Sdružení přátel Pardubického kraje


Vlastivědné listy Pardubického kraje




20. 01. 2006 Letošní Dny Pardubického kraje se konaly v Králíkách - městečku nejhornatější části našeho kraje. Na počest této slavnosti uspořádal turistický odbor Klubu přátel Pardubicka vycházku do tohoto krásného koutu regionu.
Městečko Králíky se rozprostírá v severní části Králické brázdy, která odděluje tři pohoří - Králický Sněžník, Orlické hory a Jeřábskou vrchovinu. U Králík a Červené Vody se mezi pohořími nachází menší a nižší pásmo Hedečských kopců, mezi které patří Mariánský kopec (770 m.).
Naše putování začalo na nádraží, odkud jsme severním směrem došli k červenému turistickému značení, které nás po čtvrthodince dovedlo k pěkně upravenému náměstí. Upoutaly nás renesanční domy z přelomu 16. a 17. století se starou radnicí, klasicistně upravenou v 18. století, ve které se dnes nachází muzeum. Viděli jsme i městský znak - zkřížená hornická kladívka se stříbrným mečem v červeném poli, který nám připomenul hornický původ města. Až do 17. století se v okolí těžily železná a stříbrná ruda a rudy barevných kovů.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 01. 2006 Sergej Trailin patřil do poměrně početné skupiny vysoce vzdělaných technických pracovníků, ruských emigrantů, působících ve 20. a 30.letech minulého století v chrudimské Wiesnerově strojírně. Někteří z těchto Rusů v Chrudimi natrvalo zakotvili a prožili zde v podstatě větší část svého života. Sergej Trailin naopak byl z těch, kteří tu působili pouze několik let. Jeho životní osudy se dále odvíjely v jiných místech Čech, Moravy i Slovenska, ale vzhledem k tomu, že se stal špičkovým odborníkem, konstruktérem a posléze i vysokoškolským pedagogem v oboru jeřábů a zdvihacích zařízení, je určitě třeba připomenout jeho osobnost i v našich regionálních souvislostech. Zároveň by pak tato stať měla být připomínkou čtyřicátého výročí úmrtí Doc. Ing. S. Trailina.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 01. 2006 H. Šmahelová se narodila v rodině s bohatou mlynářskou tradicí (otec mlynář pocházel ze starobylého mlynářského rodu z Možděnic u Hlinska, matka pracovala jako švadlena). Bratranec A. Hackenschmied (*1907) byl význačný filmový dokumentarista žijící v USA, přijal po válce jméno Hammid. Po krátkém pobytu v Řestokách odešla s rodiči na Moravu a nakonec na Slovensko do Bratislavy. Zde Šmahelová ukončila pátou třídu obecné školy a stala se studentkou reálky. Studium však přerušila, neboť se vrátila za těžce nemocnou matkou, která umírala na tuberkulózu plic, do Ledče nad Sázavou, kde nebyla střední škola. Po smrti obou rodičů v roce 1928 odešla k babičce do Chrudimi a v Jaroměři se vyučila knihkupecké profesi. V roce 1931 nastoupila v Chrudimi úřednické místo v okresní nemocenské pojišťovně. V tomto období sehrálo pro ni významnou roli seznámení a později důvěrné přátelství s Bohumilem Markalousem, tehdy již renomovaným spisovatelem píšícím pod pseudonymem J. JOHN.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 01. 2006 Jsou historicky doloženy počátkem 19. století.Jedním z nejstarších betlemářských rodů je rod Jeřábko -Andrlův. Jan Jeřábek (1801 - 1879) byl autorem betlémových figurek z lipového dřeva. Některé byly v betlému ve starém poličském kostele, kde při požáru roku 1845 shořely. Dalším pokračovatelem rodinné tradice se stal syn Karel Jeřábek (1824 - 1896), který otcův betlém značně rozšířil a zdokonalil. Po něm zdědil lásku k betlémům a také řezbářské nadání jeho vnuk František Andrle (1884 -1942).V období 1. světové války vytvořil svůj první betlém v lidových krojích ve valašském stylu. Další betlémy vytváří pro kostely ve Lhenicích a Volyni i pro svého bratra Karla, Jana Červeného i Josefa Štorka. Byl také autorem loutkového divadla (loutky velikosti 60 cm). Při požáru roku 1930 jeho zemědělská usedlost i s betlémem shořela. František Andrle zachraňuje alespoň několik figurek a pouští se do tvorby nového betléma v biblickém pojetí. Předčasná smrt mu nedopřála, aby dílo dokončil. Přesto po něm zůstalo torzo dokazující jeho velké schopnosti a umělecké nadání. Nedokončen zůstal i betlém jeho bratra Jana Andrleho (1882 - 1915), který padl na rakousko-ruské frontě ve východní Haliči.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 01. 2006 V roce 1579 založil Rudolf II. z importovaných starošpanělských a staroitalských koní v Kladrubech nad Labem hřebčín. Z nich vznikl kůň kladrubský. Díky šlechtitelským postupům se dochoval v této podobě jen u nás. Původně se chovali ve více barvách, později pouze v černé a bílé. Jedním z jejich typických znaků je těžší klábonosá hlava a kohoutí krk. Pro své vznosné držení těla sloužil hlavně jako kočárový kůň. Černý vozil kněžskou šlechtu a bílý světskou. V roce 1931 bylo celé černé stádo odsunuto do velkostatku spišského biskupství, odtud po několika letech na jatka. V roce 1938 se profesor Bílek rozhodl jejich chov regenerovat. Nejdříve v Průhonicích a od roku 1946 ve Slatiňanech a Heřmanově Městci. Hřebčín ve Slatiňanech byl dříve majetkem knížete Auersperka, v Heřmanově Městci knížete Kinského. Ve Slatiňanech jsou chovní hřebci, matky a hříbata do odstavu. Jako odstávčata jdou do hříbárny ve Slavicích a jako tříletá do výcvikového střediska v Heřmanově Městci. Na závěr jednoročního výcvikového období jsou koně zhodnoceni odbornou komisí v zápřahu ve voze, v kočáře a v jízdě pod sedlem. Koně, které komise neuzná do chovu, se prodávají na aukcích zákazníkům domácím i do ciziny. Zájem je dost velký. Před několika lety byl prodán hřebec jen podle fotografie do Spojených států amerických.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



17. 01. 2006 Vzhledem k četným katastrofám v historii Sezemic se zachovalo jen velmi málo památek.
Je to především kostel Nejsvětější Trojice, který je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v našem kraji. Farní kostel, původně klášterní kostel ženského cisterciáckého řádu, prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Původní cihlové zdivo v nejstarší části kostela je vázáno ranně gotickou vazbou, v odborné literatuře nazývanou "sezemická vazba", a pochází z první poloviny třináctého století. Dvě postranní gotické kaple kostela, kaple sv. Antonína a kaple sv. Anny, pocházejí ze 14. století. Barokní přestavba kostela proběhla v 18. století. Chrámová loď je vyzdobena nádhernými nástropními freskami Josefa Kramolína z roku 1784.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



17. 01. 2006 V čáslavské rovině a v pardubické nížině bylo v období let 1850 až 1950 při podzimních orbách vidět u dvorů v Třemošnici, na Skalce, ve Žlebech, v Moravanech a v Heřmanově Městci parní oračky, které byly majetkem pokrokového knížete J. Auersperka ze Žlebů. Orba byla patrná z dálky a provázena kouřem a pachem kysličníku uhličitého. Hluboká orba pro pěstování cukrové řepy byla prováděna na rozlehlých panských polních plochách. V této době nebyly ještě vyráběny těžké traktory, jako je tomu dnes. Popisovaný obraz vidět nemůžeme, protože éra páry již neexistuje. Technický pokrok a vyspělé strojírenství dodávají do zemědělství silné a těžké traktory. V současnosti můžete parní oračky vidět pouze v Zemědělském muzeu na zámku Kačina u Kutné Hory. Zde slouží jako trvalé exponáty u vchodu do areálu muzea. Podrobnější informace naleznete ve starých zemědělských knihách 1) a encyklopediích 2) pod hesly "parní orba" a "parní pluh".
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



17. 01. 2006 Následkem onoho ohně vzniklého v švobovské chalupě č. 110 na Dpř. se sousedé na Dolním předměstí dohodli, že založí ponocenský spolek na ochranu majetku a veřejného pořádku, který bude vydržovat k těmto účelům ponocného z příspěvků členů, kteří ke spolku přistoupí. Od 1. ledna 1822 začal tedy první ponocný vykonávat svoji službu. Iniciátorem a zakladatelem tohoto spolku byl Jan Vinařický, c. k. solní kontrolor v Poličce, majitel domu č. 160 na náměstí (dnešní budova Městského úřadu). Také vystavěl dům č. 15 ve Vrchlického ulici zvaný ,,Na Památce". Sám byl prvním předsedou spolku a po 11 let vydržoval ze svého ponocného, vymohl mu hrobařství a příděl dříví, daroval mu byt a stravu, což podle listiny vykazoval 730 zlatých za 11 let. Pro pomluvy a urážky spoluobčanů přestal dále platit a vystoupil ze spolku.
Také v roce 1822 byla zakoupena zápisní kniha z ručního papíru pěkně vázaná v kůži (uložena v Okresním archivu v Litomyšli). Jsou v ní zapsány události ve městě, zápisy z valných hromad každoročně konaných, finanční hospodaření spolku atd. První zápisy jsou učiněny německy, další již česky, avšak kurentkou, později latinkou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



17. 01. 2006 Známe je spíš z fotografií a filmových záběrů pořízených zejména během pražského květnového povstání roku 1945. Tu a tam rozesmátí, v německých uniformách, popíjející kořalku, kterou jim podali vděční Pražané. Jinde vážní v očekávání věcí příštích. "Špatní" Rusové, co v posledních dnech války "převlékli kabát" a začali střílet proti Němcům.
Na konci války, určitě však od března 1945, byli vlasovci i v Ústí nad Orlicí. To nám nakonec potvrzuje i kronika města Ústí nad Orlicí. Podle výpovědi pamětníků chodili ruští vojáci vyzbrojeni puškami za zpěvu cvičit směrem ke Kubincově kopci, doprovázení ústeckými dětmi, zvědaví kluci pozorovali jejich střelby z pancéřových pěstí…. Jednoho dne však zmizeli. Už před více jak šedesáti lety se nad nimi navždy zavřela neprostupná hladina. Zmizeli i z Ústí - nezdokumentováni, nenafotografováni, nenafilmováni. Nezanechali po sobě žádných jmen…
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



17. 01. 2006 Jedním z hojně navštěvovaných míst Pardubického kraje, a to i v zimním období, je Soubor lidových staveb Vysočina. V rámci České republiky je to druhé největší muzeum v přírodě, co se týče rozlohy, počtu objektů i návštěvnosti hned po Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Soubor lidových staveb Vysočina se rozprostírá ve třech lokalitách. První návštěvníci měli možnost navštívit v roce 1972 expozici na Veselém Kopci. Další expoziční lokalitou Souboru lidových staveb Vysočina je "Betlém" v Hlinsku a dále pak vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech, kde stojí dále za povšimnutí i barokní zámeček, kam jezdil i Karel Václav Rais.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Spojení Heřmanova Městce s Chrudimí a Pardubicemi zajišťovaly v devatenáctém století dostavníky. To se však jevilo jako naprosto nevyhovující. A tak zástupci města uvítali, společně s majiteli významných podniků a lázeňského místa Vápenný Podol možnost ucházet se o koncesi k výstavbě železné dráhy, která by tato místa připojila na dráhu Olomoucko - pražskou. Jelikož i trať z Rosic nad Labem do Německého (Havlíčkova) Brodu se Heřmanovu Městci vyhnula, bylo požádáno o udělení koncese.
Se stavbou dráhy se začalo v pondělí 27. března 1882. Trať byla stavěna se dvěma zakončeními. Hlavní z Přelouče do Vápenného Podola a odbočující ze stanice Tasovice do Prachovic. Bylo třeba vykonat velké terénní úpravy, zejména v podhůří Železných hor. Stavitelům nepřálo počasí a vytrvalé deště způsobily několik sesuvů půdy. Přesto však stavba postupovala velmi rychle. Již v první polovině srpna 1882 byly téměř všechny stavby hotové. Trať je charakteristická svým velkým stoupáním. U Kostelce dosahuje stoupání až 35 promile.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Více jak před sto deseti lety byla poprvé uvedena ve Svatojosefské jednotě vánoční divadelní hra o narození Ježíše Krista s názvem Bůh - "láska" v jesličkách, jejíž autorkou je lidová spisovatelka Terezie Andrlíková (1863 - 1921) trpící od narození křivicí. Co jí scházelo na těle, přebývalo na duchu. Terezie byla duch poetický a tvůrčí. Jako prostá žena milovala velice i Danta a vlastní rukou opsala celou jeho Božskou komedii, kterou si dala svázat do tří svazků. Také skládala básně a do rodinného betlému svou dovednou rukou z kašírovaného papíru "oblékla" figurky do krásných šatů a rouch, na kterých svými zvláště jemnými prsty tvořila pěkné záhyby a obruby. Ustrojené figurky, jejichž kostry z hlaviček, rukou a nohou vyřezaných z lipového dřeva, spojených drátkem a omotaných koudelí, barvila klihovou nebo olejovou barvou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



05. 01. 2006 Buky u Vysokého Chvojna: lesní porost na kótě Homole severně od silnice Vysoké Chvojno-Štěpánovsko, asi 3 km SV od Vysokého Chvojna, o ploše 28,6950 ha, vyhlášeno 14. 3. 1955 Ministerstvem kultury v Praze. Pralesovitá jedlobučina v rozpadavém stadiu v důsledku větrných kalamit, škod zvěří a přísušků. Stáří nejstarších stromů se zde odhaduje na 350-400 let, vlastníkem pozemků byl porost chráněn již od roku 1884. V roce 1929, 1988 a 1990 zde došlo k ničivým větrným kalamitám, při nichž byla řada starých buků polámána nebo vyvrácena. Bukový porost, který zaujímá asi 38% plochy rezervace, je obklopen porosty s převahou smrku. Tato část lesa, který vyžaduje speciální hospodářské úpravy, byla do rezervace zahrnuta z důvodu jednoznačného určení hranic.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 10. 2005 Svazek obcí Kraj Smetany a Martinů již zahájil osazování zastřešených odpočívadel.
V rámci projektu „Turistická odpočívadla a odpočinková zákoutí v Kraji Smetany a Martinů“ tak vznikne na Poličsku a Litomyšlsku 5 nových odpočívadel v katastrálních územích měst a obcí Bystré, Litomyšl, Telecí, Sebranice a Široký Důl a jedno nekryté zákoutí v Poličce u městských hradeb. Na vybudování odpočívadel získal svazek obcí dotaci od Pardubického kraje ve výši 237.000,- Kč, což je 48% finančních prostředků celého projektu. První tři zastřešená odpočívadla Kraj Smetany a Martinů nechal vybudovat v roce 2003 u Růžového paloučku, Lubenské myslivny a Lačnovského rybníka. Nynější odpočívadla budou vypadat stejně jako ta první. Pod střechou, na ploše o rozměrech cca 3 x 3 m, budou instalovány dvě lavice a stůl, na stěně odpočívadla bude umístěna orientační mapa oblasti s vyznačenými cyklotrasami a turistickými cestami a vedle odpočívadla bude umístěn stojan na kola. V Poličce bude odpočinkové zákoutí vytvořeno za městskými hradbami u ulice Šaffova. V dotčeném místě bude umístěno 5 laviček, 3 odpadkové koše a vysázeny 4 vzrostlejší stromy. Budou zde provedeny terénní úpravy řešící povrchové odvodnění, zpevnění pochůzí plochy a revitalizaci trávníku. V místech, kde v minulosti stávala parkánová zeď bude v úrovni terénu z kamenů nepravidelného tvaru vydlážděna její původní linie vč. nízké kamenné zídky. Kamenná terénní stopa bude osázena drobnými kvetoucími rostlinami.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005






Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Novogotická kaple Panny Marie z konce 19. století v LANŠPERKU.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml