Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




03. 03. 2009 V Ústí nad Orlicí zemřel 9. ledna 2008 ve věku nedožitých 86 let Václav Čevona. Byl dlouholetým československým reprezentantem, rekordmanem a olympionikem v atletice a patřil mezi historicky první sportovce Pardubického kraje. Do Ústí nad Orlicí přišel v roce 1939 studovat textilní školu a zůstal studijnímu oboru i městu věrný. Na základě svého největšího úspěchu, kterým bylo čtvrté místo v běhu na 1 500 metrů na olympijských hrách v Londýně roku 1948, se stal členem Klubu olympioniků. V atletickém oddíle v Ústí nad Orlicí pracoval po skončení aktivní činnosti jako trenér, předseda oddílu, hospodář a aktivní rozhodčí. Druhou jeho láskou bylo lyžování, kde také aktivně závodil. Později se stal členem lyžařského oddílu – dnes SKI klubu, kde dlouhý čas pracoval jako funkcionář. Často závodil v Pardubicích a víme, že v červenci 1951 zaběhl na místním stadionu čs. rekord na 2 km v čase 5:16,4. Jeho osobní rekordy mají dnes po šedesáti letech stále vysokou úroveň. Na rozloučení s ním se do obřadní síně v Ústí nad Orlicí přišla rozloučit řada bývalých atletů. Mezi hosty byli i zástupci Českého atletického svazu František Fojt a Václav Fišer, kteří současně zastupovali i Klub olympioniků.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



03. 03. 2009 Na starém hřbitově, když se už rozednívá,
na starém hřbitově, kde kvete bílý hloh,
na starém hřbitově, kde zkřehlý pták se skrývá,
tam bych šel, ještě tam, tam bych šel, kdybych moh!
Ivan Blatný

Při prohlídce více jak stoletého kyšpersko-letohradského hřbitova pod Kopečkem můžete na jednom z náhrobků číst jméno nakladatele Leopolda Mazáče. Narodil se 1. 8. 1900 v Uhříněvsi a zemřel 6. 3. 1948 v Praze. Jako dvacetiletý opustil techniku a začal se zabývat knížkami. Získal např. autorizační práva na dílo Karolíny Světlé, pokračoval ve vydávání českých národních klasiků a založil tradici vydávání slovenských knih v Čechách a na Moravě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



03. 03. 2009 V letošním roce si připomínáme dvě významná data v historii Hamzovy odborné léčebny v Luži. Uplynulo již 140 let od narození zakladatele léčebny, MUDr. Františka Hamzy a 100 let od otevření jedné třídy, tehdy první ústavní školy ve zdravotnickém zařízení ve střední Evropě.
MUDr. František Hamza (*1868 – †1930) absolvoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Již v době studií se zabýval problematikou dětské tuberkulózy a zkoumal otázky a způsoby jejího léčení. Po ukončení studia nastoupil jako obvodní lékař v Luži. Místo svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu, tedy zřízení dětské protituberkulózní léčebny. Už jako student a dále ve své lékařské praxi poznal tehdejší sociální prostředí lidu (nedostatečnou výživu a ošacení, špatné životní podmínky, vysoké procento nemocí). Seznámil se s podobnými ústavy v zahraničí a své poznatky aplikoval v Luži. V roce 1901 zde založil vlastní léčebný ústav pro tuberkulózní a skrofulózní děti ve vile pod poutním kostelem na Chlumku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



03. 03. 2009 Jako mezník, kdy byla uskutečněna odvěká touha lidstva – let vlastní silou, je možné považovat datum 23. srpna 1977. Toho dne uletěl cyklista Bryan Allen dráhu ve tvaru osmičky o délce 1 míle ve výšce minimálně 3 metry na ultralehkém speciálu, zkonstruovaném dr. Paulem McCreadym. Devatenáct let stará Kraemerova výzva, dotovaná značnou fi nanční částkou, konečně našla svého adresáta. Mnoho bylo těch, kteří se o takovýto let v minulosti pokoušeli. Snad každý národ měl svého Ikara a idea mávajících křídel dodnes zaměstnává některé naivní konstruktéry. Cesta pohonu vrtule lidskými svaly se však ukázala reálnou, byť nikoliv pro každého. Jedním z dnes zapomenutých českých experimentátorů, který se pokoušel vzlétnout na stroji vlastní konstrukce se „šlapacím“ pohonem, byl Josef Kábele z Chrasti u Chrudimi. Narodil se 30. července 1891 v Zaječicích u Chrudimi v rodině zemědělce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



20. 02. 2009 Mezi městy Lanškroun a Moravská Třebová leží obec Mladějov. Její význam tkví v poměrně velkém nerostném bohatství, kterým oplývá nedaleko se zdvihající Hřebečský hřbet.
Od 19. století se zde těžilo uhlí a lupek vhodný pro výrobu ohnivzdorných materiálů. V Mladějově proto vznikla továrna na jeho zpracování. Od roku 1922 se v dolech vytěžený lupek do areálu továrny vozil po 11 km dlouhé úzkorozchodné dráze. Až do 80. let zde materiál den co den tahaly parní lokomotivy. Se zásadními hospodářskými změnami po roce 1989 se mladějovská šamotová továrna nedokázala vypořádat, pročež¨ roku 1991 ukončila výrobu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



20. 02. 2009 Orlice je největším východočeským přítokem Labe. Tvoří ji ve velké délce spojená řeka ze dvou řek, Tiché a Divoké Orlice.
Divoká Orlice překonává na našem území vzdálenost 99,3 km, Tichá Orlice 107,5 km. Spojená řeka jako Orlice pouze 35 km.

Divoká Orlice
Pramení v rašeliništích v Polsku, dříve zvaných Jezerní pole, pod Bystřickými horami a na území Čech vtéká v nadmořské výšce 695 m n.m. severně od Trčkova, kde se zprava vlévá Černý potok. Státní hranici tvoří v délce přibližně 30 km až k „Zemské bráně“. Zde se stáčí doprava a protéká balvanovitým a velmi romantickým korytem, kterým protíná hřeben Orlických hor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



20. 02. 2009 Téměř každý z nás máme krajinu svého srdce. Kus země, kam se vracíme, kde se nám líbí a cítíme se tam dobře. Snad jeden z těchto příměrů bude ukryt i v naší pozvánce do nejseverovýchodnější výspy Pardubického kraje. Tady v lůně členité hornatiny na pomezí Čech, Moravy a Kladska, při hranici s Polskem najdete obec Dolní Moravu. Možná vás některé přívlastek „dolní“ bude poněkud mást. Skutečně, v tomto případě nejde o synonymum dolního toku řeky Moravy ani o biosférickou rezervaci Dolní Morava v žírných rovinách pod Pálavou. Máme zcela určitě na mysli krásný, podhorský kout české země v podhůří třetího nejvyššího pohoří České republiky – Králického Sněžníku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



11. 02. 2009 Čenkovice jsou rekreačním střediskem situovaným v romantickém údolí pod Bukovou horou, na rozhraní Orlických hor a Jeseníků. V létě jsou Čenkovice výchozím bodem pro mnohé výlety do hor. V zimě nabízí skiareál až 75 km běžeckých tratí, 7 sjezdovek (včetně 2 s nočním lyžováním) a snowpark. Skiareál Čenkovice je největším lyžařským areálem v Pardubickém kraji a řadí se mezi 5 skiareálů v České Republice s nejčištším ovzduším. Čenkovice neobjevil žádný kouzelný dědeček, ani známý RAMPUŠÁK z Orlických hor, ale skutečně pouze třebovští lyžaři před více jak 50 lety. Čenkovice v roce 2004 oslavily 700 let od svého vzniku. Ves Čenkovice byla založena za posledních Přemyslovců asi ve druhé polovině 13.století. Výklad názvu obce není jednotný, pouze je zmiňován v listině Václava II. z roku 1304 jako Czunkendorf. V dalším období jsou to názvy Schunkendorf, Czenkowicze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



11. 02. 2009 Při cestě z Přelouče jižním směrem terén mírně, ale vytrvale stoupá. Asi po 10 km se u silnice objeví tabule, kterávám sdělí, že se nacházíte před obcí Turkovice. Jestliže jstez Přelouče vyjížděli z nadmořské výšky okolo 220 m., jstev Turkovicích u tabule označující obec již ve výšce 360 m. Není co se divit, vždyť jste vyjížděli na Železné hory k místům,odkud se terén náhle lomí dolů, do Čáslavské kotlinya silnice od Heřmanova Městce překonává srázný, zlomovýsvah několika odvážnými serpentinami. Možná vás napadlo, proč se obec jmenuje právě Turkovice,když si nevzpomínáte, že by se sem někdy Turci dostalia zde se usadili.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



11. 02. 2009 Nejstarší chrám v Pardubicích byl po generální rekonstrukci 31.srpna 2008 opět předán veřejnosti a vysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Th. Lic. Dominikem Dukou, OP. Připomeňme nejdříve historii tohoto sakrálního prostoru. První archivní zmínka o kostele je z roku 1295. Mezi lety 1421 – 1512 byl obnovován po vypálení husity. V letech 1729 a 1754 byl kostel zaměřen a popsán úředníky dvorského stavebního úřadu a pořízen nákres jeho půdorysu a pohled na kostel. Roku 1857 a 1904 – 5 byl kostel opravován (v roce 1904 pod vedením B. Dvořáka, kdy byly v chóru kostela odkryty gotické fresky). Roku 1905 byly v kostele provedeny´ z iniciativy B. Dvořáka sondy za účelem identifi kace hrobu Arnošta ze Staré, otce prvního pražského arcibiskupa, event. jeho ženy. Poslední generální rekonstrukce kostela byla provedena z iniciativy biskupa Mons. Josefa Kajnka v letech 2007 – 2008, kdy byly akad. malířkou Hanou Vítovou restaurovány gotické nástěnné malby a odkryty a restaurovány malby v tzv. klenebních kápích.1) Památkový dohled měli PhDr. V. Paukrt a ing. arch. J. Kadlec z pardubického pracoviště NPÚ. Jak uvádí H. Vítová, „pětistěnný prostor presbytáře byl původně prolomen pěti stejnými okenními otvory“, z nichž první byl zřejmě po přistavění sakristie (vpravo od hlavního portálu) částečně zazděn. Presbytář je zaklenut polem a kápěmi závěru křížové klenby. V prvním poli na severní stěně a v závěru presbytáře byly roku 1905 odhaleny 2 gotické obrazy s fi gurálními výjevy, v 1. poli na jižní stěně jeden s vedutou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 Pardubický kraj má celou řadu lákadel. A jedním z nich jsou bezesporu jediné lázně v kraji Léčebné lázně Bohdaneč.

Historie lázní
Lázeňský areál tohoto městečka, spojeného již více jak půl století trolejbusovou linkou přímo s nedalekým krajským městem, vděčí za vznik lázeňství v Polabí místnímu rodákovi Janu Veselému. Ten byl jedním ze šesti synů Františka Veselého, místního statkáře a obchodníka se senem. Měl pronajaté pozemky v okolí Libišan, které byly zdrojem rašeliny. Nechal se tedy inspirovat myšlenkou obecního tajemníka Rudolfa Košťála a faráře Schögla, kteří jezdili na léčení do Lázní Bělohrad a vzorky rašeliny z Libišan zaslal k rozboru do Vídně. Tam zjistili, že rašelina je čtvrtohorního původu, má řidší hustotu a výborně drží teplo. Tehdy se Veselý rozhodl založit léčebné lázně. Rozhodoval se mezi dvěmi lokalitami. Buďto mohl vystavět lázně v Hradci Králové nebo v Bohdanči. Libišany totiž leží přesně na polovině cesty mezi Hradcem a Bohdannčí. Nicméně lokální patriotismus nakonec rozhodl o tom, že se lázeňským městem stala právě Bohdaneč.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 20. léta minulého století byla dobou emancipace národa od ideologického monopolu římskokatolické církve a lety budování církve národní-československé (dnes CČSH), jež si na¨ svůj štít vyzvedla jako ikonu M. Jana Husa (1371 – 1415). 20. léta pozvedla v ČSR i novou vlnu budování Hosových pomníků.1)
Impuls ke zřízení Husova pomníku v Sezemicích dala 10. srpna 1922 osvětová komise, jež navrhla obecnímu zastupitelstvu v Sezemicích: „Husův monument nevyžadoval by velkého nákladu, ježto pomník může býti získán zadarmo a pouze úprava kamene a podezdívky vyžadovala by náklad 4 500 Kč, když by obec opatřila povozy. Za nejvýhodnější místo k postaven tohoto monumentu označeno Velké náměstí.“2) Vývoj však šel v Sezemicích jinou cestou… Z obecní kroniky víme přesně, jak probíhala místní slavnost odhalení pomníku na státní svátek 28. října 1922: „Dne 28. 10. v 15 hodin se konala slavnost odhalení pomníku M. Jana Husa. Znova seřadil se průvod na silnici a bral se Masarykovou ulicí na Velké náměstí, kde obec postavila svým nákladem památník nesmrtelnému mučedníkovi za pravdu. Střed tvořil alegorický vůz, jež sestavily obě školy.
Na skalce žulový jehlan s trnovou korunou a poprsím Mistrovým, na podstavci citát z Kostnických listů a věnování obce. Slavnost zahájena a skončena byla chorály, jež zapěly Sokol a Dělnická tělocvičná jednota. Slavnostní řeč pronesl JUDr. Václav Hrbek, advokát v Pardubicích. Posléze zahrála hudba státní hymnu.“3)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



01. 02. 2009 Jedna z nejslavnějších pardubických fi rem, specializujících se na výrobu barvy a laky, vznikla již v únoru roku 1888 na Bílém předměstí. Jednalo se zpočátku o nenápadný obchod, nad nímž se skvěl fi remní nápis Barvy Kostelecký Oleje. Písmena byla v bílé barvě na temné podkladě, zdálky dobře viditelná. V levé části od vchodu byl fi remní štít bílé barvy a tmavých písmen se stejným textem, uprostřed byly hodiny. Zákazníka vítaly tři poměrně malé a nenápadné výlohy. Jak udává jeden ze zachovalých pardubických adresářů z počátku 20. století, pracovalo ve fi rmě celkem 6 obchodních sil, z toho tři obchodní cestující. Zbytek personálu tvořili tzv. obchodní sluhové. Později přibylo ještě 5 baliček.1) Firma se však velmi rychle vypracovala na odborný závod, jak o tom vypovídá text z regionálního tisku: „Postupem doby, která přinášela netušený rozmach v průmyslu strojařském, nábytkářském, automobilismu, přibývaly i požadavky, kladené zákazníky na obchodníka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



21. 01. 2009 Zhruba od přelomu 19. a 20. století se reklama „řítí“ rychlostí, přesněji řečeno, jedním z grafi ckých fenoménů reklamy, ať plakátové či inzertní v novinách, se stává symbol své doby, automobil. Všeobecný obdiv k rychlosti se promítl do reklamy, do onoho nižšího druhu umění, jak je reklama mnohými autory prezentována.1) Ne náhodou se grafi cký prvek rychlosti, vyjádřený často jen značně symbolicky, objevuje právě na konci „dlouhého“ 19. století a počátku 20. Ukázalo se, že secesní styl, promítnutý především do reklamního plakátu, je příliš „statický“ a přestává vyhovovat počátku rodící se nové doby, doby, ve které se stane symbolem rychlost a nejen ta v automobile.2) Reklama, chtělali být nadále úspěšná a ponechat si jeden ze svých základních atributů, totiž prodat prezentovaný výrobek, musela reagovat citlivě a především pohotově na nové technické a kulturní podněty, které přicházely z vnějšku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



21. 01. 2009 Městečko Proseč se stalo centrem dýmkařské výroby v českých zemích. Začátky tohoto řemesla byly skromné, zato však opředené barvitou, nicméně pravdivou legendou. Ta začíná v roce 1841, kdy krajem táhlo ustupující pruskévojsko. Dva muži z blízkých Pasek – Antonín Pešina a Filip Švec byli vyzváni, aby na trakařích vezli píci pro vojenské koně. Tak se s armádou dostali až do Kladska, kde se na čas usadili a u českých přistěhovalců se přiučili dýmkařskému řemeslu. Jeden z tamních mistrů poslal později Pešinovi „figurovanou tabulku s vyobrazením různých druhů dýmek“, dnešními slovy katalog tvarů a typů. Po návratu domů začali Pešina a Švec dýmky sami vyrábět a prosečský trh projevil o tyto první, neumělé, a tudíž levné dýmky velký zájem, navíc jejich úspěch inspiroval další řemeslníky. Kolem roku 1845 obohatil Antonín Pešina svoje nástrojové vybavení o šlapací soustruh (nazývaný draxl, v expozici je k vidění včetně nástrojů a příslušenství) a dýmky začali vyrábět i čtyři jeho synové. Jan Švec se specializoval na výrobu kování, zpočátku používal železný plech a později vyráběl tzv. poklůpky neboli dekle z mědi a mosazi.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



06. 01. 2009 V souvislosti s celospolečenskými změnami, k nimž v bývalém Československu a později v České republice došlo po listopadu 1989, byla výrazně posílena samospráva obcí a měst a zákonem č. 553/1991 Sb. byla obnovena instituce obecní policie. Slovo „obnovena“ je třeba zdůraznit, protože instituci obecních strážníků znalo prvorepublikové Československo, které obecní strážníky (včetně platných právních norem) roku 1918 „převzalo“ z dob monarchie. Obecní strážník je i v současnosti orgánem obce, přičemž velitelem obecní policie (ve městech a městysech policie městské) zůstal i podle nové právní úpravy starosta. V dobách monarchie, meziválečného Československa i po roce 1991 hradily a hradí náklady spojené s obecní policií přímo zřizovatelé, tj. města a obce.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



06. 01. 2009 V současnosti je Ronov nad Doubravou středisková obec s městským statutem, která v době pisatelova mládí byla nazývána městem újezdním. Od roku 1881 zde stojí měšťanská škola (dnes Základní škola), jedna z nejstarších v Čechách. Ze zámku bylo řízeno rozsáhlé panství, spravující polnosti a lesní hospodářství veliké části čáslavské roviny a podlichnického kraje. Mlely zde dva mlýny „na korečníkách“ a „podzámecký“ s pilou, pracovala zde mlékárna.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



18. 12. 2008 Pardubický kraj má mnohá lákadla. Některá z nich jsou hojně propagována, jiné krásy kraje jsou bohužel neprávem opomíjeny. Jedním z těch trochu neprávem opomíjených regionů je i region Železných hor. V této oblasti však naštěstí působí již od roku 2005 občanské sdružení Železnohorský region, jehož hlavním posláním je propagace a posílení cestovního ruchu v oblasti Heřmanoměstecka, Přeloučska, Cholticka, jižní části Pardubicka, okolí Seče, Třemošnice i Nasavrk. Tato oblast zahrnuje území pěti svazků obcí a je venkovskou oblastí částečně se rozkládající v CHKO Železné hory s velkým potenciálem pro rozvoj v oblasti venkovské turistiky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



18. 12. 2008 Řeka Chrudimka pramení v oblasti Českomoravské vrchoviny ve Filipovském polesí. Má tři prameny – Filipovský ve Staré oboře, severozápadně od obce Svratouch, dále Chlumětínský – na jihovýchodním svahu kopce Oběšený nad Svratouchem a jako třetí pramen Herálecký na Votavovském kopci. Prameny vyvěrají v nadm. výšce 700 m. Pod rybníkem Krejcar u Kameniček vytvářejí říčku Chrudimku. Její tok je 108 km dlouhý, horní a střední tok je převážně kamenité řečiště, dolní tok je pozvolný. Chrudimka má celkem 32 přítoků – většinou malých potoků. Nejsilnější přítok je řeka Novohradka v dolním toku. V Pardubicích se jako levý přítok Chrudimka vlévá do Labe. Její povodí je maximálně hospodářsky využito.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008



18. 12. 2008 Ačkoliv leží Pardubice jako sídelní město kraje v Polabské nížině, pyšní se Pardubický kraj horskými masivy, které nabízejí širokou škálu sportovního vyžití i na sněhu. Ze severu totiž kraj obklopují Orlické hory a masiv Králického Sněžníku, na jihu pak Železné hory. Širokou nabídkou ubytování, sjezdovek a lyžařských vleků jsou známy sportovní areály v Čenkovicích a Dolní Moravě, o kterých najdete informace v samostatných článcích tohoto časopisu, ale také v Jablonném nad Orlicí a Dlouhoňovicích.
V Jablonném nad Orlicí sahá historie lyžování do let šedesátých, kdy zde začaly místní svahy nabízet lyžařům první jednoduché vleky. Největší rozmach dosahovalo lyžování v období od roku 1982, kdy zde byl postaven první lyžařský vlek od výrobce Tatrapoma.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml