Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




19.02.2016 Společnost Městské lesy Chrudim, s.r.o byla založena za účelem obhospodařování a správy lesů náležící městu Chrudim. V roce 2004 byla část této plochy převedena do jiné kategorie, tzv. lesy zvláštního určení – lesy příměstské se zvýšenou rekreační funkcí. Postupně od roku 2005 vznikala studie Rekreační lesy Podhůra, postavila se naučná stezka, rozhledna Bára a v roce 2008 se podařilo získat dotaci z EU. Díky tomu byla vytvořena síť cest, která nekonkurovala té dosavadní, ale stávající cesty spojovala, zlepšilo se turistické značení a vytvořila se atraktivní místa pro návštěvníky - lanový park a lesní tělocvična.
Lanový park je zavěšen v korunách stromů ve výšce 3 - 10 m a obsahuje 21 překážek v celkové délce téměř 250 m. Pro zdolání lanového parku si můžete vybrat jednu ze dvou cest s různou obtížností. Součástí je také dětský lanový park pro děti od tří do desíti let.
Asi největším lákadlem je však rozhledna Bára II. Atypická a unikátní konstrukce tvaru trojbokého komolého jehlanu je dle autora rozhledny, architekta Martina Rajniše, ojedinělá nejen v Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě. Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny je vyrobena z modřínového a dubového dřeva, které pochází z chrudimských městských lesů. Na stavbu bylo použito 95 m3 dřeva z modřínu a 5 m3 dřeva dubového. Modřínová prkna jsou složena do tvaru zužujícího se jehlanu, mezi ně vložili tesaři čtvercové prokládky vyrobené z latí. Vrchní část věže dosahuje výšky 10 metrů a upevňovali ji na stavbu horolezci a speciální jeřáb. Vedle rozhledny je stejnou technologií duté hráně postaven dřevěný obslužný domek, jenž slouží jako zázemí pro obsluhu rozhledny a prodejna s občerstvením.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Pouhé 2 km od městečka Seč na Chrudimsku se nachází obec Kovářov. A zde se existuje již od roku 1998 Ranch LL Kovářov. Pokud máte rádi koně, určitě se zde zastavte. Zde můžete absolvovat vyjížďky na koni a to i v případě, že jste úplný začátečník. Začátečník dostane základní instruktáž a za doprovodu instruktora se může vydat na klidnou turistickou vycházku krokem do okolní přírody-obvykle na hodinu. Zkušenějším jezdcům zde nabízejí sportovní vyjížďku-klusem nebo cvalem, rovněž s instruktorem. Délku vyjížďky si lze domluvit buď na 1 hodinu, ale i na více hodin popř. i půldenní nebo vícedenní putování. Trasa je opět na domluvě, k dispozici je v okolí a celém Pardubickém kraji síť jezdeckých stezek a stanic. Oblíbené jsou rovněž pobyty na ranči a výlety na koních po vyznačených jezdeckých okruzích s návratem vždy k nám na ranč. Velmi využívané jsou rovněž pobyty s vlastním koněm na ranči, zde už si každý jezdí i bez našeho dohledu po vyznačených trasách.
Děti mladší 12 let povozí na koni u stájí. Ta věková hranice není jen samoúčelně stanovena pojišťovnou, ale kdo na koni jezdí, ví, že k jeho ovládání je potřeba fyzická síla a tu mladší děti nemají.
A kam se dá v okolí vydat na vyjížďky na koni? Třeba okolo sečské přehrady. Tento okruh měří 26 km. Další trasa vede okolo Křižanovické přehrady. Její délka je 25 km.
Na pokladně ranče obdržíte razítko do vandrovní knížky putování Letní pecky, poznej všecky!
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 První písemné informace o původní tvrzi pocházejí z konce 13. století, když ji v roce 1294 vlastnil František ze Slatiňan. Od té doby do poloviny 18. stol. se na tvrzi a od konce 16. stol. na zámku, vystřídalo více než 30 majitelů. V roce 1732 koupil zámek Josef František hrabě ze Schönfeldu a v roce 1746 se jeho dcera provdala za Jana Adama z Auerspergu, na jehož rodinu o několik let později přešlo vlastnictví majetku. Od té doby až do roku 1942 patřily Slatiňany tomuto šlechtickému rodu. Na další tři roky, kdy slatiňanští Auerspergové vymřeli po meči, je vlastnil Dr. Josef František Trauttmansdorff. Jeho majetek byl v roce 1945 Benešovými dekrety vyvlastněn.
Uvolněné stáje byly využity v srpnu roku 1945 pro starokladrubské vraníky regenerované Prof. Františkem Bílkem a budova zámku byla od roku 1950 využita pro účely hipologické expozice.
Nejedná se o sbírku po původních majitelích Slatiňan, ale o soubor předmětů (obrazů, grafik, plastik a dalších), jež se kdysi nalézaly na mnoha hradech a zámcích a různých institucích po celé naší zemi. Všechny části sbírky ale nesou jeden společný znak - zobrazují koně v celé jeho kráse, hrdosti a majestátnosti, ukazují, jak zasáhl kůň do života člověka a opačně.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 V roce 2009 byla ve skutečském muzeu otevřena nová trvalá expozice. Na bývalé zahradě vyrostl lom, výstavní sál v přízemí se vrátil do časů, kdy v tehdejší Práškově vile fungovala továrna na výrobu obuvi a z tmavých sklepů byla vytvořena multimediální expozice o dějinách kamenoprůmyslu a geologických zajímavostech kraje.
Obuvnická část muzea se skládá ze tří částí. V první z nich se můžeme seznámit s nejstaršími dějinami a relikviemi ševcovského cechu. Je zde také imitace světnice ševce z doby před sto lety, se vším, co k tehdejšímu vybavení řemeslníka náleželo. Skutečští obuvníci měli v polovině 19. století monopol na dodávky vojenských bagančat pro celou rakouskou armádu. Jak dlouho a jak vůbec taková vojenská bota vypadala a jak se nazývala, to se rovněž dozvíte v první části expozice.
Postoupením do lomeného sálu se ocitáme v éře první republiky, kdy ve městě byla celá řada zručných mistrů, ale i několik továren. Ovšem není to jen obuv, co můžeme obdivovat. Jsou zde i nejrůznější pracovní pomůcky a hlavně stroje. Např. prošívačka podešví, lis na ztenčování usní, valchovačka, malý šicí stroj uzpůsobený na míru drobné ženské postavě, ale také třeba obrovská kopírka na kopyta. Dřevěné kopyto bylo (a dosud je) základní pracovní pomůckou ševce. A pokud zde uvidíte „obří“ stroj, můžete rovněž spatřit „obří“ polobotku. Je největší v Čechách a měří přes 1 metr. Údajně byla vytvořena pro světovou výstavu Expo v roce 1939.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Na území města Chrudimi zasahují poslední výběžky Železných hor. Město je malebně rozloženo na terase obtékané Chrudimkou. Tato terasa dosahuje výšky zhruba stejné jako vrchol Kunětické hory.
Nejvýše položená část území města je rekreační les PODHŮRA s vrchem Hůra 392m. Vrchu se říkalo Králové Hůra, protože Chrudim je Královnino věnné město.Suchý stručný popis praví, že jde o dubohabrový porost s loukami severně od obce Topol (odkud je přístup nejsnazší). Žádný popis však nedokáže vylíčit krásu modelace dosud do značné míry v přírodním, neporušeném stavu zachovaného pravého svahu řeky Chrudimky. Nejkrásnější je na jaře, kdy vše rozkvete a řekou se valí jarní voda * Místo má též značný strategický význam, který spočívá v sousedství s Chrudimkou na přirozeně z jedné strany chráněné vyvýšené terase, odkud je ideální kruhový rozhled. Před takovými 6000 léty tu v mladší době kamenné stálo hradiště situované poblíž důležité stezky. Nyní je tu pěkný udržovaný třešňový sad. Bylo by záslužno kdyby tu město pomohlo vybudovat nejnutnější: pohodlný značený přístup, pár laviček s odpadkovým košem a na vrcholu, kde bylo pravěké hradiště (jedno z nejstarších hradišť z mladší doby kamenné) vybudovat nízkou rozhlednu - plošinu se základními informacemi, odkud by bylo možno přehlédnout celou Chrudimskou tabuli až ke Kunětické hoře a Železným horám. Zaručuji, že takový výhled jen tak nikde není. Mohlo být hradiště na Habrově první Chrudimí? V prostoru tohoto neolitického hradiště se usídlili v 10. století Slované. Měli tu ideální výhled do krajiny. I dnes nás upoutá kopec v Dvakačovicích zvýrazněný evangelickým chrámem a kopec u Tří Bubnů ve směru na Vysočinu. Nepřátelé by se tu špatne skrývali. Hradiště bylo ovšem zranitelné cestou od Topola a od dnešního sídliště Na Větrníku. Proto mohli Slované zvolit výhodnější místo v prostoru dnešního chrudimského Starého města. Svoji roli mohl hrát i kontakt s řekou. Dnešní náměstí J. Ressela je v poloviční výšce nad řekou oproti Habrovu. (MUDr. Zdenka Rozehnalová) Dostanete se sem z města podél Chrudimky ulicí Pod Kopcem až na konec ulice a dále podél železniční trati a Chrudimky do Kalousova, kde už jste pod Habrovem. V půli cesty podejdete rozestavěný východní obchvat města, na který už dlouhá léta nejen Chrudim čeká.
Les už leží v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Železné hory. Vede sem od nádraží žlutá značka kolem letiště.
Z plochého vrchu Hůry vybíhá směrem na sever protáhlý hřbet VRCHA, který dosahuje nad vodojemem Skřivánek I. výše 307,9m. Z tohoto hřbetu jsou nádherné pohledy na panorama města a na druhou stranu na masiv Železných hor. Navrhovali jsme zde přírodní park Na vrchách - síť jednoduchých cest (bez dláždění a asfaltu) s lavičkami na místech pěkného výhledu. Zatím je tu odpudivá naprostá divočina včetně opuštěného vojenského prostoru, pokud to nejsou zahrádky.
Od nádraží projdeme přes autobusové nádraží do podchodu a ulicí K Ploché dráze vzhůru na Vrcha.
Podívejme se nyní na opačnou stranu města, na severovýchod, kde převládá na první pohled fádní, zemědělsky intenzivně využívaná krajina. A přece to není docela pravda. Je tu malý krajinný klenot zvaný HABROV. Mám na mysli Přírodní rezervaci Habrov vyhlášenou již zásluhou našich předků v roce 1948, jednu z nejstarších v naší republice. Výměra je 20,6 ha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Zámek je raně barokní stavba. Stavěl se od západu spíše do šíře než do výše. Vnějšek je členěn toskánskými pilastry, ještě po renesančním způsobu sdružená okna v prvém poschodí jsou rámována pravoúhlými lištami a mají pro tento raně barokní sloh typické uši s kapkami. V jižním křídle zámku je vestavěna kaple svatého Romedia. Dnes je zde farní kostel.
Na stropě lucerny je obraz Trojice a kolem obrazy představující Romediovy ctnosti. V kopuli je 16 obrazů osob ze Starého zákona, jejichž počáteční písmena tvoří nápis: En Romedius a Thaur. Na hlavním oltáři je obraz svatého Romedia uzdravujícího člověka posedlého ďáblem, který namaloval J. M. Rotmayer, a kapli ho daroval arcibiskup Jan Arnošt Thun r. 1691.
Zatímco v jiných zámcích jsou jen malé, někdy prosté kaple, ale přepychové bydlení, v Cholticích je to opačně: přepychová kaple, od roku 1786 je to farní kostel, a velice skrovné bydlení. Bylo to jistě přičiněním bratrů stavebníka, vysokých církevních hodnostářů, kteří mu finančně pomáhali, a i umístění světových kacířů v kapli je nepochybně jejich zásluha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Cestujeme-li z Pardubic do Prahy vlakem, projedeme za Českým Brodem, hlásícím se 2 stožáry rozhlasového vysílače, středem rychle rostoucího města ÚVALY.
Jde o staré sídlo, které leží v dobré poloze při cestě z Prahy na Český Brod. Jedna cesta z Úval směřovala podle tvrze Hostyně směrem na blízké přemyslovské hradiště Škvorec a dále přes Tismice na Český Brod. Dálková cesta vedoucí z Prahy byla střežena tvrzemi, na jejichž místě někdy vznikly románsko-gotické kostely s útocištní a strážní funkcí. Poblíž Úval to byl Hradešín s útocištní, původně románskou rotundou sv. Jiří.
Samo sídlo Úvaly bývalo pravděpodobně majetkem pozdějších pánů z Pardubic, konkrétně jeho část Hostyně.
Na Hostyni se narodil Arnošt z Pardubic (1297-1364), dále žil v Kladsku, kde jeho otec (také Arnošt) vykonával úrad purkrabího *
Jisté je, že centrem Úval je náměstí Arnošta z Pardubic. Poblíž středu náměstí je jeho pomník od českého sochaře Jindřicha Václava Čapka z roku 1869. Sochař dílo vytvořil záhy po absolvování pražské akademie. Je například autorem krásného tympanonu nad portálem a velké sochy Spasitele a 4 evangelistů pro chrám Nanebevzetí P. Marie v Chrudimi, nebo sochy sv. Václava a sv. Barbory pro chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Nadaný sochař získal Klarovo stipendium po realizaci sochy Arnošta z Pardubic a sochy Panny Marie Vítězné pro stejnojmenný kostel v Praze. Tím dalším "co mají společného Úvaly s Pardubicemi" je samozřejmě železniční trať, spojená se jménem vrchního inženýra Jana Pernera. Téměř v centru města se nachází jedna z největších staveb na trati Praha - Olomouc - devítiobloukový viadukt přes údolí Výmoly z roku 1844. Jan Perner jako vrchní inženýr musel celou stavbu vytyčit směrově i výškově. Na úseku Pardubice - Praha dlouhém 105 km pracovalo 5000 lidí. K dispozici měli kolečka, lopaty a krumpáče a stavbu měli hotovou za 1¾ roku. Viadukt je v plném provozu již 170 let.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 obnova barokních váz
Píše se rok 2012, zemní stroje pracují na úpravách parku zámku před jeho otevřením. V odpadní jámě po armádě se mimo spousty min a komunálních odpadků našly různé pískovcové fragmenty někdejší sochařské výzdoby parku. Dnes přinášíme snímky z obnovy ozdobné barokní vázy, která původně zdobila park severně od zámecké budovy. Třebaže je fotograficky doložena jen jedna, byly možná dvě. Podívejte se na tu krásnou a fortelnou práci mistra sochaře ! To je nádhera, viďte !

Revitalizace rybníčka Sádka a Červeného potoka
Jaro roku 2014 zastihlo již dříve zpřístupněný park zámku ve Zdechovicích při pracích na další části parku. Protože je park pro veřejnost otevřen, může každý sledovat jak jde stavbařům práce od ruky. Pro tentokrát jde o vyčištění malého rybníčka, kterému dal někdo kdysi název sádka. Ten je průtočný a leží na Červeném potoce, který jej zásobuje vodou. Kromě toho, že rybníček bude zase po létech funkční, přibude k němu něco nového. Řekněme, že jde o malou atrakci. Ta spočívá v tom, že široké koryto potoka bude mít zase opravené nábřežní zdi, zděné z kamene a korytě je spoustu malých jezů, přes něž voda přepadá a vytváří akustický efekt. Mimo toho se na hladině mezi jízky vytváří zajímavý zrcadlový efekt. Podívejte se s námi ! Možná, že si uděláte i víkendový výlet, abyste na vlastní oči viděli, jak se nám vrací to „krásno“, které tu kdysi bylo.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



17.02.2016 Mariánské poutní místo Hora Matky Boží se nachází nad městem Králíky nedaleko státní hranice s Polskem, pod Kralickým Sněžníkem. První zmínka o dnes pětitisícovém městě Králíky se váže k roku 1367. Nad městem na hoře o výšce 760 m n. m., která se dříve nazývala „Lysá Hora“, králický rodák Tobias Jan Becker, svatovítský kanovník, a později královéhradecký biskup, založil monumentální poutní komplex. Založení tohoto místa, bylo splněním slibu, který složil, když byl ještě malým chlapcem. V době třicetileté války přicházely na horu děti z Králík a okolí, tvořily procesí, modlily se a zpívaly mariánské písně.
Poutní komplex se začal stavět roku 1696, ale podle některých svědectví již zde dříve stávala svatyně. Lidé na stavbě pracovali velmi obětavě, nosili cihly a kameny a všechny práce vykonávali ručně, bez nároku na peněžní odměnu. Za čtyři roky 21. 8. 1700 byl kostel posvěcen a na hlavním oltáři umístěn Milostný obraz Panny Marie Sněžné. Od té doby se hora začala nazývat „Hora Matky Boží“, jak ji nazval zakladatel Tobias Jan Becker.
V kostele na hlavním oltáři je Milostný obraz Panny Marie Sněžné, který je srdcem tohoto poutního místa a předmětem velké úcty. Dříve než byl darován tomuto poutnímu místu, byl jeho vlastníkem Tobias Jan Becker, který jej dostal jako student od hraběnky Putzardové ze Slatiňan u Chrudimi, v době, kdy byl vychovatelem jejích vnuků. Uviděl u ní obraz, který byl kopií malby z baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Ten ho natolik fascinoval, že se ze všech sil snažil ho získat. Hraběnka ze začátku odmítala mu jej darovat, ale nakonec mu jej s těžkým srdcem věnovala. Tobias měl obraz s sebou všude, kde jako kněz působil a nabádal lidi, aby se modlili a ctili jej. Později, když obraz věnoval na Horu Matky Boží, byl dodatečně ozdoben stříbrnou tunikou, perlami a zlatým řetízkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



17.02.2016 Pojmenování Hůrka nese kopec na severním okraji Králík. V rámci opevňovacích prací prováděných zde v letech 1936–1938 byla jedna část opevnění naší republiky budována také na tomto úbočí. Stavbu pro čs. armádu realizovala renomovaná pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Výstavbu zahájila 5. srpna 1936, tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za tuto finanční částku vyrostla u Králík během 24 měsíců gigantická stavba vytvořená z desetitisíců kubíků betonu a stovek tun oceli.
Po svém dokončení, ke kterému mělo dojít na konci roku 1939, by Hůrka představovala jeden z pilířů československého obranného pevnostního systému. Společně s tvrzemi Bouda a Adam měla svojí plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor Králicka od kóty Maliník pro Zemskou Bránu. Do osudného září 1938 se ji podařilo stavebně prakticky dokončit, plně bojeschopnou by se Hůrka ovšem stala až někdy ve 2. polovině roku 1939. Osud republiky i s jejím opevněním šel však jiným směrem…
Po dokončení zde měla sídlit osádka měla čítat 424 mužů. Jen z části bojeschopnou tvrz vojáci na rozkaz bez boje vyklidili a opustili počátkem října 1938.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



17.02.2016 V České republice máme šestnáct pohoří, jejichž vrcholky přesahují nadmořskou výšku tisíc metrů. Jsou mezi nimi pohoří všeobecně známá, jako Krkonoše, Hrubý Jeseník či Šumava, patřící k častým cílům turistických výletů, některá z ostatních však dosud patří k poněkud zapomenutým místům naší vlasti.
Z geografického hlediska je potěšitelné, že do „elitní skupiny“ tisícimetrových pohoří patří i dvě horské skupiny na území Pardubického kraje. Zatímco Králický Sněžník nadmořskou výškou 1424 m zaujímá pomyslný „bronzový stupínek“ v žebříčku našich nejvyšších pohoří, málo známá Jeřábská vrchovina celou skupinu šestnácti tisícimetrových pohoří uzavírá. Jeřábská vrchovina je součástí rozlehlého horopisného celku Hanušovická vrchovina, pojmenovaného podle už severomoravského městečka Hanušovice a zasahujícího až do podhůří Jeseníků. Nadmořskou výšku 1000 m tam však přesahuje jenom hora Jeřáb, a to o pouhé tři metry.

Hora mezi horami
Kupovitý vrch Jeřáb vytváří výraznou dominantu na českomoravském pomezí, sevřenou mezi horskými pásmy Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku a Orlických hor. Zaujme nejen z vyhlídkových míst v uvedených pohořích, ale také třeba ze zatáček silnice č. 11, klesajících ze sedla pod Suchým vrchem k Červené Vodě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



17.02.2016 Středisko Dolní Morava je známé spíše jako středisko zimních sportů. Turistům má však co nabídnout také v letním období. V okolí se nabízí množství tras především pro horská a treková kola, která je možné vyvézt lanovkou na hřeben k chatě Slaměnka, odkud vede síť nádherných zpevněných cest nebo horských pěšinek a stezek v celé oblasti masivu Kralického Sněžníku.
Novinkou letošního roku jsou cyklo trasy Single Trails. Ty jsou stále více populární nejen mezi bikery, ale i mezi širokou veřejností. Jedná se o jednosměrné trasy pro horská kola. Relax & sport resort Dolní Morava nezůstává pozadu a letos otevírá svou první single trailovou stezku. Její délka jsou 4 kilometry a nástupním místem je horní stanice lanové dráhy Sněžník, konec je u hotelu Vista.
Skvělou atrakcí je jedna z nejdelších a profilem nejzajímavějších bobových drah ČR. A to i v letním období. Bobová dráha u dolní stanice lanové dráhy U slona nabízí množství zatáček, 360 stupňové otočky a terénními zlomy ve výšce až 6 metrů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Pod obdobným názvem vyšlo ve Vlastivědných listech č. 4/2005 pojednání Martina Zahálky.1) Předlohou mu byla Kronika města Ústí nad Orlicí II (1937-1946), z níž cituje záznamy kronikáře. Pro připomenutí si je ocitujme také: „Vojsko v Ústí
27. března 1945. Válečných uprchlíků v Ústí mnoho není, ale německých vojáků je zde větší počet. Jsou určeni k obsluze sanitních skladišť ve školách.V hasičském domě jsou kasárna vojáků tak zvaných „Vlasovců“. Jsou to Rusové a Poláci (M. Zahálka poznamenává že spíše Ukrajinci), kteří dobrovolně se přihlásili do služeb Němců, proti svým bratrům a divně to vypadá když slyšíme vojáka v německé uniformě hovořit slovanskou řečí. Mimo těchto jsou němečtí vojáci v hostincích u Šebestlů, u Malinů, u Strouhalů (známější jako Konibar, pozn. M.R.) a u Šourků.“
Kronikářovy záznamy jsou stručné, ale přesto jim nelze upřít (s ohledem na tehdejší poměry) snahu po objektivní informovanosti:
„Vzpoura Vlasovců v hotelu Zimprich
17. dubna 1945. Před třemi týdny jsem zde psal o posádce ruských vojáků v něm. službách v Ústí. Dnes musíme svůj názor o nich hodně opravit. Zkrátka „Vlasovci“ tak jak se jim říká po svém organisátoru generálu Vlasovovi, sehráli Němcům pěknou komedii. Byli ubytováni v Hasičském domě a v hotelu Zimprich (Avion, zabrán Němci). Dnes o 2. h. v noci se zbouřili proti svým představeným Němcům. Třem SS manům a gestapákovi Lieblovi. V hotelu Zimprichově, který jest německý, došlo k bitvě, v které byl zabit jeden Vlasovec a protektorátní český četník z místní stanice Ježek. Jak ten k tomu přišel nevíme, ale dle všeho byl zavolán k pomoci a v přílišné horlivosti to dostal také. Místnost kde se bitva rozpoutala, byla úplně demolována. Tři velká okna do ulice byla vyražena a nábytek rozbit.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Pokud vás zajímají stará řemesla, z nichž mnohé dnes již známe pouze z vyprávění, určitě neopomeňte navštívit Muzeum řemesel v Letohradě. Muzeum bylo otevřeno v květnu roku 2000 a nachází se v prostorách bývalé sýpky z roku 1550, která do současné kamenné podoby byla přestavěna v roce 1750. Historie muzea se však začala psát již v roce 1996, kdy místní podnikatel Pavel Tacl hodlal zakoupit budovu sousedící se sýpkou. Tato koupě však byla tehdy podmíněna současným nákupem celého areálu včetně sýpky.
Muzeum je neustále doplňováno exponáty, vytvářejí se stále nové expozice. Nové exponáty jsou získávány především od bývalých řemeslníků a živnostníků, často zaměstnanci muzea sami vyhledávají, kde skončil majetek určitého řemeslníka. Takto bylo například získáno paramentářství z nedalekého Jablonného nad Orlicí. Podobně bylo získáno vše, co souvisí s kartáčnictvím. Muzeu se podařilo získat také velice zajímavou brusku na české granáty, která je přes dvě stě let stará a není zřejmé, jestli je někde v republice nějaká podobná.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Sportovní areál České Petrovice je znám především jako zimní lyžařské středisko. Naleznete jej blízko česko-polské hranice mezi Lichkovem a Kláštercem nad Orlicí. Je však málo známé, že tento sportovní areál má co nabídnout svým návštěvníkům také v letní turistické sezóně.
Je to například svezení na horských kárách. Terénní káry jsou unikátní stabilní vozítka zkonstruované pro bezpečnou jízdu z kopce. Jsou určeny pro děti i dospělé. Po nasednutí vás na vrchol kopce dopraví lyžařský vlek. Pro jízdu dolů si vyberete sami vlastní trasu rozlehlými loukami nebo například slalom mezi brankami. Můžete vyzkoušet i jízdu ve vyznačené trati, která je na jedné ze sjezdovek, kde na vás čeká dráha plná zatáček a kopečků.
Víte, co je grassball? Je to v podstatě velká nafukovací průhledná koule ze speciálního PVC, uvnitř které je ještě jedna menší. Obě koule jsou spojeny nylonovými lanky a dvěma tunely, kterými se leze dovnitř. Průměr koule je 3,2 m a hmotnost 90 kg. Uvnitř jsou umístěny bezpečnostní postroje pro upoutání posádky. I toto si můžete v Petrovicích vyzkoušet.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Zámek v Moravské Třebové patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě. Na konci 15. století se zde vůbec poprvé v českých zemích objevily moderní renesanční prvky a na začátku 17. století vznikla tři manýristická křídla podle plánů italského stavitele. Zámek proto nechybí v žádné české učebnici dějin umění.
Raně renesanční prvky reprezentují především portál a dva portrétní medailony. Portál, dnes vsazený do jižní brány na nádvoří, tvořil původně hlavní vchod do „starého zámku“. Je datovaný rokem 1492, což z něj dělá nejstarší dochovanou renesanční památku v České republice.
Samotný zámek si ponechal tradiční čtyřkřídlou dispozici s centrálním nádvořím a masivní věží, součástí zámku byla i černá kuchyně, předsazená v hradním příkopu. Dodnes je z části zachován jako podzemní prostor uprostřed nádvoří. Od roku 2010 je i tento prostor zpřístupněn, Je tu instalována expozice Barevná planeta.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Rozsáhlé sklepení státního zámku Litomyšl, památky zapsané na Seznamu UNESCO, je exklusivním prostorem s neopakovatelnou atmosférou, nabízející relaxaci a odpoutání myšlenek od všedních starostí. Sály díky vysokým klenutým stropům nevyvolávají stísněné pocity, obvyklé v jiných sklepních prostorách, naopak svou majestátností působí na návštěvníky uklidňujícím dojmem.
Sklepení bylo dlouhá léta veřejnosti nepřístupné. Po rekonstrukci v sedmdesátých letech 20. století bylo připraveno jako bezpečnostní kryt pro civilní obyvatelstvo a prakticky utajeno. Teprve po společenských změnách v devadesátých letech se otevřelo návštěvníkům - nejprve v rámci velkého happeningu, později sem památkový ústav umístil výstavu útrpného práva. Expozice, patřící spíše do středověkého hradu, se nesetkala s velkým návštěvnickým úspěchem, vlhké prostředí se také záhy podepsalo na vystavených exponátech, proto se snadno ujala nabídka sochaře Olbrama Zoubka na umístění sbírky jeho soch do těchto atraktivních prostor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Návrh spojit doly na lupek na Hřebči nad Novou Vsí a nad Mladějovem úzkorozchodnou dráhou vznikl za první světové války. Schválen byl v roce 1918 a nedlouho poté se začalo s výstavbou směrem od Hřebče. Provoz na první části dráhy byl zahájen v roce 1919, do Mladějova dojely první vlaky s lupkem o rok později.
Po ukončení provozu v roce 1991 se dráha využívala již jen k dopravě obědů z místní závodní jídelny na Hřebeč a pouze jednou či dvakrát do roka vyjela parní lokomotiva s vlakem pro fotografy. V roce 1995 byla uzavřena smlouva mezi brněnskými příznivci průmyslové železnice a MŠLZ Velké Opatovice a od roku 1998 začaly první výletní turistické jízdy. V roce 2000 šamotku koupila firma PD Refractories. Tato společnost však neměla zájem na provozování mladějovské železnice. Koleje měly být vytrhány a vozy odprodány do Anglie. Zanedlouho však areál kupuje společnost Keramspal s.r.o., která vlastní nyní celý areál. V nájmu zde jsou dvě neziskové organizace, z nichž jedna zajišťuje Průmyslové muzeum Mladějov a druhá obhospodařuje Mladějovskou průmyslovou dráhu.
Dráha mladějovské železnice začíná v areálu závodu v Mladějově a po tříkilometrovém stoupání do stanice Veksl trať pokračuje podél zrušených lupkových dolů v lesnatém úbočí Hřebečského hřbetu, na šestém kilomet-ru se trať větví od výhybny u bývalého dolu Hugo a končí v areálu bývalého dolu Hřebeč u ústí štoly Jihlavská. Sjízdná část trati měří 6,5 km. Mladějovská dráha je v letní sezóně využívána k turistickému provozu. Výletní vlaky jsou vedeny zrekonstruovanými parními vlaky. Dráha navazuje na síť cyklostezek, přeprava kol je zdarma.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Jednou z nejvíce navštěvovaných památek Pardubického kraje je hrad Svojanov. Ten se nachází v oblasti Českomoravského pomezí asi 15 km jihovýchodně od Poličky. Jak potvrdil zdejší kastelán Miloš Dempír, oblibu si tento hrad mezi návštěvníky získává pravděpodobně díky spojení středověkého hradu a loveckého romantického zámečku spolu s hradní gotickou zahradou, která je pravděpodobně jedinou zahradou tohoto typu ve střední Evropě.
Svojanov byl jako hrad královský založený Přemyslem Otakarem II. v polovině 13. století. Jeho existence měla dva účely. Byla to jednak obrana zemské obchodní stezky, která spojovala Brno s Litomyšlí a byl to také hrad pohraniční, protože těsně za Svojanovem vedla historická hranice mezi Čechami a Moravou. Na svou dobu to byl hrad velmi pevný. Měl dva obranné prvky – jednak válcovou věž, která se proti cestě obrací ostrým břitem, což je opět unikát Svojanova, protože břitových věží je u nás velmi málo. Dalším obranným prvkem byla mohutná hradba okolo hradu. Tehdejší hrad byl dnešní vnitřní hrad a síla obvodových hradeb dosahovala na straně proti přístupové cestě až 8 metrů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml