Sdružení přátel Pardubického kraje

Před šedesáti lety zemřel Leopold Mazač, pražský nakladatel s kyšperskými kořeny


03. 03. 2009 Na starém hřbitově, když se už rozednívá,
na starém hřbitově, kde kvete bílý hloh,
na starém hřbitově, kde zkřehlý pták se skrývá,
tam bych šel, ještě tam, tam bych šel, kdybych moh!
Ivan Blatný

Při prohlídce více jak stoletého kyšpersko-letohradského hřbitova pod Kopečkem můžete na jednom z náhrobků číst jméno nakladatele Leopolda Mazáče. Narodil se 1. 8. 1900 v Uhříněvsi a zemřel 6. 3. 1948 v Praze. Jako dvacetiletý opustil techniku a začal se zabývat knížkami. Získal např. autorizační práva na dílo Karolíny Světlé, pokračoval ve vydávání českých národních klasiků a založil tradici vydávání slovenských knih v Čechách a na Moravě.

Od roku 1925 se totiž rozběhla EMSA – Edícia mladých slovenských autorov a pro velký úspěch následovala ještě Mazáčova slovenská knižnica a vycházel zde dokonce i literárně umělecký slovenský časopis Elán. Mazáčovo nakladatelství ve Spálené ulici bylo brzy označováno za „konzulát slovenské kultury“ v Praze. Úkol sestavit Sborník mladej slovenskej literatury připadl tehdejšímu literátu a novináři Jánu Smrekovi, který po letech – už jako národní umělec – zavzpomínal v Plameni: „Jaká šťastná okolnost, že jsme měli tehdy na literární šachovnici proti strnulým baštám rychlého běžce Leopolda Mazáče…“ Nakladatelství bylo na vrcholu své činnosti, když se postavil do cesty Hitler. Nacionální nota Mazáčova podniku se projevovala mj. i edicí protiněmecky zaměřeného díla Karolinum, statek národní, jehož autorem byl tehdejší rektor Karlovy university Dr. Karel Domin nebo monumentálním dílem Československá armáda s tendencí státně vlasteneckou. Vyšly zde i Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě od Františka Palackého v šestisvazkové podobě. Nikoliv z viny majitele, ale jako reakce na dosavadní směřování podniku se stalo, že do nakladatelství byl dosazen jako dohlížitel důvěrník pražského gestapa Rudolf Novák, že se nakladatel stal obětí vyděračů a že žil v neustálém strachu z německého vězení. Hned po květnu pětačtyřicátého roku převzalo Mazáčovo nakladatelství nově ustavené družstvo Osvěta, nakladateli zůstalo knihkupectví, které po Únoru převzala Mladá fronta. Musíme bohužel zaznamenat i tragický konec nakladatele Leopolda Mazáče, který vlastní rukou ukončil svůj život 6. března 1948 ve svém domě v Praze na Výtoni. Nedalo mi to a začala jsem pátrat, proč je nakladatel pohřben v našem městě, co má společného s Kyšperkem? Předkládám dílčí výsledky a budeme rádi, když se najde někdo, kdo by mohl životopisné údaje rodiny Mazáčovy upřesnit a doplnit.
Děkujeme.

V domě čp. 52 na velké straně náměstí v Kyšperku je uváděn Mazáčův, potom Kryštofkův hostinec (hrobka rodiny Kryštofkovy sousedí s hrobkou rodiny Mazáčovy). Zde jsou vedeni Mazáčové v létech 1834 – Ignác/Hynek (1799 – 1870) provazník, obchodník s obilím, 1870 Adolf (1826 – 1895) syn, hostinský – do roku 1910, kdy je zapsán jako majitel domu Antonín Kryštofek. Adolf Mazáč byl v letech 1872 – 1877 starostou města Kyšperka. Z rodinného náhrobku můžeme vyčíst ještě další členy, např. d. p. Leopolda Mazáče (1824 – 1903) nebo Aloise Víšu (1855 – 1928), důchodního velkostatku a jeho patrně manželku buď Josefu Víšovou rozenou Mazáčovou (1860 – 1890) nebo Rozu Víšovou rozenou Mazáčovou (1867 – 1934) či Ing. Antonína
Mazáče (1874 – 1911). S posledním úmrtím v roce 1934 končí – pouze pro mne – stopa Mazáčových v Kyšperku. Dnes? Nevím.
V městské kronice je dochován záznam o tom, že se v roce 1936 v nakladatelství L. Mazáče v Praze uskutečnila propagační výstava města Kyšperk. Obsahovala mj. fotografi e a obrazy a byla veřejností dobře přijata. Podle ústního podání místních pamětníků měla paní nakladatelová Mazáčová v Praze společnici, a to Květu Kroulovou z Kyšperka.
Vnučka nakladatelova Barbora Topolová – Mazáčová žije v Praze se svými dvěma dcerami a manželem básníkem, spisovatelem a textařem Jáchymem Topolem (1962), takto synem básníka a dramatika Josefa Topola. Historik, básník,editor a publicista, vysokoškolský učitel PhDr. Tomáš Mazáč (1962) žije v Dolních Kounicích a je též v příbuzenském poměru k „naší“ rodině.
Nedaleko místa posledního odpočinku rodiny Mazáčovy se nachází hrob PhDr. Bohumila Liebicha, narozeného r. 1899 v Kyšperku, hudebního vědce, skladatele a profesora pražské konzervatoře, hrobka malířů Umlaufů nebo např. i hrob českého buditele Františka Vladislava Heka, který – jak známo – zemřel v Kyšperku u své dcery Ludmily Štolovské.

Autor: Dr. Eva Hlaváčková
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008




Předchozí článek: Hamzova léčebna v Luži si připomíná 140 let
Následující článek: Václav Čevona


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml