Sdružení přátel Pardubického kraje

Obecní strážníci v Bylanech u Chrudimi

Pohlednice Bylan asi z 20. let 20. století

06. 01. 2009 V souvislosti s celospolečenskými změnami, k nimž v bývalém Československu a později v České republice došlo po listopadu 1989, byla výrazně posílena samospráva obcí a měst a zákonem č. 553/1991 Sb. byla obnovena instituce obecní policie. Slovo „obnovena“ je třeba zdůraznit, protože instituci obecních strážníků znalo prvorepublikové Československo, které obecní strážníky (včetně platných právních norem) roku 1918 „převzalo“ z dob monarchie. Obecní strážník je i v současnosti orgánem obce, přičemž velitelem obecní policie (ve městech a městysech policie městské) zůstal i podle nové právní úpravy starosta. V dobách monarchie, meziválečného Československa i po roce 1991 hradily a hradí náklady spojené s obecní policií přímo zřizovatelé, tj. města a obce.

Zájem o dějiny četnictva, který v nedávné době rozpoutal známý televizní seriál, se bohužel nedotkl problematiky těchto obecních strážníků. Domnívám se ale, že poněkud neoprávněně, protože i oni specifi ckým způsobem poznamenávali život v obcích a dohlíželi na bezpečnost. Pomyslný „modelový příklad“ pro dokreslení starostí a úředních povinností obecních strážníků počátkem 20. století poskytne obec Bylany u Chrudimi.
I zde – samozřejmě jako v téměř všech ostatních sídlech v českých zemích – byla osoba obecního strážníka, nazývaného lidově „obecní policajt“ nebo „pan policajt“, neodmyslitelnou součástí každodenního života. Jejich úkoly byly rozmanité, stejně tak i jejich sociální původ. Mnohdy se jednalo o mladší syny ze selských rodin, případně bývalé řemeslníky či vysloužilé vojáky.
Kdo byli obecní strážníci v Bylanech u Chrudimi a čím se zabývali? Tuto otázku se pokusím zodpovědět v následujících odstavcích. Předem je však vhodné přiblížit si situaci ve vesnici Bylany. Žilo zde dle údajů k 29. září 1900 113 rodin, tj. 527 obyvatel, a to na katastrální výměře 383, 2 240 hektarů.1)
K 30. prosinci 1920 zde žilo 584 obyvatel (z toho 291 bylo samozásobitelů a 293 nesamozásobitelů).2) Pro dokreslení hospodářské situace ve vesnici poznamenejme, že zdejší hospodáři v září 1913 drželi 125 krav a 91 jalovic; obyvatelé tedy získávali obživu převážně v zemědělství, ačkoliv zde od 80. let 19. století fungovala velká kruhová cihelna.3) K obci tehdy patřila navíc část sousedních Markovic (dnes Chrudim IV). Od počátku 20. století byl strážmistrem František Starý, vysloužilý voják a bylanský rodák. Podle vzpomínek pana Arnošta Kabeše (laskavě poskytnutých na podzim 2007) žil obecní strážník v domku na místě dnešního čp. 13. Měl zde k dispozici obytnou místnost s hliněnou podlahou, síň, komoru a „šupku“.
Šupka, tj. obecní šatlava, však podle všeho příliš využívána nebyla, protože si do ní pan Starý dával seno a trávu. Ačkoliv měl k dispozici i chlév, až do 2. světové války strážníci větší hospodářská zvířata nedrželi. František Starý byl asi poměrně přísným strážcem veřejného pořádku v Bylanech, poněvadž dbal i na to, aby večer po vesnici neběhaly děti.4) Starý byl „obecním policajtem“ velmi dlouho. Ze služby odešel pro stáří až v květnu 1925 a dne 30. června 1926 je již zmiňován jako zemřelý.
Obec mu na pohřeb přispěla částkou 450 K z tzv. chudé pokladny a 50 K přímo z obecní pokladny.5) Františka Starého ve funkci obecního strážníka v Bylanech vystřídal záhy (nejspíš již v květnu 1925) Ladislav Chmelík. Ladislav Chmelík byl vyučeným ševcem a tímto řemeslem si přivydělával i jako strážník.6) Záhy po nástupu do funkce byl Chmelík vybídnut, aby si zažádal o zbrojní pas. Výsledek jednání o jeho zbrojním pasu není možné prozatím přímo doložit, ale s ohledem na zmínky, „že nebyl vzat do slibu“, ačkoliv pas potřeboval k osobní bezpečnosti, se svou žádostí asi neuspěl.7)
Podobně jako jeho předchůdce František Starý byl i on obecním zaměstnancem, a tudíž za ně Obecní úřad v Bylanech odváděl pojištění. Nástupcem Ladislava Chmelíka se stal Václav Kafka, a to v závěru 30. let 20. století. Byl tudíž pravděpodobně posledním bylanským obecním strážníkem. Chmelík již používal služebního bytu v novém obecním domku, dokončeném v roce 1930, protože staré obydlí (občas nazývané také obecní domek, častěji ale pastouška) hrozilo sesutím.
Obecní strážník dohlížel především na pořádek v obci, kriminální delikty mělo řešit četnictvo. Jakožto zaměstnanec obce byl zastupitelstvem využíván nejen k dohledem na pořádek v obci, ale i k poněkud nečekaným úkolům. V roce 1908 František Starý měl např. dohlížet na kočovníky.8) Blíže nespecifi kovaný je Starého úkol z roku 1913, kdy z pověření obce navštívil Chroustovice, za což obdržel mimořádnou odměnu ve výši 6 K.9) V době první světové války pak byl z titulu své funkce Starý nucen být přítomen při vojenských asistencích (nucené odebírání obilí a dalších potravin). Navíc byl často využíván i jako „doručovatel“ zastupitelstvem a starostou, a tak mu v dobách válečného požáru připadla i nemilá povinnost předávat obsílky k odvodům.
I záhy po svém nástupu do funkce strážníka musel v listopadu 1926 doručit Ladislav Chmelík starostovi obce Rudolfu Petráňovi nabídky na dodávku štěrku na silnici.10) V roce 1927 byl s Chmelíkem sepisován protokol o „zábavě u Matysů“, z čehož lze vyvodit, že působil během tanečních zábav jako dohlédací orgán (teoreticky platilo totéž i pro spolkové schůze, a to již od dob monarchie). V roce 1929 zase zjišťoval cenu orientačních tabulek pro potřeby obce u chrudimského natěrače Nováka.11)
V témž roce Ladislav Chmelík doručil Marii Krupičkové podporu „na poškození ohněm“ ve výši 2 013 K od bylanských agrárníků a agrárního dorostu.12) Avšak i v tomto případě „sloužil“ v podstatě obci, protože po celé meziválečné období spravovali obce právě agrárníci. Počátkem 30. let 20. století je pak možné doložit, že strážník vyvěšoval rozhodnutí Obecního úřadu v Bylanech.13) Velice často také dohlížel na sklizeň v obecním sadu „Na Americe“ (úrodu ještě před sklizní zpravidla vydražil někdo z obyvatel a strážník měl dohlédnout, aby nebyly během sklizně poškozovány stromy). Jak vidno, patrně častěji než dohled nad pořádkem v obci strážník vykonával funkci posla a správce úřední desky. Na závěr této části je nutno pozastavit se nad v současnosti tolik diskutovanou pravomocí obecní policie – dohledem nad dodržováním dopravních předpisů. V meziválečném období pochopitelně nebyla automobilová doprava takovým problémem jako nyní. Pouze jednou se v pramenech zmiňuje, že bylanské obecní zastupitelstvo uvažovalo o pořízení tabulek „Zakazuje se rychlá jízda automobily“. Strážník – nejspíše jako ve výše zmíněném příkladu s orientačními tabulkami – pouze doručil nabídky natěračů....
Za své služby obci byl strážník odměňován platem. Kromě něj měl ovšem možnost i dalších „benefi tů“. Od počátku 20. století do roku 1915 pobíral strážník ročně 340 K. Pravděpodobně z důvodů rostoucích životních nákladů pak byl v roce 1916 plat zvýšen na 365 K a tuto částku pobíral strážník i v letech 1918, 1917 a 1919.14) V roce 1920 pak došlo k radikálnímu navýšení platu na 1 425 K. Podle všeho se ale jednalo o jednorázové vybočení, neboť již od následujícího roku se plat ustálil na 1 300 K ročně, přičemž v této výši se udržel až do samého závěru 30. let 20. století. Vedle platu ale mohl strážník získat prostředky k živobytí i jinak. V případě Ladislava Chmelíka obec tolerovala, že i nadále provozoval ševcovskou živnost. V době 2. světové války pak držel Václav Kafka dobytek. Dále měl strážník podle všeho k dispozici polnost v lokalitě „Amerika“, kde byl – jak je zmíněno výše – obecní sad a mohl zde sbírat klestí. K roku 1921 je pak doloženo, že si směl strážník porazit strom u zvoničky (měl ho však napřesrok nahradit jiným).15) Kromě toho dostával (od 20. let 20. století nejspíše také ročně) příspěvek na ošacení ve výši 150 K.16) Jednorázově se zastupitelstvo v roce 1925 rozhodlo zakoupit nově nastupujícímu strážníkovi Chmelíkovi čepici.17)
Pozapomenutá historie obecních strážníků (nejen v Bylanech) je jistě velice zajímavá. Lze jen litovat, že se osobám, které dohlížely na veřejný pořádek v obcích, dosud nevěnuje soustavnější pozornost. Můžeme se tak v mnoha ohledech jen dohadovat, jakým způsobem při vykonávání své profese postupovali a jak na ně nahlíželi obyvatelé obce. V případě Bylan však pravděpodobně konfl ikty mezi strážníky a obyvateli obce nenastávaly. Koneckonců všichni strážníci z obce přímo pocházeli, případně zde měli mezi selskými rody příbuzné.
Předkládaná črta se pokusila poukázat na jednu pozapomenutou zajímavost z historie Bylan. Nepochybně by si však postavy „obecních policajtů“ – tolik známé z krásné literatury – zasloužily větší pozornost i v širším měřítku. Koneckonců již jen z toho důvodu, že na jejich „odkaz“ – mnohdy spíše nevědomě – navazují jejich současní kolegové.

Poznámky:
1) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1895-1908), inv. č. 3, č. knihy 3, zápis ze dne 29. 9. 1900.
2) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1908-1921), inv. č. 4, č. knihy 4, zápis ze dne 30. 12. 1920.
3) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1908-1921), inv. č. 4, č. knihy 4, zápis ze dne 4. 9. 1913.
4) Dle vzpomínek pana Arnošta Kabeše (z října 2007).
5) SOkA Chrudim, AO Bylany, Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, sp. (zápis ze dne 29. 9. 1926).
6) Dle vzpomínek pana Arnošta Kabeše (z října 2007).
7) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1921-1931), inv. č. 5, č. knihy 5, zápis ze dne 15. 7. 1927.
8) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1908-1921), inv. č. 3, č. knihy 3, zápis ze dne 26. 6. 1908.
9) SOkA Chrudim, AO Bylany, Účetní materiál (1908-1916), inv. č. 13, č. knihy 7, sp.
10) SOkA Chrudim, AO Bylany, Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, sp. (zápis ze dne 23. 11. 1926).
11) Tamtéž, sp. (zápis ze dne 11. 2. 1929).
12) SOkA Chrudim, AO Bylany, Podací protokoly (1921-1931), inv. č. 5, č. knihy 5, zápis ze dne 6. 8. 1929.
13) SOkA Chrudim, AO Bylany, Dostavba obecního domku (1930-1931), inv. č. 10, č. kart. 1.
14) SOkA Chrudim, AO Bylany, Účetní materiál (1908-1916 a 1917- 1927), inv. č. 13 a 14, č. knihy 7 a 8, sp.
15) SOkA Chrudim, AO Bylany, Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, sp. (zápis ze dne 16. 9. 1921).
16) SOkA Chrudim, AO Bylany, Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, sp. (zápis ze dne 16. 2. 1927 a 1. 5. 1930 apod.).
17) SOkA Chrudim, AO Bylany, Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, sp. (zápis ze dne 17. 7. 1925).

GPS souřadnice: 49.95718N, 15.73380E

Autor: David Novotný
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008






Předchozí článek: Ronov nad Doubravou - městečko mého mládí
Následující článek: Proseč proslavilo dýmkařství


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml