek. Výjezd byl ranním spěšným vlakem „Křížová hora“ do Letohradu, kde jsme přestupovali do motoráčku směrem do Žamberka. Předpověď počasí byla na tropické vedro, proto se turistů sešlo jen 18, ale ráno bylo nebe zatažené a teplota příjemná.
Od nádraží ČD v Žamberku jsme po značené cestě došli na Masarykovo náměstí k velkému turistickému rozcestníku, kde je zelená turistická značka směřující na „Naučnou stezku Žamberk–Kunvald.“ Značka nás vede Hlubokou ulicí dolů z kopce. Přecházíme po železném mostě Divokou Orlici, pokračujeme kolem místního penzionu pro seniory a restaurace Na kopečku. Za restaurací se cesta stáčí vpravo do mírného kopce kolem plicního sanatoria. Jsme u prvního informačního panelu naučné stezky. Zde jsou čísla 1. a 2.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Nedaleko Lanškrouna respektive na okraji obce Žichlínek byl před nedávnem vybudován tzv. suchý poldr. Smyslem poldrů je snížení kulminačních průtoků vodních toků. Žichlínský poldr vznikl na toku Moravské Sázavy jako reakce na katastrofální povodně v létě 1997.
Stavba je v ČR ojedinělá svým rozsahem. Nachází se v nadmořské výšce 345 m nad mořem, výměra je 166 hektarů (z toho je vodní plocha asi 10 %).
Tento poldr je situován do údolní nivy v prostoru soutoku Moravské Sázavy a Lukovského potoka pod obcí Žichlínek. Zde v minulosti bývaly louky, které byly ve dvacátém století rozorány. V době, kdy probíhala příprava poldru, byla již celá plocha pro budoucí zátopové území využívána jako orná půda i přesto, že toto území bylo záplavové a tudíž pěstování plodin nebylo v těchto místech rentabilní.
Zbudována byla čelní hráz, ve které byla postavena výpust a bezpečnostní přeliv. Čelní hráz má v koruně délku 1 574 m, sypaná hráz má u paty šířku 38,5 m, maximální výšku 7,5 m, šířka v koruně je 4 m. Kóta koruny hráze je 345,5 m n. m. Hráz má na průřezu tvar lichoběžníku. Nepropustnost hráze je zajištěna vnitřním nakloněným zemním těsnícím jádrem o mocnosti 2 metry. Největší plocha zátopy je 166 ha. Retenční prostor je 5,9 mil. m3. Betonový výtokový otvor hráze má velikost 6 x 1,6 m přičemž jeho velikost je nastavitelná. Těleso výpustě navazuje na bezpečnostní přeliv.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Pokračování seriálů článků, který vznikl na základě práce zabývající se problematikou kamenných křížů a křížových kamenů na území okresu Svitavy.
BOHUŇOV
Poloha: Kříž stojí na levé straně silnice z Bohuňova do Vítějevsi ve svahu za silničním příkopem.
Popis: Křížový kámen z pískovce s dvojitým reliéfem latinského kříže otočený na západ. Kámen je celkově ve špatném stavu, je výrazně zvětralý a jeho vrchní část je značně poškozena. Z levého horního rohu vede šikmo vpravo dolů výrazná prasklina vyspravená betonem. Celý kámen je porostlý množstvím mechu a lišejníků.
Rozměry: výška 80 cm, rozpětí ramen 58 cm, hloubka 16 cm. Historie: Starší německá ani česká literatura se o tomto křížovém kameni nezmiňuje, o jeho existenci se patrně nevědělo. Zmiňuje se o něm až Ošanec19 (MVL č. 5) a je zapsán v knize Kamenné kříže Čech a Moravy. Kámen je opředen cyrilometodějskou tradicí, která ale vznikla až druhotně v 19. nebo na začátku 20. stol. Kámen je poměrně poškozený a jeho zvětralý povrch vypovídá o značném stáří. Nelze ho však přiřadit až do 9. stol. k Cyrilometodějské misii. Jiný původ ani žádná pověst nejsou ve spojitosti s kamenem známy, proto i nejspíše nadále zůstane jeho původ neznámý.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Město Vysoké Mýto bylo založeno krále Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1262, tedy před 750 lety a letos tedy probíhají ve městě velkolepé oslavy založení města. Již roku 1265 bylo město opevněno a část opevnění se dochovala do dnešních dní. A právě v místech hradebního opevnění, po obvodu městské památkové zóny, se nacházejí městské sady a parky, kudy vede naučná stezka vysokomýtskými sady a parky. Na šesti zastaveních mají návštěvníci možnost seznámit se se zajímavými stromy, historií parků, ale také historií některých významných budov.
„Klid stromů velkou měrou přispívá k regeneraci fyzických a duševních sil člověka. Stromy produkují kyslík a spotřebovávají oxid uhličitý, zachycují prach a hluk, ochlazují prostředí a zvyšují jeho vlhkost, dávají příjemný stín a chrání půdu před erozí. Nezanedbatelná je i ekologická funkce – váží na sebe život dalších rostlin a živočichů (hnízdění ptáků, výživa mnoha druhů aj.). Parky tvoří klidná místa k oddechu a rozmanitosti životního prostředí města,“ uvádí se na vstupní informační tabuli k naučné stezce na náměstí Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě. Pojďme se tedy na trasu stezky vydat.
První zastavení naučné stezky se nachází v parku na náměstí Otmara Vaňorného. Dominantou celého města nacházející se v sousedství náměstí je chrám sv. Vavřince, který byl založen ve 13. století a dostavěn v první polovině 14. století. V minulých staletích byl poničen několika zhoubnými požáry v letech 1461, 1774 a 1816. Celkovou rekonstrukcí ve stylu novogotiky prošel kostel na konci 19. století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Zajímavá naučná stezka, která seznámí návštěvníky Vysokého Mýta s předměstím města, je naučná stezka Vinice, jejíž trasa vede právě do čtvrti, jak již název napovídá, založené na vrchu, kde se v minulosti pěstovala vinná réva.
Naučná stezka Vinice začíná nedaleko Choceňské brány u Odlehčovacího potoka v místech bývalého mlýna. Jak se návštěvníci z panelu umístěného u mlýna dozvědí, Odlehčovací potok je napájen Loučnou, která pramení za obcí Karle. Je napájena mnoha spodními prameny, a protože má veliký spád, bylo na ní vybudováno mnoho mlýnů. Jezy zajišťují dobré okysličení vody, proto se zde výborně daří pstruhům. Do roku 1918 se o řeku starali mlynáři. V roce 1918 byl ustanoven rybářský spolek. Naproti mlýnu byla v roce 1952 zahájena stavba desíti chovných rybníčků „Na rybníčkách“. Dnes chovu ryb slouží 8 rybníčků a 2 rýhy. V současné době se zde pstruzi loví elektrickým agregátem. Není bez zajímavosti, že od mlýna Jangelec po Visnarov a pod Panským mlýnem až k vodárně bylo diplomatické pásmo, kam jezdili lovit vyslanci, velvyslanci a zástupce ambasád. K váženým návštěvníkům patřili například Rudolf Cortéz anebo Jan Werich, jak dokazuje fotografi e na informačním panelu.
Stezka pokračuje podél toku řeky Loučné, kde se nachází pstruhové pásmo dlouhé 27 km od Hrušové po Zámrsk. Žijí zde zejména pstruzi, ale také úhoř říční, kapr obecný nebo štika obecná. Z plevelných ryb se zde pak vyskytují hrouzek, pískoř páskovaný nebo mřenka mramorovaná. Jak se dozvídáme z informační tabule, v povodí Loučné můžeme pozorovat z ptactva například ledňáčka říčního, skorce vodního, volavku popelavou, kukačku obecnou, žlunu zelenou, konipase horského, cvrčilku zelenou nebo moudivláčka lužního. Z motýlů se zde nacházejí například bělásek řeřichový, lišaj lipový, paví oko habrové a z brouků například krasec lipový.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



30.12.2012 Zdeňkem Havránkem pokračujeme v našem seriálu podnikatelskými osudy, jejichž hlavní protagonisté začínají na písmeno H.
Z. Havránek (nar. 1902, Kralupy, příslušný do Kutné Hory) vlastnil krátkou dobu v letech 1945–1946 prodejnu perníku a pečiva na Slaninově třídě č. 108. Dne 24. 8. 1945 Z. Havránek podal žádost o opovědění živnosti. V uvedené žádosti zdůraznil, že od 18.5. 1938 do 31. 7. 1943 pracoval jako náměstek prodejny fi rmy Panis (Wilsonova č. 60).1] Byl vyučen v Praze-Smíchov (výuční doba trvala tři roky) v oboru koloniálním. Před opověděním živnosti pracoval nějakou dobu u fi rmy Freud a Tauber v Pardubicích. Dne 5. 7. 1943 byla prodejna uzavřena a Z. Havránek byl totálně nasazen na práce v říši. Po válce již fi remní prodejna Panis nebyla znovu otevřena. To byl hlavní důvod podání žádosti k opovědění živnosti Z. Havránka. Tehdejší pardubický MNV „nečinil námitek k opovědění živnosti.“2] Obchodní živnostenská komora v Praze (dále jen OŽK) však Z. Havránkovi dne 30. 1. 1946 sdělila, že otevření obchodu nedoporučuje, jelikož „stávající obchody stačí k pokrytí místní potřeby.“3] Z. Havránek se však odvolal tím, že se nejedná o otevření nové živnosti, ale v podstatě o znovuotevření již před válkou existujícího živnosti, která byla z rozhodnutí nacistických úřadů dne 30. 7. 1943 uzavřena.4] Hospodářská skupina maloobchod (Hlavní okresní úřadovna v Praze I., U Prašné brány č. 3) souhlasila s opověděním živnosti a netrvala ani na složení zkoušky o věcných znalostech u OŽK v Praze. OŽK nakonec přihlédla k vyjádření Hospodářské skupiny maloobchodu a Z. Havránkovi otevření obchodu povolila. Živnost však měla podobně jako mnoho ostatních, jí podobné, jepičí život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Samostatnou kapitolu v podnikatelské inzerci tvoří blahopřání k Novému roku. Tato blahopřání byla směrována fi rmami svým zákazníkům. „Svým váženým P.T. hostům vše nejlepší v nastávajícím Novém roce přeje a od další přízeň prosí Karel Ferdinand, restauratér.“1) Většinou byla podobná blahopřání kumulována na jedné stránce, někdy rozdělena i podle okruhu podnikání.2) Originálně blahopřání k Novému roku vyřešily mnohé fi rmy ve Východu z roku 1935, kde se sešlo 79 drobných blahopřání.3) O tom, že se podobná praxe osvědčila, svědčí opakování podobné stránky i v následujících rocích. Na stránkách novin se setkával čtenář i s prázdnými místy s nápisy „zabaveno“ nebo „zadáno.“ Šlo většinou o články, jejíchž obsah neprošel s rozličných důvodů redakčním sítem. Je ovšem možné, že se jednalo i o zabavené inzerce, které z nějakého důvodu nevyhovovaly. Lze např. vyslovit, ovšem jen jako pouhou domněnku, že šlo o nečestný reklamní boj v podobě srovnávací reklamy nebo se dodatečně zjistila přítomnost inzerovaných padělků. Domněnce, že mohlo jít nejen o zabavené články, ale o podnikatelskou reklamu, nahrávají i skutečnosti, že prázdné pole je přesně ohraničené rámečkem a nachází se v sousedství jiných inzercí.4)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Areál kapucínského kláštera v Chrudimi se dočkal po dlouhé době rehabilitace klášterního kostela a klášterní zahrady. Kapucínský klášter v Chrudimi byl založen za podpory císařovny Eleonory, manželky Ferdinanda III. a matky Leopolda I. a dalších dárců, mezi nimiž byla i chrudimská obec, která nakonec zůstala vlastníkem kláštera. Příchod kapucínů do Chrudimi nebyl jednoduchý a není bez zajímavosti, že jejich pobyt ve Vídni souvisí se zřízením známého pohřebiště vládnoucího rodu Habsburků.
Kapucíni patří k žebravým řádům, jejichž řehole úmyslně navozovala strohou atmosféru původních klášterů sv. Františka z Assisi. Klášterní kostel sv. Josefa v Chrudimi má tradičně vysunutou polohu, byl vysvěcen v r. 1665 a nově je využit pro zdařilou expozici barokních soch z východních Čech. Můžete se tu setkat s díly Jana Pavla Čechpauera usazeného v Chrudimi, jednoho z autorů sloupu Proměnění Páně na Resselově náměstí v Chrudimi, Jana Alberta Devotyho,od něhož jsou sochy např. v Dašicích, Heřmanově Městci, Hrochově Týnci a v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Natura 2000 je evropská soustava chráněných území přírody, jejímž cílem je ochrana biologické rozmanitosti, a to zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v Evropě.
Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami. Součástmi evropsky významných lokalit jsou i stanoviště hmyzích druhů. Je potěšitelné, že z třiceti druhů hmyzu chráněných celoevropsky v rámci soustavy Natura 2000 se šest druhů nachází na území Pardubického kraje. Jedná se například o lesáka rumělkového, který je zajímavý svým extrémně plochým tvarem rudého zabarvení. Jeho velikost je 11–15 mm, za očima má nápadné spánky. Nalezneme jej v zachovalých listnatých a smíšených porostech a v druhotně stárnoucích topolových výsadbách. V Pardubickém kraji se vyskytuje v okolí Uherska a v poslední době je nalézán na dalších lokalitách. Páchník hnědý je 24–30 mm velký brouk z čeledi vrubounovití černého zabarvení s kovovým leskem. Nalezneme jej ve starých listnatých porostech například v lokalitách Běstvina, Heřmanův Městec, Hluboký rybník, Slavická obora, Buky u Vysokého Chvojna, Kunětická hora nebo Pardubice. Pro modráska očkovaného je charakteristický tmavý okraj křídel a jedna řada tmavých skvrn na světle modrém pozadí. Je relativně špatným letcem, létá na krátkou vzdálenost. Nalezneme jej v mokrých loukách na krvavci totenu. Vyskytuje se v okolí Bohdanečského rybníka, bohužel již vyhynul v okolí rybníka Matka. Modrásek bahenní patří mezi relativně větší druhy modrásků. Je podobný modrásku očkovanému, ale má na křídlech mnohem širší, výrazně ohraničený tmavý okraj. Z rubové strany je barva jeho křídel hnědá. Také tento druh se nachází v okolí Bohdanečského rybníka a rybníka Matka, ale také třeba v Anenském údolí. Vážka jasnoskvrnná patří do čeledi vážkovití. Vyznačuje se matným povrchem těla. Jedná se o velmi dobrého letce, jehož délka dosahuje 2,5 cm. Nacházíme ji v porostech s mokřadními porosty. Tento druh vážky můžeme zahlédnout v okolí Boušovky a v okolí Bohdanečského rybníka. Klínatka rohatá patří do čeledi klínatkovití a převažuje u tohoto druhu žluté zabarvení. Preferuje vodní toky řek s proudící čistou vodou. V Pardubickém kraji se nalézá v okolí Orlice a Labe, ale také v okolí Chrudimky v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Pardubický kraj funguje jako územněsprávní celek již dvanáct let, což je historicky nejdelší období fungování samostatného kraje. Při této příležitosti jsme připravili rozhovor s vicehejtmanem Pardubického kraje Romanem Línkem, který se po celých dvanáct let podílí na fungování kraje.
Jak vnímáte tuto skutečnost, že Pardubický kraj v současné době funguje již dvanáct let?
To, že byl obnoven Pardubický kraj, je dobře a k historii je třeba říct, že správní hranice u Opatovic nad Labem existuje 500 let. Tato hranice byla dvakrát porušena. Jednou po heydrichiádě v letech 1942–45 a podruhé v letech 1960–1990. I za první republiky byl vládou schválen návrh zákona, který počítal se župami, kde měla být i pardubická župa. Ale jelikož v rámci republiky vznikaly celoněmecké župy na Karlovarsku či Liberecku, stal se vznik žup tehdy politickým problémem. Dnes Pardubický kraj na rozdíl od svého vzniku v roce 2000 není žádným krajem druhé kategorie. Jen v některých institucích mu chybí krůček k tomu, aby zde byl Krajský soud, i když se dnes celá jurisdikce kraje se odehrává v Pardubicích včetně obchodního rejstříku. Pouze hrdelní zločiny se soudí v Hradci Králové.
Ale máme tu krajská ředitelství Hasičského záchranného sboru, policie, rychlé záchranné služby.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



18.12.2012 Přestože v okolí města Pardubic bylo v minulosti mykologických klubů hned několik, např. dnes již zaniklý klub v Chrudimi, nebo stále fungující kluby v Hradci Králové a v Chocni, v Pardubicích mykologický klub neexistoval. Tradice mykologie a „houbaření“ zde však sahá hluboko. První mykologická výstava proběhla již v roce 1915 na Olšinkách. Jejím iniciátorem byl Josef Soukup, učitel na měšťanské škole v Pardubicích, který v rámci „prázdninových družin pro zaměstnání mládeže školní“ podnikal se svými svěřenci mykologické vycházky do pardubického okolí. Jejich snaha vyvrcholila v září na Dětském dnu právě zmíněnou výstavou, na které návštěvníkům představili přes sto druhů právě rostoucích hub.
V následujících letech můžeme v Časopise československých houbařů (dnešní Mykologický sborník) sledovat drobné mykofl oristické články zaměřené na Pardubický region, občas najdeme zmínku o nějaké konané výstavě, ale tím bohužel aktivity v této oblasti končí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml