|
| |
|
Historie ponocenského spolku pro Dolné předměstí v Poličce
17. 01. 2006 Následkem onoho ohně vzniklého v švobovské chalupě č. 110 na Dpř. se sousedé na Dolním předměstí dohodli, že založí ponocenský spolek na ochranu majetku a veřejného pořádku, který bude vydržovat k těmto účelům ponocného z příspěvků členů, kteří ke spolku přistoupí. Od 1. ledna 1822 začal tedy první ponocný vykonávat svoji službu. Iniciátorem a zakladatelem tohoto spolku byl Jan Vinařický, c. k. solní kontrolor v Poličce, majitel domu č. 160 na náměstí (dnešní budova Městského úřadu). Také vystavěl dům č. 15 ve Vrchlického ulici zvaný ,,Na Památce". Sám byl prvním předsedou spolku a po 11 let vydržoval ze svého ponocného, vymohl mu hrobařství a příděl dříví, daroval mu byt a stravu, což podle listiny vykazoval 730 zlatých za 11 let. Pro pomluvy a urážky spoluobčanů přestal dále platit a vystoupil ze spolku. Také v roce 1822 byla zakoupena zápisní kniha z ručního papíru pěkně vázaná v kůži (uložena v Okresním archivu v Litomyšli). Jsou v ní zapsány události ve městě, zápisy z valných hromad každoročně konaných, finanční hospodaření spolku atd. První zápisy jsou učiněny německy, další již česky, avšak kurentkou, později latinkou. Na počátku knihy se nacházejí tyto úvodní záznamy: ,,Politschka dolní Předměstí, kniha pamietní Kasy ponocenské. Od vnitř sepsaných Sousedů (mezi kameneckou a novohradskou branou) dobrovolným a mezi nimi umluveným způsobem založené v kteréžto nejen příjmy a vydání ponocenských peněz, nýbrž také paměti od času k času k budoucímu přesvědčení k nahlédnutí se vztahovati budou od r. 1822 počínaje." Pokladní část knihy je uvedena takto: ,,Kasovní Kniha sousedského Ponocenského spolku pro vydržování svého ponocného pro dolní předměstí V Poličce založeném panem Janem Vinařickým c. k. solním kontrolorem v r. 1822". Pokladní kniha je řádně vedena od zmíněného založení, avšak zápisy z valných hromad, ve kterých se prováděla volba ponocného nebo jeho potvrzení ve službě, jeho celoroční odměna, volba předsedy a výboru, celoroční hospodaření atd. jsou učiněny až v roce 1900, kdy na valné hromadě bylo podotknuto, že tato kniha nebyla založena jen k psaní finanční otázky, ale i pro zápisy dění ve spolku a jiných událostí. A zde již nacházíme první zápis z valné hromady, který učinil tehdejší zapisovatel Englbert Červený. Roku 1938 se ponocenský sousedský spolek na své 118. valné hromadě, konané v hostinci Na Růžku, usnesl oživit starou tradici, že bude ponocný dle starého zvyku, jak chodívali ponocní kdysi s halapartnou a lucernou, doprovázen psem dvě noci v roce, a to ze 24. na 25. prosince a 31.prosince na 1.ledna, vytrubovat na ponocenský roh každou hodinu podle prastarých zvyků počínaje 22. hodinou večerní a 3. hodinou ranní konče. V roce 1980 jsem zachytil vzpomínky na ponocování posledního ponocného na Dolním předměstí p. Karla Švejdy (1902 - 1981), který byl zvolen za ponocného výše uvedenou valnou hromadou 6. ledna 1938. Před ním ponocoval od roku 1926 Antonín Kudla, který se služby pro nemoc a stáří vzdal. Denně obcházel v noci od 22. do 3. hodiny ranní ulicí Vrchlického, Starohradskou až k cihelně, částí ulice Eimovy, Pod Kopečkem a Heydukovou po Kozlovo stavení. Později až k Žákově hospodě u Kamence a pozoroval, zdali někde nevzniká požár. V případě, že se tak dělo, musel vyhlásit požární poplach. Za dřívějších časů míval ponocný od obce kousek pole a dostával příděl dříví, ale postupem času bylo vše odbouráno. Jako vybavení dostal od spolku kožich, halapartnu, lucernu, píšťalu a psa, o kterého se musel starat. K jeho obživě dostával nějaký příděl z jatek. Podle usnesení 118. valné hromady dostal i ponocenský roh, aby mohl odtrubovat hodiny v již uvedené slavné noci v roce. Na Štědrý večer též vytruboval půlnoc v kostele před půlnoční. Každoročně chodíval po staveních, které obcházel, přál k novému roku, rozdával podle tradice kalendáře, které si nechával tisknout na svoje náklady a současně vybíral roční poplatek za ponocování. Byla stanovena částka, která se rozpočetla na jednotlivá stavení. Ve válečných letech nesměl ponocný v uvedené slavné noci v roce troubit hodiny. Ani o Vánocích se nesměla konat půlnoční. Byl neustále vystaven nebezpečí zastřelení, neměl-li by u sebe platné doklady. Jeho ponocenství bylo jako vedlejší zaměstnání a nebyl ani pojištěn. Ponocní mívali svoji místnost. Ve městě byla na radnici, později na náměstí v ,, Barborce" (tj. místnost mezi cukrárnou a restaurací Pivovar), na Dolním předměstí ve dnes již zbourané solnici na horním konci Vrchlického ulice, kde také bývala hasičská zbrojnice. Valná hromada se konávala v lednu každého roku, kromě válečných let. Bývala v některém hostinci, nejčastěji Na Růžku. V posledních letech U Konrádů a to tradičně na svátek Svatých Tří králů a ponocný před schůzí slavnostně vytruboval. Ponocenství na Dolním předměstí mělo svoji tradici, která byla daleko bohatší než tradice ostatních ponocenství ve městě. Ponocenský spolek ukončil svoji činnost roku 1949, ponocný zastával svoji službu až do roku 1953, a to již jako městský zaměstnanec. V roce 1953 bylo ponocenství úplně zrušeno, neboť byl stanoven jiný způsob ochrany majetku a veřejného pořádku. Na Horním předměstí bylo ponocenství zrušeno v roce 1941, ve vnitřním městě ještě dříve. Poličská ponocenská píseň. Když sluníčko zajde za hory a skryje paprsek zlatý, tu lidé zavrou závory a chystají se spáti, já nasadím si čepici, obejdu dům a vesnici: zatroubím, zahoukám, tyhů, tyhů, tyhů, tyhů, ty - hů. Měsíček jde spát s hvězdičkou a vůkol tma se zvedá, Jeníček stojí s Haničkou a pokoje jí nedá, tu přikrčím se za plotem, a s velikým rachotem: zatroubím, zahoukám, tyhů, tyhů, tyhů, tyhů, ty - hů. Je vůkol tma, jen v jediném okénku světlo kmitá, tam děvčátko si nevinné, v košilce blešky chytá, já přikradu se k okýnku a hledám malou skulinku: zatroubím, zahoukám, tyhů, tyhů, tyhů, tyhů, ty - hů. A při svitu když měsíce milenka s hochem šeptá, tu on ji tiskne na srdce a smí-li dál, se neptá, já zlehýnka se přikradu a pozoruji zezadu: zatroubím, zahoukám, tyhů, tyhů, tyhů, tyhů, ty - hů. Tato píseň pochází z Bysterska a její nápěv upravil hudební skladatel František Šauer. Autor: Klub přátel Poličska Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005 Předchozí článek: Vlasovci v Ústí nad Orlicí - březen až duben 1945 Následující článek: Parní oračky knížete Auersperka Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
