Sdružení přátel Pardubického kraje

Soubor lidových staveb Vysočina navodí atmosféru Vánoc


17. 01. 2006 Jedním z hojně navštěvovaných míst Pardubického kraje, a to i v zimním období, je Soubor lidových staveb Vysočina. V rámci České republiky je to druhé největší muzeum v přírodě, co se týče rozlohy, počtu objektů i návštěvnosti hned po Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Soubor lidových staveb Vysočina se rozprostírá ve třech lokalitách. První návštěvníci měli možnost navštívit v roce 1972 expozici na Veselém Kopci. Další expoziční lokalitou Souboru lidových staveb Vysočina je "Betlém" v Hlinsku a dále pak vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech, kde stojí dále za povšimnutí i barokní zámeček, kam jezdil i Karel Václav Rais.

Veselý Kopec
Na Veselý Kopec jsou objekty přenášeny. Nachází se zde stavby s prvky typické lidové architektury z Chrudimska, Nasavrcka, Poličska, Hlinecka a Litomyšlska. "Původní osada na Veselém Kopci zanikla na počátku 19. století. Byla to osada s rozvolněnou zástavbou, která je typická pro oblast Hlinecka a Českomoravské vrchoviny. Některé objekty jsou přenášeny na místa původních staveb, které zanikly, jako např. hájenka, mlýn, sušky. Snažíme se vytvořit osadu, která by přibližovala návštěvníkům život a práci drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století," informuje vedoucí správy Souboru lidových staveb Vysočina PhDr. Ilona Vojancová.
Za pozornost stojí i kolekce technických památek na vodní pohon. Kromě mlýnu, obnoveného na původním místě, zde stojí olejna nebo unikátní varna na povidla, která v jiném muzeu v přírodě není. Nejstarší stavbou na Veselém Kopci je soukromá usedlost čp. 4, která je návštěvníkům nepřístupná a pochází z přelomu 16. a 17. století. Patří k nejstarším objektům v Železných horách a dala však podnět k tomu, že na Veselém Kopci začal vznikat skanzen. Jednou z nejstarších staveb je i polygonální stodola, která byla na Veselý Kopec přenesena ze Sádku u Poličky. Na vazbě krovu má datování 1684, kdy byla postavena na původním místě.
Jak nás informuje Vojancová, není přenášení lidových staveb rozhodně jednoduchou záležitostí. Ale na Veselém Kopci se to daří úspěšně, o čemž svědčí i skutečnost, že veškeré technické památky zde umístěné jsou plně funkční. "Můj předchůdce pan Štěpán, který se zasloužil o vznik této expozice, měl kolem sebe skupinu sekerníků, kteří sice nebyli vyučení sekerníci, ale měli možnost se to ještě v sedmdesátých letech naučit od sekerníka pana Vondráčka z Dachova, který na toku řeky Chrudimky postavil několik mlýnů. S touto skupinou spolupracujeme nejen my, ale i další muzea nejen u nás, ale i v zahraničí," upřesňuje Vojancová.
Typické stavby této oblasti jsou roubené z období 18. a 19. století. Jsou to usedlosti komorovo - chlévového typu se síní, komorou, světnicí a chlévem pod jednou střechou. Typické je také "podlomení", což je stříška, která dělí stěnu od lomenice. Typická je i zdobená lomenice a polovalba, které se říká "kukla".

Betlém
Typické stavby lidové architektury nacházíme nejen na Veselém Kopci, ale i v expozici Betlém v Hlinsku. Soubor lidových staveb Vysočina vlastní v této oblasti celkem 12 objektů, které jsou na rozdíl od Veselého Kopce obnoveny na původním místě. "Na význam této oblasti upozorňovali památkáři již od padesátých let. Teprve až v roce 1995 se Betlém stává památkovou rezervací, když před tím bylo v roce 1989 rozhodnuto o jeho záchraně," informuje Vojancová.
Zcela jistě mnohé napadne, jak dostala část Hlinska pojmenování Betlém. Jeho vznik však není doložen a název není ani ojedinělý. Stejné názvy mají čtvrti i v jiných městech, kde bydleli zejména řemeslníci. Vysvětlením tak je, že scenérie řemeslnických domků v zimě připomínají scenérie z lidových betlémů. Objekty v hlineckém Betlému vznikaly v polovině 18. století. Tehdy si je budovali řemeslníci, kteří se stěhovali do města. Převažovali zde hrnčíři, jelikož v okolí bylo několik "hliníků", tedy míst, kde se kopala hlína. Později byli nejčastějšími obyvateli hlineckého Betléma tkalci.
Za zmínku stojí zejména domek čp. 159. Důvodem není pouze zajímavá expozice s obydlím tkalce, ale i skutečnost, že na záklopovém prknu v lomenici byl při rekonstrukci objeven nápis, kde se hovoří o tom, že domek byl vyzdvižen v nákladu Jana Beneše. Je zde datování 1765, které patří k nejstarším datováním na záklopových prknech Pardubického kraje.
V dalším domku je připomenuta výroba dřevěných hraček na šlapacím soustruhu. Ve vánočním období je zpřístupněna vánoční výstava, v jednom domku je přístupný mechanický betlém, který vyřezal lidový řezbář Rudolf Frinta z Nového Města nad Metují.

Vánoce na Vysočině
Vánoční období je pro Soubor lidových staveb Vysočina obzvláště sváteční: "Vánoční zvyky máme dobře zmapovány. Snažíme se přiblížit určitý rys vánoc," uvádí Vojancová. Návštěvníci se s nimi můžou na počátku prosince seznámit na Veselém Kopci, na přelomu roku pak v Betlémě. Na Veselém Kopci například zjistíte, že zdobení vánočních stromečků se rozšířilo až na přelomu 19. a 20. století. Ten se nejprve objevuje v kostelech, později v měšťanských domech.
Také pečivo na štědrovečerním stole bývalo jiné než dnes. Především se peklo z kynutého těsta. To nabývá na objemu a symbolizuje hojnost a úrodu. První vánoční cukroví se objevuje až ve 20. století a bylo jím linecké pečivo. Jiné byly také vánoční dárky. Ty ještě na počátku 20. století dostávaly pouze děti a šlo především o dřevěné hračky vyráběné doma. Typickým pečivem této doby byly tzv. boží milosti, což bylo smažené pečivo. Kapr je v našich představách spojen s vánocemi, ale pro obyvatele zdejšího chudého kraje byl poměrně drahý a tak se začal objevovat později. V této oblasti nebyl ještě vánoční kapr běžností ve čtyřicátých letech 20. století, kdy namísto něj byla například makrela s chlebem, která byla dostupnější. Ale již od 19. století se vyráběly hliněné formy ve tvaru ryby a z kynutého těsta hospodyně upekla rybu, která byla na čestném místě na štědrovečerním stole. K tradičním jídlům patřily i luštěniny.
Zimní období na venkově začínalo vlastně již na svatého Martina (11.11.), kdy byly ukončeny venkovní práce a tak se na tento den chystala hostina, při níž byla chasa odměněna za práci na poli. Tehdy nesměla na stole chybět husa nebo martinské rohlíky zahnuté do tvaru podkovy a plněné mákem či řepou. Hospodář i čeládka v tento den usedli k jednomu stolu.
Návštěvníci Veselého Kopce či Betléma v předvánočním období mají možnost se seznámit také s "poslinkou", což byla směs sušených švestek a křížal, kterou jedly zejména přástevnice, aby měly dostatek slin ke kroucení příze. Do dnešních dní nám z Adventní doby zůstala zachována Mikulášská tradice, při které však původně chodil po vsi průvod, ve kterém nechyběly leckde kromě čerta, anděla a Mikuláše také třeba postavy Turků nebo Smrtek. Už tehdy byly 5. prosince obdarovávány děti, které však dostávaly dárky z těsta či ovoce. Na počátku Adventu byla okna v domě utěsněna mechem, který býval často ozdoben "stádem", což byly ovečky vytvořené z koudele či vaty.
Během vánoční výstavy na Veselém Kopci se návštěvníci mohou seznámit se způsobem výroby nejrůznějších "vánočních" předmětů a dozvědí se mnohé i o tom, jak se vyvíjelo zdobení vánočního stromku od konce 19. století až do současnosti.

GPS souřadnice: 49.76028N, 15.83861E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005






Předchozí článek: Trať Přelouč - Prachovice / Vápenný Podol
Následující článek: Vlasovci v Ústí nad Orlicí - březen až duben 1945


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml