Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje 4/2010




10.08.2011 Obec Třebosice najdeme sedm kilometru jihozápadně od Pardubic na pravém břehu říčky Bylanky. .Je to malá vesnička čítající 172 stálých obyvatel, přesto byla ve své době velmi významná. Byla totiž, jak se uvádí v popisu far, jednou z prvních obcí na Pardubicku, které měly školu. Roku 1676 podává děkan Jan Paukner (někde uváděno Pauker) zprávu pražskému arcibiskupovi, ve které se praví že „ v Pardubicích, Rosicích a Třebosicích jsou školy“ . A právě v třebosické škole působil počátkem osmnáctého století kantor Jiří Pleskot.
Rod Pleskotů byl v třebosicích starousedlým rodem, roku 1580 je mezi usedlíky uváděno jméno Jana Pleskota. Učitel Jiří Pleskot pocházel zřejmě z tohoto rodu a narodil se 21. dubna 1681 (datum úmrtí se nám nikde zjistit nepodařilo). Jak bývalo v té době zvykem, vesničtí kantoři bývali zároveň regenschori (varhaníky) v místním kostele – ostatně katolická církev, jak známo, držela nad školou přísný dohled. Kantor Pleskot je tvůrcem významné psané církevní památky – třebosického kancionálu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



10.08.2011 Pardubický rodák JUDr. Kamill Resler, významný český právník a bibiliogfi l, vstoupil do dějin české justice jako obhájce ex-offo nacistického válečného zločince K. H. Franka.
On, jenž za okupace projevil mnohokrát své vlastenectví, byl náhle postaven před těžký úkol… Připomeňme, že již ve 30. letech se stal Resler terčem kritiky českých fašistů, když obhajoval S.K.Neumanna proti dr. Stanislavu Nikolaunovi. V roce 1938 jako žalobce Advokátní komory (dále jen AK) v Praze se postavil proti snahám Vlajky provádět v české advokacii antisemitské zásahy. V roce 1939 navrhl stíhání JUDr. Hübschmanna za jeho úlohu v pouličních pogromistických nepokojích a jeho útok na sociálně demokratického poslance Langra. Když kárná rada AK Hübschmanna zprostila viny, podal Resler 15. března 1939 – v den nacistické okupace – odvolání a 25. září t.r. na dotaz Nejvyššího soudu potvrdil, že trvá na Hübschmannově odvolání. Od jara 1939 převzal zastoupení komunisty MUDr. B. Vrbenského (1882–1944) a zakročil proti tomu, když gestapo rozkrádalo majetek v jeho bytě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



10.08.2011 V podvečer v úterý 21. září 2010 projížděl na kole ulicí Za Humny v Sezemicích pan farář Milan Vrbiak a pospíchal na bohoslužbu. Stačil však zastavit a sdělit mi smutnou zprávu, že před krátkou chvílí zemřel pan Oldřich Ullrich. Chodíval jsem k panu Ullrichovi na kus řeči a naposledy jsme si spolu popovídali při mé návštěvě 8. září. Slíbil jsem, že zase brzy přijdu, ale nebylo nám souzeno… Snad vyprávění babičky tehdy malého Oldřicha bylo příčinou, že se staly jeho láskou historie a genealogie.
Předkové pana Ullricha přišli do našeho kraje spolu s řadou dalších imigrantů z Kladska v roce 1792.
Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový den roku 1914 v Sezemicích v muzikantské rodině. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde také v kruhu své rodiny a v přítomnosti duchovního 21. září zemřel.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



10.08.2011 V druhé části studie, týkající se průběhu středověké kolonizace na českomoravském pomezí do konce 13. století, se Jiří Šmeral dotknul počátků České Třebové jako města: „V době, kdy bylo na levém břehu Třebovky vysazeno kolonizační město, založili premonstráti nový kostel a zasvětili jej Panně Marii. S příchodem německých kolonistů byl kostel přesvěcen a dostal titul sv. Mikuláše (naznačuje tak existenci kupeckých sídlišť – srv. Staré Mýto). Došlo k tomu zřejmě někdy krátce před rokem 1335, kdy fojt Lipolt vystavil svou listinu, v níž se kostel přechodně uvádí ještě s oběma patrocinii.“
Jenomže, když jsem se o tomto kostelu chtěl dozvědět něco víc, ke svému údivu jsem nepochodil. Jana Voleská s odkazem na Františka Musila uvádí, že: „O této stavbě se předpokládá, že stála na levém břehu řeky Třebovky, o jejím vzhledu však nemáme žádné doklady.“ Jen hypotézu F. Musila, „že současně se založením města byl založen severně od náměstí na přírodou nejlépe chráněném místě i kostel. (…) Přesnou podobu kostela v době vzniku města neznáme. Je pravděpodobné, že to byla dřevěná stavba obklopená hřbitovem. V jejím sousedství snad stávala zvonice.“ Až k roku 1721 uvádí Věra Sekotová: „Při farním kostele sv. Jakuba byl prostranný hřbitov, obehnaný zdí. Dřevěnou faru spojovala s kostelem lávka. (…) Z ulice na hřbitov se procházelo kamennou klenutou zvonicí…“ To je zmínka o nově postaveném chrámu (zasvěceném sv. Jakubovi) na místě dřevěného kostela neznámého původu (a patrocinia), který shořel v noci z 30. na 31. října 1636 a o němž se ví jen tolik, že v něm měl hrobku Petr Bohdanecký z Hodkova (†1549).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



7.08.2011 Lyžování je stále oblíbenějším sportem a zároveň i odpočinkem. Po období devadesátých let, kdy lyžaři houfně mířili do rakouských a italských lyžařských středisek, nyní areály mohutně investují do zkvalitnění lyžařských center ve snaze přilákat lyžaře zpět z Alp na české kopce. Stejně tak vznikají i zcela nová lyžařská centra, která nabízejí zábavu pro celou rodinu. Jeden z nejznámějších lyžařských areálů Pardubického kraje je lyžařské středisko Čenkovice, které se nachází na západním svahu Bokové hory. Nyní však na opačné straně kopce vyrůstá moderní lyžařský areál nedaleko obce Červená Voda a dokončen bude těsně před vánočními svátky. Obě dvě střediska – Čenkovice i Červená Voda budou propojeny a vytvoří tak jeden velký lyžařský areál „Skiareál Buková hora“ s jedním společným skipasem. Jak nám potvrdil ředitel SKI Parku Červená Voda Mgr. Radek Procházka, nově vznikající lyžařský areál bude svou kvalitou již v letošní sezóně zařazen mezi deset nejkvalitnějších lyžařských středisek v Čechách po boku Špindlerova Mlýna, Harrachova či Liberce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



07.08.2011 jménem Orlitz (Orlík) a Orlička, se nachází ve veřejné listině, a sice v bulle papeže Bonifáce VIII. ze dne 15. prosince 1295. Další zmínka je z „Formuláře“ Tobiáše z Bechyně. Datace těchto listin potvrzuje vznik Orličky mezi lety 1279 až 1290, takže se předpokládá vznik cca před rokem 1280, kdy po obou stranách řeky stála nízká dřevěná stavení. Krajina byla pokryta hustými lesy, a to od Chocně až po Kladské hory. Držitelé tohoto zboží se střídali. Jan Kojala z Hněvína před svou smrtí rozdal v roce 1227 testamentem všechny své statky příbuzným a klášterům s tím, aby začali krajinu okopávati a mýtiti. Do této doby zde nikdo nežil. Celý nejvýchodnější cíp Čech tvořil župu neznámého jména. Dle Kosmy její velikost byla asi dvě pětiny Čech. Držiteli byli Slavníkovci, po jejich vyhubení Vršovci, které potkal stejný osud. Následovali Hrabišovci, dále páni ze Švábenic, až posléze koupil panství Přemysl Otakar II., který zde dal klučiti lesy, zakládati osady a stavěti hrady. Roku 1361 zde začíná vláda rodu Žampachů. Roku 1575 je zboží prodáno i s Kláštercem a připojenými osadami Mikuláši z Bubna, který byl držitelem panství Litického (Žambereckého). Zboží bylo v jeho držení až do roku 1809, celkem 234 let. V roce 1809 panství odkupuje Veriand, hrabě Windischgrätz a v roce 1815 je prodává Johanu Parishovi, rodem Irčanu, který postavil v roce 1820 na Čiháku lovčí zámeček – LUSTHAUS. Ten vyhořel těsně před druhou světovou válkou pravděpodobně rukou sudetského Němce. Hrabě Parish byl vlastníkem zámku v Žamberku – jeho potomci se po roce 1989 znovu ujali v Žamberku svého majetku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



07.08.2011 Ve většině obcí na Lanškrounsku byl v dřívějších dobách pěstován len jako textilní plodina pro výrobu hrubého lněného plátna. Len byl zpracováván podomácku. Starší generaci jsou jistě známé názvy jako vochlice, trdlice, drhlen, přeslice, kolovrat a motovidlo. Na trdlici se strhávaly semenné paličky, na vochlici se umočenému lnu lámaly stonky, na drhlenu se odstraňovalo pazdeří. Vyčesaný len (koudel) se nasadil na přeslici a z té se na kolovratu stáčením vyráběla lněná nit, která se natáčela na vřeteno. Pomocí motovidla se pak nit natáčela na špulky. Na jednoduchém stavu se pak tkalo plátno. Známé je přirovnání tříčtvrťovému rytmu stavu: na cu-kr, na ka-fe ... Tak se po celá staletí ručně vyrábělo tradiční lněné plátno, které se na loukách pomocí sluníčka a vody přírodně bělilo. Koncem 19. století stavy klapaly ve 114 chalupách a usedlostech v Čermné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



07.08.2011 Cenu Státního fondu dopravní infrastruktury jako stavba roku 2009 získala stavba Cyklostezky údolím Tiché Orlice a Třebovky. Celková délka víceúčelových cyklokomunikací šíre 2,5–3 m s živičným povrchem je 40 km. Cyklostezky propojují Choceň, Ústí n. Orlicí, Letohrad a Ústí n. Orlicí s Českou Třebovou nádherným údolím řek a umožňují bezpečnou dopravu ve spádovém regionu s více jak 60 000 obyvateli i aktivní pohyb a rekreaci dospělých i dětí jak na kolech, tak na kolečkových bruslích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



07.08.2011 Již jsme vás na stránkách Vlastivědných listů Pardubického kraje informovali o mlynáři Lukáši Pakostovi, vůdci selského povstání na Litomyšlsku v roce 1680. Toto selské povstání si v Dolním Újezdu u Litomyšle připomínají již od roku 1905, kdy zazněla poprvé myšlenka na postavení památníků „Selským trpitelům“. Po založení spolku „Lukáš Pakosta“ se od roku 1907 konají oslavy těchto událostí. Památník dle návrhu akademického sochaře Jana Štursy byl odhalen v roce 1914.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Pokud se řekne Česká Třebová, mnohý z nás si dodnes vybaví toto měst jako jeden z nejdůležitějších železničních uzlů u nás. Počet vlaků, které projíždějí městem sice o něco poklesl, zrovna tak zde již nedochází k přepřahání lokomotiv vlaků jedoucích směrem na Brno a naopak, ale dopravním centrem toto město zůstává i nadále. A tak je chvályhodné, že právě do České Třebové byla směřována investice, jejímž cílem byla rekonstrukce prostranství před nádražím, které nese jméno po významném staviteli železnice - náměstí Jana Pernera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Zastupitelstvo města schválilo na podzim územní plán, který se zpracovával za podnětné úcasti občanů více jak 1? roku. Zpracovatelem je Architektonický atelier Ing.arch.Rozehnal&Vosmek z Pardubic. Územní plán navrhuje plochy pro rodinné domy - některé ve velmi atraktivních lokalitách a navrhuje plochy pro podnikání ve vazbě na silnici I/35. Zvláštní pozornost je věnována plochám pro rekreaci a veřejnou zeleň, které občané stále více požadují. Nové rekreační areály jsou navrženy poblíž zámku, navrhuje se rozšířit areál Aquaparku o krytý bazén.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Sledujme další střípky osudů pardubických podnikatelů, jejíž jména dosud nebyla publikována, která však přesto právem patří do pestré škály pardubických živností. Tvoří vedle známých a velkých firem, jejichž věhlas přesáhl mnohdy nejen rámec regionální ale i hranice, obraz pardubických podnikatelských aktivit především v období meziválečném s krátkodobými přesahy jak do století předcházejícího, tak do období válečného či krátkodobě poválečného. Bohumír Doležal (nar. 1889, Kozojedy) vlastnil krátkodobě v letech 1941-1942 pekařství v ulici K Blahobytu č. 1590. Dříve zde podnikal Antonín Rybička (nar. 1885, Skuteč), Rašínova č. 1590. Doležal zavedl parní a strojní pekárnu. A. Rybička v roce 1941 předal z důvodu blíže nespecifikované nemoci živnost Doležalovi. B. Doležal se vyučil "pekařině" ve Františkové u Liberce. Vedl pekařství v Horním Růžodole do 30. 7. 1940, později v Doubravicích u Turnova.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Obec Zdechovice, nacházející se při hlavní silnice z Přelouče na Kutnou Horu, připravila pro své návštěvníky zajímavý turistický okruh, jehož trasa sice není vyznačena v terénu, ale pokud si návštěvníci vyzvednou v místním informačním centru připravený leták, naleznou v něm podrobnou mapku se zakreslenou trasou. Začátek trasy je u hradní brány na kočárovou cestu, která je zároveň vstupní bránou na této zážitkové stezce. Projít si můžete celou kočárovou cestu, občerstvit se můžete u "zrcadlové studánky, kam jen laně chodí pít", trasa dále pokračuje podél Zdehovického rybníka a dále i okolo dominanty obce kostela sv. Petra a Pavla. Trasa zavede návštěvníky také k bývalé panské hospodě Matěje - kováře ze 16. století, která leží na Trstenické stezce, tudíž v minulosti sloužila také formanům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Byl jsem požádán, abych pro Klub přátel Pardubicka shromáždil materiály o sušárně čekanky v Chotči. Pokud by byl tento příspěvek zveřejněn, je mou povinností také uvést práce, ze kterých jsem vycházel. Protože se mnohde rozcházím s dosud známými údaji, lze předpokládat, že se ozve někdo, kdo ode mne bude žádat zdůvodnění. Zde jsem si ho připravil. Když už se tím zabývám, uvedu tu také poznatky, které jsem nepoužil a byla by škoda je nezaznamenat. Já z Chotče pocházím, když však byla sušárna zrušena, bylo mi teprve osm let. Prostudoval jsem proto níže zmiňované zápisy a tisky, z kterých jsem se mnohé dozvěděl. Na druhou stranu tam jsou někdy uváděny chybné, nebo neúplné informace, což mě zpočátku vedlo k špatným závěrům.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Česko dosud v soupisu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO zastupoval pouze tanec ze Slovácka - tzv. verbuňk. Na seznam jsou zařazovány tradice, kterým hrozí úpadek či zánik a které skupina obyvatel pokládá za součást svého kulturního dědictví. O padesátce nových kandidatur z celého světa rozhodoval v listopadu v keňské metropoli Nairobi mezivládní výbor UNESCO pro nehmotné kulturní dědictví. Mezi nově schválené projekty nyní patří například španělská hudební a taneční kultura flamenco, francouzská gastronomie či tradiční čínská medicína.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010



08. 05. 2011 Na základě několikaleté spolupráce s členy Klubu přátel Boskovic, kteří nám pravidelně zasílají informační turistické ročenky VÍTEJTE NA BOSKOVICKU, jsme se rozhodli uspořádat letní turistické soustředění v jejich městě, abychom osobně poznali alespoň některé z nabízených historických, kulturních i přírodních krás REGIONU BOSKOVIC.
Město Boskovice leží na úpatí Hornosvratecké a Drahanské vrchoviny v nadmořské výšce kolem 380m, asi 40 km severně od Brna a je pro nás dostupné vlakem na trati PARDUBICE-ČESKÁ TŘEBOVÁ-BRNO.
Ubytováni jsme byli v centru města v DOMOVĚ MLÁDEŽE STŘEDNÍ PEDAGOGICKÉ ŠKOLY, ve 2-3 lůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, společnou vybavenou kuchyní a jídelnou s TV přijímačem. Ubytovna prošla nedávno celkovou rekonstrukcí a tak vše vonělo novotou a čistotou. Její poloha zaručovala snadnou dostupnost jak vlakového i autobusového nádraží, tak i kulturních, sportovních a restauračních zařízení.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml