|
| |
|
Hřebčín v Heřmanově Městci
20. 01. 2006 V roce 1579 založil Rudolf II. z importovaných starošpanělských a staroitalských koní v Kladrubech nad Labem hřebčín. Z nich vznikl kůň kladrubský. Díky šlechtitelským postupům se dochoval v této podobě jen u nás. Původně se chovali ve více barvách, později pouze v černé a bílé. Jedním z jejich typických znaků je těžší klábonosá hlava a kohoutí krk. Pro své vznosné držení těla sloužil hlavně jako kočárový kůň. Černý vozil kněžskou šlechtu a bílý světskou. V roce 1931 bylo celé černé stádo odsunuto do velkostatku spišského biskupství, odtud po několika letech na jatka. V roce 1938 se profesor Bílek rozhodl jejich chov regenerovat. Nejdříve v Průhonicích a od roku 1946 ve Slatiňanech a Heřmanově Městci. Hřebčín ve Slatiňanech byl dříve majetkem knížete Auersperka, v Heřmanově Městci knížete Kinského. Ve Slatiňanech jsou chovní hřebci, matky a hříbata do odstavu. Jako odstávčata jdou do hříbárny ve Slavicích a jako tříletá do výcvikového střediska v Heřmanově Městci. Na závěr jednoročního výcvikového období jsou koně zhodnoceni odbornou komisí v zápřahu ve voze, v kočáře a v jízdě pod sedlem. Koně, které komise neuzná do chovu, se prodávají na aukcích zákazníkům domácím i do ciziny. Zájem je dost velký. Před několika lety byl prodán hřebec jen podle fotografie do Spojených států amerických. I když se říká, že kůň je vedle psa nejlepším přítelem člověka, je práce především v počátku výcviku, při obsedání a zapřahání značně riziková a přitom ne zvlášť platově ohodnocená. Navíc zaměstnanci musí mít kladrubskou školu a hlavně lásku ke koním. Pracovní sedlovna se používá denně. Jsou zde uzdečky a sedla běžného typu pro zajištění výcviku koní pod sedlem. Následuje postrojovna. V jejím vybavení jsou různé druhy postrojů. Kočárové postroje poprsní - maďarské, dále chomoutové neboli anglické, moravské a po knížeti Kinském gala postroje zdobené stříbrem a znaky šlechtického stavu. Dečka se zvonky se dávala na koně v zimě, když se jezdilo na saních. K ovládání koně se používá několik druhů udidel, například udidla, když kůň vyplazuje jazyk (to je zlozvyk), udidla páková - liverpoolská páka, udidla vyvazovací. Obrazová výzdoba představuje zašlou slávu původních zakladatelů a majitelů hřebčína, rodu Kinských. Heřmanoměstecké panství bylo v majetku několika šlechtických rodů. Rod Kinských z Vchynic a Tetova se stal majitelem v roce 1828. V roce 1875 byl postaven hřebčín, který svou moderností budí obdiv i dnes. Jeho zaměstnanci se měli na tu dobu opravdu dobře. Pan Zápotočný, syn školníka, který ke Kinskému nastoupil jako 15-ti letý, vypravoval, že měl o osm korun měsíčně víc, než ve škole kantoři. Na starost měli zaměstnanci každý jednoho, nejvíce dva koně. Všechno muselo být v naprostém pořádku a oni také. Vrchnost se k nim chovala slušně. Takzvaná gala sedlovna je vybavena, kromě několika ohlávek, předměty výhradně po Kinských. Různé druhy sedel: dámská sedla, na kterých se sedělo v sukni ze strany, sedla na hraní póla a na vysokou školu. Opět několik druhů udidel. Když jezdec spadne z koně a zůstane mu noha ve třmenu, je to často pád smrtelný. Už tenkrát měli bezpečnostní třmen dámský, třmeny s gumičkou (dětský) - když došlo k nehodě, gumička praskla nebo se uvolnila a následky pádu nebyly tak tragické. Elektrický bičík na koně, baterie je z roku 1912 a je na ní napsáno německy: "Po devíti měsících, pokud nebude mít napětí čtyři volty, je třeba ji vrátit a bude vyměněna za novou". Kinští byli opravdu českou šlechtou až do vzniku první republiky, kdy byly zrušeny stavy. Kinští byli i slavní. Oldřich se zúčastnil pražské defenestrace a vlastnoručně vyhodil z okna Martinice a Slavatu. Vilém byl v roce 1634 zavražděn s Albrechtem z Valdštejna v Chebu. Filip byl nejvyšším kancléřem Království českého a spoluzakladatelem Matice české (r. 1831). Karel byl první a jediný Čech, který zvítězil s koněm Zoedona ve Velké liverpoolské v roce 1883. Oktavián se podílel na založení Velké pardubické. Štěpán Kinský byl v roce 1715 vyslán ke korunovaci francouzského krále Ludvíka XV., kde se proslavil jako slavný šermíř. Berta Suttnerová, narozena 9. června 1843, potomek české rodiny hrabat Kinských, dostala v roce 1905 Nobelovu cenu za literaturu. Heřmanoměstecký zámek, hřebčín a celé panství bylo v majetku Kinských do roku 1945. Přetištěno ze Zpravodaje Leknín z Heřmanova Městce 1991, číslo 4
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005 Předchozí článek: Sezemické památky Následující článek: Poličské Betlémy Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
