Sdružení přátel Pardubického kraje

Hamzova léčebna v Luži si připomíná 140 let

MUDr. František Hamza (*1868 – †1930)

03. 03. 2009 V letošním roce si připomínáme dvě významná data v historii Hamzovy odborné léčebny v Luži. Uplynulo již 140 let od narození zakladatele léčebny, MUDr. Františka Hamzy a 100 let od otevření jedné třídy, tehdy první ústavní školy ve zdravotnickém zařízení ve střední Evropě.
MUDr. František Hamza (*1868 – †1930) absolvoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Již v době studií se zabýval problematikou dětské tuberkulózy a zkoumal otázky a způsoby jejího léčení. Po ukončení studia nastoupil jako obvodní lékař v Luži. Místo svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu, tedy zřízení dětské protituberkulózní léčebny. Už jako student a dále ve své lékařské praxi poznal tehdejší sociální prostředí lidu (nedostatečnou výživu a ošacení, špatné životní podmínky, vysoké procento nemocí). Seznámil se s podobnými ústavy v zahraničí a své poznatky aplikoval v Luži. V roce 1901 zde založil vlastní léčebný ústav pro tuberkulózní a skrofulózní děti ve vile pod poutním kostelem na Chlumku.

V říjnu 2008 byla na 5. tradičním zavírání Hamzova parku a arboreta pokřtěna výtečná biografi cká kniha Věry Linhartové o odborné životní dráze prof. Dr. Hamzy s názvem „Skutkem a pravdou milovat lidi.“
1901 – 1908 Léčebný ústav M.U.Dra Františka Hamzy – sanatorium pro skrofulosní děti Léčebný ústav chorob dětských V průběhu prvního roku (1901) se zde léčilo 11 dětí. Hamza budoval ústav domácího typu. Byla v něm zajištěna sociální rovnost dětí i přesto, že pro společnost počátku minulého století byly charakteristické výrazné sociální rozdíly. Všechny děti bez rozdílu majetku a postavení rodičů nosily stejný oděv – tmavé plátěné šaty bez rukávů, tzv. „empíry“. Tento oděv zaručoval všem dětem stejná práva a podmínky během léčebného pobytu v jeho sanatoriu. Základem léčby byla hygienicko – dietetická terapie, zaměřená na posílení tělesné soustavy. Péče byla koncipována tak, aby neztrpčovala život dlouhodobě nemocného dítěte. MUDr. Hamza nezastíral žádným neurčitým označením podstatu choroby, ale trpělivě odpovídal na dětské dotazy, vychovával, vysvětloval, vše s jemným taktem a dodanou nadějí na další uzdravení. Založením lužského ústavu MUDr. Hamza dokázal, že léčením TBC ve vnitrozemském klimatu lze dosáhnout stejných výsledků jako ve vysokých horách nebo u moře. V roce 1907 Hamza dokoupil další pozemky pro výstavbu nové moderní léčebny na prostorné rovině mezi Mariánským chrámem na Chlumku a zříceninou hradu Košumberk. Projekt ale přesahoval jeho fi nanční možnosti, a proto v roce 1909 prodal svůj ústav Zemské správě (prodej se uskutečnil v roce jubilejních narozenin císaře Františka Josefa I. a léčebna byla nazvána „Zemský jubilejní ústav“).
“Hamza byl velmi moderní člověk a své technické znalosti a tvůrčí myšlení samozřejmě uplatňoval i ve svém oboru. Zavedl mimo jiné tehdy doposud neznámé způsoby léčby, nazývané dnes „ergoterapie“ a dále též i cílená cvičení léčených dětí, dnes bychom řekli pohybovou terapii,“ připomněl nynější ředitel léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc. Tento jeho přínos nebyl dostatečně ještě vyhodnocen v dějinách české mediciny. Byla tedy zřízena košíkářská dílna, později přibyla knihvazárna. Myšlenky na školní výchovu vyjádřil MUDr. Hamza ve studii „Školská výchova dětí skrofulózních“. Realizaci svých myšlenek školní výuky se ve „svém“ ústavu pokoušel zavést již od jeho založení, ale fakticky se mu to zdařilo až (dne bychom řekli spíš „už“) po sedmi letech existence sanatoria. Byl si velmi dobře vědom nutnosti vzdělání svých svěřenců.
Dne 7. dubna 1908 získal MUDr. Hamza od c.k. okresní školské rady ve Vysokém Mýtě povolení ke zřízení dvou zatímních tříd, náležejících k obecné škole v Luži. Po splnění podmínek, které byly součástí povolení, byla výuka pro školní rok 1908/1909 zahájena dne 15. dubna 1908.
Řídícím učitelem se stal Josef Votroubek, druhou učitelkou se stala Jana Lhotanová a správcem školy František Citta. Tento typ školy neměl doposud v c.k. zemích nikde obdoby, a tak byla zahájena činnost první ústavní školy ve střední Evropě!
V organizaci vyučování měli učitelé volnost a podle věku přicházejících dětí mohli upravovat vyučování podle svého nejlepšího názoru. Při školní výuce bylo využíváno i slunné počasí, děti se učily v březových hájích, pro tento účel cíleně vysazovaných. Břízy totiž poskytovaly „měkký stín“ a těla „ošetřovanců“ tak mohlo stále prohřívat sluníčko. 1909 – 1918 Královský český zemský jubilejní ústav pro děti skrofulosní v Luži Do roku 1909 vstoupila léčebna již jako státní zařízení a MUDr. Hamza byl jmenován prozatímním ředitelem.
Ústavní budovy pavilónové soustavy zde měly být účelně rozptýleny ve volném, čistém, sluncem přímo prosvěcovaném ovzduší. V roce 1912 poskytoval ústav péči 263 pacientům. MUDr. Hamza usiloval o to, aby rozvoj léčebného ústavu probíhal pod státní správou rychleji. Neklidné politické a hospodářské poměry v době prvé světové války, ale bohužel i nedostatečné pochopení jeho myšlenek však budování nového ústavu brzdily. MUDr. Hamza často nechával na fasády jednotlivých budov vyrýt krátké veršíky, které skládal sám anebo je pro něho skládal i ředitel Českých feriálních osad Josef Košťálek. Tyto verše měly děti neustále na očích. Verše plnily funkci pravidel, děti je měly neustále na očích a snadno si je zapamatovaly. Takto cíleně působil MUDr. Hamza na povědomí dětí, v duchu svých zásad, ve kterých prosazoval pochopení vlastní nemoci samotným pacientem a neustálé vštěpování pravidel zdravého životního stylu. Příkladem budiž: „Utužte tělo, ozdobte duši, dvojí se zbavíte tísně.“
V červenci roku 1913 se podařilo rozšířit školu a vznikla další, třetí třída, určená slabomyslným dětem. Koncem září tohoto roku byla nad vchodem do budovy umístěna bronzová plaketa s hlavou prezidenta T.G. Masaryka a nápisem: „1850 – Škola Masarykova – 1925“ od akademického sochaře Jaromíra Máry. Obsahově šlo v ústavní školní a předškolní výchově v druhé polovině minulého století o prolnutí léčebné péče s vlastním vzděláváním. Výchovné plány měly návaznost na léčbu a na učební osnovy. Ústavní výchova se tak kryla s pojmem „výchova mimo vyučování u mládeže vyžadující zvláštní péči“ a zahrnovala veškeré výchovné aktivity i v době mimo vyučování, přičemž zvláštní pozornost byla věnována výchově pro praktický život. Nemocných dětí přibývalo a léčebna se postupně rozšířila do dalších nově postupně dostavěných budov na košumberské pláni. V roce 1919 byl MUDr. Hamza jmenován odborovým přednostou Ministerstva veřejného zdravotnictví Československé republiky. Kontakt s léčebnou nepřerušil, stal se „ústavním zdravotním inspektorem“. „Po odchodu zakladatele z léčebny byl novým ředitelem jmenován MUDr. Jan Janeček. I v době nepřímého vlivu MUDr. Hamzy se velikostí již větší, košumberská část léčebny začala dále rozrůstat, podle plánů, které připravil MUDr. Hamza již v roce 1913,“ uzavřel Volejník závěrem.

GPS souřadnice: 49.88728N, 16.03124E

Autor: Jana Zavřelová
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2008






Předchozí článek: Vlastní silou
Následující článek: Před šedesáti lety zemřel Leopold Mazač, pražský nakladatel s kyšperskými kořeny


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml