|
| |
|
Naučná stezka ÚDOLÍM SKUHROVSKÉHO POTOKA nabízí poznání přírody
30.12.2012 Členové Českého svazu ochránců přírody z České Třebové ve spolupráci s Obecním úřadem Rybník připravili smyslově naučnou stezku Údolím Skuhrovského potoka. Stezka vede údolím a nabízí tři možnosti tras. Nejdelší je 8 km dlouhá žlutá trasa, která vede podél přírodní rezervace Třebovské stěny až do Skuhrova. Druhou variantou je možnost se vrátit po trase dlouhé 5 km do České Třebové anebo využít 3 km dlouhou trasu a vrátit se poté zpět k výchozímu stanovišti stezky. Na trase naučné stezky se nachází celkem 15 zastavení. Údolí řeky Třebovky, v němž leží obec Rybník, kde naučná stezka začíná, bylo v dávnověku lesnatou krajinou, která náležela k pomezním hvozdům Čech. Jméno obce je odvozeno ze slovanských jazyků, což nejvíce odpovídá dané realitě 13. století, kdy se v kraji nacházelo mnoho rybníků. Od roku 1990 je Rybník samostatnou obcí spadající do katastru okresu Ústí nad Orlicí. Na toku Skuhrovského potoka se nachází nádrž Srnov. Její první sypaná hráz vznikla počátkem 50. let, ale v červenci roku 1958 došlo k jejímu protržení. Obnova poškozené hráze a vyčištění původní nádrže bylo zahájeno v květnu roku 1997. Skuhrovský potok je součástí dílčího povodí Třebovky a celkového povodí Tiché Orlice. Jeho průměrný roční průtok je 89 l/s. Stráň na počátku stezky je domovem pro velký počet xerofi lních druhů rostlin, které rostou na místech suchých a výslunných. Velký počet druhů rostlin je dán i tím, že louka není hnojena ani obhospodařována zemědělskými stroji. Od května zde najdeme smol n i č k u obecnou, na jejíž lepkavý stonek se často zachytí hmyz. V červnu tu svítí květy hvozdníku kropenatého a zvonku okrouhlolistého. Rostou zde léčivky jako např. třezalka skvrnitá nebo úročník bolhoj či mateřídouška. Nalezneme zde také poloparazitický kokrhel menší a světlík lékařský, které svými kořeny vysávají kořeny trav. Zajímavou adaptaci na sucho ukazuje tvar pupavy bezlodyžné. Na bohaté rostlinné složení společenstva navazuje také velký počet druhů hmyzu. I po sluchu lze poznat cvrčka polního, býložravou saranči zelenou s krátkými tykadly, kobylku obecnou s dlouhými tykadly. Cvrček vyluzuje cvrkání třením křídel o sebe, saranče vydává cvrkavý zvuk třením křídel o nohy a sluchový orgán má také na noze – „poslouchá kolenem“. Území, kterým protéká Skuhrovský potok, má pohnutou historii. Na mapě J. A. Komenského zobrazené na jednom ze zastavení podél naučné stezky, je vidět, jak byl tento kraj osídlen a spravován. Na mapě je patrné Vysoké Mýto i Litomyšl, kudy procházela zemská stezka z Čech na Moravu. V Litomyšli stával poslední hrad na území Čech. Následoval směrem na Moravu hluboký les. Z Vraclavi u Vysokého Mýta bylo vedeno osídlování. První zmínky o Rybníku i Skuhrově jsou z roku 1292, kdy král Václav II. celé panství z hradu Lanšperk věnoval klášteru na Zbraslavi. Přes Rybník procházela další stezka, procházející přes Choceň, Ústí nad Orlicí přes Třebovické sedlo převyšující Hřebečský hřbet a Třebovické stěny. Jinudy nebylo možné projít. Skuhrov se nachází na vrcholku Třebovských stěn. Dolů do lanškrounské tabule se téměř slézt nedalo, proto je celý hřbet i historickou hranicí mezi panstvím lanšperským a lanškrounským, které má jiné historické osídlení. První osídlování v 11. století nejspíše provádělo slovanské obyvatelstvo. Již v 12. až v 13. století obce hojně zakládali němečtí tzv. lokátoři. Do husitské doby opět sídlilo obyvatelstvo české, po bitvě na Bílé hoře a morových ranách následovalo další osídlování německými poddanými. Zbylé české obyvatelstvo se často poněmčilo nenásilnou cestou. Vrchnost a úřední správa inklinovaly k německému jazyku. Před druhou světovou válkou se vytvořila již celá německy mluvící oblast tzv. Hřebečska. Po válce byla tato populace ve většině vysídlena a zabydlena českým obyvatelstvem. Proto má mnoho míst název německý i český. Rybník se německy nazývá Riebnik, Skuhrov je Rathsdorf, Třebovice je Tribitz atd. S během lidských dějin se vyvíjel i les. Na Českotřebovsku se do středověku rozprostíral původní bukový les s příměsí jedle a v sušších polohách i dubu. V podmáčených polohách převládaly porosty jasanů. Lidé les postupně káceli – „triebili“, jak máme zachyceno v názvech Třebové i Třebůvky. Rozšiřovali plochy polí a luk, na místě původních lesů vysazovali smrkové monokultury. Taková nepůvodní a druhově omezená společenstva jsou zranitelnější. Současná vegetace území Třebovského je převážně druhotného charakteru. Převládajícím typem jsou smrkové monokultury, pole, louky. Pouze na několika lokalitách se ve zbytcích zachovala přirozená lesní společenstva dubo-habrových hájů. Toto je jedna z mála lokalit tohoto společenstva. Listnáče vytvářejí listy zvolna a to umožňuje plné osvětlení porostu na jaře. Výskyt jarních bylin je proto početně nejbohatší. Roste tu jaterník podléška, orsej jarní, hrachor – lecha jarní, sasanka hajní. Tvarem listů je nezaměnitelný kopytník evropský, jehož nenápadné květy leží na zemi a jsou opylovány plži. Později vykvétá vzácný kokořík mnohokvětý, žlutá hluchavka pitulník, bílý pstroček dvoulistý, který je spíše druhem ze smrčin. Typickou travou je lipnice hajní. Ve vrstvě opadaného listí se najde domov i pro bezobratlé živočichy. Jsou to například mnohonožky zemní nebo stonožky škvorové. Po několika stovkách metrů pokračuje stezka okolo nádrže Srnov, následně pak návštěvníci přijdou na louku, které dominuje totem. Jak je možno si přečíst na informační tabuli, totemy stavěli zejména severoameričtí Indiáni. Totem je sestaven ze symbolů fi gur, které zobrazují důležité události či smrt. Nástroje, které Indiáni používali k výrobě totemů, byly zpočátku kamenné nebo kostěné. S příchodem evropské civilizace začali používat nástroje kovové. Totemy sloužily jako památníky, kdy oslavovaly zvláštní a důležité události, byly i smuteční totemy, které byly vytvořeny jen pro náčelníky a šamany. Na jejich vrcholu bylo uloženo jejich tělo nebo popel. Byly také totemy rodinné sloužící jako vchod nebo vstupní brána do obydlí či území obývaného určitou rodinou. Tuto symboliku převzaly také trampské osady, které začaly totemy na našem území stavět od roku 1930. Několik totemů lze také spatřit právě podél naučné stezky u místních chat. Zde v srnovském údolí byl první totem dosahující výšky 11,5 metrů postaven v roce 1973 Josefem Nastoupilem. Některé motivy byly převzaty od Indiánů, jiné vytvořil sám autor. V podobném duchu byl postaven Jaroslavem Nastoupilem i nový totem z roku 2000. Ten dosahuje výšky 16,5 metru. V rámci naučné stezky si mohou návštěvníci vyzkoušet zvuk dřeva různých druhů stromů, poznat vazby mezi jednotlivými živočichy v lese, naučit se orientovat v čase podle zpěvu ptactva. Například sovu pálenou můžeme v červenci slyšet v přírodě nejčastěji okolo 22. hodiny, naopak kosa černého již brzy ráno okolo 4. hodiny. Vrabec domácí začíná zpívat okolo páté hodiny ranní, strakapoud velký až po deváté hodině. V průběhu naučné stezky vedoucí podél Skuhrovského potoka se návštěvníci z informačních tabulí dozvědí mnohé zajímavosti o vodních organismech, které lze v potoce nalézt. Pod kameny horního toku lze nalézt například jepice, jejichž larvy se vyvíjejí dva roky, zatímco dospělci poletující nad hladinou žijí jen tři dny. Dále zde nalezneme pošvatky rybářice a chrostíky se schránkou ze zrnek písku nebo jehličí. Na spodní straně kamenů jsou přilepeny schránky muchniček. Pod kameny lze spatřit také korýše blešivce s plochým, prohnutým článkovým tělem. Tento druh je indikátorem prokysličené oligotrofní vody. Z ryb se při odvalení plochého kamene setkáme s chráněnou rybkou vrankou obecnou, která se pohybuje skoky, protože nemá plynový měchýř. Tůňkám kraluje pstruh obecný, forma potoční. Střední část vodoteče tvoří Srnovská nádrž, v níž se voda zastaví. Zde se nacházejí šídla a vážky. Dospělá šídla loví hmyz za letu do košíčku, který utvoří z nohou larvy potápníků a vodomilů. Z ryb obývajících nádrž to je například mihule potoční jako jediný zástupce kruhoústých ryb žijících na našem území. Dalším chráněným druhem žijícím v nádrži je mřenka mramorovaná. Stojatá voda nádrže vyhovuje i pstruhu obecnému a sivenu americkému. Nepominutelným zástupcem vodní fauny je chráněný rak říční, kterému vyhovuje jak o pár stupňů teplejší voda, tak hlinité dno a břehy nádrže, v nichž vyhrabává své úkryty.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012
Předchozí článek: Turistické putování Naučnou stezkou ŽAMBERK –KUNVALD Následující článek: Ing. Bohumil Fořt jubilantem Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
