Sdružení přátel Pardubického kraje

Oldřich Ullrich


10.08.2011 V podvečer v úterý 21. září 2010 projížděl na kole ulicí Za Humny v Sezemicích pan farář Milan Vrbiak a pospíchal na bohoslužbu. Stačil však zastavit a sdělit mi smutnou zprávu, že před krátkou chvílí zemřel pan Oldřich Ullrich. Chodíval jsem k panu Ullrichovi na kus řeči a naposledy jsme si spolu popovídali při mé návštěvě 8. září. Slíbil jsem, že zase brzy přijdu, ale nebylo nám souzeno… Snad vyprávění babičky tehdy malého Oldřicha bylo příčinou, že se staly jeho láskou historie a genealogie.
Předkové pana Ullricha přišli do našeho kraje spolu s řadou dalších imigrantů z Kladska v roce 1792.
Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový den roku 1914 v Sezemicích v muzikantské rodině. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde také v kruhu své rodiny a v přítomnosti duchovního 21. září zemřel.

přišel do Sezemic v roce 1903. Rok poté se stal ředitelem kůru a zakladatelem a kapelníkem sezemické kapely. Při zakládání sezemické kapely mu pomáhal další Sezemák, pan Čihák. Na varhany v sezemickém kostele hrával Oldřichův tatínek po dobu více než 50 let…
Dětství prožil Oldřich v malém domku v místě zvaném „Na Plácku“ u farské zahrady na Malém, dnešním Tyršově, náměstí. Odtud, coby kluk, pořádal výpravy za sportem, fotbalem a volejbalem, do míst mezi lipami, kde se později říkalo V Parku a ještě později, když se nad náhonem vystavěla terasa, zde bylo vybudováno Sokolské hřiště „Sokolák“. Často také při různých příležitostech chodíval před tatínkovou kapelou a byl pověřen nošením not. I ve svém vysokém věku blížícímu se ke stovce rád pan Ullrich vzpomínal na své dětství a vyprávěl příběhy, které se hluboko vryly do jeho skvostné paměti. Jedním z největších zážitků dětství bylo přistání letadla na Počápelském kopci. Letadlo pilotoval Sezemák důstojník letectva inženýr Alois Lacina. Tehdy si žáci 3. třídy sezemické školy na vycházce s úžasem prohlíželi detaily letadla a naslouchali slovům letce, později plukovníka letectva čs. armády. Dodnes si pan Ullrich pamatoval, že prvními automobilisty v Sezemicích byli pan farář Voříšek, pan Šafařík, který řídil tovární automobil Leony, pan Honců, výrobce lihovin, a pan Hloupý, který měl ševcovnu Na Benátkách. První nákladní automobily měli pan Řehounek a Leona. Pan Řehounek měl náklaďák s vlekem a jezdil pomalu, takže malý Oldřich se svými kamarády často za jízdy naskakovali, aby se kousek svezli…
Obecnou školu vychodil pan Ullrich v Sezemicích a poté absolvoval pardubickou reálku, kde v roce 1932 maturoval. V roce 1933 byl povolán doplňovacím okresním velitelstvím ve Vysokém Mýtě k dobrovolnému odvodu do čs. armády. Vojenskou prezenční službu absolvoval u horského praporu 7 v Košicích ve 3. četě 1. roty („četa horáků“), kde absolvoval školu pro záložní důstojníky. V létě 1934 následovala absolventská služba u hraničářského praporu č. 10 v Trebišově. Po absolvování kadetky zahájil Oldřich Ullrich v roce 1934 studium na Vojenské akademii v Hranicích, kde byl v roce 1936 vyřazen jako poručík pěchoty.
Na dovolenou do Sezemic jezdíval důstojník čs. armády Oldřich Ullrich již do domku v nynější Smetanově ulici, kam se Ullrichovi v třicátých letech přestěhovali. Od roku 1936 sloužil Oldřich Ullrich jako aktivní důstojník na Slovensku ve funkci velitele čety a později velitele roty doprovodních zbraní u horského pluku č. 1 v Dolním Kubíně a to až do 15. března 1939. Na svůj návrat ze Slovenska nevzpomínal Oldřich Ullrich s trpkostí. Pozitivně viděl i v této těžké době, že se k němu slovenští vojáci, jeho bývalí podřízení, chovali velmi slušně, ani zavazadla mu nekontrolovali, což nebylo možné říci o všech českých důstojnících, kteří se vraceli ze Slovenského štátu (14. 3. 1939) do zřízeného protektorátu Čechy a Morava (16. 3. 1939). Věděl, že je tomu tak proto, že se po dobu svého působení na Slovensku choval ke svým podřízeným, slovenským vojákům, slušně i on, jejich český důstojník… Od prvních dnů okupace se Oldřich Ullrich zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa pardubické skupiny plukovníka Tacla. Nejen Obrana národa si představovala, že válka brzo skončí a proto je třeba rychle zorganizovat odboj. Pobočku Obrany národa v Sezemicích tvořili spolu s ním dva kamarádi a spolužáci z pardubické reálky poručíci Josef Šimůnek a Jiří Valenta a další Sezemák štábní kapitán Zeman. Úkolem sezemické pobočky Obrany národa bylo získávat spolehlivé lidi pro plánovanou sabotážní činnost a vyhledat a navrhnout tři místa pro vysílačku. Pro vysílačku byla vytipována domácnost štábního kapitána Zemana, dále místo u rybníka Labská a jako třetí místo zdejší fara, kde měl dobrý kontakt Oldřich Ullrich. Dalším dílčím úkolem bylo získat ke spolupráci další lidi. Oldřich Ullrich získal pana učitele Ročeně a pana učitele Štefana, kterým mohl důvěřovat. Pro spolupráci se sezemickou pobočkou byli dále získáni Fr. Klapka a J. Bukovský.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje 4/2010.

Autor: Mirek Balcar
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010


Otec Antonín Ullrich se synem Oldřichem v čele kapely na Malém náměstí, 1923




Předchozí článek: Rotunda sv. Kateřiny – kaple nebo kostel?
Následující článek: JUDr. Kamill Resler (1893–1961), oběť šikany komunistického režimu


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: LITOMYŠLSKÝ zámek je zapsán na seznamu památek UNESCO.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml